neděle
20. října 2024
svátek slaví Vendelín

Ostatní

Výstava Rok růže trhá rekordy

Autor článku: 
luk

<p>PRAH/JIHOČESKÝ KRAJ: Výstava Rok růže byla první akcí, která zahájila projekt Rožmberský rok 2011 připomínající 400 let od smrti posledního Rožmberka Petra Voka. V nejbližší době je očekáván tři sta padesátý tisící návštěvník.</p> <p>Výstava se koná v Rožmberském paláci Pražského hradu. „Jubilejní návštěvník přijde podle našich informací ve čtvrtek 11. srpna mezi 11. a 12. hodinou. Přímo v prostorách výstavy na něj budeme čekat a předáme mu dárky. Jaké, to zatím nebudu prozrazovat,“ okomentoval velký zájem o výstavu hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola.<br />
Organizátoři věří, že do ukončení výstavy ji navštíví úctyhodných 400 tisíc spokojených návštěvníků.<br /> „Bylo by to symbolické i s ohledem na to, že si výstavou a celým projektem připomínáme 400 let od smrti posledního Rožmberka,“ uvedla vedoucí oddělení cestovního ruchu Petra Jánská. O spokojenosti návštěvníků a úrovni expozice svědčí nejen pozitivní zprávy od personálu infocentra, ale i kladné ohlasy v návštěvní knize.<br />
Projekt Rožmberský rok veřejnosti v širokých souvislostech představuje historickou úlohu i kulturní dílo rodu Rožmberků a hlavní rysy tohoto dědictví až do současné doby. „Kromě dvou pražských výstav Rok Růže a Rožmberkové, rod českých velmožů a jeho cesta dějinami tvoří projekt výstavy s rožmberskou tematikou v muzeích zřizovaných Jihočeským krajem, modifikované prohlídky rožmberských hradů a zámků ve správě českobudějovického Národního památkového ústavu a mnoho desítek kulturních, společenských, sportovních a gastronomických akcí podpořených z grantu Jihočeského kraje.<br />
Výstava Rok růže byla v Rožmberském paláci Pražského hradu zahájena 9. prosince loňského roku. Už během prvního týdne si ji nenechalo ujít 9 tisíc návštěvníků a zájem neupadá. „Jednoznačně jde o nejnavštěvovanější výstavu Jihočeského kraje v historii. Do teď prvenství v návštěvnosti držela výstava Šumava Karla Klostermanna, která byla od září 2008 do září 2009 k vidění v Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. Tu zhlédlo 75 000 návštěvníků. Výstava Rok růže tento úspěch překonala,“ zhodnotil úspěšnost tematických jihočeských výstav Jiří Zimola.<br />
Výstava Rok růže nabízí nejen ucelený pohled na život členů rodu rožmberského, ale představuje i běžný život lidu na přelomu středověku a raného novověku. Vedle nástinu „velkých“ politických dějin návštěvníky čeká i exkurz do všedního dne dominia a příbytku aristokrata či ozřejmení nelehké úlohy ženy ve společnosti té doby.<br /> V prostorách Rožmberského paláce Pražského hradu bude výstava zhruba do poloviny září tohoto roku. V hlavním sále je zajímavá interaktivní expozice, jejíž významou část tvoří historie rodu Rožmberků, zachycená v dobových dokumentech, literárních textech a velkoformátových fotografiích představujících hlavní místa a sídla spjatá s tímto rodem. Genealogii rodu představují obrazy a dobové portréty v improvizované obrazárně. V kinosále se promítají filmy a dokumenty spjaté s Rožmberky a poslední součástí je infocentrum, kde jsou turistům k dispozici propagační materiály jižních Čech a také suvenýry.</p>

Nábor členů

Autor článku: 
luk
BRNO: Máte rádi slovenské lidové tance, muziku, písničky, dobrou náladu a zajímavé akce? Pak nepřehlédněte nábor Slovenského folklorního souboru PÚČIK, který hledá nové členy - tanečníky, zpěváky a muzikanty. Zájemci se mohou přihlásit osobně. Zdroj informace: http://www.pucik.cz/ KONTAKTY: Folklorní soubor Púčik Dr. Vlastimil Fabišík Chodská 19 ch 612 00 Brno Česká republika (CZ) tel: (+420) 603 445 279 (+420) 549 248 588 fax: (+420) 549 248 588 e-mail: fabisik@atlas.cz

Hody 2011

od 19.08.2011 do 21.08.2011

<p>SUCHÁ LOZ: Hody se konají k 750. výročí obce. Program bude velmi pestrý, slibují organizátoři.</p> <p>www.suchaloz.cz</p>

Sbírka na obnovu kaple

Autor článku: 
luk

<p>VRCHLABÍ: Kaplička Panny Marie na Kalvárii patřila k již neexistujícímu sousoší na Olivetské hoře. Zde byly pořádány významné vrchlabské slavnosti. V době Pašijových her byla v blízké jeskyni vystavována figura bičovaného Krista, kterou vrchlabští nazývali Žalář Kristův.</p> <p>Kaple stojí hned vedle silniční komunikace ulice Kalvárie ve Vrchlabí. Je umístěna na p.p.č. 1226, která je majetkem města Vrchlabí stejně tak, jako samotná stavba. Dříve se kapličce říkalo Erbenova pravděpodobně podle tehdejšího majitele Johana Erbena.<br />
Tato drobná sakrální stavba je postavena ze smíšeného zdiva. Byla zaklenuta českou plackou a zastřešena valbovou střechou s krytinou ze štípaného dřevěného šindele. Dnes na původním velebeném místě stojí jen ruina. Střecha a klenba se zřítily a s nimi i značná část západní, jižní a východní zdi. </p> <p> Projekt obnovy kaple můžete podpořit svou účastí na veřejné sbírce. Na obnovu kaple Panny Marie na Kalvárii je možné finančně přispět v Regionálním turistickém informačním centru Krkonoše (přízemí vrchlabské radnice)nebo přes internet převodem částky na bankovní účet občanského sdružení Zdravé Krkonoše. </p> <p>Více informací získáte v Regionálním turistickém informačním centru Krkonoše nebo na webových stránkách www.zdravekrkonose.eu. </p> <p>Při příležitosti této sbírky je v přízemním průchodu vrchlabské radnice zahájena výstava realizovaných projektů sdružení Zdravé Krkonoše.</p>

Z města do přírody, od reklamy k umění

Autor článku: 
Markéta Vrabcová

<p>LIPNICE NAD SÁZAVOU: Výtvarníka, sochaře a šperkaře Petra Poltavce přivedla k volné tvorbě zajímavá vnitřní proměna. Dlouhou dobu se živil jako grafik v oblasti reklamy, ale nakonec jej touha tvořit skutečné umění odvála z města na venkov, kde vlivem krásné přírody jeho snažení dostalo opět novou živelnost a energii. V našem rozhovoru se nám svěřil s důvody, které jej k této změně přiměly.</p> <p>Před časem jste se odstěhoval z Prahy na Vysočinu do malé vesničky Lipnice nad Sázavou. Jaké je to z hlediska inspirace, opustit ruch hlavního města a odstěhovat se na venkov? </p> <p>Zřejmě zásadní pro mě byly pocity, kterými mě naplňoval pobyt v přírodě. Být obklopen stromy, procházet se po louce a citlivě našlapovat na ty nádherný rozmanitosti tvarů a barev ve formě rostlin, keřů, stromů, a rovněž všech dalších vyšších forem od hmyzu, přes zvířata, po lidi, a Bůh ví co dalšího… Myslím, že člověk jako tvor, který má v sobě pravděpodobně vtisknuty všechny ty formy života, které mu předchází, a možná i svoje nastávající, si potřebuje tyto věci připomínat, být v jejich přítomnosti, dotýkat se jich, vnímat je svými smysly, cítit jejich vůni, zaznamenávat jejich jemné vyzařování, které ho občerstvuje a nějakým způsobem k němu promlouvá, mění ho. Každý to určitě někdy poznal, co s ním živá příroda dělá. Přirozená krása, divokost přírody, všechny ty jakoby samo se dějící procesy. Ta lehkost a surovost zároveň.</p> <p>Ale i v Praze jste žil v takové části, kde je ještě dostatek přírody…</p> <p>Ano. Žil jsem v té době v Praze v Suchdole. Jezdil jsem na kole do práce do Holešovic přes Stromovku. Smyslem mého uměleckého vyžití, i když to možná bude znít divně, byla toho času reklamní činnost. Svět počítačů, který se mi už v raném věku dařilo velice lehce dobývat, zkoumat a ovládat, a který mě hodně bavil, se pro mě stal každodenní důležitou součástí. Dá se říct, že jsem spoustu svojí životní energie a inspirace „vystřílel“ někam do éteru kolem toho přístroje, protože nepředpokládám, že by ten stroj dokázal pojmout to, co jsem do něj vkládal. Vytvářel jsem různé návrhy plakátů, webů, bannerů, animací… Vynaložil jsem veliké úsilí, abych dosáhl dokonalostí v detailech, které běžný uživatel vnímá spíše podprahově. S tím začaly přicházet i nepříjemné pocity vyčerpanosti a počítač se pomalu ale jistě, pro mě osobně začal stávat zhmotněním tůně, ve které člověk může utápět svoji pravdu, city i živost. Tehdy jsem žil hodně ve virtuálním světě. Shodou dalších okolností ve mně vznikla touha opustit tuto práci, opustit toto město a přiblížit se sám sobě. Jakoby nebylo žádné tak silné pouto, které by mě udrželo.</p> <p>A jak se situace vyvíjela dál?</p> <p>Odjel jsem na malou dřevěnou chatku, která mi byla po dva roky základnou. Rodinná chatka, vedle které již řadu let budujeme velkou chalupu. V té době jsem se ještě stále živil prací na počítači. Přes své opojení přírodou jsem po večerech pracoval na korporátních identitách firem a reklamních návrzích připojen na místní nedlouho zřízenou bezdrátovou síť asi pro třicet obyvatel této vesnice. Kromě toho jsem začal vyrábět šperky ze dřeva, polodrahokamů, kovu se smaltem a také jsem vytvořil několik nástěnných vyřezávaných „parket“ se vsazenými kameny a nějaké obrazy a ucelený soubor počítačových kreseb nazvaných Klikyháky, které byly později vystavené v pražském divadle Ponec. Stále více jsem byl fascinován prací s hmotou a s přírodním materiálem. Člověk se do určité míry ponoří do tvoření. Tělo, jako nástroj ducha, je v pohybu. Je zapojeno mnoho svalů, s jemností a citlivostí se pohybují a něco vzniká. Daří-li se udržet pozornost, výsledek může být fascinující. </p> <p>Také jste o sobě zmínil, že jste samouk. Jak jste se vlastně dostal k umělecké tvorbě? Měl jste možnost u někoho umění alespoň chvíli studovat?</p> <p>Mohu o sobě říct, že jsem samouk. I když se tato situace podstatně mění zejména v souvislosti s mým vztahem k ostatním lidem i k sobě samotnému. Většinu života jsem částečně ukryt ve svém vlastním světě. Skrze vlastní hodnoty pozoruji skutečnost a poměřuji, co je a není důležité, zajímavé. Můj vnitřní svět je založen spíše na intuici a citu, než na rozumu. A tak se často nesetkávám s pochopením. Protože svět kolem je relativně tvrdý. Moje lety budovaná ochranná skořápka niterného světa, mě v důsledku oddělila i od toho jemného, citlivého, vášnivého světa okolo. A to mluvím především o lidech a lásce k nim. Proto taky ten úprk z města, do samoty odříznutého místa, kde člověk není vyrušovaný a zneklidňovaný jinými lidmi. Stejně tak ani potěšený či obohacovaný. Na řadu věcí si přicházím sám, nehledám nikoho, od koho bych se učil. Ale po delší zkušenosti si stále více uvědomuji, že je to velká škoda. Právě tím je ta samotná zkušenost pro mě velice cenná. Mohu si díky ní připomínat a jakoby znovu vnímat, co to znamená být ve vztahu se světem a lidmi, prožívat něco společně. Být jeho součástí, tak jak to má každý v sobě dané, že nejsme odděleni. Máme velikou moc věci měnit a vytvářet, budovat a podporovat krásu tohoto světa. To, že je člověk otrokem svého myšlení a potlačí cit a svůj opravdový vztah k planetě, sobě samému, vesmíru, a vystupuje jako narušitel, je stránka jiná. A mám takový pocit, že lidstvu bude nastaveno zrcadlo, které mu připomene proč vlastně existuje. </p> <p>Ve své tvorbě se nyní věnujete výrobě šperků z přírodních materiálů i drahých kovů, kresbě, malbě, počítačové ilustraci, práci se dřevem, tvorbě a restaurování kamenných soch. Jaká oblast tvorby vás nejvíce těší?</p> <p>Je pravda, že jakoby nevydržím u jedné činnosti a pořád hledám, co bych mohl dlouhodoběji dělat a odevzdal se tomu naplno. Tím, že jsem si toho zkusil víc, mám alespoň větší možnosti a mohu tak tvořit například za nepřízně počasí uvnitř dílny – vyrábět šperky, kreslit, malovat, a za krásného počasí sekat do kamene, stříkat airbrushovými pistolemi větší obraz a podobně. Je to také závislé na náladě a tvořivém náboji. Občas něco zkusím a jsem nesoustředěný, tak se pustím do něčeho jiného. Jako je třeba procházka lesem směrem ke hradu zde na Lipnici nad Sázavou, kde momentálně žiji. Dám si třeba na náměstí pivo v hospůdce pod hradem. V časech, které jsem trávil na samotě u lesa, mi došlo, že moje tvorba, ač jsem si to dříve neuvědomoval, je plná touhy po lidskosti, po životě, po komunikaci a bytí s ostatními. To je zřejmě přirozeností člověka. Tvořím-li, jsem rád nerušený a koncentrovaný. Ale má tvorba je zřejmě nějakým způsobem závislá na pozornosti lidí. Jako bych se skrz ní dělil s ostatními, vyjadřoval se. Ať je to cokoli, co vytvořím, těší mě, když si to někdo oblíbí, začne to pro něj něco znamenat. I když ho to osloví ihned anebo časem. Ještě stále svoje věci držím spíš pod pokličkou, než bych je vystavoval na světlo světa. Možná je to strach z kritiky, neúspěchu, nepochopení, anebo naivní představa slávy, kterou člověk nemusí unést, a co teprve stát se jen prvkem, obchodním artiklem trhu. Balíčkem se jménem. Nevím, co je možné, ale všechno má svůj čas. Tak momentálně žiji napůl zklamán z nedostatečného úspěchu, a napůl hnán radostí z toho, že se věnuji tomu, co miluji a bytostně musím dělat. Ženu tu svojí bárku dál a snažím se chytat vítr do plachet. Vidím na horizontu stále více dalších mořeplavců, a dělá mi radost se k nim přibližovat.</p> <p>Co si myslíte o podpoře umělců státem v Česku?</p> <p>K tomu se nemůžu konkrétně vyjádřit. Popravdě jsem se zatím nepokusil prorazit bariéru, která mě od okolního světa odděluje. Proto nemám zkušenosti s prodejem, ani veřejnými zakázkami. Svých obrazů si cením, ale širší veřejnost je ještě neviděla. Veřejných zakázek se neúčastním. Přesně nevím, co bych vlastně mohl nabídnout. Moje tvorba zatím nebyla podrobena nějakému odbornému posudku, a co jsem kdy slyšel od lidí, kteří se vyjadřovali k mým obrazům, mě nikdy nepřesvědčilo o tom, že by pro ostatní lidi moje díla měla cenu. Pokusím-li se vcítit do situace v Česku, je to tady podle mě ještě „zazděný“. Masa lidí, myslím, ještě není dost otevřená novým věcem, určitému svobodnějšímu projevu. Vlivům ze zahraničí a podobně. I když je to zas viděno z mé užší perspektivy. Podle mě se do povědomí lidí dostávají umělci, kteří mají nějakou podporu, někdo je zviditelní a ukáže ostatním. To je dobré. Jinak šance „malých“ tvořivých lidí není valná. A časy jsou pro mnoho lidí těžké. Ač umění svět pozvedá k výšinám nebes, běžní lidé často nemají dost natažené ruce, aby toho daru dosáhli.</p> <p>Prodáváte svá díla?</p> <p>Mám jen úzký okruh lidí, kterým svoje věci nabízím. Šperky, které vyrobím, vozím při sobě, a nabízím je, kde mě napadne. Není to nějaká oficiální cesta, ale osobní kontakt funguje asi nejlépe. Pokud ode mě někdo něco koupí, s největší pravděpodobností mě minimálně viděl, měl se mnou nějaký kontakt. I když moje obrazy a další díla promlouvají samostatně, jejich hlas je pro lidi o mnoho hlasitější, když mě nějak poznají. Také moje tvorba není pro všechny, ale pro koho vlastně je, a proč vzniká, to jsem si ještě neuvědomil. Snad mi jednou někdo řekne, jak to je. Ale taky tu u toho vysvětlování už nemusím být, ale to je asi často úděl umělců, a jestli i já mezi ně patřím, Bůh ví.</p> <p>Plánujete v brzké době nějakou výstavu?<br /> Rád bych se věnoval olejomalbě. Mám několik natažených pláten a už jen čekají, až se do nich pustím. Tak si na jejich vystavení ještě musím počat. Věci, které mám hotové, už většinou vystavené byly, ale mám v plánu je ještě ukázat. Například u čtyř obrazů mám představu prostoru se čtyřmi stěnami, na kterých by visely. Měly by ten prostor oživit, stát se jeho součástí. Jestli to má být v galerii, kavárně, nějaké hale, to ještě konkrétně nevím.</p> <p>Více info na:<br /> http://www.fotopoltavec.cz/petr<br /> http://www.fler.cz/qp</p>

Jak se oblékali mladí Schwarzenbergové

od 01.08.2011 do 30.09.2011

<p>HLUBOKÁ: U příležitosti 350. výročí příchodu rodu Schwarzenbergů na Hlubokou připravil Národní památkový ústav společně se správou Státního zámku Hluboká nad Vltavou sérii prezentací výjimečných artefaktů osobního charakteru, které zpestří hlavní prohlídkovou trasu.</p> <p>Zámek Hluboká ukáže, jak oblékali mladé Schwarzenbergy.</p> <p>Osobní předměty mladých Schwarzenbergů pocházející ze zámku Český Krumlov si mohou návštěvníci prohlédnout od začátku srpna až do konce září. </p> <p>Více informací v přiložené tiskové zprávě.</p>

Hledá se místo pro konání významné divadelní přehlídky

Autor článku: 
mis

<p>ČR/PRAHA: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu vyhlašuje výběrové řízení na místo konání a spolupořadatele celostátní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla.</p> <p>Přehlídku pořádá z pověření Ministerstva kultury ČR Národní informační a poradenské středisko pro kulturu Praha (NIPOS) a jeho útvar ARTAMA. Její první ročník se uskutečnil v roce 1992 v Třebíči. Pod názvem Divadelní Třebíč zde přehlídka probíhala až do roku 2008. V letech 2001 ‒ 2006 se souběžně přehlídka konala v Poděbradech pod názvem FEMAD jako nedílná součást Divadelní Třebíče. V letech 2007 až 2011 pokračovala přehlídka v jednom místě, a sice v Děčíně pod názvem Divadelní Děčín.</p> <p> V posledních letech obsahoval program přehlídky cca 20 inscenací, zkušenost ukázala na optimální počet 3 představení v jednom dni. Každé inscenaci byl věnován nejméně hodinový rozborový seminář vedený členy pěti až sedmičlenné odborné poroty. Přehlídka se konala vždy v měsíci květnu v návaznosti na krajské postupové přehlídky, které ji předchází. Je jednou z klíčových pro výběr inscenací na festival Jiráskův Hronov.</p> <p> Od spolupořadatele přehlídky se očekává poskytnutí potřebných prostor, organizační a technické zabezpečení přehlídky a zajištění nejen finanční podpory příslušného kraje a města, popřípadě sponzorů. Kritéria výběru místa a spolupořadatele jsou: poloha místa, technická vybavenost, služby (ubytování, stravování a další), odpovědná osoba, finance, návštěvnost přehlídky, prostředí.</p> <p> Termín uzávěrky výběrového řízení je 15. září 2011 Výběr místa a spolupořadatele musí být ukončen do 25. 9. 2011 s ohledem na bezprostředně navazující uzávěrku podání žádostí o grantový příspěvek MK ČR. </p> <p> Text vyhlášení výběrového řízení naleznete v příloze.</p>

Vstupenky na Znojemské vinobraní v předprodejích po celé ČR

Autor článku: 
mis

<p>ZNOJMO: Poprvé v dějinách Znojemského historického vinobraní letos seženete vstupenky po celé republice. Již od 1. srpna prodává lístky exkluzivně síť Ticketpro na více jak 12 000 pobočkách.</p> <p>Návštěvníci, kteří si zakoupí vstupenky na některém z předprodejních míst, budou mít u vstupních bran do historického Města Znojma přednost. Vstup zdarma mají všechny děti do 15 let, které se prokáží dokladem potvrzujícím jejich věk, a držitelé průkazu ZTP/P (včetně jedné osoby, která je doprovází). Zlevněné vstupné pak dostanou studenti, důchodci a také podnikatelé s provozovnami v uzavřené zóně v centru města. Ve Znojmě lze lístky v předprodeji sehnat již tradičně v Turistickém informačním centru v ulici Obroková a na dalších 3 místech.</p> <p> “Na Znojemské historické vinobraní přijíždí diváci z celé Moravy i Čech. Zajistili jsme proto celorepublikový předprodej vstupenek. Návštěvníci letos nemusí jezdit pro levnější vstupenky do Znojma, ani stát dlouhou frontu na lístky na místě,” upřesňuje starosta Znojma Zbyšek Kaššai. </p> <p> Vstupenky lze zakoupit také přímo na akci u některé z bran do historického centra města. Všichni návštěvníci vinobraní získají za svou vstupenku náramek pro usnadnění identifikace. Zakoupit lze vstupenky na oba dny Znojemského historického vinobraní nebo jen na libovolný jeden den programu. Plná cena za vstupenku na oba dny v předprodeji do konce srpna stojí 250 Kč, od prvního září či na branách pak 280 Kč. Pro milovníky historických turnajů nabízí organizátoři samostatné vstupenky na tuto část programu za cenu 50 Kč. Podrobné informace o cenách vstupného i prodejních místech najdete na internetových stránkách: www.znojemskevinobrani.cz. </p> <p> Znojemské historické vinobraní vítá již od roku 1967 všechny milovníky vína. K historickým slavnostem a nejlepšímu vínu moravského kraje patří tradičně i bohatý hudební program. Na letošním vinobraní vystoupí více jak tisícovka účinkujících z celé země. “Návštěvníci se letos mohou těšit na koncerty Anety Langerové, Davida Kollera, slovenských No Name a kapel Buty, Laura a její tygři, Hradišťan, Javory nebo na B Side Band s exkluzivními hosty Matějem Ruppertem, Terezou Černochovou a Romanem Dragounem,” uvedl starosta Města Znojma Zbyšek Kaššai.</p> <p>Akce se koná v termínu 9. 9. 2011 – 10. 9. 2011.</p>

Dřevění herci

od 18.07.2011 do 01.09.2011

<p>JINDŘICHŮV HRADEC: Více než 50 exponátů 50 cm vysokých loutek z 20. let minulého století vystavují v Galerii Inspirace v Langrově domě v Jindřichově Hradci na výstavě historických loutek Josefa Macíka doplněné o autorské loutky současných loutkářů.</p> <p>Původ loutek zapůjčených pro expozici sběratelem Josefem Macíkem není znám, jejich stylová jednota však napovídá, že jde o práci jednoho autora či dílny. Vedle loutek historických, které nejsou samozřejmě na prodej, je možné potěšit se loutkami současných autorů, a to nejen zhlédnutím jejich expozice, ale i z koupě některého z vystavených exponátů.</p> <p> Tematickým doplňkem expozice je i loutkové představení pro děti. Loutkové divadlo Elf sehraje 4. srpna 2011 ve dvorním atriu galerie pohádku pro děti Plaváček.</p> <p> Výstava je otevřena po celé prázdniny až do 1. září 2011, a to od 9.30 do 17 hodin.</p>

Objev studny

Autor článku: 
luk

<p>AŠ: Při stavbě cyklostezky a chodníku v parku u Dlouhé ulice byla nalezena studna, která byla podle všeho zásobárnou vody pro nedaleký pivovar. Je zvažováno, že studna a její okolí bude upraveno a opatřeno informační cedulí jako připomínka pivovarnictví v Aši.</p> <p>Studna je v zachovalém stavu, horní část je vyzděná, spodní část vytesaná do skály.</p> <p>Co o ašském pivovarnictví uvádějí historické prameny?<br />
První zpráva pochází z roku 1343. Ve městě stával starý pivovar zvaný „Dolní“, provozovaný právovárečníky. Postupem let přestal vyhovovat a byl doplněn pivovarem „Horním“, přebudovaným v roce 1862 ze staršího, původem vrchnostenského. Ještě dvacet let zde pracovaly dva podniky souběžně, po roce 1885 již pouze jeden, v letech 1884–1886 za sládka Georga Schmidta zrekonstruovaný. Ve svých vrcholných stádiích vystavoval přes 30 000 hektolitrů piva ročně. Po znárodnění prošel několika reorganizacemi, v poslední byl včleněn do n. p. Západočeské pivovary se sídlem v Plzni. Pro zastaralý a nerentabilní provoz byla jeho činnost roku 1966 ukončena a objekty v rámci plošné asanace středu města, kde se pivovar nacházel, bezezbytku zbořeny. Dnes zde nalézáme torzo restaurace „U tří lipanů“, kolem je sídliště.<br />
(Z publikace Pivovary zbourané po 2. světové válce, autor Milan Starec, www.pivovarkostelec.cz).</p>

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Ostatní