PRAHA: Výstava představuje tři okruhy inspirací Davida Vávry. První desatero: Reynek. V barevných reminiscencích na Reynkovu báseň: Blázen jsem ve své vsi, znají mě všichni psi... David Vávra abstrahuje postupně bezvýchodný smutek v pohybech plynoucích oblaků – psů. Desatero druhé: Proč mít rád Alvara Aalta? Ke kresbám deseti detailů architektury nadčasového finského architekta Alvara Aalta přidává autor ještě o důvod navíc - ten od jeho ženy Aino. Třetím desaterem nás David Vávra provází 20. stoletím po jeho dekádách ve svých kolážích z ikonických dobových magazínů.
Zatímco architektonická a herecká kariéra Davida Vávry je veřejnosti všeobecně známá, jeho výtvarnou tvorbu nemusí mít každý dobře v povědomí. Příznačné pro autorovo vizuální vyjádření jsou především barevné kompozice hravě vykreslující mnohdy nečekané a inspirující zážitky z krajin a architektury. V zachycených momentech z prožitků míst, kterými na svých cestách, ať již po šumných stopách či osobních výpravách projíždí – od moře a vzdálených destinací, přes města, po hory – touží zdánlivě realistickým pojetím vyjádřit nejen to, co je, ale i to, co na první pohled vidět není.
David Vávra (*1957) je osobností renesančního typu - architekt, herec, básník, malíř. Vystudoval architekturu na ČVUT a AVU v Praze a je spoluzakladatelem legendárního divadla Sklep. Známý je jako herec úspěšných filmů, stejně jako průvodce roadmovie České televize: Šumná města a Šumné stopy. Jeho architektonická tvorba se dotkla především Prahy a okolí. Stojí například za rekonstrukcí kulturního domu Dobeška či Švandova divadla. Mimo Prahu je také autorem dostavby Městského divadla v Kladně či konverze a dostavby bývalé továrny Vertex na Centrum volného času, včetně městské knihovny v Hradci Králové.
V roce 1997 obdržel s Františkem Skálou Zvláštní cenu Interiér roku za restauraci Akropolis, v roce 2004 Grand Prix České architektury v kategorii Výtvarné dílo v architektuře za osazení sochy Franze Kafky na Starém Městě a v roce 2008 byl nominován na cenu Klubu za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí za Lávku s vyhlídkovou věží v Chebu.
Je také autorem návrhů mnoha veřejných interiérů, kromě divadel, také knihoven i muzejních expozic. Má za sebou například expozici architektury, stavitelství a designu Národního technického muzea, expozici Muzea krajky ve Vamberku nebo Afrického muzea Dr. Emila Holuba v Holicích. V roce 2018 byla podle jeho návrhu modernizována galerijní expozice ve Wenkeově domě, kde sídlí Městské muzeum v Jaroměři a po té inicioval a citlivě rekonstruoval celé muzeum ve Wenkeově domě - architektonickém skvostu od Josefa Gočára - které se loni znovu otevřelo pro veřejnost.
Letošním počinem je pak odhalení pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce v Děčíně podle autorova návrhu.
Za školou, Uralská 6, Praha 6
TĚŠÍN: Na sklonku letošního roku vydalo Muzeum Těšínska výpravnou publikaci „Putování za krásou“ s podtitulem „Národopisná kolekce Jiřiny Králové“. Jak název knihy napovídá, bylo záměrem autorek, etnografek Evy Hovorkové a Lucie Kaminské, představit široké veřejnosti unikátní sbírku a celoživotní dílo Jiřiny Králové (1911–1998), rodačky z orlovských Lazů, jež systematicky dokumentovala vývoj a podobu lidového oděvu užívaného na Těšínsku, Opavsku a v přilehlých severomoravských oblastech.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce