DEŠTNÉ: Každé setkání s PhDr. Petrem Koukalem, hlavním organologem Národního památkového ústavu, je zážitkem od začátku do konce. O královském nástroji toho ví tolik, že se tají dech. Jeho přednášky jsou velice zajímavé, přinášejí neuvěřitelné množství cenných informací a zaujmou každého. V současnosti se PhDr. Petr Koukal stále častěji vrací do Orlických hor a jejich podhůří, kde spolek PROVARHANY iniciuje a organizuje restaurování několika vzácných královských nástrojů. Nechyběl ani v Deštném v Orlických horách, kde se v rámci „svátků skla“ uskutečnil benefiční koncert vynikajícího varhaníka Pavla Svobody, jehož výtěžek byl věnován na záchranu vzácného varhanního pozitivu.
V poslední době se do regionu Orlických hor a Podorlicka vracíte téměř pravidelně. Měl jste přednášku v Opočně, Přepychách a také v Deštném. To všechno jsou místa, kde probíhá restaurování varhan nebo se jejich obnova připravuje. Co říkáte zdejšímu varhannímu boomu?
To je něco, čeho si musíme hluboce vážit, a slovo „podporovat“ je slabé. Nejlepší je spoluúčastnit se. Protože tato aktivita je to nejlepší, co může památku, jako jsou varhany, potkat. Když si uvědomíme, že vlastně běžně pohledem oceňujeme obrazy, sochy, architekturu. Když pak přijdeme do kostela, zrak nám přitáhne většinou i to, co je protějšek oltáře - často velmi krásné varhany. Podíváme se, pokýváme, ale jdeme dál.
Jenže varhany jsou památkou nikoliv němou, jsou památkou znějící. A abychom ji jako takovou poznali, abychom ji takovou chápali, a na tom základě abychom ji chránili a obnovovali, tak k tomu je přesně nutná takováto aktivita širší veřejnosti, která si uvědomí, co to je. To se tady vlastně začíná svým způsobem dělat, a díky za to.
Byla jsem už na několika Vašich přednáškách. Každá je jiná, každá je specifická a vždy věnovaná danému nástroji. Kde čerpáte všechny velice zajímavé informace?
Nemám rád něco, co by se dalo nazvat „prefabrikovaná“ přednáška. To přesně souvisí s tím, že každé varhany jsou jiné a byla by velká chyba, kdybychom se nesnažili podtrhnout a třeba i pracně z archiválií a literatury zjistit, v čem jsou jiné. Ale nejenom varhany, celá lokalita, celý ten prostor je vždycky jedinečný. A pochopitelně to je jeden z důvodů, proč se podívat zvláštní optikou, která je jiná u varhan tam a u varhan jinde.
Je to důležité i v okamžiku, kdy dojde k tomu nejlepšímu, co může nemocné varhany potkat, tedy k restaurování, které se také nedá dělat jako u kusu továrního nábytku. Konkrétní lokalita má svoje varhany, které se často restaurují úplně jinak než varhany v jiné obci.
Varhanní pozitiv v Deštném potká veliké štěstí, že ho bude restaurovat mistr varhanář Dalibor Michek.
To je velmi dobrá zpráva. Pan Michek v současné době představuje špičku našeho restaurátorského umění, co se týče varhan. Pro ilustraci – Dalibor Michek je jediný český člen v Mezinárodní organizaci varhanářů ISO. To samo o sobě už něco dokazuje. Ta kvalita zde prostě je a s tím i poctivost, svědomitost, zručnost a dovednost.
Z Vašich vystoupení jsem pochopila, že u restaurovaných nástrojů preferujete navrácení původní podoby a původního zvuku.
Určitě. Stačí si uvědomit, že každé varhany mají jiný zvuk a vybavení; kdybychom podléhali tomu, že přijde jeden varhaník a bude na našem historickém nástroji chtít hrát Bacha a přijde druhý a bude chtít hrát Francka, tak to nejde. Varhany mají svoji duši, a ta se odráží ve zvuku, když to řeknu nadneseně. Ale ona to je i realita. Když budeme chtít mluvit o varhanách, měli bychom vědět, že každé mají určitý zvuk, a ten je nezaměnitelný. Jako přirovnání lze uvést i to, že pokud varhany přestěhujete na pole nebo na louku, tak jistě hrát budou, ale už to bude něco jiného. To je velký rozdíl od jiných nástrojů. Například klavíristé mohou svůj nástroj přenést, pak přeladit a bude hrát. A bude hrát stejně dobře. Varhany, ty jsou úzce svázány se svým prostorem.
Jak se vám spolupracuje s varhaníkem Pavlem Svobodou, předsedou spolku PROVARHANY?
Pavel Svoboda je mimořádný člověk, jak jsem zjistil, po všech možných stránkách. Už jen z toho důvodu, že on je jeden z mála varhaníků, myslím tím koncertních varhaníků - umělců, který si hluboce uvědomuje provázanost toho, jaké jsou varhany, jakou jim je třeba věnovat péči, a potom, jakým způsobem na ně může on sám hrát. To vše cítí tak hluboce, že ví, že pokud se nezaslouží o to, aby se varhany zachovávaly, opravovaly, tak dříve nebo později nebude hrát na co. A to je to nejpodstatnější. Proto klobouk dolů – mladý člověk, a přesto si hluboce uvědomuje, že tato souvislost a podstata je velmi, velmi závažná.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.