Lidová kultura

Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. V roce 2020 přibyla do tzv. národního seznamu „Tradice krajkářství na Vamberecku“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Martina Rejzlová z Muzea krajky ve Vamberku.

Tradice paličkované krajky na Podorlicku nepřetržitě žije již čtyři sta let. V polovině 17. století podorlické panství získal císařský plukovník Kašpar z Grambu. Jeho manželka Magdaléna, provdaná Grambová, byla dobře obeznámena se západoevropským krajkářstvím a zavedla mezi zdejším obyvatelstvem paličkování jako robotní povinnost. V roce 1889 zde byla dokonce založena i krajkářská škola, která od té doby nikdy nepřerušila svoji činnost. Muzeum krajky vzniklo v roce 1929 a před deseti lety prošlo rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu architekta Davida Vávry.

Na počátku 20. století při zprůmyslňování kraje přestalo být paličkování hlavním zdrojem obživy místních obyvatel a těch, kteří se tomuto řemeslu věnovali, ubývalo. Po 2. světové válce došlo k založení uměleckého družstva Vamberecká krajka (11. 5. 1946), které v době největšího rozkvětu zaměstnávalo na 400 krajkářek. Jeho pokračovatelem se v roce 2003 stala společnost Vamberecká krajka CZ. V letech 2007–2018 existovala obecně prospěšná společnost Svět vamberecké krajky, jejímž neuskutečněným cílem bylo vytvořit ve Vamberku víceúčelové kulturní zařízení věnované sběru, dokumentaci, prezentaci a propagaci vamberecké krajky. V současnosti tradici ve městě udržují Krajkářská škola a také Muzeum krajky.

Krajky jsou nejen paličkované, ale také šité, háčkované či pletené a vyrábějí se z různých materiálů. Liší se také svými tradičními vzory. Největšího věhlasu dosáhla bruselská nebo benátská krajka. Také u nás se této rukodělné řemeslné tradici dařilo, a to i v dalších regionech, především v Krušnohoří. V čem je vamberecká krajka unikátní a světová a v čem zůstala provinční?

Své zvučné jméno si krajky z Vamberka vydobyly bohatými vzory na tzv. vláčkových krajkách. To jsou nejjemnější paličkované krajky, které byly užívány pro zdobení nákladných oděvů, později i lidových krojů. Po jedné straně je pruh krajky rovný, po druhé straně vytváří typické zuby. Krajky se dodávaly do mnoha koutů Evropy a dělaly čest regionu, ze kterého pocházely. Opravdovou světovost však vamberecké krajky získaly až ve dvacátém století, kdy opustily staré vzory a jejich výraz držel krok s moderním výrazovým stylem. V přechodu k modernitě byly české krajky světově první a dodnes jsou na špičce. Starobylá technika výroby se plně přizpůsobila soudobému výtvarnému umění.  

Jako vamberecké rodačky a etnoložky Muzea a galerie Orlických hor, pod které vamberecké Muzeum krajky spadá, se vás musím zeptat, jestli ovládáte nelehké umění ručního paličkování krajky? Je to rodinná tradice?

V naší rodině vím o pěti generacích, které se paličkování věnovaly a beru to jako přirozenou součást života. Maminku, Janu Štefkovou, která je jako jediná krajkářka v zemi nositelkou ocenění Nositel tradice, jsem odmala vídala za herdulí a při zvuku klapajících paliček jsem usínala. První krajky jsem začala dělat v pěti letech.

Souhlasíte s tím, že český přínos v případě paličkované krajky spočívá v tom, že z ní dokážeme vyrobit věci, které nikdo jiný na světě neumí? Co to případně dokládá? Jaké nejcennější exponáty má vaše muzeum ve sbírkách? Je možné si také paličkování vyzkoušet?

Jsou to právě moderní krajky, dnes třeba i abstraktní, které znamenaly přelom ve vnímání této rukodělné techniky. Historické krajkářství, to je užité umění. I když se jednalo o luxusní zboží, stále mělo jasnou funkci – zdobit oděv, zdobit textil. Krajka se vyráběla jako metráž a z dnešního pohledu na časovou náročnost v neuvěřitelném množství. Když ale díky průmyslové revoluci vznikly stroje, jež začaly chrlit metráž za zlomek ceny, měla krajka na mále. Jen díky odklonu k umělecky zpracovaným vzorům a složitým tvarům, které i nadále musely být zhotovovány ručně, přežila. Česká moderna a několik generací skvělých výtvarníků a výtvarnic pak tuto techniku vyzdvihly do sféry umění v jeho nejčistší podobě.

Vamberecké krajkářky realizovaly nejen krajky oděvní, ale také umělecké na náměty předních českých výtvarníků a výtvarnic. Česká moderní krajka reprezentovala Československo na světových výstavách EXPO Brusel 1958 a EXPO Montreal 1967. Dosáhla vamberecká krajka na podobný velký úspěch také v poslední době? Stagnuje nebo se v něčem dále vyvíjí?

Bohužel si musíme přiznat, že doba největší slávy už minula. V poválečných desetiletích se sešlo několik významných faktorů – na jedné straně tu byly desítky či spíše stovky starých poctivých krajkářek, které měly řemeslo v rukách. Ty dokázaly upaličkovat nejsložitější vzory a krajkářství pro ně vedle přivýdělku bylo i životním posláním. Na druhé straně pak stálo mnoho významných výtvarníků a výtvarnic, kteří si krajku vybrali jako výrazový prostředek pro svou tvorbu. Krajka jako umělecký předmět se vyučovala na vysokých školách a stát podporoval vznik monumentálních děl.

Jak probíhala příprava nominace Tradice krajkářství na Vamberecku na národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval?

Musím poděkovat zřizovateli našeho muzea, Královéhradeckému kraji a zejména tehdejšímu hejtmanovi Jiřímu Štěpánovi, kteří si plně uvědomovali, že krajkářství na Vamberecku a zejména jeho nepřerušená čtyřsetletá tradice je v celostátním měřítku unikátní a pro náš kraj příznačná. To bylo velkým impulzem pro nominaci. Pak už stačilo vše dát, jak se říká, na papír.

Čemu bylo třeba v nominačních podkladech věnovat nejvíce prostoru? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejsložitější?

Samotná nominace je hodně odborný text. Nejdůležitější je zachytit to podstatné z tradice, nejen historii, ale i to, jak promlouvá k dnešku. Jde o přirozenost, s jakou lidé k tradici přistupují, o zvyk v pravém slova smyslu, když je někdo na něco „zvyklý“. Nic umělého.

Kdo jsou vlastně nositelé statku? Přináší jim tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?

Jak jsme uvedli v nominačním textu, tzv. nositeli statku jsou ženy i muži z našeho regionu, a nemusí to být jen aktivní krajkářky či krajkáři, kteří se věnují řemeslu a přímo paličkují. Všímáme si i pasivní stránky věci, tedy že dotyční stále cítí jistou sounáležitost řemesla a regionu, že se zde krajky tvořily a stále tvoří, že dotyční vnímají, že Vamberk a krajka zkrátka patří k sobě.

Tradice má díky zápisu na tzv. národní seznam otevřenou cestu mezi památky nehmotného dědictví UNESCO. Je to na pořadu dne? Půjde se opět cestou nadnárodního projektu?

V tuto chvíli je zápis na UNESCO nejčastěji zmiňován novináři, kteří se ptají „a co dál?“. Zápis ale není cíl. Naší snahou je, aby krajkářství žilo, aby bylo dost dětí, které mají o tuto aktivitu zájem a dost rodičů, kteří je v tom podpoří, protože vidí, že tradice má smysl a že upaličkovat pěknou krajku je zkrátka fajn. A že se třeba jednou, až budou v důchodu a budou mít více času na tuto zálibu, k herduli vrátí. 

Doba uměleckým řemeslům moc nepřeje. Patří krajkářství mezi ohrožená řemesla? Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co existenci statku ohrožuje nejvíce a jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla v souvislosti se zápisem přijata? Jaké závazky v souvislosti se zápisem přibyly? Daří se spolupráce se školami?

Paličkování, to jsou především hodiny a hodiny trpělivé práce. Uživit se dnes paličkováním je proto možná nejtěžší, co kdy bylo. Ale naštěstí je zde volnočasová sféra, ve které rukodělné činnosti zažívají dobré časy. Možná si lidé chtějí odpočinout od všech technologií a rychlého způsobu života, protože u paličkování vládne klid a pohoda a uspokojení z výsledku je velké. I díky tomu má Krajkářská škola ve Vamberku dostatek žáků, jak z řad dětí, tak dospělých, převážně seniorů.

Je v dnešní době ruční paličkování krajek stále živým prvkem v kultuře místních obyvatel, nebo jen pouhou připomínkou dávné tradice, a co to dokládá? Můžete pozvat na Krajkářské slavnosti Vamberk i XI. Bienále české krajky, případně aktuální a připravované výstavy v muzeu?

Pevně věříme, že krajka žije a opustit scénu se nechystá. Dnes díky technologiím se samozřejmě svět propojuje a krajkářky jsou v kontaktu s paličkováním v ostatních zemích. Zprostředkovat tento kontakt a ukázat, jak se to dělá jinde, si kladou za cíl Mezinárodní krajkářské slavnosti o posledním červnovém víkendu, na kterých lze vidět tvorbu z mnoha zemí. Výkladní skříní je pak Bienále české krajky, sloužící jako soutěžní prostor pro přehlídku současné krajkářské tvorby. Bude se na co dívat. Všichni jste srdečně zváni.

Budou u vás Velikonoce krajkové?

Jak jinak. Paličkovaná krajka je k výzdobě ideální. Nejrůznější krajkoví zajíčci a vajíčka, to prostě ke svátkům patří. Neřekla bych, že máme nějaké typické vzory právě pro Velikonoce, ale spíše nás těší, že můžeme použít právě paličkovanou krajku pro sváteční výzdobu. Velký hit aktuálně představuje kombinace příze s drátem či gympou, což je textilií ovinutý drátek, neboť tyto materiály dodají krajce pevnost a umožňují tvořit trojrozměrně. Vznikají tak různé zápichy do květináčů, což se skvěle hodí do velikonočního osení. V regionu pak lze potkat řadu krajkářek na velikonočních výstavách, kde předvádějí své umění a výtvory s touto tematikou. 

www.moh.cz/muzeum-krajky

Trh obvykle nabízí prodej výrobků více než padesáti regionálních výrobců a místních firem. Letos nebude chybět keramika, koření, kosmetika, bylinkové čaje, svíčky, masné výrobky, dětské oblečení, vína či sýry. Jeden ze stánků bude nabízet také tvoření pro děti: malování podle čísel.

„O hudební doprovod trhu se letos postarají dvě kapely: Náchodský muzikálně náladový spolek Klapeto se svými staropražskými písničkami, který svým názvem odkazuje na slavnou pražskou kapelu Šlapeto. Druhou kapelou bude The Craic, která se zaměřuje na keltskou hudbu. Hudební doprovod trhu spoluorganizuje Město Broumov,“ uvedla za pořadatele Anna Iljašenková ze Vzdělávacího a kulturního centra Broumov.

Součástí doprovodného programu bude také tvořivá Velikonoční dílna, která se bude konat od 10 do 12 hodin v prostorách Maiwaldovy akademie v broumovském klášteře (na místě bude značeno). Vstupné 50 Kč, vhodné pro děti od 5 let. Rezervace: ma@klasterbroumov.cz; telefon: 734 443 165. Dílnu mohou pro své děti využít i rodiče, kteří se přijdou podívat na promítání dokumentu Namasté Himálaj, které se bude konat od 10 hodin v Opatských sálech kláštera ve spolupráci s festivalem Jeden svět Police nad Metují.

O první jarní sobotě zavládne v muzeu atmosféra středověku, ale i starých řemesel, tradic a hlavně zábavy. Celé dopoledne budou návštěvníci přímo ve výstavě Vzhůru do středověku! obdivovat řemeslníky při jejich činnosti, budou mít i možnost pod jejich dohledem vyzkoušet svoji zručnost při tkaní, předení a u hrnčířského kruhu. Ve výstavě Dejte vejce malovaný... se nechají inspirovat ukázkou zdobení kraslic.

Obě výstavy jsou plné hravých i vzdělávacích aktivit, takže o zábavu nebude nouze. „Obléknete gotický oděv nebo kroužkovou košili, ozdobíte se čelenkou se závojem nebo nasadíte rytířskou přilbu, potěžkáte meče a bijáky, vyskočíte na koně, zakusíte rytířský turnaj nebo střelbu z kuše, přičichnete k dobové voňavce a pobavíte se ryze středověce ... roztáčením káči, chozením na chůdách, bořením kuželek či při hazardní hře v kostky. A to není zdaleka vše! Můžete se stát písařem ve scriptoriu, vyzkoušet si náročnou práci iluminátora, ověřit své řemeslné dovednosti nebo zpytovat své hříchy na pranýři.“ vypočítává aktivity ve výstavě Vzhůru do středověku kurátorka výstavy Simona Valachová. Edukátorka výstavy Dejte vejce malovaný... Světlana Dittrichová dodává: „Na velikonoční výstavě se inspirujete množstvím tradičních horáckých vzorů zdobení kraslic, ale i spoustou jednoduchých technik, které zvládne i začátečník. Podíváte se například, jak efektní je vejce zdobené obyčejnými tečkami nebo pomocí tekutých potravinářských barviv a ubrousků. Bezpochyby zaujmou i vejce opletená, obháčkovaná, obetkaná či vejce ve tvaru „kapkejku“ nebo kaktusu. Porovnáte vejce různých druhů hospodářských zvířat. Pro děti je připraveno mnoho hravých a tvořivých aktivit. Také se mohou podívat na videu, jak roste kuře ve vejci nebo jak se líhne kuřátko.“

Kromě aktivit ve výstavách na návštěvníky čekají tvořivé dílny. V MaTami si vyrobí Památeční zápisník a jarně se naladí při výrobě tradičního vrkoče, na který muzejníci doporučují přinést vlastní hrneček nebo květináč.

Program Středověkého dne bude od 13.30 pokračovat pohádkou Turnaj krále Karla v podání pražského studia Damúza, kde malí i velcí diváci odhalí neznámou tvář Karla IV. a zjistí, jaký vlastně byl. Po pohádce budou následovat pohybové, tvořivé a hravé aktivity s nejen rytířskou tématikou Staň se rytířem!. „Děti si mohou vyrobit koníčka na tyčce a zdolat s ním „nebezpečnou“ dráhu.  Zkusíte si i psaní brkem a svůj vzkaz rovnou zapečetíte nebo si vyrobíte vonný sáček. Pro zábavu a zbystření mozků budou připraveny středověké deskové i hazardní hry.“ láká na odpoledne organizátorka akce Simona Valachová.

Středověký den vyvrcholí v 15.15 ukázkou středověkých hudebních nástrojů s poslechem dobové hudby a pro všechny, co se rádi baví, nácvikem společného tance. Jak zní a vypadají gotické a renesanční hudební nástroje představí hudební a taneční skupina Innamorata.

Doprovodná akce k oběma jarním výstavám – Středověký den - proběhne v sobotu 23. března 2024 od 9.30 do 16.00 hodin.

Na měsíce březen a duben 2024 jsme připravili: 

• 17.03. se ve skanzenu budou vyrábět velikonoční dekorace z přírodních materiálů. Zahradnický spolek ukáže výrobu tradičních vazeb - malých svazečků, které se v katolických oblastech nechávají následně posvětit v kostele. Výrobky je možné si zde přímo zakoupit. 
• 24.03. je Květná neděle a zaměříme se na velikonoční zvyklosti v Bavorsku a Čechách. Řemeslnice z Čech přivezou sortiment zdobených vajíček a perníků s cukrovou polevou. Bavorské kolegyně budou s dětmi barvit vajíčka přirodními barvivy, které najdete v každé domácnosti.
• 01.04. Velikonoční pondělí nabídne procházku pro rodiny s dětmi. Na pastvinách už pobíhají první letošní mláďata – jehňátka a kůzlata. Samozřejmě i naše ostatní muzejní zvířata jako koně, krávy a drůbež už jsou v areálu k vidění.
• 14.04. Severobavorské setkání muzikantů - půjde o tzv. „domácí muziku“. Bude se hrát na původní nástroje zvané citery a zazní krásná lidová hudba od regionálních sólistů a skupin.
• 14.04. máme novinku pro všechny sběratele známek a pohlednic ze zdejšího regionu. V zasedací místnosti, přímo ve vstupní hale skanzenu se můžete podívat, informovat a případně také vlastní exempláře vyměnit.
• 14.04. kdo má zájem o prohlídku muzejního depozitáře v němčině? Od 14.30h. se malá skupina návštěvníků může podívat do útrob našich sbírek. Máme zde uloženo 45.000 různých předmětů a dozvíte se o nich víc díky fundovanému komentáři. Na prohlídku je nutné se přihlásit, protože počet hostů je kvůli speciálnímu klimatu v depozitáři omezený.
• 21.04. oslavíme společně Den Země. Půda pod nohama je základem celého života. Dává nám obživu a je prostorem pro spoustu zvířat. Zaměříme se na různé funkce půdy a co se v ní všechno děje. Program pro děti vytvořily Spolky pro ochranu ptactva a životního prostředí.
• Od pondělí 22.04.-29.04. se bude konat Týden vody s několika naučnými okruhy pro pozvané skupiny školáků z Bavorska a Čech.
• 28.04. je možné si prohlédnout Selské muzeum a statek Edelmannshof v obci Perschen s výkladem v němčině, ve 14.00 h. Tato akce je zdarma.

Provoz: každý den od 9.00 – 18.00 h. (kromě pondělí – pokud není svátek)

Muzejní vstupenka dle ceníku

Parkovací místa jsou k dispozici zdarma

Veškeré informace o programu a provozu: www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Vystoupí: Václav Michalička a Sabrina Pasičnyková – mluvené slovo, Petr Drkula – hudba, Petra Vidomusová – zdobení „lichnovských“ vajec

Vstupenky bude možné zakoupit v předprodeji na pokladně CETRAT Příbor.

Vstupné: 100 Kč

refektář piaristického kláštera v Příboře

https://www.muzeumnj.cz/pribor/akce/vajco-tajemne-lichnovske

Opera Národního divadla uvede 2. března koncert Smetana Gala, na němž zazní průřez všemi Smetanovými operami pod taktovkou hudebního ředitele Opery ND Roberta Jindry. Dále vystoupí dirigenti Tomáš Netopil, Jiří Rožeň a Rastislav Štúr. Mezi sólisty budou mimo jiné Kateřina Kněžíková, Štěpánka Pučálková, Slávka Zámečníková, Aleš Briscein, Pavel Černoch, Peter Kellner, Svatopluk Sem nebo Adam Plachetka. Česká filharmonie v předvečer Smetanových narozenin vydává své nejnovější CD s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti řízenou Semjonem Byčkovem. Plány všech velkých kulturních institucí zahrnují také řadu zahraničních aktivit. Opera Národního divadla, Česká filharmonie i Pražský filharmonický sbor vyrazí na slavné festivaly v Savonlinně, Lucernu či Londýně. Putovní výstava Národního muzea po Českých centrech připomene významné české skladatele. Další výstavní projekt ve spolupráci s Metropolitní operou v New Yorku zpřístupní divadelní kostýmy slavných českých primadon. Institut umění – Divadelní ústav připravuje výstavu věnovanou scénografickému ztvárnění Smetanových oper. Ta bude uvedena během letošního roku ve Washingtonu a v Litomyšli. Rok české hudby 2024 a související projekt Smetana 200 podpořilo Ministerstvo kultury České republiky celkovou částkou 200 milionů Kč, z nichž byla na podporu aktivit příspěvkových organizací alokována přibližně polovina.

„Těším se například na slavnostní galakoncert k výročí narození Bedřicha Smetany v Národním divadle, na projekty České filharmonie se Sejmonem Byčkovem v Karlových Varech, na open air koncert na Hradčanském náměstí a na neodmyslitelnou Libuši. Nemohu samozřejmě vynechat výstavy v produkci Národního muzea nebo prezentace spolupráce v rámci amatérské činnosti. A Smetanova Litomyšl – to je přímo povinnost! Milá a netrpělivě očekávaná,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

Národní divadlo během Roku české hudby uvede celkem 16 českých oper, 3 nové produkce a 2 světové premiéry. „Na čtyřech divadelních scénách nyní nabízí dva umělecké soubory Opery Národního divadla a Státní opery komplexní představení klenotů českého hudebního dědictví od tradičních kusů až po novodobou operní tvorbu, a to i v rozhlasových a televizních přenosech a záznamech,“ říká generální ředitel Národního divadla Jan Burian. Na květen 2024 se navíc chystá premiéra nové inscenace opery Tajemství v režii Ondřeje Havelky a pod taktovkou Roberta Jindry. Díla dalších českých skladatelů připomene mimo jiné březnová premiéra Rusalky v režii dua SKUTR a v hudebním nastudování Tomáše Netopila. V červnu se vrátí Dvořákova Armida v režii Jiřího Heřmana a na programu nebudou chybět ani Janáčkova Její pastorkyňa, Káťa Kabanová nebo Příhody lišky Bystroušky. Raritou je chystaná premiéra Fibichovy Šárky na podzim 2024. V létě Opera Národního divadla vycestuje na slavný operní festival ve finské Savonlinně, kde provede Prodanou nevěstu a galakoncert, na němž vystoupí i specialistka na janáčkovské role sopranistka Karita Mattila.

„Národní divadlo vždy iniciovalo také novou původní tvorbu současných českých skladatelů. Prostorem pro představení české nové opery bude i letošní ročník festivalu Opera Nova, jehož uměleckým kurátorem byl jmenován mezinárodně uznávaný mladý český dirigent Jiří Rožeň. V rámci tohoto mimořádného počinu a inovativního festivalového konceptu uvedeme během června 2024 ve světové premiéře dvě nová díla vzniklá na objednávku Národního divadla. Operou Kafkův dopis otci skladatele Jiřího Trtíka připomeneme na jevišti Nové scény 100. výročí úmrtí Franze Kafky a uvedeme také scénické oratorium Lidožrouti Šimona Vosečka,“ dodává Burian.

„Pro Českou filharmonii je česká hudba jedním z pilířů její umělecké činnosti, kterou rozvíjí doma i za hranicemi. A právě zahraniční aktivity jsou jedním z klíčových příspěvků, které chce Česká filharmonie letošnímu Roku české hudby přinést. Za absolutní vrchol oslav považujeme Týden české hudby v Carnegie Hall, který proběhne v prosinci,“ přibližuje plány prvního českého orchestru jeho generální ředitel David Mareček. „Na možnost vystoupit v jednom z nejslavnějších sálů světa čekají i ty nejlepší světové orchestry několik let a Česká filharmonie zde získala rovnou třídenní rezidenci. To je mimořádné ocenění nejen kvalit orchestru a jeho hráčů, ale obrovská příležitost pro prezentaci celé České republiky a jejího kulturního bohatství,“ doplňuje Mareček.

V rámci Týdne české hudby v Carnegie Hall vystoupí také Pražský filharmonický sbor a Pavel Haas Quartet. Oba soubory provedou programy složené výhradně z hudby českých autorů. Pražský filharmonický sbor nejprve doplní Českou filharmonii v Janáčkově Glagolské mši a o den později se představí ve vlastním a cappella koncertu. Vedle New Yorku zavítá Pražský filharmonický sbor také na slavný festival BBC Proms. „Na prahu své 90. sezony se sbor představí na těch nejprestižnějších pódiích, mezi které můžeme počítat i londýnskou Royal Albert Hall. Společně s Českou filharmonií a pod taktovkou Jakuba Hrůši uvedeme Janáčkovu Glagolskou mši a věřím, že to bude pro posluchače mimořádný zážitek právě i díky sboru, jeho uměleckým kvalitám a schopnostem toto dílo autenticky interpretovat,“ říká David Mareček, který je od roku 2021 pověřen vedením Pražského filharmonického sboru, a dodává: „Spolu se svým hlavním sbormistrem Lukášem Vasilek však připravuje Pražský filharmonický sbor program i pro domácí pódia. Už 21. dubna uvedeme ve Španělském sále Pražského hradu koncert jednoduše pojmenovaný Slavné operní sbory a na září tohoto roku chystáme v Rudolfinu společný koncert s amatérskými pěveckými sbory z celé České republiky.“

K oslavám Roku české hudby se připojí také instituce, jejichž aktivity nejsou primárně zaměřeny na hudbu, ale mají k ní blízko. „Národní muzeum si jako instituce uchovávající mimo jiné také naši hudební historii Rok české hudby připomíná v Českém muzeu hudby výstavou Na turné mapující dějiny a současnost hudebního cestování. Prostřednictvím dvou výstavních projektů také uctíme odkaz skladatele Bedřicha Smetany. V březnu se v Muzeu Bedřicha Smetany otevírá výstava s názvem Obnovená krása divadelních kostýmů Smetanových oper. Návštěvníci v ní mohou nahlédnout do kouzelného světa operních kostýmů a do tajů restaurátorské práce odborníků Národního muzea. Koncem roku představí Národní muzeum ve své Historické budově výstavu Má vlast. Ta bude bohatou mozaikou složenou z exponátů od hudebních nástrojů a historických artefaktů až po skladatelovy osobní předměty. Rok české hudby ale připomene také v zahraničí. V květnu Národní muzeum ve spolupráci s Českým centrem a Metropolitní operou v New Yorku otevře zbrusu novou výstavu s názvem České primadony v MET. Výstava představí české pěvkyně, které během své kariéry vystupovaly v jednom z nejprestižnějších světových operních domů – v Metropolitní opeře v New Yorku,“ upřesňuje plány Národního muzea jeho ředitel Michal Lukeš.

Institut umění – Divadelní ústav kromě smetanovské výstavy připravuje také další projekty, které nejsou zaměřeny jen na klasickou hudbu. „O propojení české hudby se světovou scénou usilujeme též prostřednictvím vypsaných výzev. Proexportní hudební kancelář IDU Soundczech vypisuje v rámci Roku české hudby 8 programů na podporu tvorby, rozvoje a exportu české hudební scény v částce 8 mil. Kč, do kterých se přihlásil rekordní počet zájemců. Jde o celkem 323 přihlášených projektů“, uvádí ředitelka IDU Pavla Petrová. Mezi další významné počiny, které v rámci Roku české hudby propojí českou hudbu se světovou scénou, patří koncert FLOEX ENSEMBLE na Classical:NEXT v německém Hannoveru, česko-islandský projekt FYIELD a jejich live session na KEXP, nejpopulárnější indie rádio stanici na světě, který se uskuteční v americkém Seattlu, česko-korejský SONGWRITING CAMP, který přinese spolupráci K-popových producentů s českou scénou, a showcase festivalu LET IT ROLL na prestižní konferenci SXSW v americkém Austinu.

Oslavy 200 let od narození Bedřicha Smetany zahrnují také taneční soutěž Proč bychom si netančili, kterou pořádá Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. „Na začátku soutěže pro mladé neprofesionální tanečníky stálo zadání vytvořit choreografii na některou z polek Bedřicha Smetany v klasické či moderní úpravě. Krajská kola probíhají na začátku roku, celorepublikové finále pak proběhne 11. května v pražské Divadle Archa. Vítěze vybere odborná porota, která zasedá ve složení Lenka Lázňovská, Markéta Perroud/Dagmar Chaloupková, Eva Josefová Tanerna, Sára Koluchová, Eva Blažíčková, Jana Vöröšová/Martin Smolka / Petr Wajsar / Aliaksand Yasinski,“ přibližuje ředitelka NIPOS Lenka Lázňovská.

K prezentaci koncertů, divadelních představení, výstav i všech dalších aktivit nadále slouží profily Roku české hudby na sociálních sítích Facebook a Instagram a také kalendárium na webových stránkách www.rokceskehudby.cz. Tamtéž se lze přihlásit také k odběru newsletteru, který pravidelně informuje o proběhlých i nadcházejících událostech.

Masopust představoval v minulosti období mezi dvěma postními dobami. Byl oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst, protože následovalo období čtyřicetidenního půstu. Doba Masopustu nastává po svátku Tří králů a její konec je závislý na datu Velikonoc, končit tedy může od poloviny února až do počátku března o Masopustním úterý před Popeleční středou. Probíhaly během ní taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Toto období vrcholí na Tučný čtvrtek, kdy bývala zabíjačka a hostina a v poslední tři dny (neděle, pondělí, úterý), které se nazývají Končiny, Ostatky, Fašank nebo přímo Masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a taneční zábavy. Počátky Masopustu a Masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky – antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. (Zdroj: Zuškoviny, 6. číslo, 17. ročník, 2023)

Jarka Holasová je učitelkou literárně-dramatického oboru v ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř. LDO ve škole v září 1988 zakládala. Zároveň hraje loutkové pohádky podle klasických autorů v mateřských školách. Je členkou Odborné rady pro loutkové divadlo NIPOS-ARTAMA jako lektorka praktických dílen spolupracovala s různými organizátory dalšího vzdělávání pedagogů v Česku a ve Slovinsku. Je členkou Spolku pro podporu tradic loutkářství a Volného sdružení východočeských divadelníků, se svými žáky založila školní měsíčník „ZUŠkoviny“, který řídí doteď. Pod jejím pedagogickým vedením se školní loutkářské soubory pravidelně a často úspěšně účastní krajských přehlídek dětského, loutkového a studentského divadla.

Masopustní veselice se konají na mnoha místech naší země a mají různý průběh, délku, charakter… Jak probíhá ta vaše? Jaké tradiční masopustní postavy, maškary a děje u vás nesmějí chybět?

Jarka Holasová: U nás se už za tu dobu, co s masopustním průvodem chodíme, ustálil čas na masopustní úterý. Některé roky nám to překazily jarní prázdniny, potom jsme vyšli už na Tučný čtvrtek. Mezi maškarami nechybějí klibna, bába s nůší, velký a malý medvěd, smrtka a pak různí řemeslníci a profese jako řezník, kuchařky, kominík, pekař... Většinou se namaškaříme za babky a dědky nebo kluky a holky z Ladových obrázků. Kostýmy spidermanů a princezen zůstávají doma ve skříni. Každoročně vyrážíme podpořeni muzikanty z hudebního oboru a lidovými písničkami v jejich podání. Děti z dramaťáku potom předvádějí scénicky zpracovaná lidová říkadla a masopustní zvyky. Prodáváme klibnu, která umí různé kousky, na povel se dokáže změnit ve velblouda nebo zatančit letkis, letos poprvé bude mít šest nohou. Aby narostlo hodně brambor a vysoký ječmen, musí si každá hospodyně skočit s medvědem mazurku. Za tu všechnu legraci nám už v prvním ročníku (rok 2006) chtěli diváci platit. Druhý rok jsme tedy vzali s sebou do průvodu na případné příspěvky charitativní kasičky. A tak vznikla tradice našich Masopustních ohlédnutí v Domově sv. Josefa v Žirči, kam každoročně s masopustním programem zajedeme a finanční dary z jaroměřského průvodu předáme. Jde jen o malý příspěvek klientům nemocným roztroušenou sklerózou, ale hlavně o veselé chvilky strávené s nimi.

Kostýmy, hudba, divadelní výstupy, scénky… Liší se jednotlivé ročníky něčím? Připravili jste si tentokrát něco nového?

Jarka Holasová: Máme základní masopustní „výbavu“, která se postupně rozšiřuje, co se týče repertoáru i kostýmů. V dramaťáku to funguje jako to kdysi bývávalo… všichni umějí všechno, v rolích se střídají, podle toho, kdo je zrovna po ruce nebo kdo zrovna může. A role a funkce si děti postupně předávají, to mě na tom hodně baví. Holčička, která začínala jako babka s nůší, když vyroste, chodí v kostýmu smrtky nebo prodává koně. Medvědem bývá nejvyšší kluk, většinou po tanečních, což tančící hospodyně také rády ocení. Program je připraven v základních bodech, ale improvizovat je také hodně potřeba. Nejdříve bavíme pana starostu, protože nám ferulí udělí tzv. povolení. Za ty roky na nás před radnicí už diváci čekávají. A potom se vydáme i po obchodech. Před lety se k nám přidal místní spolek Pronáměstí, který připívá k atmosféře stánky s občerstvením a veselými diváky.

Zažili jste jistě už masopust mrazivý, deštivý, covidový… Děti na poslední chvíli onemocní, musí se improvizovat. Vzpomínáte si na nějakou opravdu veselou nebo náročnou chvíli?

Jarka Holasová: Ona je to celé veselá chvíle… a protože je masopust, vše je dovoleno! Takže si to s vrchností i pěkně hlasitě vyříkáváme. Leckterý řidič je zaskočen, když uprostřed silnice zastavuje provoz smrtka nebo strážníkům městské policie věští budoucnost cikánka. Za tu dobu nám pršelo jednou, zachraňovalo nás podloubí. A když byla covidová distanční výuka, vymysleli jsme Masopust z obýváků, rodiče posílali své domácí videopříspěvky a vznikl dlouhý, ale moc pěkný pořad.

Masopust z obýváku - YouTube

Ještě se musíme zastavit u multižánrového alternativního festivalu Jařinec, který se letos na jaře (10. – 12. 5. 2024) bude konat v souměstí Josefov-Jaroměř už popáté. Také na něm má literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka zásadní podíl…

Barbora Maksymovová: Již popáté a určitě ne naposledy! Multižánrový rodinný festival Jařinec organizují absolventi Literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Všichni jsme spolu chodili na dramaťák k Jarce Holasové, které se podařilo udělat z nás velkou partu přátel, která se i v profesním životě rozhodla věnovat divadlu v různých formách. Stále nás ale spojuje Jarka, ZUŠka a Jaroměř, kam chceme každoročně dovést zajímavé projekty, inscenace, workshopy a kapely, které nás během roku zaujmou a myslíme si, že by o ně Jaroměř neměla být ochuzena. Jařinec je specifický i svou lokací, celá sobota a nedělní dopoledne se odehrává v umělecké kolonii Bastionu IV., jenž má své kouzlo a díky němuž má Jařinec pohodovou a rodinnou atmosféru mezi pávy.

Jaká je dramaturgie letošního ročníku? Opět se soustředí hlavně na loutkové a experimentující divadlo amatérů i profesionálů? V minulých letech vystoupili například fyzický básník Petr Váša, divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, písničkářky Bára Zmeková a AN-NA nebo třeba klezmerová kapela Mi Martef. Na co se můžou těšit návštěvníci tentokrát?

Barbora Maksymovová: S radostí můžu oznámit, že dramaturgii pro letošní ročník máme již kompletně potvrzenou a lákadel je opravdu hodně! Celý náš program si opět držíme v alternativní rovině. Určitě srdečně zveme na loutkové pohádky od souborů TMEL, DAMÚZA nebo od žáků z jaroměřské ZUŠ. Dále naše pozvání přijal spisovatel Pavel Novotný, sbor Veselé chvíle, jazzová kapela Hlas kontrabas, indie rockový Island Mint a trocha balkánské hudby dorazí s kapelou Yamaha oriental. Každý rok také zasazujeme do dramaturgie důležitou událost pro naše město. Minulý rok jsme sázeli dub s cílem vysadit dalších 150 do historické pozice na jaroměřské bažantnici, na místo, kde před 150 lety stálo 700 dubů a byly vykáceny za účelem zřízení fondu ke kulturním a jiným potřebám. V letošním roce považujeme za zásadní výročí 650 let od první písemné zmínky o školství v našem městě. Plánujeme součinnost s místními školami, pro které dovezeme do Městského divadla profesionální představení, nicméně výsledek spolupráce bych ráda nechala jako překvapení.

Obnova josefovského opevnění získala na sklonku loňského roku cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Před pár dny jsme přinesli tiskovou zprávu, že se chystá rozsáhlá revitalizace josefovské pevnosti. Máte jako ZUŠ s tím spojené nějaké plány, sny a vize?

Vlastimil Kovář: Myšlenka revitalizace tzv. „čtvercáků“, obrovské budovy čtvercových kasáren, přišla už před několika lety. Možnost zachránit jedinečnou součást josefovské pevnosti navrhl sám Královéhradecký kraj. K hledání vize, jakým způsobem oživit prostor kasáren, byli pozváni nejprve zástupci z kulturní oblasti města, později celá veřejnost. Nápadů se sešla obrovská kupa a i naše ZUŠka několika přispěla.

Případné nové prostory by pomohly s tím, že nám současná školička začíná být malá. Zároveň by pro svou specifičnost otevíraly další možnosti využití ve výuce všech uměleckých oborů školy. Naše soubory pořádají často víkendová soustředění a ono je sice spaní ve škole vždycky jedinečný zážitek, ale pokud bychom měli kvalitní zázemí ve „čtvercácích“, bylo by to ještě lepší. Také bychom mohli pro Literárně dramatický obor, který patří mezi nejlepší u nás, mít odpovídající zázemí s divadelním prostorem a se skladem kulis, loutek. Protože všechny kulisy si naši dramaťáci vyrábějí v rámci výuky, mohli by mít i opravdové dílenské zázemí. Ve výtvarném oboru, který sdílí jednu učebnu, bychom mohli mít učebny zvlášť pro plošnou tvorbu, zvlášť pro sochařinu, keramické studio a ještě k tomu učebnu pro počítačovou grafiku. A také výstavní prostor by se nám hodil. Všechny tyto oblasti se na naší zušce vyučují a vězte, že srovnat je do jedné místnosti je často velmi těžké.

A hudební obor, kde funguje řada souborů, zaplňuje náš koncertní sál do poslední minuty. Kdybychom mohli mít zkušebnu zvlášť pro sbor, zvlášť pro velký dechový orchestr a big band, ale také smyčcový orchestr a zkušebnu pro rockové kapely – to by bylo jedinečné. Každý ze souborů totiž pro svoji práci potřebuje odlišně vybavený prostor, především co se týká akustického nastavení. Také bychom mohli mít učebnu – nahrávací studio, která by sloužila nejen pro potřeby zušky, ale mohl by se v ní vyučovat předmět elektronické zpracování hudby. Prostory by mohly ožít nejen výukou, ale i akcemi, koncerty, představeními, festivaly, výstavami pro veřejnost. Tím vším by bylo možné velkorysý objekt kasáren naplnit a oživit. A zabralo by to jeho nepatrnou část. Takže plány, sny a vize máme.

Festival Jařinec pořádá Kolegium hraběte Šporka. Spolek byl založen jako občanské sdružení v říjnu 2008 s cílem podporovat rozvoj kulturních a uměleckých aktivit mládeže v Jaroměři a okolí a získávat granty a finanční příspěvky, o které nemůže žádat základní umělecká škola. Asi největší akcí, kterou uspořádal, byl mezinárodní projekt nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera v roce 2009, tedy před patnácti lety. Můžete přiblížit aktuální činnost spolku?

Vlastimil Kovář: V každém školním roce jsme pod hlavičkou Kolegia, které funguje při ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, uspořádali několik akcí. Spolek totiž může realizovat akce, které jsou mimo možnosti zušky. Byli jsme třeba s žáky na velkém projektu v Turecku, vystupovali jsme v Albánii, také v rumunském Banátu. Tradičně na podzim jsme pořádali jazzový minifestival JAZZOMĚŘ. V současné době tvoří páteř činnosti aktivity spojené s pořádáním multižánrového festivalu Jařinec, které se začínají rozprostírat nejen na dny, kdy festival probíhá. Jednou z nich je projekt ke znovu osázení Dubiny, místa, z něhož byly před desítkami let pokáceny desítky vzrostlých dubů a prostředky z jejich prodeje potom město investovalo do jaroměřského školství a kultury. A byla to dobrá investice. Tak ji chceme naší činností za pomoci ostatních aspoň trochu vracet.

www.zus-jaromer.cz

Kolegium hraběte Šporka | Facebook