Knihy, literatura, média

<p>OSTRAVA: Již více než rok působí v Ostravě kulturní portál Krásná Ostrava, který není podporován žádnými dotacemi a jehož provoz je financován členy okrašlovacího spolku Za krásnou Ostravu.</p> <p>Portál byl slavnostně spuštěn 20. května 2013, kdy se rovněž konala první okrašlovací akce spolku ‒ okrášlení pamětní desky mlýna na Mlýnské ulici. Přináší denně aktuální informace o ostravské kultuře, mapuje dění na poli nezávislé kulturní scény včetně soukromých hudebních klubů, soukromých nekomerčních galerií a občanských iniciativ. Zároveň postupně buduje archiv témat, týkajících se Ostravy ‒ například problematiky výstavby na Karolině, městských jatek či městské galerie. Na portálu najdete také informace o okrašlovacích aktivitách spolku a archiv bulletinu spolku, který je zde ke stažení pro čtečky či PC.</p> <p> „Od června 2014 bude spolek budovat databázi ostravských soch, rozhodli jsme se tak zejména z toho důvodu, že řada ostravských soch byla v posledních letech zničena, a nebo jim zničení hrozí. Naše databáze by měla lidem pomoci získat k sochám ve svém okolí vztah, a také budeme aktivně usilovat o ochranu těch, kterým hrozí demolice. Výběr soch bude mít na starosti odborná komise, ve které zasednou experti na vizuální umění a památkovou ochranu.<br />
Ambicí okrašlovacího spolku nebylo vytvořit pouze stránku spolku, od začátku jsme chtěli přinášet informace o všem zajímavém, co se v Ostravě děje v oblasti kultury, a iniciovat diskusi o kulturním dědictví našeho města. Je to další podstatná aktivita okrašlovacího spolku, který si dal za cíl okrašlovat nejen fyzicky, ale pečovat také o pozitivní image našeho města, přinášet kritickou a otevřenou diskusi a informovat veřejnost o tom, co se v Ostravě na poli kultury děje,“ uvedla Ilona Rozehnalová, správce kulturního portálu Krásná Ostrava.</p> <p> Další příspěvek k tématu <p> Kulturní portál Krásná Ostrava

<p>BYSTŘICE NAD OLŠÍ: V pátek 23. května se v Bystřici sešlo několik set návštěvníků, aby byli svědky slavnostního otevření výstavy. A o jakou výstavu šlo? Na desítkách panelů jsou zde zmapovány počátky školství na Těšínsku a posléze v Bystřici až po současnost. Výstavu připravilo Muzeum Těšínska společně s bystřickou základní a mateřskou školou v budově staré české obecné a měšťanské školy.</p> <p>Školní vyučování v obci je datováno podzimem roku 1784 v dřevěnici, která byla nedaleko evangelického kostela. Z této první školy, která se nedochovala, jsou v depozitáři Muzea Těšínska uloženy trámy, na nichž čteme: „Za Kněze Andrege Paulini, Rect Pawla Kalita, Foyta Jan Hetsko, Mistra Adama Lamatz.“ Na druhém pak: „Poďtež ditky poslaucheyte mne Bazni Hospodinowe wyučowati was budau. Žalm 34. V. 12. Wystawena škola tato w augustu RP 1784.“<br />
Výstavu zhlédly již stovky návštěvníků a to nejen z Bystřice, ale i z okolních obcí a měst, Českého Těšína, Ostravy, Hranic na Moravě, Prahy apod. Zápisy v pamětní knize svědčí o jejich nebývalém zájmu. Je zde možnost prohlédnout si dobovou třídu, ve které je vše, od umyvadla, kamínek s uhlákem, obrazy, pomůckami k výuce, tabulkami, kalamáři, psacími potřebami, tabulkami na které děti psaly, tabulí a nechybí ani rákoska.<br />
Výstava bude veřejnosti přístupna do 8. června a je možné ji navštívit denně od 9 do 16 hodin v budově staré školy v Bystřici nad Olší.<br />
Výstavou zahájily dvoudenní oslavy 230. let školství v obci. V podvečer následovala v místním evangelickém kostele, zcela zaplněném, prezentace knihy „Od češtiny k české škole“, kterou připravil kolektiv autorů a byla slavnostně představena široké veřejnosti. Příjemná atmosféra doladěná melodiemi Beatles v podání ostravského Janáčkova komorního orchestru a v hlavní roli škola, učitelé, školáci, bývalí kantoři i absolventi tak strávili nádherné a nezapomenutelné chvíle.<br />
Dvouhodinový program uváděl starosta obce Ladislav Olšar. Poděkoval všem učitelům od mateřinky až po vychovatelky v družinách i dalším pracovníkům, kteří se o výchovu a vzdělání dětí starají.<br />
Prezentace knihy, která svým rozsahem, podrobností popisu vývoje školství v Bystřici, obrazovou galerií nemá v širokém okolí obdoby, se ujali – emeritní biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání Mgr. Stanislav Piętak, paní ing. Kateřina Chybidziurová z MěÚ z Jablunkova, ředitel ZŠ a MŠ v Bystřici Mgr. Jan Čechura a ředitel Muzea Těšínska PadDr. Zbyšek Ondřeka, který mimo jiné vyjádřil přání, aby všechny okolní obce na Těšínsku našly odvahu a přistoupily ke své historii stejně, tak, jak k tomu s odvahou přistoupili v Bystřici.<br />
Kniha je k dostání v informačním centru v obci. Oslavy měly pokračování v sobotu 24. května, kdy se v místním školním areálu konaly radovánky.<br />
Na školní nádvoří přiběhly děti z mateřské školy, které nám připomněly, že se blíží prázdniny a pestré cvičení s rodiči sklidilo velký potlesk. A pak postupně žáci 1. až 9. ročníku předvedli svá vystoupení. Předlohou jim byly rytmy a kroje ze všech kontinentů. Vyvrcholením pak bylo vystoupení chlapců ze 6. až 9. ročníku, kteří předvedli perfektní gymnastická cvičení. Nádhera – jak v pohádce… napsal do pamětní knihy jeden z návštěvníků – a kdo se této skvělé akce zúčastnil mu dal jistě za pravdu.</p> <p>Petr Majer<br />
kronikář obce Bystřice</p>

<p>ČR: U příležitosti veletrhu Svět knihy byly uděleny Ceny Audiokniha roku 2013. O vítězství se ucházelo celkem 86 audioknih vydaných v loňském roce, nominovaných samotnými vydavateli.</p> <p>Dvacetičlenná odborná porota z nich vybrala ty nejlepší v šesti kategoriích: Nejlepší obal, Nejlepší hudba, Nejlepší interpret, Nejlepší audiokniha pro děti a mládež, Nejlepší jednohlasá audiokniha a Nejlepší vícehlasá audiokniha.</p> <p>Zvláštní cenu poroty získala online služba Audiotéka.cz. Porotci přihlédli k jejím aktivitám, šíři nabídky i k technologickému řešení prodeje a poslechu. Ocenili její významný podíl na popularizaci audioknih.</p> <p> Cena Audiokniha roku 2013 je výroční ocenění udělované projektem Audiokniha roku za partnerství online prodejce Audiotéka.cz a pod záštitou Asociace vydavatelů audioknih. Jeho cílem je ocenit produkci kvalitních českých audioknih a motivovat tak vydavatele v jejich činnosti. </p> <p> Projekt Audiokniha roku vznikl s cílem informovat o nových českých audioknihách, publikovat jejich recenze, oceňovat jejich tvůrce a vydavatele a zasloužit se o propagaci audioknih obecně. Prostřednictvím webových stránek audiokniharoku.cz a profilů na sociálních sítích oslovuje zájemce o audioknihy a informuje je o nových vydaných titulech a dalším dění. Komunikuje s vydavateli a dalšími projekty zaměřenými na audioknihy. Zakladatelem projektu Audiokniha roku je Jakub Horák, partnerem je společnost AUDIOTÉKA.CZ s.r.o ‒ provozovatel online obchodu audioteka.cz. </p> <p> Celá tisková zpráva v příloze.</p> <p> Více informací

<p>PRAHA: Ministerstvo kultury vydalo další z řady svých propagačních publikací. Po české literatuře v překladu (2010, 2011), literatuře pro děti a mládež (2012), komiksu (2012) a ročenkách věnovaných novinkám české beletrie (2012, 2013, 2014) došlo na současnou českou dramatiku.</p> <p>Titul Nové české drama (2000 – 2013), realizovaný česko-anglicko-německy, uvádějí studie teatrologů Jany Machalické a Jana Kerbra, následuje padesátka medailonů vybraných autorů, bibliografie plus rejstřík.<br />
Publikaci sestavil Radim Kopáč a doprovázejí ji černobílé fotografie Jaroslava Prokopa. Je určena zejména zahraničnímu publiku: bohemistům, nakladatelům, kteří se orientují na novou českou literaturu, univerzitním pracovištím nebo knihovnám, ale i laickým zájemcům z řad návštěvníků knižních veletrhů, literárních festivalů a podobných akcí. Všude tam bude titul v nadcházejících měsících distribuovaný.</p> <p> Publikace Nové české drama (2000 – 2013) má 192 strany, náklad 1500 výtisků, ISBN 978–80–87546–11–6.<br />
Případní zájemci ji mohou objednat na adrese: radim.kopac@mkcr.cz.</p> <p> Zdroj

<p>PRAHA: Pod názvem Každý malý krůček je důležitý… vydal Institut umění – Divadelní ústav elektronickou publikaci, která obsahuje závěry z Mezinárodního setkání věnovaného způsobu a systému implementace Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů UNESCO v zemích střední a východní Evropy.</p> <p>Setkání se konalo na podzim minulého roku v Praze a zúčastnili se ho zástupci Kontaktních míst UNESCO a nezávislých kulturních organizací z Albánie, Arménie, Rakouska, Chorvatska, Estonska, Gruzie, Německa, Maďarska, Lotyšska, Moldávie, Polska, Slovenska, Slovinska a Ukrajiny.</p> <p> Publikace je členěna do několika oddílů, které jsou věnovány jak samotné Úmluvě, tak problematice její implementace ve středo a východoevropském regionu. Analýzu dotazníkového šetření, které IDU mezi účastníky setkání realizoval ještě před samotným setkáním, vypracovala chorvatská muzikoložka a politoložka Nina Obuljen Korzinek, která se ve svém výzkumu orientuje na kulturní politiky v Evropě.</p> <p> Dotazníky se zaměřily nejen na implementaci Úmluvy, ale také na základní segmenty ochrany a podpory kulturní rozmanitosti, tj. podpora kulturní rozmanitosti v umělecké tvorbě, kulturní a kreativní průmysly a mezinárodní spolupráce & kulturní mobilita. Těmto oblastem byly věnovány také diskuse v pracovních skupinách během setkání.</p> <p> Podněty, postřehy, zkušenosti, problémy a návrhy jejich účastníků shrnují ve svých studiích moderátoři diskusí Jana Návratová, vedoucí Taneční sekce IDU a Péter Inkei, ředitel Budapest Observatory (Podpora umělecké tvorby v zemích střední a východní Evropy), Blanka Marková, projektová manažerka zabývající se kulturní governancí, kulturním cestovním ruchem a Mario Kubaš, odborník na kulturní politiku (Veřejná podpora produkce a distribuce kulturních produktů a služeb v zemích střední a východní Evropy) a Anna Galas Kosil, oddělení mezinárodní spolupráce – Instytut Teatralny im. Zbigniewa Raszewskiego a Martina Černá, vedoucí Oddělení mezinárodní spolupráce a PR IDU (podpora kulturní mobility a mezinárodní spolupráce v zemích střední a východní Evropy).</p> <p> V kapitole Příklady zkušeností s implementací Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů ve vybraných středo- a východoevropských zemích se čtenář může seznámit se stavem implementace Úmluvy v ČR, Arménii a Německu. Publikace taktéž obsahuje popis procesu a okolností zrodu Úmluvy a průběhu její ratifikace v České republice.</p> <p> Více informací a možnost stažení publikace

<p>ČR: Právě vyšlo květnové číslo vlastivědného a národopisného časopisu slováckého regionu Malovaný kraj. Periodikum se pravidelně věnuje historii, folkloru, osobnostem regionu, turistice, přírodě a mnoha dalším zajímavostem.</p> <p>Cena dvouměsíčníku v celobarevné úpravě a s laminovanou obálkou je 45 korun. </p> <p>V časopise pokračuje druhým dílem seriál Pevnosti v lužním lese. Představen je také možný turistický cíl – židovský hřbitov v Břeclavi. Najdete tu i třetí pokračování cyklu Skutečný příběh kopanických bohyň, zaměřené tentokrát přímo na popis některých magických úkonů. Rozsáhlým článkem je pamatováno na letošní 100. výročí trvání Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Otištěn je rovněž druhý díl cyklu o protinacistickém odboji na Uherskobrodsku. Přečíst si můžete o oslavách čtyřicetin folklorního souboru Zavádka z Čejkovic a šedesátin Břeclavanu. Nechybí ani medailon k osmdesátým narozeninám břeclavského výtvarníka Antonína Vojtka.<br />
Další z článků se vrací až k roku 1914 a k usmrcení pytláka Studenky z Tvrdonic. Do doby první republiky a obce Vrbětice na Zlínsku vás naopak zavede příběh nazvaný O potulných cikánech. V časopise dostal místo i rozhovor s milotickým kastelánem a držitelem ocenění za nejlepší humoristickou knihu roku 2012 Evženem Bočkem. V bloku věnovaném cimbálovým muzikám je pak prezentována kdysi věhlasná kudlovická Lúčka, vystupující dnes ovšem jen příležitostně. Redakce samozřejmě nezapomněla uveřejnit pozvánky na celou řadu národopisných akcí, mj. i na jízdy králů do Vlčnova a Hluku. Fotografie na třetí straně obálky představují město Uherský Ostroh; foto na poslední straně obálky potom památkově chráněný objekt z Horního Němčí.</p> <p>Časopis o 32 stranách, do něhož rovným dílem přispívají odborníci i laikové, lze zakoupit v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, Dům školství, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz. </p> <p>Jeho kompletní vydání je možno získat též v elektronické podobě, a to na http://cs.publero.com</p> <p>Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na internetových stránkách www.malovanykraj.cz</p>

<p>PRAHA: V pondělí 12. května byla v Židovském muzeu v Praze uvedena kniha Jana Jelínka z Loučeně A kde byl Bůh? Jedná se o třicet sedm literárně zpracovaných výpovědí lidí, kteří přežili holokaust. Knihu vydalo nakladatelství Barrister & Pricipal Brno, má 350 stran.</p> <p>Patron knihy Vladimír Železný v úvodu příjemného večera, na němž zahrál jazzový kvartet Pavla Smetáčka, řekl, že je to dílo mimořádně důležité, neboť Jan Jelínek je příslušníkem poslední generace, která je schopná autenticky vypovídat o tom, co se za druhé světové války dělo, neboť i ona byla tragicky zasažena. „Nyní je třeba, abychom tato svědectví přenesli na další generace, aby tuto knihu četli mladí lidé,“ dodal.</p> <p> Jan Jelínek pocházel z židovské rodiny, jejíž velká část zahynula v koncentračních táborech. Vystudoval Univerzitu Karlovu, fakultu žurnalistiky, avšak jako dítě „buržoazního původu“ se nedostal na FAMU, přestože udělal zkoušky. Stal se tedy pomocným dělníkem v hutích, laborantem, „montérem koleček“.</p> <p> V šedesátých letech natáčel jako „kameraman ‒ dopisovatel“ pro Československou televizi, později režíroval, už jako profesionál, Československý filmový týdeník, kterému se říkalo žurnál. V Krátkém filmu Praha zůstal třiadvacet let.</p> <p> V letech 1996 a 1997 ho nadace Stevena Spielberga vyzvala, aby pro ni natáčel rozhovory s lidmi, kteří přežili holocaust. Nabídku přijal a natočil přes padesát rozhovorů. Léta mu trvalo, než se k nim vrátil a zpracoval třicet sedm z těchto svědectví do podoby knihy. Udělal vše pro to, aby výsledek byl čtivý a jasný. Zadání splnil, ba překročil. Čtení je to nejen čtivé, ale také mrazivé, dojemné, nezapomenutelné, mnohdy šokující a neuvěřitelné. Stejně jako osudy těch, kdo se mu svěřili.</p> <p> „Devadesát procent lidí, které jsem tenkrát zpovídal, mi řeklo, že těsně po válce nemohli a nechtěli o tom, co zažili, vyprávět. Teprve po letech to bylo možné,“ vzpomíná. I pro něj to bylo podobné, proto se k tématu pro knižní zpracování vrátil až po poměrně dlouhé době.</p> <p> Možnost objednání knihy