Ze zapomenutých symbolů Velikonoc

Lidé na jižní Moravě byli velice pobožní,  proto  se čtyřicet dní postili, přestože měli po masopustních zabíjačkách stále dostatek uzeného nebo jinak zakonzerovaného masa, ovoce a zeleniny. Křesťané dodržovali půst, protože dbali  příkladu Ježíše Krista. Na Velikonoce muselo být dostatek masa, proto se před Velikonocemi zabíjela kůzlata a jehňata, stáčelo víno. Tyto jarní svátky teprve spustily užívání si hojnosti jídla a vína při vyvrcholení církevních slavností.

Na jižní Moravě je počátek velikonočního týdne v jedné z jihomoravských obcí poznamenán humorným příběhem. Po bohoslužbě v jednom z typických kostelů Moravského Slovácka se konalo uctívání oltáře s líbáním Svatého Kříže. Lidé chodili kolem oltáře, líbali Svatý Kříž a dostávali požehnání od kněze. Při jednom z těchto obřadů se uprostřed procesí ozvalo z nitra oltáře prasečí chrochtání. Všichni přítomní byli udiveni a nedovedli si tyto zvuky vysvětlit. Pro kostelníka to nebyl žádný zázrak, a tak mohl vysvětlit, že kostely na Moravském Slovácku byly z důvodu bezpečnosti propojovány podzemní chodbou. A právě tudy se z vedlejší vesnice prasátko vydalo. Že muselo pochodovat tajnou chodbou několik kilometrů, než bylo vysvobozeno a propuštěno, zůstalo přesto záhadou.

V předvelikonočním čase byli uctíváni vedle Ježíše Krista i jiní křesťanští svatí. Téměř neznámá je píseň z tohoto období ke svatému Jiří. Byla zpívána dětmi, které nosily malý ozdobený stromek po celé vesnici, u jednotlivých domů zpívaly  a čekaly na odměnu.

„Smrtná neděla, kams klíče poděla.

Dala jsem je, dala, svatému Jiří.

Svatý Jiří vstal, pole odmykal,

aby tráva růstla, tráva zelená,

fiala modrá, růže červená.“

Po této písni následoval v církevních obcích sled pobožných obřadů. Nejznámější je dnes udržovanou akcí na jižní Moravě velikonoční hrkání. Od čtvrtka do soboty obcházely děti s různými druhy hrkavic, aby zvěstovaly svátost velikonočních dnů. Bylo tím dáváno znamení, že zvony v době Kristova umučení a popravení odletěly do Říma. Hrkání probíhalo ve dne i v noci, vždy po šesti hodinách. Devítileté až čtrnáctileté děti hrkaly od čtvrtečních dvanácti hodin. Nočního hrkání se účastnili starší chlapci, pro které si farníci u obecního úřadu vymohli uvolnění ze školy. Hrkání skončilo v sobotu večer malým průvodem vsí a obřadem.

V době tří velikonočních dnů bylo také konáno svěcení ohně a vody. Významnou událostí bylo uctívání Kříže Pána otčenášem v pokleku v zadní části kostela. Většina věřících přistupovala ke kněžím v malých komůrkách – zpovědnicích – s vyznáním hříchů.  Nedělní a pondělní mše svaté bývaly skutečnými slavnostními událostmi, kdy  kněží i ministranti přicházeli ve slavnostních krojích s doprovodem chrámového sboru a varhan.

Dnešní Velikonoce jsou většinou oslavovány již jen světskými zvyky, ale na jižní Moravě se stále zachovává část tradic.