Lidová kultura

Chceme-li se zamyslet nad současným stavem  našich nářečí, bylo by dobré hned v úvodu připomenout Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví, kterou, jak je obecně známo, přijala organizace UNESCO již v roce 2003 ve snaze zabránit poškození, popřípadě zničení nemateriálního kulturního dědictví, k němuž by mohlo dojít v důsledku globalizačních procesů probíhajících v současné Evropě. Cílem této úmluvy je mj. nemateriální kulturní dědictví zachovat, zajistit úctu k němu a zvýšit vědomí o jeho důležitosti.

„Zachováním se rozumějí opatření, jejichž cílem je zajistit životaschopnost nemateriálního kulturního dědictví, včetně jeho identifikace, dokumentace, výzkumu, udržení, ochrany, podpory, zhodnocování, předávání…“ Potud citace z úvodních partií Úmluvy.

Každý z nás ví z vlastní zkušenosti, že nářečí českého jazyka postupně zanikají, ať již masivním působením sdělovacích prostředků, častějšími vzájemnými kontakty obyvatel i ze vzdálenějších částí naší vlasti, nebo i vlivem nejrůznějších dalších nivelizačních faktorů – to je dnes obecně probíhající proces, kterému nelze zabránit. V dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR se čas od času setkáváme s názory veřejnosti, že je třeba „obrozovat“ nářeční mluvu, vyučovat ve škole místní nářečí (třeba jako další volitelný „cizí“ jazyk), napsat učebnice jednotlivých místních nářečí a podobně. Je třeba přiznat, že všechny tyto požadavky pocházejí od lidí, kteří mají o svou mateřštinu opravdový zájem a kteří s obavami sledují, jak řeč jejich rodičů a prarodičů upadá v zapomnění. Jak se ale říká, tudy cesta nevede. Veškeré aktivity orientované tímto směrem by vlastně postupovaly proti jazykovému vývoji a v praxi by se s úspěchem nesetkaly.

Řešení problému jak se v dané situaci zachovat, mimochodem plně v souladu s výše uvedenou Úmluvou, není ovšem nijak objevné a rozhodně ne nové. Nářečí je třeba popisovat, zaznamenávat, vědecky zpracovávat a tak jako unikátní kulturní dědictví zachovávat pro další generace. Není bez zajímavosti, že nejrůznější snahy o zachycení našich nářečí se začaly objevovat již před více než dvěma sty lety, v druhé polovině 19. století. Za první vědecky orientované dílo tohoto druhu lze právem pokládat práci A. V. Šembery Základové dialektologie československé vydanou v roce 1864. Od té doby pak vznikla řada dalších popisů tradičních teritoriálních dialektů i několik regionálních nářečních slovníků, je ovšem pravda, že většina z nich nebyla publikována. Tyto rukopisné práce, které dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český získalo buď přímo darem od autorů či z jejich pozůstalostí, však byly vyexcerpovány a staly se součástí nářečních kartoték. K jejich rozhojnění v průběhu let přispívali i četní externí dopisovatelé, kteří posílali (a doposud ještě občas zašlou) nejrůznější soupisy „zvláštních“ slov, popřípadě i další zápisy typických jevů své místní mluvy. Je ovšem třeba přiznat, že do dialektologických kartoték se vzhledem k rozdílné úrovni těchto příspěvků dostanou obvykle jen některé vybrané části. Přesto si těchto aktivit velice ceníme, protože dokazují zájem mluvčích o jazyk a o osudy našich nářečí. Obsáhlé lexikální kartotéky lze nyní pokládat prakticky za uzavřené. Doplňují se sice příležitostnou excerpcí studentských prací věnovaných místním dialektům, ale možnost jejich budoucího obohacení větším množstvím nářečních výrazů je vzhledem k současné nářeční situaci již méně pravděpodobná. Proto budou postupně převáděny do elektronické podoby a stanou se materiálovou základnou připravovaného celoúzemního nářečního slovníku.

Výzkumy a popisy našich nářečí, o nichž jsme se zmínili výše, byly převážně výsledkem snah jednotlivců. Systematický výzkum našich nářečí je spjat až se založením Ústavu pro jazyk český v roce 1947, jehož pracovníci ještě koncem čtyřicátých let zorganizovali (podle oblastně zaměřených dotazníků sestavených již dříve Českou dialektologickou komisí) korespondenční ankety zjišťující některé znaky nářečí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V jejich průběhu byl ve spolupráci s učiteli takřka ze všech školních obcí získán poměrně bohatý materiál poskytující rámcové informace o základním územním členění nářečí českého národního jazyka. Na jeho základě vznikly pak např. regionální monografie J. Voráče Česká nářečí jihozápadní I (1955), II (1976) a S. Utěšeného Nářečí přechodného pásu česko-moravského (1960).

Protože většina zemí (nejen slovanských) se mohla v té době již prezentovat nářečními jazykovými atlasy, stála česká dialektologie před nelehkým úkolem tento náš národní „deficit“ vyrovnat. Bylo tedy především třeba sestavit výzkumnou síť bodů a dotazník pro terénní výzkum, který by postihoval typické nářeční znaky všech jazykových rovin (od hláskosloví přes tvarosloví a tvoření slov až po skladbu), navíc takové, které se na území českého jazyka různí, a budou tedy vytvářet dobrý základ pro pozdější kartografování. Počet těchto jevů musel být redukován natolik, aby připravovaný dotazník měl rozsah zajišťující dobrou práci výzkumníků v terénu. Na základě těchto náročných kritérií byla v roce 1965 sestavena konečná podoba Dotazníku pro výzkum českých nářečí, určená pro Český jazykový atlas (dále ČJA). Tento Dotazník byl jednotný pro celé jazykové území i pro české jazykové ostrovy v Polsku, Rumunsku i bývalé Jugoslávii a umožňoval tak potřebné srovnávání a vyhodnocování získaných dat.

Výzkum s Dotazníkem probíhal přibližně do roku 1976, zprvu ve vesnických lokalitách (výzkumnou síť tvořilo 420 obcí) v oblasti tradičního osídlení a později i v 57 městech, z nichž 20 leželo v pohraničí. Prováděli ho školení dialektologové a za informátory si vybírali vesnické starousedlíky, obvykle ve věku nad sedmdesát let s cílem zachytit nejstarší zjistitelný stav tradičního teritoriálního dialektu. Následný výzkum ve městech zahrnoval pak kromě nejstarších mluvčích i mluvu mládeže, aby bylo možno postihnout určité vývojové tendence. Z toho to hlediska byl přínosný zejména výzkum v pohraničí, které bylo po 2. světové válce dosídleno obyvatelstvem nářečně různorodým. V průběhu výzkumu byly podle možností pořizovány i magnetofonové nahrávky souvislých vyprávění vybraných nářečních mluvčích. Ty byly později převedeny na kompaktní disky a staly se základem archivu nářeční mluvy. Výběrem reprezentativních autentických ukázek českých nářečí ze základních nářečních oblastí vznikl kompaktní disk Jak se mluví v Čechách (Academia 1999) a z promluv českých obyvatel v zahraničí CD Jak se mluvilo v českých vesnicích v cizině (Academia 2002).

Po dokončení náročného terénního výzkumu pro ČJA bylo třeba shromážděný materiál vyhodnotit a posléze vybrané nářeční jevy namapovat, tedy na mapách zachytit, jak se na území českého národního jazyka různí. V této fázi práce se ukázala jako neobyčejně výhodná skutečnost, že ČJA vznikal mezi atlasy ostatních slovanských zemí jako poslední. Jeho zpracovatelé tak mohli zúročit četné zkušenosti svých kolegů. Mapy byly původně připravovány jako značkové, tj. každý sledovaný jev byl na mapě vyznačován určitou značkou. Metoda značkového kartografování byla v té době v naší dialektologii detailně propracována – byly tak např. zpracovány už rukopisné mapy někdejších korespondenčních anket. Připravovaný ČJA však měl splňovat několik základních požadavků, pro něž značkové kartografování (jak dokládaly jiné slovanské atlasy) nevyhovovalo. Od počátku bylo totiž jasné, že mapy musejí být pouze dvoubarevné (v konečné podobě jsou do červené podkladové mapy jazyková data zakreslena černě), přehledné a obsahově srozumitelné nejen pro dialektology, a navíc z praktického hlediska se musí formát atlasu blížit velikosti běžně užívaných publikací. Proto byla v naší dialektologii vypracována nová zobrazovací metoda – tzv. syntetizující způsob mapování, který spočívá v kombinaci bodových a plošných technik, tj. na mapách se kombinují značky a areály, jež jsou vyznačené šrafováním nebo izoglosami a nápisy. Tento v historii jazykového zeměpisu unikátní způsob kartografování se ukázal jako plně nosný a v roce 1992 byl publikován první díl Českého jazykového atlasu.

ČJA je dílo pětisvazkové (vydávalo ho nakladatelství Academia v rozmezí let 1992-2005), jeho první tři díly jsou věnovány slovní zásobě vybraných věcněvýznamových okruhů (ČJA 1: člověk, domácnost a místní prostředí, ČJA 2: zahrada, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábavy a zvyky, ČJA 3: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek a drůbež), průběžně je v nich zachycováno i tvoření slov. Čtvrtý díl je zaměřen na tvarosloví a poslední pátý díl na hláskosloví a některé jevy syntaktické. Novem v jazykovězeměpisném zpracování nářečí je jeho závěrečná část představující mapy izoglosových svazků, které přinášejí nový pohled na příčiny vzniku nářečních hranic.

Jazykové mapy jsou v ČJA doplněny komentáři vypracovanými podle jednotných pravidel. V nich najdeme mimo jiné soupis zachycených podob, charakteristiku jazykovězeměpisné situace a charakteristiku mapovaných výrazů, doklady ze zahraničních obcí a odkazy na jiné slovanské atlasy. V současné době byl předán do nakladatelství rukopis Dodatků k ČJA obsahující svodné rejstříky a ostatní doprovodný aparát ke všem pěti dílům. Součástí Dodatků jsou i dva kompaktní disky s ukázkami vyprávění nářečních mluvčích nazvané Nářečí v Čechách a Nářečí na Moravě a ve Slezsku.

Bez nadsázky lze tvrdit, že Český jazykový atlas, který je výsledkem badatelských snah několika generací našich dialektologů, je vrcholným dílem tohoto druhu nejen u nás, ale i v širším mezinárodním kontextu. Přináší detailní pohled na územní rozrůznění našich nářečí i běžné mluvy a postihuje jejich hlavní vývojové tendence. Představuje zároveň nenahraditelnou kulturněhistorickou hodnotu, protože zachycuje naše nářečí v jejich poslední vývojové fázi. Je významnou pomůckou nejen pro studium českého národního jazyka, ale i pro další oblasti společenských věd, je vysoce oceňován lingvistickými pracovišti v zahraničí. Jak jsme si objasnili, nářečí českého národního jazyka odborníci podrobně zkoumali. Výsledky výzkumu byly zpracovány jazykovězeměpisnou metodou v Českém jazykovém atlase, lexikální položky obohatily nářeční kartotéky, z původních magnetofonových nahrávek vznikla moderně archivovaná fonotéka nářečních promluv. Na zpracování dosud čeká plánovaný slovník českých nářečí. Je tedy možno konstatovat, že archaický stav našich nářečí je v maximální možné míře zachycen a průběžně popisován. Domnívám se, že tím se naše dialektologie se ctí vyrovnává s požadavky Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví.

Jarmila Bachmannová, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

KLATOVY: Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše, Hostašova 1 přednáškový sál, zve všechny zájemce, kteří chtějí získat informace o aktivitách nestátních neziskových organizací v oblasti péče o památkový fond v Plzeňském kraji, na výstavu Památky a neziskový sektor aneb Zapomenuté klenoty v krajině. Vstupenka zakoupená na tuto výstavu je zároveň vstupenkou na ostatní výstavy v muzeu.

Otevřeno je: leden až duben úterý – pátek od 9 do12 a od 13 do17 hodin, květen až září úterý – neděle od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin, říjen až listopad úterý až pátek od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin, prosinec úterý – neděle od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin. Mimo uvedenou dobu po předchozím objednání.

Více info na tel.: 376 326 362, 376 316 011; fax: 376 316 011; e-mail: muzeum.klatovy@tiscali.cz ; www.muzeum.klatovynet.cz .

 UHŘÍNOV POD DEŠTNOU: Skanzen Villa Nova začal na ploše 7 hektarů pracovat v r. 1992 a dnes se tu v rámci mezinárodní výměnné studentské služby European Worldcamp Service (EWS) střídají dobrovolníci z celého světa. Muzeum archeologického experimentu, v sousedství skanzenu středověké vesnice Villa Nova, vzniklo rekonstrukcí bývalé německé školy v Uhřínově pod Deštnou, místní části obce Liberk v Orlických horách. Tuto školu má Villa Nova od obce pronajatou na 30 let za údržbu. Vybudování muzea po stavební stránce přišlo na 400 tisíc korun za podpory Královéhradeckého kraje, na vytvoření expozice se sponzorsky podílela také japonská Tadešiho nadace.

Ve třech muzejních místnostech (70 metrů čtverečních) se návštěvníci mohou názorně seznámit např. s tkaním na primitivním středověkém stavu či s mletím obilí pomocí mlýnského kamene. To vše zapadá do čtyřhodinového neformálního vyučovacího programu „Okno do minulosti“, určeného pro žáky 6. a 7. tříd základních škol, kteří si tu vyzkoušejí různé techniky včetně vypalování keramiky v peci.

V muzejních expozicích lze spatřit předměty, které lidé používali už před staletími, v areálu skanzenu naopak dvě polozemnice ze 13. století, dva hospodářské objekty, chlebovou pec, pec na výrobu dehtu, kovárnu a hrnčířský okrsek. Pod vedením instruktorů se návštěvníci také seznámí s některými technologickými postupy – tvářením keramiky, mletím obilí a pečením placek v primitivní peci, spřádáním nití, tkaním textilu i s výrobou předmětů z kostí. Zdejší pokusná políčka a louky zase ukazují, jak se provozovalo středověké zemědělství spojené s chovem zvířat, pěstováním dobových plodin včetně dávných odrůd stromů.

V expozici na základně Villa Nova je možné získat na videu či na diapozitivech přehled o aktivitách v tomto archeologickém experimentu v ČR.

Okno do minulosti s kozami a ovečkami

„Letos opravujeme některé stavby a postavíme i středověké stodůlku středočeského typu. Na první srpnový týden připravujeme již potřetí střeleckou soutěž ‚Střílení ku ptáku‛, při níž se vyučuje střílení z replik středověkých luků. A to tu budeme mít i stanový tábor“, zve milovníky historie ředitel skanzenu Bohumír Dragoun, a ještě doplňuje: „Každoročně k nám přijíždí tak stovka zájemců (Poláci, Srbové, Češi, Maďaři, Slovinci a Němci), ale do celého areálu loni zavítalo 15 tisíc lidí. Náš skanzen totiž opravdu žije! Určitě také díky našim hodným a mazlivým kozám Jitce, Hildegardě a kozlovi Mikešovi, ke kterým letos přibyly ještě ovečky Beata a Bedřich.“

Více informací o archeologickém skanzenu Uhřínov pod Deštnou 15, 51 703 Liberk (okres Rychnov nad Knežnou) získáte na tel: 494 598 010, 602 936 946, e-mail VillaNova@seznam.cz .

PhDr. Josef Krám

Redakčně upravila Eva Horníčková

STRÁŽNICE: Národní ústav pro lidovou kulturu pořádá ve dnech 22. 5 - 24. 5. 2008 pořad pod názvem Abeceda řemesel. Je to program, ve kterém návštěvníky seznamujeme s řemesly, výrobními činnostmi a pracemi, spojenými s tradičním životem na vesnici a se zemědělským hospodařením.

Každý rok se snažíme zvolit si několik základních témat, které by určitým způsobem vymezily okruh předváděných řemesel či pracovních činností. Letos bude program zaměřen na zpracování dřeva, proutí a keramickou výrobu. Své umění tedy předvedou mistři košíkáři, uvidíme pletení košů, oplétání demižonů, vázání proutěných metel, pletení plotů z proutí. Výrobu ze dřeva zastoupí řemeslo kolářské, výrobce dřevěných hraček a štípaných holubiček. Z oboru keramiky uvidíme ukázku točení na kruhu, výrobu keramiky tlačené do formy, zdobení keramiky různými způsoby a výrobu keramických šperků. A protože s keramikou souvisí i oprava poškozených a rozbitých kusů, svou dovednost předvedou i mistři dráteníci.

Jako každým rokem se i letos návštěvníci dozví něco o tradiční stravě. Připraven bude výklad o lidovém pečivu, spojený s ukázkami a ochutnávkou výrobků. Všechna řemesla budou předváděna výrobci, naší snahou je však návštěvníka maximálně zapojit a umožnit mu přímou zkušenost a kontakt s výrobní činností a materiálem. Připraveno tedy bude několik stanovišť, kde si budou návštěvníci moci některé méně náročné techniky vyzkoušet, popř. si nějakou drobnost sami vyrobit. Všechny předváděné činnostibude doprovázet odpovídající výklad, navíc při vstupu návštěvník obdrží stručný doprovodný textový materiál. Pro dětské návštěvníky bude připraven i pracovní list, který umožní ověřit si zábavnou formou čerstvě nabyté znalosti. V rámci programu je možnost zakoupit si drobné předměty přímo od výrobců.
Ve čtvrtek a pátek je pořad určen pro školy, v sobotu pro širokou veřejnost.

TZ/uma 

KRÁLOVSKÉ POŘÍČÍ: Statek Bernard skrývá ve svých útrobách Centrum tardičních řemesel. Podobný nápad není ojedinělý, ale podle našich informací se jej málokomu podařilo zrealizovat. Zde je velmi úspěšně nakročeno a navíc získáte dojem, že to jde velmi hladce. Ptáme se proto  Hany Baškové, projektové manažerky Správy pamětihodností s.r.o., Statek Bernard, zda měla společnost při realizaci záměru nějaké potíže,  jak se daří projekt financovat,  ale i na konkrétní nabídku, která by vás mohla zajímat. 

Můžete představit Vaši společnost?

Naše společnost byla založena v roce 2006 a její hlavní činnost spočívá ve vybudování Centra tradičních řemesel a v zajištění jeho pravidelného provozu. Některé dílny jsou již obsazeny řemeslníky, například výroba patchworku, paličkované krajky, vonných svící, restaurátorská dílna, krejčovství nebo pekárna a cukrárna. V průběhu května zde otevře svoji dílnu vitrážistka, rádi bychom uvítali i šikovného truhláře, řezbáře, skláře či kováře. Od samého počátku, kdy byla rekonstrukce Statku Bernard ukončena, se tu každý měsíc pořádají rozličné akce pro veřejnost, vždy s kulturním programem a řemeslnými stánky, s důrazem na předvádění a prodej tradičních českých výrobků.

Můžete popsat „porodní“ bolesti při vzniku Centra? (Popřípadě poporodní)

Samotná rekonstrukce zchátralého objektu proběhla již se záměrem zde centrum vybudovat. I když rekonstrukce úspěšně skončila a vysloužila si dokonce ocenění jako nejlepší stavba Karlovarského kraje v roce 2007, ještě zdaleka nevypadá a nefunguje vše tak, jak si představujeme. Neřekla bych ale, že bychom museli překonávat nějaké zásadnější potíže, spíše drobné dětské choroby vyplývající z někdy odlišných představ všech zainteresovaných. Problémem je sehnat v našem regionu šikovné řemeslníky. Abychom tomu nějak napomohli, připravujeme projekt, který by jim měl pomoci rozjet podnikání a naučit je nezbytným administrativním dovednostem. Budoucnost statku je závislá na dotacích a podpoře obce.

Jaké jsou ceny dílen (orientačně)

Dílny jsou pronajímány a řemeslníci v nich normálně podnikají. Za dílnu platí přibližně 1000 Kč/m² za rok + energie. Ale většinu řemeslníků ze začátku zvýhodňujeme tím, že platí pouze energie.

Mají účastníci během dílen a kurzů kde přebývat?

Přímo v obci Královské Poříčí je slušná ubytovna, v našem objektu se ubytovací kapacity teprve vzniknou - první část se 20 lůžky chystáme na příští turistickou sezonu.

Jak se Vám daří zlákat lektory?

Zatím pořádají kurzy naši řemeslníci, např. kurz pletení výrobků z pedigu nebo výuka lukostřelby, další kurzy teprve připravujeme. Je pravda, že najít řemeslníka, který je opravdovým odborníkem a zároveň by uměl své řemeslo dobře předat druhým, není jednoduché.

Je možné si  na statku výrobky také zakoupit – pořádáte např. trhy?

Všichni řemeslníci, kteří zde mají své dílny, prodávají hotové výrobky, ale je také možné si u nich objednat nějaký konkrétní předmět podle přání. Trhy jsou běžnou součástí všech akcí na statku (viz výše).

Na jak dlouhé období je výuka jednoho řemesla rozložena?

Workshopy neboli výuka řemesel budou rozděleny do několika etap podle toho, jak dlouho chce návštěvník na statku pobýt. Pokud zavítá na pár hodin, tak si např. bude moci pouze ozdobit svůj hrneček a nechá si svůj suvenýr vypálit. Pokud se zdrží půl dne, tak si svůj hrneček vytočí na hrnčířském kruhu a poté dozdobí. A pokud hodlá na statku strávit několik dní, tak si může vytvořit celou svojí soupravu. A takhle odstupňovaně by měly být workshopy připraveny i k dalším řemeslům (keramika, řezbářství, výroba svící, výroba krajek či jiných textílií atd.).

Kdo je vlastníkem objektu?

Vlastníkem je obec Královské Poříčí.

Jak vysoký je nájem?

Tak, jako my zvýhodňujeme řemeslníky tím, že zpočátku neplatí nájem, tak stejné podmínky jsme si vyjednali s obcí, tzn., že zpočátku, kdy se statek rozjíždí, zde neplatíme nájemné, protože se do oživení statku musí investovat. Nájemné začneme platit s rozvojem podnikatelských aktivit na statku.

Participuje na projektu obec či kraj? Požádali jste také o peníze EU?

Obec podporuje naše aktivity i v tom směru, že zde na statku realizovala několik dotačních projektů, které sloužily pro jeho oživení. My  jsme v posledních letech připravili několik dotačních projektů. První byl na celkovou rekonstrukci, dále několik projektů na založení tradice některých kulturních akcí. Pro Karlovarský kraj jsme v loňském roce uspořádali akci „Dny evropského dědictví“. Celkem se na statku zatím realizovalo cca 8 projektů dotovaných z EU, rádi bychom uskutečnili projekty na dotvoření celého záměru Centra tradičních řemesel.

Aktivity Vašeho s.r.o. nejspíš zvýšily cestovní ruch. Pakliže ano, je to možné nějak doložit?

Přesto, že první akce na Bernardu se konaly teprve před Vánocemi roku 2006 a rok 2007 byl tedy prvním rokem provozu, za který máme údaje k dispozici, domníváme se, že počet návštěvníků 15 000 je příznivý. Po otevření návštěvnického okruhu, restaurace, infocentra a zavedení pravidelných otevíracích hodin řemeslných dílen, bude letos statek přístupný každý den. Při tomto provozu a dobudovávání některých součástí statku (jako např. rozsáhlejší parkoviště, amfiteátr na větší koncerty, zookoutek, ubytování, půjčovna kol atd.), bychom se po roce 2010 rádi dostali k 50 000 návštěvníků ročně.

Nejspíš v obci také vytvoříte pracovní místa. Jak sami vnímáte přínos pro obec?

Vloni byl statek otevírán zatím pouze na jednotlivé kulturní akce, takže přínos pro obec z cestovního ruchu byl  spíše propagační než ekonomický. Do reklamy se za rok 2007 investovalo přibližně 300 000 Kč, statek se také dostal do zpráv na ČT v souvislosti s Vánoční výstavou betlémů nebo do pořadu Toulavá kamera. A tak se obec stává známou víc než kdykoliv bývala a to nejen v regionu. V budoucnu při plném provozu by měl statek na sebe vázat jak přímo, tak nepřímo až 50 pracovních míst. Tím by se stal největším zaměstnavatelem v obci. K tomu je potřeba vzít v úvahu, že několik desítek tisíc návštěvníků ročně bude mít bezpochyby pozitivní vliv na většinu místních podnikatelských subjektů. Z reakcí návštěvníků z řad občanů Královského Poříčí a také z dobré spolupráce naší společnosti např. s místními školami soudíme, že ohlas místních je příznivý.

Je zájem o vaši nabídku i v zahraničí?

Postupně navazujeme kontakty v saském pohraničí a sledujeme zvyšující se počet německých návštěvníků na statku. Protože od letošního června dojde k pravidelnému provozu statku, postupně navazujeme kontakty s infocentry a všemi subjekty aktivními v cestovním ruchu v lázeňském trojúhelníku a snažíme se rozšířit povědomí i u lázeňských hostů (Rusové, Němci, Japonci atd.).

Chystáte v nejbližších dnech něco, co by mohlo zajímat čtenáře Místní kultury?

Ve dnech 6. – 8. června 2008 se bude konat největší akce letošního roku, Slavnosti tradičních řemesel, které budou spojeny s dokončením jednoho z našich projektů. Slavnostně zahájí provoz infocentra a naopak skončí workshop kovozpracujících řemeslníků – kovářů, cínařů, rytců apod., ale návštěvníci uvidí při práci i další řemeslníky. V červnu se rovněž otevře restaurace a první etapa návštěvnického okruhu s interaktivními prvky.

http://www.statek-bernard.cz/  

Díky za informace

Ludmila Kučerová

CHANOVICE: Tradiční řemeslná rukodělná výroba, trh s výrobky, doprovodný kuklturní program.

Děti do výšky 130 cm vstup ZDARMA!  

ROKYCANY: Muzeum Dr. Bohuslava Horáka pořádá na vodním hamru Dobřív 17. HAMERNICKÝ DEN, během něhož se bude předvádět práce na tomto unikátním historickém zařízení a proběhne soutěž učňů kovářského řemesla „Dobřívský cvoček“. Vystavené ukázky kovářských prací bude možné zakoupit přímo na místě.

Vstupné: dospělí 50 Kč; děti od 6 do 15 let 25 Kč; děti do 6 let a ZTP zdarma. Občerstvení je zajištěno po celý den.

Podrobný program naleznete v přiložené pozvánce.

DOLNÍ CHABRY: V jedinečném prostoru jedné z nejstarších staveb Prahy a okolí – románském kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech se koná odpolední koncert irské skupiny Cain Da Breth, která nám přiblíží irskou lidovou hudbu. Koncert začíná v 17.30 hodin, ale od 14 hodin již bude otevřen kostel a nově i zvonice k prohlídce. Lze se dostavit i s potomky, před kostelem se nachází loučka, kde je možno nechat je vyřádit.

Spojení: bus č. 162 od metra Kobylisy. Info na www.caindabreth.com , www.myspace.com/caindabreth , www.bandzone.cz/cainabreth .