Děti a mládež

Inscenační tým v čele s režisérkou Irenou Žantovskou, která v DJKT v minulosti režírovala například Mámení mysli nebo Zabijáka Joea, připravuje inscenaci, jež by měla zaujmout děti i dospělé. Z důvodu snazšího pochopení děje využije režisérka v baletu i mluvené slovo. „Specifikou našeho představení je to, že jsme na jeviště vedle tanečníků přivedli i činoherní postavu samotného básníka a hudební sekvence proložili nahrávkou přednesu vybraných veršů v podání činoherců DJKT,“ přibližuje inscenaci režisérka. „Bude to takové divadlo na divadle,“ doplňuje k tématu choreograf Richard Ševčík, „postava Erbena, kterou ztvární člen činohry DJKT Jaroslav Matějka v alternaci s hostujícím Jiřím Srncem, bude spojovacím článkem, který částečně zasahuje do děje, například něco pozmění, upraví či zápletku posune dál.“ Výtvarnou stránku inscenace má na starosti Aleš Valášek, který se v DJKT podílel již na dvaceti inscenacích, mimo jiné na pohádkách Malá mořská víla a Plzeňský pověsti.

V tanečním světě patří inscenování Kytice či jejich částí spíše mezi výjimky, třebaže ji v minulé sezóně uvedl Pražský komorní balet. Doposud se diváci v Plzni mohli setkat pouze s uvedením balady Svatební košile na hudbu Jana Nováka v choreografii Jiřího Němečka v rámci komponovaného večera v roce 1955. Nyní se diváci mohou těšit hned na čtyři balady z Erbenovy Kytice: Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Svatební košile, které režisérka Irena Žantovská společně s choreografem Richardem Ševčíkem převedou do taneční podoby na hudbu ze stejnojmenných Dvořákových symfonických básní a z rozsáhlé kantáty Svatební košile. „Náš soubor se snaží pravidelně přinášet inscenace, které se v Plzni objevují poprvé,“ vysvětluje výběr titulu šéf souboru Jiří Pokorný a dodává: „Básnická sbírka Kytice patří bezesporu ke zlatému fondu české kultury a inspiruje k různým způsobům zpracování. Jsem velmi rád, že právě tento titul můžeme našim divákům nabídnout a ukázat jim, že Kytice není jen povinná školní četba.“

Irena Žantovská – pedagožka a režisérka, která spolupracovala s divadly napříč celou republikou, např. Národní divadlo Praha, Divadlo Ungelt, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Městské divadlo Zlín, Národní moravskoslezské divadlo v Ostravě, Divadlo Bez zábradlí, Národní divadlo v Brně. Za inscenaci Monology vagíny získala nominaci na cenu Alfréda Radoka za rok 2002, v roce 2006 získala cenu Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha za televizní film Mistr Jan Hus (scénické oratorium).

Richard Ševčík – dlouholetý sólista plzeňského baletu a choreograf, držitel Ceny Thálie za rok 2014 a Ceny ředitele DJKT za roli Spartaka ve stejnojmenném baletu a Umělecké ceny města Plzeň pro umělce do 30 let za choreografii a režii k baletu Obraz Doriana Graye. Choreografii se věnuje od roku 2010, od té doby vytvořil řadu choreografií k operám, muzikálům a několik celovečerních baletů, Sen noci svatojánské (2012), Obraz Doriana Graye (2014), Oliver Twist (2017) v Divadle J. K. Tyla a Vánoční příběh (2018) na scéně Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

„Slavnostní otevření tohoto nového veřejného prostoru jsme se rozhodli pojmout jako multižánrový festival, jímž chceme oslovit co nejširší pole návštěvníků. Zároveň do něj zapojujeme místní promotéry, kteří mohou náplavku začít využívat jako svou novou scénu. Věřím, že se tato lokalita stane oblíbeným místem Plzeňanů,“ přiblížil primátor města Plzně Martin Baxa. Zapojena je více než desítka subjektů, a sice například k světu., Živá ulice, festival Finále Plzeň, Xerox Plzeň (graffiti), Šídlovák Open Air, Busking Fest, Slam Poetry, Divadlo pod lampou, Žongléros a DEPO2015, jež má produkci akce na starost.

Podle technického náměstka primátora Pavla Šindeláře bylo cílem města vytvořit nový příjemný odpočinkový prostor v centru metropole, jenž poslouží Plzeňanům. „Stavebně bylo vše dokončeno, samozřejmě nás čeká ještě postupné dotváření místa tak, aby bylo co nejpříjemnější. Během příští sezóny bychom jej chtěli vybavit mobiliářem,“ uvedl Pavel Šindelář. Přihlížet přitom město bude hlavně k tomu, jaké využití si která část náplavky získá.

Názory a přání občanů jsou s náplavkou spojeny už od prvních nápadů na její vznik. Bylo to sdružení k světu., které od roku 2014 místo prověřovalo oblíbeným multižánrovým festivalem Náplavka k světu. Festival upozorňoval už tehdy na potenciál náplavky na Radbuze. Prostor byl zpřístupněn nainstalováním schodů z centrálního nábřeží města. Provizorní bezbariérový chodníček zajišťoval pohodlný pohyb po břehu. „Návštěvníci si mohli půjčovat lodičky, zhoupnout se na houpačce, využít bar s občerstvením, zúčastnit se kulturního programu – koncertů, promítání, tančíren a dalších aktivit nebo jen tak relaxovat na lehátku u vody. Akce slavila úspěch a iniciovala tak jednání na vedení města o trvalém zpřístupnění náplavky na Radbuze. Podkladem pro rekonstrukci bermy řeky Radbuzy byly vizualizace a ideová studie architektonického studia – Ateliér k světu,“ přiblížil architekt a předseda spolku k světu. Jakub Mareš. Díky novátorskému přístupu a fungujícímu spojení kulturního programu a prostoru řeky, splnil festival svůj účel a mohl se přesunout na další řeku, na Mži, tento rok již potřetí na začátku léta probíhal měsíc s různorodým zábavním programem.

Program 13. – 15. září:

Třídenní program odstartuje v pátek 13. září v 16 hodin tzv. Street Graffiti Jam, při kterém mohou návštěvníci živě sledovat tvorbu street artových umělců z Plzně. Každý den až do neděle bude na pilířích mostu vznikat jejich autorské graffiti. Páteční hudební program odstartuje v 17 hodin vystoupení Mikoláše Růžičky, který za doprovodu populární violoncellistky Terezie Kovalové představí novou ambientní desku klavírních skladeb s názvem Doma. Od 19 hodin pak zahraje to nejlepší ze swingu Jan Smigmator a přátelé. Vrcholem pátečního programu bude populární přednáškový formát PechaKucha Night pořádaný spolkem k světu. Pozvání přijala například dokumentární fotografka Alžběta Jungrová, která se brodila největší skládkou v Kambodži, ropným bahnem na vrakovišti tankerů v Bangladéši a fotila ozbrojené děti a civilisty v pásmu Gazy. Svůj příběh představí také Jakub Jan Fiala a Ondřej Kočan, studenti Západočeské univerzity v Plzni, kteří už od střední pracují na nových učebnicích angličtiny. Jedním z prezentujících bude i architekt a předseda spolku k světu. Jakub Mareš, který přiblíží posluchačům historii festivalu konaném na tomto místě, o realizaci náplavky bude mluvit technický náměstek primátora Pavel Šindelář. Celkem 10 přednášek zpestří světelná ledshow od plzeňských Žongléros Ansámbl.

V sobotu 14. září ožije náplavka v 10 hodin, kdy se uskuteční lekce jógy pod otevřeným nebem. Od 11 hodin začne Živá ulice pro děti, ve 13 hodin vystoupí místní blues-folková dvojice Kateřina Misíková a Jakub Kořínek. Od 15 hodin mohou Plzeňané zajít na koncert Tuten swing, na který v 16 hodin naváže oblíbená tančírna. Večerní program se odehraje na Velké scéně poblíž Štruncových sadů, v 19 hodin na ní vystoupí přední česká rapová skupina PSH (Peneři strýčka Homeboye) v čele s Vladimírem 518. Večer zakončí pražská rocková skupina BLACKSEA, se svou temnou kytarovou hudbou se publiku představí ve 21 hodin.

Neděle 15. září přiláká nejen milovníky jídla. Od 10 do 17 hodin na náplavce proběhne speciální Mini DEPO Street Food Market, oblíbený festival pouličního jídla, který jinak Plzeňané pravidelně navštěvují v DEPO2015. Kulturní program začne v 11 hodin hudebním vystoupením pro děti v podání dua Dubnička-Lahoda. Od 13 do 17 hodin bude probíhat představení lokálních buskerů, neboli pouličních hudebníků, a slam poetry. Ve stejný čas si návštěvníci budou moci potisknout speciální tašku s motivy náplavky ve stanu Sdílených dílen DEPO2015. V 19 hodin zahraje Sorgenti Quintett, klasické dechové kvinteto ve složení flétna, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot. Celé otevření náplavky zakončí projekce letošního dokumentu Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejna „Forman vs. Forman“ o českém režisérovi Miloši Formanovi, kterou přinese Finále Plzeň.

Unikátní propojení hudby, světel a exotické gastronomie na Valašsku je oceňovanou událostí v Čechách i ve světě. Česká eventová asociace udělila festivalu prestižní titul nejlepší event České republiky. V mezinárodní soutěži Best Event Award Worldwide pak získala cenu za 3. nejlepší event světa.

Už tento pátek se ve Valašském Meziříčí koná show světové úrovně. Festival Světlo Valmez, který se za tři roky své existence vyšplhal na vrchol, nabídne návštěvníkům 33 světelných instalací a videomappingů, 20 hudebních interpretů a jídlo z celého světa. „Plocha festivalu zaujme více než 200 000 metrů čtverečních, instalace budou rozmístěny od Náměstí až do zámeckého parku Kinských. Tam budou vedle gastro zóny stát také pódia, na kterých vystoupí hvězdy české i slovenské hudební scény. Zážitek z koncertů umocní exkluzivní videomapping do korun stromů, které díky němu ožijí, a vytvoří iluzi tepajícího lesa plného živých bytostí a zvířat,“ popisuje akci ředitel festivalu Pavel Röder.

Festival své brány otevře v pátek v 16 hodin odpoledne, v sobotu pak v 11 hodin dopoledne. Vzhledem k tomu, že světelné instalace si lze naplno užít až po západu slunce, je pro návštěvníky přes den připravený bohatý doprovodný program. Kromě ochutnávání exotického jídla v gastro části festivalu mají možnost účastnit se workshopů, přednášek či diskuzí na různá témata. Členové spolku Paralelní Polis zájemcům například vysvětlí, co je digitální sebeobrana nebo jak fungují platby kryptoměnami.

Za světelnými instalacemi, které si díky koncentraci festivalu na jednom místě bude moci každý návštěvník procházet bez nutnosti kamkoli popojíždět, stojí umělci nejen z tuzemska, ale i z Ruska, Polska či USA. Vystavovat bude Ondřej Strnadel, Marek Baroš, Milan Cais, Urszula Malicka nebo Andrew a Alyssa Ringler. Pro dokonalou prezentaci umění je na festivalu nezbytná podpora hned několika technologických špiček, jako je ROBE, AV MEDIA, 3apes a Showtacle. „Technika využívaná na festivalu Světlo Valmez, kterou je nutné obsluhovat v podstatě nonstop, přesahuje hodnotu 60 milionů korun,“ zmiňuje Martin Vozár, kreativní ředitel festivalu. Připravena je i 3D multimediální show, která proběhne v kopuli s názvem Kvant Dome.

K ochutnání budou na festivalu kromě tradiční české kuchyně například speciality z Afriky, Bulharska, Itálie, Holandska, Latinské Ameriky nebo Srí Lanky. Z netradičních pochutin budou moci návštěvníci zkusit například pivo nebo palačinky z konopí od společnosti Hempoint, nebo vegetariánskou verzi oblíbených hotdogů značky MrkeWrohlíku.

Na své si na festivalu přijdou i děti. Přijedou za nimi známí Youtubeři, se kterými si budou moci zahrát interaktivní hru promítanou na jednu z městských budov. Těšit se mohou například na Štěpána Buchtu vystupujícího pod pseudonymem Baxtrix. V městském parku budou mít také možnost vyzdobit si jeden z 3 000 lampionů a pověsit ho do Kouzelného lesa, čímž vytvoří vlastní uměleckou instalaci. A nebude to jediné umění z dětských rukou, které na festivalu bude možné vidět. „Zámek Kinských bude po celou dobu festivalu vyzdoben promítanými obrázky ekologické udržitelnosti očima dětí z předfestivalové soutěže, které se během jarních měsíců účastnilo 760 žáků okolních ZŠ a MŠ. Každý z nich tak bude mít jedinečnou příležitost vidět svůj obrázek v obrovských rozměrech,“ uzavírá ředitel festivalu Pavel Röder.

Vystavující: Adrian Altman (AVU Praha), Nela Britaňáková (UMPRUM Praha), Jakub Černý (FU OU Ostrava), Martin Hrvol (VŠVU Bratislava), Šimon Chovan (VŠVU Bratislava), Marína Abramovič Po Sebe Neupratuje (VŠVU Bratislava), Žaneta Reková (UMPRUM Praha), Denisa Slavkovská (VŠVU Bratislava), Karim Tarakji & Štěpán Kovář (FUD UJEP Ústí nad Labem)

Vítěze Ceny EXIT 2019 vyhlásí děkan Fakulty umění a designu UJEP, doc. Mgr.A. Pavel Mrkus.

Cena EXIT je soutěž pro studenty českých a slovenských vysokých uměleckých škol vyhlašovaná Fakultou umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Tato soutěž má charakter bienále, jeho první ročník se uskutečnil v roce 2003. Hlavní ambicí Ceny EXIT je spoluvytvářet aktivní a konkurenční prostředí na akademické půdě vysokých uměleckých škol, motivovat studenty k realizacím vlastních výtvarných projektů. Finálním záměrem Ceny EXIT je možnost realizace projektů finalistů v prestižní výstavní instituci. Dalším motivačním aspektem soutěže je udělení stipendia pro vítěze ve výši 30 000 Kč a možnost samostatné výstavy vítěze v Galerii G99 při Domu umění města Brna.

Cena EXIT je koncipována jako otevřená soutěž, do níž se hlásí studenti programů Výtvarná umění s projekty, které jsou již zrealizované anebo zatím existují pouze ve formě vizuálního konceptu. Do hodnotících parametrů se tak často dostává vnitřní myšlenková koherence díla, jeho komunikační a socializační kvality a v neposlední řadě i způsob, jak autor/ka dokáže přizpůsobit svůj návrh reálným materiálním, prostorovým, finančním nebo technickým podmínkám.  Přihlášené projekty hodnotí odborná komise složená ze zástupců českých a slovenských vysokých uměleckých škol, kurátorů, umělců a teoretiků, která zasedá ve dvou termínech. V prvním kole vybírá z přihlášených projektů zpravidla šest až devět finalistů - ti projekty realizují v rámci společné výstavy. Vítěz soutěže je zvolen při druhém zasedání komise přímo v rámci výstavy v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem. Předmětem soutěže se tak nestává pouze teoretický koncept díla, ale především jeho finální realizace, která by měla dostát vlastní autorské myšlence. Soutěž je otevřená všem formám, strategiím a médiím současného vizuálního umění (klasická výtvarná média, prostorová tvorba, performativní akční tvorba, nová média, fotografie atd.). V rámci závěrečné výstavy se musí finalisté vyrovnat s konkrétním galerijním prostorem, musí komunikovat navzájem a spolupracovat. Takto nastavené podmínky soutěže zdůrazňují tvůrčí dialog a otevřenost vůči novým přístupům k umělecké produkci. Vytváří se tak dynamická a různorodá platforma kontinuálně informující o aktuálních tendencích, bezprostředním pedagogickém působení a prioritách na českých a slovenských vysokých uměleckých školách.

Výstavu pořádají: Fakulta umění a designu UJEP a Lidé výtvarnému umění - výtvarné umění lidem, o. p. s.

Výstavní projekt Cena EXIT 2019 a program Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem je realizován s laskavou podporou těchto institucí:

Město Ústí nad Labem, Ministerstvo kultury ČR, Nadace pro současné umění Praha

fb: https://www.fb.com/exit.cena/
info: www.fud.ujep.cz/exit

Zdroj: Galerie Emila Filly

V listopadu 2018 se vám narodila po deseti letech druhá dcera. Užíváte si plně další mateřství nebo už na něčem pracujete? (Vím, že jste nedávno účinkovala např. v seriálu Zkáza Dejvického divadla). Srovnáváte? Děláte něco jinak?

Pracovala jsem až do posledního dne své funkce na magistrátu. Do toho jsme se stěhovali, a tak jsem moc času na sebe neměla. Nebylo tomu jinak ani v prvním případě, kdy jsem jako gravidní zase natáčela v Londýně film Oko nad Prahou. Pracovat a užívat si těhotenství bylo naprosto přirozené.

Ovšem nově jsem začlenila do svého programu jógu pro těhotné a takto jsem relaxovala. Cvičení s dalšími matkami bylo plné energie, radosti a štěstí. Tím, že je to moje druhé dítě, tak jsem rozdávala rady i na pokoji v Podolí, kde jsem rodila. Určitě jsem se posunula a víc důvěřuju sama sobě. Proto i porod byl bez jakékoliv medikace a naprosté důvěry v mého porodníka Vláďu Kroftu i mého muže. Víc důvěřuji osudu a plně se odevzdávám vůli boží.

Proč jste se vrátila k rodnému příjmení Fuchsová a začala ho používat v podobě Kaplicky-Fuchsová?

Fuchsová se jmenuji odmalička a také jsem hrdá na svoje předky. Tak proč ztrácet vlastní identitu a historii? Začala jsem svou pracovní kariéru se svým rodným jménem a ve filmovém průmyslu zejména v zahraničí mne znají všichni jako Lízu Fuchsovou. Je pravda, že mnoho lidí to dlouhé příjmení přímo irituje. Někteří mi zase říkají jen Kaplická stejně jako mojí dceři a pro některé zůstanu Fuchsovou nebo Kaplicky. Možnosti tu jsou.

Před nástupem na mateřskou „dovolenou“ jste působila jako zastupitelka na pražském magistrátu a nechala jste se slyšet, že do politiky už znovu vstoupit nechcete. Litujete toho kroku?

Určitě toho nelituji jako mnozí další kolegové, kteří chtěli něco změnit a tak do toho šli. Jak řekl Lawrence Ferlinghetti, „jen mrtví se neangažují.“ Dostala jsem se do té nejprohnilejší politiky pražského magistrátu a vydržela bez šrámu celé čtyři roky. Vracet se tam určitě nechci.

Předtím jste měla slibně rozjetou kariéru filmové producentky. Netáhne vás to opět na začátek, k filmu?

Ve filmu jsem vyrůstala a žiju jím dosud. Dokonce jsem na pražském magistrátě založila úspěšný nadační fond Praha ve filmu. Vlastně jsem ty čtyři roky své spojení s audiovizí neztratila a dokonce jí pomohla. Mnoho filmů i seriálů dělá tak reklamu Praze a já jsem šťastná, že jsem našla marketingový nástroj pro metropoli, která tímto láká kulturní turisty k návštěvě našeho krásného města. Prahu uvidíme i ve filmu Spiderman: Daleko od domova, který jsme finančně podpořili.

Předsedala jste Výboru pro kulturu, památkovou péči, cestovní ruch, výstavnictví a zahraniční vztahy Zastupitelstva hlavního města Prahy – co považujete za největší úspěch během svého působení? Jaká kauza vás stála nejvíce sil?

Jako kauzu vnímám např. bezúplatné otevření pietního místa Národního památníku hrdinů heydrichiády. Prosadit zpřístupnění zdarma byl můj malý hrdinský čin, který se samozřejmě nedá srovnat s heroickým bojem sedmi československých parašutistů, ale když někomu sáhnete na peníze, tak to vždycky rozpoutá mediální zájem. S pravoslavnou církví i ministerstvem obrany jsem za magistrát velmi diplomaticky domluvila spolupráci a tím došlo k dokonalé symbióze. Kdybych se do toho nepustila, tak by se dosud na takto důležitém místě vybíralo vstupné, což se ve vyspělých kulturních zemích děje spíše sporadicky.

Další vyjednávání bylo kolem Koncepce kulturní politiky, která je platná do roku 2021 a je v ní začleněna např. pasáž o výstavbě důležitých kulturních staveb, jako je nová Národní knihovna nebo koncertní sál. Na mojí práci se dá navázat a pokračovat v ní stejně jako s pasportizací uměleckých děl ve veřejném prostoru. Jestli se kultura v Praze posune i za stávající garnitury, to ukáže čas.

Začátkem roku pražský magistrát opět zamítl znovu oprášenou myšlenku stavby Kaplického knihovny na Letné… Realizuje se v současné době některý z návrhů Jana Kaplického alespoň ve světě?

Magistrát již před třinácti lety schválil převod pozemků pro Národní knihovnu a neumím si představit, že by se současní představitelé hlavního města Prahy chovali úplně stejně jako tehdejší primátor Bém a zabraňovali by výstavbě Národní stavby. Zamítat je snadné, ale realizovat cokoliv a podporovat kreativitu se zdá pro některé politiky obtížné. V italské Modeně jsme zrealizovali muzeum Enza Ferrariho, které postavil posmrtně Andrea Morgante, dlouholetý kolega Jana Kaplického. Do světa jsme poslali designové objekty, jako je např. nádoba na šampaňské, které zas pomohl dokončit Maxim Velčovský z české společnosti Lasvit, nebo příbory s názvem „Zlín“ ze společnosti Alessi. Příští rok budeme realizovat monografii, kterou si Jan Kaplický sám navrhl. Myslím tím velikost i obal knihy s umístěným šperkem.

Kauza kolem památníku letcům RAF na pražském Klárově v podobě okřídleného lva odstartovala debatu na téma odstraňování nevkusných uměleckých děl z centra Prahy. Řešila se samotná zanedbaná inventarizace uměleckých děl ve veřejném prostoru metropole.

Praha má od loňského roku nová pravidla, jejichž cílem je ukázat, jak koncepčně přistupovat k umisťování uměleckých děl ve městě. Jak tento materiál hodnotíte? Co konkrétně pomáhá řešit? Jaký je váš názor na umisťování uměleckých děl na veřejných prostranstvích?

Mým cílem bylo Prahu zkultivovat ve veřejném prostoru, který nás tolik ovlivňuje. Uvedu jeden příklad. Nefunkční kašnu před Tančícím domem, která patří TSK. Město se musí starat nejen o mosty, ale i o kašny, pítka, sochy a další umělecká díla z vlastního majetku. Proto jsem pasportizaci začala a doufám, že bude dokončena právě pro účely oprav. Tzv. plug-in Manuálu tvorby veřejných prostranství existuje již od roku 2018 a navazuje na platnou Koncepci kulturní politiky hl. m. Prahy 2017 – 2021. Bohužel je to pro mnohé pouze inspirativní text a nevymahatelný. Opravy nevymáhá ani finančně nesaturuje z oněch 2 % na umění. Diskuzi jsme otevřeli, vizi napsali a teď tuto teorii jen uvést v praxi a odmakat to. Rozhodně nedoporučuji sklouzávat do debaty, jestli se někomu něco líbí nebo ne. To už jsme zažili s Národní knihovnou, kdy ukázkově tehdejší prezident na požádání Pavla Béma zhatil výstavbu jednoho takového díla. Politici by měli kulturu respektovat a spíše pomáhat realizacím projektů než naopak.

A k tomu okřídlenému lvovi. Z respektu k letcům RAF jsem nikdy neusilovala o odstranění tohoto památníku. Dovolím si pouze citovat ze schváleného materiálu, s nímž se ztotožňuji: „Objekt je příkladem nekoncepční realizace významného památníku s vysokou symbolickou a etickou hodnotou, kterému nepředcházel kvalifikovaný výběr místa ani umělce, v důsledku čehož vzniklo dílo nejednoznačné umělecké hodnoty.“

Po smrti svého muže Jana Kaplického jste zdědila značku Future Systems a firmu převedla na nadaci Kaplicky Centre. Jaké je její poslání a jaké jsou aktuální výstupy činnosti?

Podporujeme, rozvíjíme a propagujeme architekturu a moderní umění, zejména v souvislosti s odkazem rodiny Kaplických. Organizujeme výstavy po celém světě a k nim vydáváme katalogy. Pracujeme již několik let na vydání monografie Jana Kaplického a chystáme otevření Studovny Jana Kaplického v Uměleckoprůmyslovém museu. Věřím, že rok 2020 bude plodným a umožní nám pochlubit se nejen na webu. Letos již pátým rokem vybíráme z uchazečů pro Kaplicky Internship. To je program, který poskytuje nadcházejícím a čerstvým absolventům architektonických oborů z českých univerzit možnost strávit tři měsíce na placené stáži v jednom z prestižních londýnských studií. V tomto roce je přivítá slavné studio Heatherwick v Londýně.

Letos jsme si připomněli deset let od odchodu Jana Kaplického, neústupného radikálního neofuturistického architekta, který se díky svému odhodlání, píli a talentu dostal mezi nejzásadnější architekty své doby. Jak na něj vzpomínáte vy? Jaký byl jako člověk?

Na vaše poslední otázky odpovídám v právě chystané monografii, a to bych ráda, kdybyste se dočetli až v ní. Teď jen stroze. Po deseti letech od jeho odchodu jsem se rozhodla svěřit českému státu nejdůležitější dílo Jana Kaplického, které chtěl věnovat Praze. Emoce, jež se pojí k nové Národní knihovně, mnohdy zastírají dokonalost a krásu tohoto projektu.

Byl to architekt, který neznal kompromisů. Nevyléčitelný romantik, to ostatně o sobě napsal i ve své knize Album. Milující muž a otec. Designér obdivující krásu. Čech, který získal uznání ve světě, a bohužel výsměch v Praze.

Web: www.simplycinema.cz

Web: http://kaplickycentre.org/

Výstava bude přístupná do 25. října. Její součástí budou i komentované prohlídky a workshopy pro děti s autorkou. Termíny zájemci najdou na webu kláštera www.klasterbroumov.cz.

Anežka Hošková (1982) je jednou z nejvýraznějších absolventek intermediálního ateliéru Václava Stratila na brněnské FaVU. Jde o respektovanou vizuální umělkyni s výrazným kaligraficky utvářeným rukopisem, která se svobodným inspirativním způsobem pohybuje v rámci celého spektra výtvarných médií. Dlouhodobě se zabývá médiem kresby a malby, ale v posledních letech se soustředí především na techniku akvarelu. Její projekty mají často podobu scénicky utvářených instalací.

V Česku patří mezi umělce, kteří jsou nejvíc ukotveni v otevřené zóně alternativní kultury. Je členkou A.M.180 Collective, který provozuje od roku 2003 Galerii A.M.180 v Praze a spolupořádá každoroční festival současné alternativní hudby Creepy Teepee v Kutné Hoře, kam přiváží kapely z celého světa. Další koncerty organizuje během celého roku v pražských klubech. S bratrem Jakubem Hoškem tvořila uměleckou dvojici Indie Twins, kdy vystupovali i jako DJs. V současnosti pouští Anežka hudbu pod pseudonymem DJ Black Dumpling.

„Vzhledem k tomu, že mě vždycky fascinovala stará architektura - hrady, zámky nebo kostely, je pro mě prostor a atmosféra broumovského kláštera, kde se experimentální Dětská galerie Lapidárium nachází, ideálním východiskem,“ říká Anežka Hošková. Přestože na výstavě budou k vidění například vitráž, objekty nebo keramika, hlavní část jejího projektu bude představovat právě výběr akvarelů z posledních sedmi let. „Akvarel mám ráda, protože je to docela nepředvídatelná technika,“ vysvětluje autorka, „na jednu stranu je krásně ornamentální, ale tím, jak si vždycky dělá trochu, co sám chce, se blíží nezávislosti přírody.“ Výstava, která vzniká klášternímu prostoru na míru, hodně pracuje s prožitkem místa. „Vzhledem k tomu, že některé věci se ukážou až během vzniku, nedá se ještě přesně říct, jaká bude,“ uvažuje Anežka Hošková, „ale mám pocit, že v ní bude zakletý určitý emocionální neklid a taky slza melancholie,“ uzavírá maminka čtyřletého Kajetána.

„Moderní proudy světové pedagogiky tak nacházejí svůj přístav i nás ve Zlíně a my se společně těšíme, jak naši společnost obohatí kreativita a nové dovednosti budoucích absolventů,“uvádí zakladatelka Hana Lavičková

První den ve škole JINOTAJ probíhal ve slavnostní atmosféře za doprovodu harfistky Lucie Fajkusové, stříhání pásky se krom všech prvňáčků ujal i Čestmír Vančura, prezident Zlín Film Festivalu – Mezinárodního festivalu pro děti a mládež.

Škola sídlí na ulici Mostní v širším centru Zlína, je výborně personálně i technicky vybavena. V dalších školních letech plánuje otevírat po jedné nové třídě až na celkovou kapacitu nejvíce 100 žáků v devíti ročnících. „JINOTAJ je založen i s ambicí být inspirací pro další školy, plánuje netradiční vzdělávací aktivity pro dospělé a vzhledem k akademickým zkušenostem týmu učitelů si troufá i na výzkumné projekty,“ shrnula plány pro blízkou budoucnost Hana Lavičková.

Více na http://www.skolajinotaj.cz