Vzpomínka na MIROSLAVA SÍGLA

<p>Zatímco letošní mikulášské období opět dětem přinášelo nadějné očekávání, trochu strachu mnohde i slzičky, řady kronikářů však opustila v nemocniční péči vpravdě legendární postava. Jím byl Miroslav Sígl (1926 – 6. 12. 2012) – redaktor, spisovatel a dlouholetý kronikář v Obříství na Mělnicku.</p> <p>O rozsahu jeho kronikaření svědčí skutečnost, že desítku jednotně svázaných a nadepsaných kronik jen s námahou pozvedl, což připomíná jeho pohlednice textem i slovem. Celý život se sice řídil sloganem Mysli globálně, ale jednej lokálně, i když je mohl prezentovat až posledních dvacet let. Zrovna tak jako své politické přesvědčení a vztah k T. G. Masarykovi. </p> <p>Nejedna trampota v zaměstnání </p> <p> Po studiích na obchodní akademii a vysoké škole působil od r. 1945 v redakci Mladé fronty, odkud byl propuštěn z politických důvodů v roce 1951. Jako červená niť se vinula kádrovým profilem zaměstnavatelů jeho demokratické smýšlení, pro které musel opustit Hospodářské noviny. Tam pracoval v letech (1957 – 1965). Pouze krátkou dobu pak působil v televizi, dále v Mediažurnále, v ČASu (Časopis Masarykova demokratického hnutí). V památném roce 1968 se podílel na vzniku Svobodného vysílače. Kvůli tomu nesměl v dobách normalizace publikovat. Našel však uplatnění jako rešeršér ve Strojírenském informačním ústavu. Odtud byl však pro šíření samizdatových Lidových novin propuštěn. Zřejmě mu byla přičtena také činnost v Klubu novinářů s názvem Pražské jaro. Konečně po roce 1989 pominulo politické pronásledování, a záhy se stal spoluzakladatelem Syndikátu novinářů i Klubu novinářů Pražské jaro 1968. </p> <p>Knižní tvorba </p> <p>Přes všechny vyčerpávající strasti však nezatrpkl. Nastal čas,kdy mohl svobodně psát a vydávat knižně. Z dlouhé řady si připomeňme pár jeho titulů: Generace 45, Na vlně 490 metrů (o r. 1968), Osobnosti a osudy obce (Obříství 1290 – 2010), Co víme o smrti, Almanach čas. A nejen pro obec novinářskou vznikl Síglovo dílo s názvem Kdo byl a kdo je kdo? </p> <p>Výborný řečník </p> <p>V únoru letošního roku mohli účastníci konference kronikářů na Výstavišti v Lysé nad Labem obdivovat jeho diskuzní vstup, k němuž jsem ho vyzval. Ve svých osmašedesáti letech by se lehce obešel bez mikrofonu. Tak měl silný a melodický hlas! Ale také obsahem připoutal pozornost. Kritickými výroky vůči těm, kteří v čele institucí neprojevili zájem o písemné pozůstalostní bohatství takových velikánů, jako byl například tvůrčí televizní pracovník, scénárista, herec či jazykový poradce Karel Pech (1917 – 2006). Ten své paměti napsal rukou na 3000 stran. Chybělo přepsání do počítačové podoby, bez níž žádné nakladatelství už dlouho rukopis nepřijme, proto také zatím nevyšly. Tato slova M. Sígl doslova zahřímal se zvláštním leskem v očích, kterým gradoval podobně vyznívající předcházející příběhy autorů, fotografů, ale na druhé straně neznalců počítače.<br />
V závěru připomněl základní pravidla, jak má autor nakládat s pozůstalostí. </p> <p>Zapojení škol </p> <p> M. Sígl svým nečekaným odchodem opustil mimo jiné akci s názvem Masaryk do škol, letos již 5. ročník. Vyhlásilo ji Masarykovo demokratické hnutí, u jehož zrodu také stál. Výjimečnost soutěže spočívala v oslovení škol se slovem 1. prezidenta v názvu. Tedy ZŠ TGM, Gymnázium TGM v …, Účelem kroužku bylo, aby si žáci a studenti dobrovolně prohloubili povrchní a lehce zapomenutelné školní vědomosti o této postavě. Následovalo vybídnutí k dobrovolné možnosti získat v archivech, muzeích či v kronikách pro ně dosud neznámé zajímavosti. M. Sígl se akcí zúčastňoval a internetově je zveřejňoval včetně jmen účastníků a jejich „učitelského doprovodu“. Jinou pozoruhodností se stala přikazovací absence ministerstva školství na vznik kroužků. Leckdy pak vzniklo zajímavé vyprávění – cituji: Prostějovský černý pátek 1953 = svržení Masarykovy sochy před radnicí, ale i nezávíděníhodné následky pro ty, kteří měli odlišné názory.<br /> Letošní vavříny z badatelského pátrání putovaly na Třebíčsko, školám v Opavě, gymnáziu v Příboru, školám na Kladensku, Milevsku, Plzni. Podle M. Sígla se stala potěšitelným přítomnost zástupců MŠMT, České školní inspekce a ministerstva financí. Také už se našla finanční podpora, a to kvůli výsledkům a vkladu do budoucna. Naskýtá se jen otázka, kdo pozvedne fangli k dalšímu působení Kroužků TGM? </p> <p>Co dodat<br />
Nakonec trochu soukromí ze života M. Sígla. V roce 2002 mu velká voda odnesla „bez náhrady“ dům v Obříství. M. Sígl odešel do Prahy. Začal spolupracovat také s kronikáři nejen v MČ 10. Samotný Mělník ocenil celoživotní tvorbu k jeho 85. narozeninám Zlatým denárem kněžny Emy. Na rozdíl od řady vrstevníků se stal M. Sígl přítelem a spolupracovníkem moderní počítačové techniky. Byl ženatý, měl tři děti, šest vnoučat a čtyři pravnučky.<br /> Od vzniku Sdružení kronikářů Čech, Moravy a Slezska, kdy jsem ho poznal, jsem si M. Sígla vážil, ale také čerpal náměty z jeho tvorby.</p>