Daisy Mrázková má se svými autorskými knihami v dětské literatuře druhé poloviny dvacátého století výjimečné postavení. Je tomu tak i proto, že autorka tyto díla tvořila v první řadě pro své děti – knihy tak mají silně osobní povahu. Daisy Mrázková otevírala dětem zvláštní svět živých bytostí, lidí a zvířat nadaných schopností vzájemné komunikace, vřelostí a rozumovostí svých vztahů. V jejích příbězích promlouvají skály, oblaka, a vůbec vše, co svět obsahuje. Zároveň v nich ale ožívá i barva, čára a voda akvarelu, které se domáhají svého vlastního výrazu. Výjimečné jsou její knihy právě tím, že mezi bytosti a jevy vtahuje malířka vlastní hodnoty obrazu a kresby, barvy a čáry, které se tak stávají součástí příběhů. Určujícím impulsem pro její tvorbu byl úzký okruh přátel umělců - Václav Boštík, Jan Křížek, Václav Bartovský, a hlavně pak její muž Jiří Mrázek, který se stal po jejím krátkém studiu Vysoké školy uměleckoprůmyslové během válečných let, její celoživotní oporou. Vliv na tvorby Daisy Mrázkové však měly i její anglické kořeny a dětství strávené s knihami říkaček Matky Husy nebo Alenky v říši divů. Výstava v Galerii Villa Pellé se pokouší najít souběh autorčiny ilustrační tvorby s tvorbou volnou – jejími obrazy a kresbami. I tímto propojením je tvorba Daisy Mrázkové ojedinělá.
Daisy Mrázková se narodila v roce 1923, zemřela v prosinci 2016. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Antonína Strnadela v letech 1943–1944. Jako výtvarnice se účastnila řady výstav. Spolu s manželem byli členy výtvarné skupiny UB 12. Věnovala se olejomalbě, od roku 1962 dětské literatuře a ilustrování knih pro děti, později převažovala v její tvorbě perokresba, kresba barevnými tužkami a v devadesátých letech malba vaječnou temperou. Vystavovala od roku 1958. Její první autorská publikace je z roku 1965 Neplač, muchomůrko, kterou si také sama ilustrovala. Postupem času začalo ubývat slov a Mrázková se stala jednou z prvních autorek, které v našem prostředí vytvářely obrázkové knihy. Její knihy provázejí dětské čtenáře od konce padesátých let a třeba kniha Haló Jácíčku se stala ikonou několika generací. Ilustrace zároveň patří do širšího prostoru – byla současně malířka, tvořila velké kresby, všechny tyto oblasti se v její tvorbě prostupovaly a odkazovaly k sobě. Mrázkové literární díla jsou přeložena do slovenštiny, angličtiny, němčiny, japonštiny, litevštiny a slovinštiny. Životním osudem zůstala spjata se svým manželem, malířem Jiřím Mrázkem (1920–2008).
ZDROJ
