PARDUBICE: Ačkoli Art Space NOV cíleně sleduje umělce mladé a nejmladší generace, kteří dokáží neobyčejně pracovat s podzemním prostorem, jednou za rok učiníme výjimku a uvedeme výstavní projekt zaměřený na klasiky. Tentokrát půjde o pardubické rodáky Jiřího Tomana a Víta Vokolka. Výstava bude otevřeně ve čtvrtek 28. června od 18.00 h.
Na samém sklonku 50. let vytvářeli koláže ovlivněné surrealismem, zvláště Maxem Ernstem. Tomanovy práce jsou uloženy ve Východočeské galerii v Pardubicích a odtud zapůjčeny jejich kopie – ale paralelní dílo Víta Vokolka je dosud veřejnosti neznámé a bude vystaveno poprvé. Bylo objeveno v souvislosti s pátráním po artefaktech a dokumentech souvisejících s Vojmírem Vokolkem, jehož výstavě bylo zasvěceno jaro loňského roku. Základem koláží se stala xylografická publikace z 19. století, tehdy vyhozená z muzea, kterou přátelé v domě Tomanových rodičů v Pernštýnské ulici v Pardubicích rozstříhali. Koláže údajně vznikaly během několika setkání, z nich některých se zúčastnil i básník Jiří Pištora (1932 – 1970). Jeho práce se najít nepodařilo, leč některým Tomanovým kolážím jako podklad posloužily Pištorovy školní geometrické výkresy.
Fotograf Jiří Toman a student archeologie Vít Vokolek se scházeli také na trampské chatě nedaleko Labe nazvané Vozuty Medo. Už název místa byl surrealistický, vznikl prý podle písmen nalezených na smetišti. A jak připomíná Vít Vokolek – celá naše skupina byla sledovaná. Nalezené motivy a předměty, jimž byla ukradena původní identita a přidělena nová, to je princip nejvýznamnější surrealistické metody – koláže. Protože Vokolek pocházel z vzdělané rodiny pardubických nakladatelů a vyrůstal obklopen knihami a uměním, nápad vytvářet koláže byl jeho. Oba svou práci považovali za hru a cítili se býti pravými surrealisty. Z knih, které si přivezl z Francie otec Víta Vokolka a později po válce, když už se obecně nedalo moc cestovat, tak bratři Reynkovi, se bylo možné dozvědět také o hraběti Lautréamontovi a jeho slavné definici surrealistické krásy: krásné jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole.
Zatímco Toman použil některé své pozdější koláže při ilustrování knih a tvorbě knižních obálek, Vokolkovo surrealistické období ukončilo obhájení diplomové práce a ponor do praxe archeologické vědy, která se tehdy praktikovala výrazně poustevnicky. Dochovaly se fotografie maringotek, v nichž archeologové trávili klidně měsíc v kuse v lesích. Ještě okolo roku 1960 se scházel se skupinou mladých aktivistů (Sekce mladých), mezi nimiž byla i řada pozdějších Starých psů (Procházka, Hajn, Kyncl, Lacina, Novotný, Gruša, Pištora, Kabeš), když organizovali výstavu Toyen, velmi rychle zakázanou a uzavřenou. Dnes ale na dotaz, zda se také cítí být Starým psem, Vít Vokolek odpovídá: Já jsem dinosaurus.
Vít Vokolek (1936) archeolog, narozen v Pardubicích, syn nakladatele a tiskaře Vlastimila Vokolka, nestor východočeské archeologie, publikoval řadu studií. Například: Pohřebiště a sídliště lidu popelnicových polí v Třebešově, Pravěk východních a severovýchodních Čech, Pohřebiště lidu popelnicových polí v Ostroměři, Hradec Králové, od slovanského hradiště k městu, Pohřebiště lužické kultury ve východních Čechách.
Jiří Toman (1924–1972) fotograf, ilustrátor a knižní grafik. Zabýval se animovaným filmem jako scenárista a výtvarník, narozen v Pardubicích. Od roku 1945 byl učedníkem a pomocníkem Josefa Sudka, který ho v Pardubicích několikrát navštívil. V roce 1949 založil miniaturní galerii Atom v bývalém hudebním pavilonu v Tyršových sadech. Uspořádal tu například v roce 1949 první výstavu děl svého přítele Stanislava Kolíbala. Tomanovy fotografické práce jsou zastoupeny v řadě galerií a muzeí, například v Moravské galerii v Brně, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Muzeu umění Olomouc a rovněž v pardubických institucí.
Výstava potrvá do 29. července
Galerie je podporována granty Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Pardubice.
PARDBUCIE: Největší letní událostí školy je bezpochyby již 15. ročník Sportiády s podtitulem Rozhoupej loď, která vyvrcholila v pátek 2. 8. ve škole v Pardubičkách. Sportiáda je zaměřena na sportovní dovednosti plné soutěží v podobě variace Bocci, agility se psem, dračí lodě apod. Škola se aktivně zúčastní akce Sportovní park v parku Na Špici. Návštěvníci mohou finančně pomoci rozhoupat loďku v Automatických mlýnech a tím tak budovat bezpečný přístav pro žáky školy.
VARŠAVA: Ministr kultury Martin Baxa se v pátek 2. srpna na českém velvyslanectví ve Varšavě setkal s operní a divadelní režisérkou, pedagožkou Jitkou Stokalskou, která dlouhodobě žije a působí v Polsku. Za její umělecký přínos v oblasti hudebního divadla a za šíření dobrého jména české kultury v zahraničí jí udělil medaili Ministerstva kultury ČR Artis Bohemiae Amicis. Jitka Stokalská patří v Polsku k ikonám operní režie, více než 40 let působila ve Varšavské komorní opeře. Je držitelkou prestižní Ceny Jana Kiepury a ceny polského ministerstva kultury Gloria Artis.
TŘEBÍČ: V prostorách nádherně rekonstruovaného, staletími dotýkaného židovského města v Třebíči se ve dnech 31. 7. - 4. 8. konal další ročník festivalu Male Chajim.
V celém ghetu vzniklo několik malých komorních scén a na jedné z nich, poeticky nazvané Pod lípou, se opět představili prostějovští loutkáři ze spolku Starost. Přestože celý rok pilně zkoušeli nové příběhy manželů Modcheho a jeho "zgruntu hodné " a vůbec ne hádavé ženy Rézi, našli si čas, aby na tento proslulý festival přijeli s představením Když se tloukla okna, které v Třebíči pod širým nebem dosud nebylo uvedeno.
Přestože těsně před přestavením sprchlo, počasí nakonec loutkám, loutkářům a také divákům přálo a v malebném zákoutí židovského ghetta na nábřeží Jihlavky se všichni - malí i velcí - dobře bavili. Loutkáře přišel pochválit i kolega, který na stejném místě vystoupil následující den.
Patří se uvést, že spolek podporuje Statutární město Prostějov, Olomoucký kraj a Nadace ŽO Praha.
Všem patří velké poděkování .
VARŠAVA: Třídenní pracovní návštěvu Polské republiky zahájil ministr Baxa ve středu 31. července ve Varšavě, kde se setkal s polskou ministryní kultury a národního dědictví Hannou Wróblewskou. Společně projednali nejen bohaté bilaterální kulturní vztahy, ale i aktivity směřující k záchraně kulturního dědictví na Ukrajině.