Římský císař, český král a otec vlasti Karel IV. (1316 – 1378) se narodil jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Byl pojmenován jménem běžným u Přemyslovců – Václav a jméno Karel přijal po francouzském králi Karlu IV. Sličném, který byl jeho kmotrem. Uměl číst a psát a ovládal několik jazyků, a to nebylo v té době u panovníků běžné. Z maleb na hradě Karlštejně je známa i jeho podoba. Byl na svou dobu vysoký, mírně nahrbený a hlavu držel k jedné straně kvůli svým četným zraněním. Měl výrazný nos, velké oči, krátké vousy a vlasy až po ramena.
Vydal důležité listiny, byl zakladatelem mnoha institucí, dal postavit významné stavby a jeho zásluhou vznikla v Praze první univerzita ve střední Evropě – Univerzita Karlova. Založil hrad Karlštejn, aby tam uložil Korunovační klenoty a také Nové Město pražské, jehož centrem se stalo dnešní Karlovo náměstí. V době hladomoru dal postavit tzv. hladovou zeď na Petříně, aby tak zajistil svému lidu práci. Měl mnoho manželek a též potomků, a ač své sňatky vždy dobře naplánoval, byly to vztahy vždy harmonické.
Historické prameny uvádějí, že na svém hradě Karlštejně se v jeho velkém psinci staral místní lovčí o cílený chov loveckých psů a úroveň chovaných psů tomu musela odpovídat. Na lovy jezdil Karel IV. rád. Se psy je spojen i syn Karla IV. ze třetího jeho manželství, český a německý král Václav IV., neboť v kronikách se uvádí, že i on měl zálibu v loveckých psech, kteří se stali osudnými jeho první manželce – Johaně Bavorské. Měla se jednoho dne v noci probudit, trhnout sebou, čímž vyrušila psy sdílející s nimi ložnici, a ti ji měli zardousit.
Od té doby uběhla hromada času a píše se rok 2016. A i kynologie se dávno ubírá mnohými jinými směry, než tomu bývalo kdysi. Letošní 14. květen byl však i výročím narození jednoho báječného psa, Egona Ort Bohemia (2002 – 2014), který se již téměř dva roky prohání za Duhovým mostem. Jeho životní role se jeví jako zcela bezvýznamná a nemá nic společného s lovem ani královstvím. A přesto mají s Karlem IV. cosi společného.
Egon byl německý ovčák, největší syn Warra Hartis Bohemia a Peggy Milvel. Byl tak pojmenován jen proto, že jeho majitelé neřekli chovateli včas, které jméno od písmena E by se jim líbilo. První dny na něj volali Endy a taky Edo, ale nakonec zůstal Egonem. Aby ne, jméno Egon má nejasný původ a bývalo kdysi velmi oblíbené mezi německou šlechtou. Nevyhrál žádné mistrovství a ani nezískal nejvyšší světové ocenění na mezinárodní výstavě psů. Několikrát navštívil ale podhradí Karlštejna, rád se procházel v parku na Karlově náměstí, na největším náměstí v České republice, do r. 1848 nazývaného Dobytčím trhem, které je zároveň jedním z největších v Evropě. A dobytek, který sem tam městský pes Egon zahlédl na vesnické louce, když trávil víkend na chalupě, ho fascinoval. Jako správný Pražák se byl nejednou podívat i z Karlova mostu na řeku Vltavu aneb byl vášnivý milovník labutí a zdatný plavec, nebylo dne, po celé dlouhé roky, že by si v ní, v létě i v zimě, nezaplaval. Často běhal po Petříně a sem tam zavítal i na Vyšehrad, jehož význam pozvedl až Karel IV., neb jej přestavěl na kamennou pevnost a připojil hradbami k Novému Městu pražskému. A byl to rovněž zdatný lovec. Mezi jeho úlovky patřila myš, rejsek, čmelák, chroust a nebo krtek. Často se svou paničkou navštěvoval i Novoměstskou radnici, jejíž historie začala brzy po založení Nového Města právě Karlem IV. a stala se svědkem mnoha dějinných událostí a v současné době je známa bohatým kulturním programem pro malé i velké.
Během svého pražského života se Egon stal nezapomenutelným kamarádem mnoha fešných psích slečen a oblíbeným přítelem jeho čtyřnohých sousedů i dvounožců v pražské lokalitě Cibulka v Košířích. Ne nadarmo se proháněl dlouhé roky kolem usedlosti Cibulky, poblíž které celý život bydlel. Nejstarší zmínky o ní totiž pochází právě ze 14. století, kdy oblast patřila Jindřichu Názovi – písaři dvorní kuchyně Karla IV. A gurmánem to tedy Egon byl.
Po několika úrazech musel tento pejsek, který se narodil s balonkem v tlamě a za všech okolností dychtil po práci, přestat sportovat a bylo hodně náročné přizpůsobit jeho temperament omezením, jež vyžadoval jeho zdravotní stav. Byl vysoký, černý, se sytým pálením, měl výrazný nos a hlavu držel na stranu jen tehdy, když zaslechl slovo kočička. Egona rád zmiňoval ve svých článcích a fotil i jeho kamarád, úspěšný fotograf Miroslav Zajíc (*1946), který získal např. v roce 1988 ocenění na výstavě světové novinářské fotografie World Press Photo či Cenu za uměleckou činnost Masarykovy akademie umění v Praze za rok 2003. V prvé řadě byl Egon ale milující pes, vážený a nejlepší přítel svých majitelů, s nimiž tvořil dokonalou smečku.
V posledních měsících života trávil přes den většinu času se svým pánem a stal se známým na sociální síti facebook. „Psal“ si totiž deník www.facebook.com/egonzmyhodenicku. Ten byl plný černého humoru, ironie, nadsázky a fonetiky a příznivci jeho stránky si denně užívali jeho vzpomínek na chlupaté mládí či krátkých příběhů obyčejného psího důchodce, který bok po boku svého milovaného páníčka se zdravým selským rozumem a díky držení basy s malým páníčkem, který je již dávno větší než ten velký, dokázal přežít každodenní útrapy spojené s šílenou důsledností, puntičkářstvím, přísností a hysterií jeho paničky, které „neřekl“ jinak, než-li panda nebo Vona. Vzhledem ke svým zdravotním problémům se stal oblíbeným pacientem svých dvorních lékařů z Vetcentra ve Stodůlkách, ortopeda Lukáše Duchka a Dáši Minaříkové, kteří o něm hlásali, že s klidnějším a trpělivějším pacientem z řad ovčáků, i přes výčet záznamů v jeho kartě, se nikdy nesetkali. Venku ho neviděl nikdo jinak, než kráčejícího se svým oblíbeným míčkem nebo latexovým prasátkem v tlamě, které vyplivl jedině v čekárně veterinární ordinace, před obchodem, kde čekal na pribiňáka či svůj milovaný Vídeňský párek. A když se dvořil chlupaté dámě a nebo okusoval listy plicníku. Kdokoliv se s ním setkal nebo ho zahlédl na fotografii, pokaždé ho poznal. Důvodem byly jeho oči. Jiný, pronikavý, zvláštní, jednoduše neodolatelný pohled. Denně čekaly při ranní kávě u počítače na jeho všední příběhy z běžného života stovky fanoušků, kteří prožívali se svými miláčky situace často podobné či shodné a den ode dne jich přibývalo. Jak to tak ale už v tom životě bývá, jednoho dne, většinou zcela nečekaně, v tom nejlepším, všechno skončí…
Významný český král a bezvýznamný český pes! Oba jsou součástí naší minulosti. A již navždy zůstane tajemstvím, zda-li některý zcela nový človíček či štěňátko, které v budoucnu někde zahlédneme, nebude mít v sobě po předcích kapku jejich české krve.
O Karlu IV. bylo za 700 let napsáno nespočetně knih. Ta o psu Egonovi by měla vyjít letos. In memoriam.
Petra Baďurová
5. 8. 2016
Karel IV. www.facebook.com/pages/Karel-IV/1506858792948297
Egon - z mýho deníčku - rozloučení www.facebook.com/egonzmyhodenicku/posts/716663025048105
VETCENTRUM www.facebook.com/Vetcentrum.cz , www.vetcentrum.cz
Miroslav Zajíc www.facebook.com/fotozajic
Cibulka https://cs.wikipedia.org/wiki/Cibulka_(Ko%C5%A1%C3%AD%C5%99e)
Novoměstská radnice www.facebook.com/NRpraha , www.nrpraha.cz
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?