V Dobrušce nahlédli do nejstarší historie města

Krypty jsou dvě - menší kněžská a nezvykle velká šlechtická. Zda se tedy v prostorách větší z nich nachází ostatky pána, který dal zdejším měšťanům právo vařit pivo a osvobodil je od roboty, Jana Mutiny z Dobrušky, známého z úplně první písemné zprávy o městě z roku 1320, se teprve ukáže. Už teď je však jisté, že průzkum realizovaný v říjnu minulého roku sdružením Naše historie byl úspěšný a přinesl velice cenné informace. Vždyť jen samotné potvrzení existence dvou podzemních prostor je tím, o čem marně snili historici v převážné části minulého století, protože podívat se pod podlahu kostela jim dopřáno nebylo.
Rozhodnutí pokusit se zjistit, zda krypty opravdu existují a co obsahují, urychlil zápis z osmdesátých let 19. století objevený ředitelem Vlastivědného muzea v Dobrušce Jiřím Machem ve farní kronice, v němž se praví: "Při obnově kostela děkanského odkryty hrobky. Jedna má otvor pod mřížkami a zaujímá prostor pod presbytářem. Na straně epištoly leží čtyři mrtvoly a na straně evangelia tři a to nohama doprostřed kostela. Druhá menší hrobka je před oltářem Panny Marie."
Pak už k realizaci průzkumu nebylo až tak daleko. Děkanství vydalo souhlas, akci finančně zaštítili dobrušští podnikatelé a patrioti a odborníci mohli nastoupit. Nejprve georadar potvrdil platnost zápisu v kronice - menší krypta je před oltářem Panny Marie, mimořádně velká podzemní prostora byla zjištěna pod presbytářem. Jakmile měl tým odborníků jistotu existence krypt, spustil postupně dvěma malými otvory do podzemí kameru a na monitoru rozkrýval tajemství. Bylo zjištěno, že zem v menší kryptě je zčásti zalitá vodou, že je tam i bahno, že zdivo se skládá ze starých stavebních prvků i mnohem novějších, pocházejících zřejmě z posledního otevření. 
Druhá krypta má vstupní schodiště a historici se domnívají, že tam kdysi byly i dveře. Vrchní část klenby je novodobá a souvisí zřejmě s vznikem nové podlahy v kostele. Spodní část zdiva tvoří kameny, v některých místech zůstala dokonce podkladní skála. "Dá se předpokládat, že toto je pozůstatek zdiva ze 14. století," komentoval výsledky Jiří Mach z Vlastivědného muzea, iniciátor všeho dění.

V jedné části velké krypty se na hromadě nachází větší množství kosterních pozůstatků a forma jejich uložení zřejmě odpovídá tomu, že tam byly dány druhotně, možná je sem přestěhovali z menšího prostoru, aby neležely v blátě. Mimo to právě tady zůstaly neporušené pohřby s rozpadlými rakvemi, o nichž se lze domnívat, že patří pánům z Dobrušky, včetně Jana Mutiny.
"Mohli jsme nahlédnout do úplně nejstarší historie města," konstatoval Jiří Mach během veřejné prezentace výsledků průzkumu a zdůraznil, že předpokládá, že se díky poznatkům podaří rekonstruovat původní velikost kostela, identifikovat původní velikost krypt a zařadit je do 14. století. To by potvrdilo, že Dobruška byla už tehdy významným střediskem celého dominia v Podorlicku, a že její páni patřili k elitě tehdejší společnosti.

Stručná historie kostela sv. Václava, pod jehož podlahou se krypty nacházejí
Děkanský kostel sv. Václava patří ke svědkům nejstarší minulosti Dobrušky, tedy doby, kdy město vznikalo. Pravděpodobně již tehdy byl spolu s prvními domy postaven kostel, zasvěcený od počátku Panně Marii a svatému Václavu.
Jak původně vypadal, se bohužel neví, ale je možné, že byl pouze dřevěný. Ještě ve středověku ho nahradila kamenná stavba, což dokládá gotický klenák (svorník), zdobený soukenickým znakem.
V letech 1709 až 1724 prošel chrám svatého Václava přestavbou do barokní podoby, autorem díla je stavitel italského původu Mikuláš Rossi. Monumentální stavba vyrostla pravděpodobně na základech předchozí kostelní budovy. Dnešní podoba průčelí byla zřejmě v 18. století bohatší o řadu ozdobných barokních stavebních prvků.
Dřevěnou zvonici nahradila nová kamenná, původní podkladové kameny jsou zabudovány v jejích nárožích. Zvony, které v ní vyzváněly, padly za oběť dvěma světovým válkám. Až do požáru v roce 1806 zvonici kryla cibulovitá pozlacená báň, a protože stejný vzhled měla i věž radnice, obě ve slunci do daleka zářily.
Pohroma v podobě velkého požáru, který vedle celého historického jádra města zničil i kostel, přišla 9. května 1806. Během obnovy, která pro nedostatek finančních prostředků trvala dlouhou dobu, nebyla stavbě v plné míře vrácena její barokní krása, naopak se hojně objevily stavební prvky tehdy módního klasicistního slohu.
V současné době slouží kostel nejen k bohoslužbám, konají se v něm významné kulturní akce, mezi které se jednoznačně řadí každoroční slavnostní zahájení Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka.