„Víra v Boha a tři roky aktivního skautingu ovlivnily celý můj život“
VYSOKÉ MÝTO: 23. února oslaví 90. narozeniny Antonín Rejlek, zvaný Tonek, duší celoživotní skaut. Ve Vysokém Mýtě, kde od mládí žije, se k jeho gratulantům připojí také paní Soňa Krátká – kurátorka sbírek specializující se na tradiční lidovou kulturu v tamním regionálním muzeu.
Antonín Rejlek – jak s oblibou často připomíná – se narodil v roce 1932 na Slovensku českým rodičům Antonínovi a Boženě. V polovině září 1938 se rodina vzhledem k nejisté politické situaci rozhodla vrátit zpět do domoviny. Kvůli mobilizaci cesta trvala celé dva dny. A protože tatínek získal místo ve Vysokém Mýtě, stalo se toto východočeské město na několik let bydlištěm i malému Toníkovi. Začal navštěvovat obecnou a měšťanskou školu, později i gymnázium. Život mu ale ovlivnil místní kaplan František Slavík, který založil přímo na faře skautský oddíl. Netrvalo dlouho a skaut byl z moci úřední zakázán. Těch pár let ale stačilo, aby si malý chlapec zcela osvojil veškerá pravidla a řídil se jimi po celý život. Po maturitě nastoupil na vysokoškolská studia chemie do Bratislavy, později přešel do Prahy, kde v roce 1957 promoval. Až do odchodu do důchodu pracoval ve Výzkumném ústavu organické chemie v Rybitví. Za své pracovní úspěchy považuje několik státem uznaných patentů, a když začne vyprávět o své lásce k chemii, vždycky se zastydím a lituji, že jsem si nedokázala zapamatovat alespoň něco maličko ze školní výuky.
Jak jsme se my dva vlastně poznali?
Pracovní povel zněl jasně – připravit výstavu ke stému výročí založení skautingu ve Vysokém Mýtě. A tak jsem se vydala do rozhlasu s výzvou: hledáme pamětníky! Antonín Rejlek se mi ozval okamžitě (vždy připraven jako správný skaut) a vzápětí přivezl neuvěřitelné množství materiálu a velmi cenných informací. Díky němu se mi podařilo najít další kluky z jeho oddílu. Bylo dojemné naslouchat jejich rozhovorům. Stále vzpomínají, stále se řídí zásadami vštěpovanými na schůzkách.
A tak se z nás dvou stali, odvažuji se použít to slovo, přátelé. Toník totiž zajímavě vypráví a já ráda poslouchám. Třeba o tom, jak si k 60. narozeninám nadělil výlet do Vatikánu s audiencí u Svatého otce Jana Pavla II. Nebo o tom, jak se kamarádil s Jindrou Hojerem. Že nevíte, kdo to byl? Slavný hoch, stal se předlohou pro stejnojmenného hrdinu z Rychlých šípů Jiřího Foglara. Tonek taky hrozně rád vzpomíná na své dobrovolničení v Charitě nebo na organizování zájezdů po památkách. A když už si myslím, že mě nemůže ničím překvapit, tak začne vyprávět o tatínkovi, jak pomáhal zásobovat partyzány. Každé setkání s ním je ale velká zábava. Je vždy v dobrém rozmaru, žije obklopen rozsáhlou milující rodinou. A s tou brzy oslaví své devadesáté narozeniny.
Milý Tonku, 23. únor 2022 je tvůj slavný den. A tak ti touto cestou přeju vše dobré a pevné zdraví. Chtěla bych ti poděkovat za čas, který jsi mi věnoval, i za ten, který mi stále věnuješ.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818