pátek
4. října 2024
svátek slaví František
Kraslice se škrabaným textem a vročením „Veselé velikonoce 1945“ v tradiční barvě pro červené svátky
© Sbírka Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě



Velikonoční inspirace aneb třikrát a vždy trochu jinak o svátcích jara

ČR–PARDUBICKÝ KRAJ: Pohled do kalendáře neúprosně naznačuje, že jsou tu opět velikonoční svátky. Stále stejný příběh se rok co rok opakuje. Obchody přeplněné čokoládovými vajíčky a umělými pomlázkami vyrobenými kdesi daleko za hranicemi naší republiky. Pojďme se ale zastavit a přiblížit si tyto svátky na pozadí tří ne zcela tradičních příběhů, které se odehrály u nás doma, přesněji v Pardubickém kraji. Průvodkyní nám bude etnografka a badatelka Soňa Krátká z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.

Autor článku: 
Soňa Krátká

Příběh pohlednice

Sbírky muzeí uchovávají ve svých fondech mnoho zajímavého. Obrovské množství předmětů, jež běžně provázely naše předky životy. Tyto předměty představují nesmírně cennou studnici informací o dané době a jejich význam ocení nejspíše ti, co ji sami nepamatují a zkoumají. Ti, co přijdou po nás.

Fenoménem 20. století bezesporu byly pozdravy z výletů a dovolených, přání k svátkům, jmeninám – zkrátka zasílání pohlednic. Napadlo vás ale někdy pozastavit se nad výjevem, jež pohlednice zachycuje? Nebo jen náhodně vyberete ze stojanu mezi mnoha jinými? Povím vám příběh dívky z pohlednice, který vás možná přiměje podívat se na svět kolem sebe jinýma očima.

Psal se rok 1929 a v Prešově se narodila dívenka Kateřina Freyová. Rodiče Ethel a David se o pět let později přestěhovali do východočeského města Holice. Tohle město bylo totiž vyhlášené ševcovskými dílnami a výrobou obuvi a tatínek David v takové firmě dřív pracoval. V novém bydlišti si zcela logicky zřídili stejnou živnost. Katka měla ještě mladší sestřičku a obě byly velmi hezké dívenky, doslova rozkošné v šatech s volánky. Není divu, že se ocitly v hledáčku místní vyhlášené firmy GRAFO, již vlastnil Karel Čuda, a občas si vyzkoušely roli modelek. Kateřina třeba právě na Velikonoce – na pohlednici se zářivě usmívá u ošatky s kraslicemi. Grafo Čuda Holice – tohle logo velmi často nalézáme na starých černobílých pohlednicích známých i zapadlých míst naší vlasti a také pohlednicích žánrových.

Vypukla 2. světová válka a postupně přicházely další a další nepříjemné a život omezující situace – nejvíce pro osoby s židovským původem. A Freyovi byli Židé.

Pohlednice, které zůstaly v muzeích a archivech nebo u soukromých sběratelů představují rázem to málo, co po dívce Katce zůstalo. Pohlednice a pár fotografií. A kameny zmizelých – malé pomníčky v podobě dlažební kostky s mosaznou destičkou a vyrytými životními údaji. Celá rodina je má v Holicích, celá rodina byla zavražděna v Osvětimi.

Zkuste se příště podívat na tak obyčejnou věc – jakou je stará černobílá velikonoční pohlednice – trošku jinýma očima.

 

Příběh slohové práce a vhled do profese muzejníka

V muzeích se se zabývámer nejen sběrem předmětů a jejich evidenci a vystavování, ale také dokumentaci v terénu. A na jaře mají napilno ti z nás, kdo se věnují dokumentaci zvyků spojených s Velikonoci. Tedy i já. Podařilo se mi sestavit skládanku, o jejíž příběh se s vámi ráda podělím.

Nevyčerpatelnou studnici informací z okolí Vysokého Mýta a Litomyšle i Poličky z dob 20 a 30. let 20. století představují čísla časopisu Od Trstenické stezky. Vlastivědný sborník vycházel v Litomyšli a těšil se velké oblibě. Mimo historických a cestopisných statí (mnohdy na velmi vysoké úrovni) zde byly  publikovány pověsti či třeba připomínky životních výročí významných osobností. A pro děti dostal později časopis část s názvem Pomněnky aneb Příloha pro útlou mládež.

Mezi dětskými říkačkami se i v této příloze nalézá mnoho zajímavého. Hned v prvním ročníku je otištěn text s názvem „Co dělali chlapci u nás o velikonocích“. Podepsán Vrat. Bureš, I. tř. gymn. Vys. Mýto. Původně se tedy zřejmě jednalo o slohovou práci dobře ohodnocenou profesorem, a tak byla vybrána k otištění.  Autor zde důkladně a barvitě popisuje velmi starý lidový zvyk propojený s časem od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. Průvody chlapců obcházejí vsi se zvukotvornými nástroji. Klapačky a řehtačky nahrazují utichlé zvony a chrání místo před zlými silami. V sobotu vychází průvod koledníků v čele s maskovaným hochem – jidášem. Po konci obchůzky si účastníci rozeberou koledu a část masky spálí, aby očistili místo od zimy a všeho špatného a aby mohlo přijít jaro. Kořeny dříve velmi hojného zvyku musíme hledat v dobách pohanských a dodnes jej lze spatřit právě kolem Vysokého Mýta.

Vskutku zajímavá práce, bohužel bez zmínky o místě konání obchůzky. Naštěstí v almanachu abiturientů vysokomýtského gymnázia se podaří vyhledat i tento chybějící článek skládanky. Vratislav Bureš bydlel v Lozicích a další stopy vedou nutně právě sem. Musím ověřit, zda popis obchůzky malého chlapce odpovídal pravdě, a to se záhy při rozhovoru se starousedlíky potvrdí. Autor textu pravděpodobně sám obchůzku zažil, ale pak vlivem nedostatku dětí ve vsi zvyk dočasně zanikl. Znovuobnoven byl až po mnoha desetiletích v odlišné podobě. A tak i letos vyjdou chlapci na bílou sobotu s klapačkami a maskovaným jidášem. Tradice velí klapat a za dobře odvedenou práci získat koledu.

 

Červené svátky?

I v dílech slovutných spisovatelů románů 19. i 20. století můžeme při troše trpělivosti nalézt zmínky o svátcích jara. Jiří Šotola ve své vynikající knize Tovaryšstvo Ježíšovo  půvabně popsal podobu svátků jara pod Košumberkem v dobách baroka.

„Zdejší lidé mají na Velký pátek jinačí zvyky. K potoku chodí, myjí se, stříkají na sebe, vyhánějí prý nemoce. Někteří vyšli už za svítání, neb je tady zvykem vítat velikopáteční slunce vkleče na jarním trávníku. Nepředěláš to. I poklady po lese hledají. Neodnaučíš je tomu. Zrovna teď naproti na zahradě klečí selka pod jabloní. Modlí se, ale ke komu! – modlím se k tobě, stromě zelený!“

Tedy máme ty krásné, staré a pozapomenuté zvyklosti s jasnými prameny v dobách pohanských– koupel na Velký pátek před východem slunce nám zajistí zdraví po celý následující rok. Ale pozor – musí to být voda živá a proudící! Tedy ne voda z vodovodního kohoutku. A pak už rychle do lesů hledat poklady.

I Jindřich Šimon Baar v Chodské trilogii obšírně zmiňuje lidové zvyky spjaté s jarem. Opakující se drobné zprávy o červených svátcích trpělivý čtenář vysleduje také v románech Terézy Novákové. Jmenovat lze například Děti čistého živého. Dějem pisatelka zasadila své romány do milovaných východních Čech. Proč se ale svátkům říkalo „červené?“.

Odpověď je velmi jednoduchá. Vajíčko představuje dávný symbol zrození a životodárné síly a základní barvou na zdobení odměn pro koledníky byla právě červená. Červená poukazuje na krev prolitou Ježíšem na kříži. A zvolený způsob zdobení často vypovídal o citové stránce. Dívka mívala pro každého chlapce specifický dárek. Ve sbírce Regionálního muzea ve vysokém Mýtě se například nachází kraslice se škrabaným vzkazem: "Koho ráda mám, tomu toto vajíčko dám."

Ať už se vydáte cestou koupele v potoce, hledání pokladů nebo posílání pohlednic či pečení slavnostního beránka a mazance – přeji vám všem hezké a veselé svátky jara, jež pramení v dobách pohanských. A na nás je, aby vydržely i těm, kdo teprve na svět přijdou.

 

Mohlo by vás také zajímat...

BROUMOV: Říjen bude v broumovském klášteře spojen s měsíční hudební rezidencí české zvukové umělkyně Lucie Páchové a gruzínského hudebníka Alexandra Mishelashvili. Oba muzikanti zapojí do své tvorby i místní studenty a hudebníky. Veřejnosti se představí během závěrečného vystoupení na konci rezidenčního pobytu.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba, Památky
Co se děje
03.10.2024

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Po bezmála třech letech vývoje byla spuštěna imersivní expozice Za zdí. Vypráví příběh věznice v Uherském Hradišti, místa spojeného především s temným obdobím po komunistickém převratu v roce 1948, s mučením a popravami nevinných. Expozice nedávno získala Zlatý středník.

 

Zlínský kraj
Cestovní ruch, Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Památky, Vzdělávání
Co se děje
02.10.2024

ČR: Zdeněk Vejvoda je hudební folklorista, který rozhodně netráví čas jenom u pracovního stolu. Naopak, je to i aktivní muzikant a tanečník, vedoucí folklórních souborů a také pedagog. V novém podcastu Místní kultury vysvětluje, proč je důležité, aby se děti už od útlého věku seznamovaly s lidovými písničkami. "Dobře vybraná lidová píseň je vlastně to nejlepší, na čem můžeme dítě hudebně, rozumově a emocionálně rozvíjet," tvrdí. A  jak vlastně definovat lidové písně, jak je upravovat a interpretovat a kde hledat ty dávno zapomenuté? O tom všem bude následující rozhovor.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Hudba
Články a komentáře
02.10.2024

ČR: Vláda ČR schválila návrh státního rozpočtu na rok 2025. Kapitola Ministerstva kultury činí 21,3 miliardy korun. Jde tedy o více než dvaceti osmi procentní navýšení oproti schválenému rozpočtu na rok 2024, který činil 16,59 miliard korun. Návrh rozpočtu Ministerstva kultury pro rok 2025 je tak o 4,7 miliardy korun vyšší než v roce 2024.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
26.09.2024