středa
7. srpna 2024
svátek slaví Lada

Cestovní ruch

Turistická brána jihu Moravy

Autor článku: 
hor

<p>HUSTOPEČE: Na počátku tohoto roku skončil projekt nazvaný Hustopeče – turistická brána jihu Moravy s podnázvem Rozvoj udržitelného cestovního ruchu.</p> <p>Byl financován z Evropských fondů pro regionální rozvoj (886 372 Kč) a spolufinancován z ROP Jihovýchod (71 868 Kč), celkové náklady dosáhly výše 958 240 Kč. Výstupem je především 12 propagačních brožur v elektronické podobě. Pozornost je v nich věnována kromě historie a informací z kulturního, společenského a sportovního dění také známým osobnostem spjatým s městem a jeho okolím. Například v brožuře o městě samotném se dočteme, že u příležitosti 85. výročí poslední návštěvy prezidenta T. G. Masaryka v Hustopečích se v loňském roce slavnostně otevřela naučná stezka „Masaryk a Hustopeče“. Vede od vstupního prostoru náměstí k reálce, kde Masaryk studoval, a kde je umístěn originální nefigurální pomník, dále k původnímu místu rodného domu jeho matky, k domu, kde dožil jeho otec, a do míst, kde měl tiskárnu Masarykův bratr Ludvík. Stezka zavede zvídavého návštěvníka také na městský hřbitov, kde jsou pochovaní prezidentovi rodiče. </p> <p>Přestože turistická sezona pomalu končí, naučná stezka bude k dispozici po celý rok. Plánek trasy s dalšími informacemi nabízí Turistické informační centrum Hustopeče (Dukelské nám. 23, tel.: 519 412 909, 725 534 024, infocentrum@hustopece-city.cz).</p>

Cyklostezka spojila Vysočinu a Rakousko

Autor článku: 
Eva Veselá
JIHLAVA: Cyklostezka Jihlava - Třebíč - Raabs byla otevřena na jaře letošního roku. Projekt na její vybudování předložil dobrovolný svazek 25 obcí ležících na její trase. Trasa vede z Jihlavy přes Luka nad Jihlavou, Přibyslavice, Třebíč, Jaroměřice nad Rokytnou, Moravské Budějovice a Jemnici ke státní hranici - což je délka kolem 120 km. Na rakouské straně jde o stezku dlouhou 10 km a cyklisty zavede do městečka Raabs an der Thaya. Při tvorbě trasy cyklostezky byl od začátku kladen důraz na to, aby trasa vedla pokud možno po lesních a polních cestách. Úsek z Jihlavy do Třebíče se měl držet zejména břehů řeky Jihlavy, využít komunikací III. třídy. Cyklisté tak mají projet Vysočinou a při tom poznat její půvab a kouzlo. V roce 2002 byla z grantu programu CBC Phare zpracována studie, která prověřila zájmové území a navrhla trasu ve dvou variantách. Na ni následovala prováděcí studie financovaná ze stejných zdrojů. Protože trasa jde přes státní hranici a jejím posláním je i rozvoj příhraniční spolupráce, byla dokumentace zpracována za finanční podpory z programu Evropské unie Iniciativa Společenství INTERREG IIIA Česká republika - Rakousko pro období 2004 - 2006. Vzhledem k délce trasy se její realizace rozčlenila na několik etap a postupovalo se od stavebních úprav nezbytných po zprůjezdnění trasy směrem ke zvýšení komfortu cest. První etapa projektu řešila 10 neprůjezdných nebo obtížně průjezdných úseků v délce kolem 20 km a to včetně zbudování dvou lávek - přes řeku Jihlavu a Želetavku. Byla realizována za podpory Evropské unie ROP NUTS II Jihovýchod a Státního fondu infrastruktury. Po dokončení se stala cyklostezka průjezdnou. Trasa je zatím provizorně značena pouze sprejem. Druhá etapa je v současné době v jednání a je na ni příslíbena dotace.

18. Den koní v Hornofalckém muzeu Neusath-Perschen

12.09.2010
Hornofalcké muzeum Neusath-Perschen Vás srdečně zve na 18. Den na koních, který se koná v neděli 12. září od 9,30 hodin. Návštěvníky očekává po celý den bohatý program zaměřený na koně: v 9.30 hodin začíná hvězdnou jízdou u haly Raiffeisen v muzeu. V 10.00 hodin bude následovat polní bohoslužba s požehnáním všech koní. Hudební program obstarají Zámečtí trubači Kaibitz pod vedením Ely Eibisch. Od 11.15 hodin budou nabízeny jízdy v kočáru po trase kolem muzea. Od 11.15 h. budou předváděny dřevařské práce s koňmi. 13.00 až 13.45 h představení koní se zemědělskými stroji. 13.45 až 15.45 h polní práce s koňmi v areálu muzea. od 14.30 h předvedení různých ras koní a jízdy zručnosti, které dokládají souhru kočího a koní. Zvláštní atrakcí tohoto dne přitom bude šestispřeží s pivovarským vozem řízené Stefanem Hofmannem z Ehringsfeldu, který již tradičně přiveze sud dobrého bavorského piva. V muzejní kovárně bude k vidění kovář Werner Stubenvoll při práci. Na slavnostní závěr se koná průvod všech vozů areálem muzea. Pro děti bude navíc v neděli možnost si vyzkoušet staré dětské hry – chůzi na chůdách například, hraní kuliček a jiné dávno zapomenuté kratochvíle. V provozu bude také tzv. „Mechanický kopeček“ – což je po vzoru českých betlémů 7 m dlouhá, pohyblivá panoramatická krajina. Náš muzejní hostinec se postará o občerstvení a nabízí regionální speciality. Zveme Vás na návštěvu do Bavorska ! Neusath leží přímo u dálnice A93 výjezd Nabburg. Veškeré informace o Hornofalckém muzeu najdete na www.freilandmuseum.org

Pozdravy od Velké čínské zdi

20.09.2010
Komentované promítání fotografií dvou autorů, kteří navštívili Čínskou lidovou republiku s odstupem 11ti let. Zajímavosti, příroda, pamětihodnosti, všední život lidí, EXPO 2010 a Překvapení :o). Výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnován Občanskému sdružení Zderaz (www.zderaz.cz). Na všechny se těší Martin Patočka a Jan Stehlík.

Bajkal, perla Sibiře zasazená do horských systémů

15.09.2010
V rámci cyklu Setkání s … Vás zve Knihovna Eduarda Petišky na cestopisnou přednášku studenta Fyzické geografie na PřF UK Jirky Lehejčka Bajkal, perla Sibiře zasazená do horských systémů Student Fyzické geografie na PřF UK se se svými spolužáky vypravil na více než měsíční cesty po Sibiři, přičemž hlavním cílem byla návštěva její perly – jezera Bajkal. Poslední třída transsibiřské magistrály, autostop nebo jen pěšky, to je způsob dopravy, po němž zůstane Rusko s jeho obyvateli navždy hluboko ve Vás. Při návštěvě ostrova Olchon nás obklopí nejhlubší jezero světa. Budeme pozorova...t místního endemita - tuleně něrpu. Podíváme se i do rozkvetlého pohoří Chamar – Daban a týden nepotkáme člověka při přechodu Východních Sajan. Neopomeneme ani metropoli východní Sibiře Irkutsk a s místními strávíme noc a popijeme něco vodky jak v paneláku sovětské éry, tak na pobřeží jezera v malebné chaloupce se saunou. Chybět nebude ani skok do sibiřské kuchyně a na závěr ulevíme duši v Burjatsku při návštěvě jediného, avšak stále fungujícího, buddhistického kláštera v Rusku. Přijďte se vtipnou formou dozvědět něco o kraji sibiřských lovců, čarovných hor, hodných lidí a životadárného jezera. Ve středu 15.9.2010 v 18.30 h Knihovna Eduarda Petišky, I. Olbrachta 36, Brandýs n/L. Vstupné 40Kč

Bajkal, perla Sibiře zasazená do horských systémů

15.09.2010
V rámci cyklu Setkání s … Vás zve Knihovna Eduarda Petišky na cestopisnou přednášku studenta Fyzické geografie na PřF UK Jirky Lehejčka Bajkal, perla Sibiře zasazená do horských systémů Student Fyzické geografie na PřF UK se se svými spolužáky vypravil na více než měsíční cesty po Sibiři, přičemž hlavním cílem byla návštěva její perly – jezera Bajkal. Poslední třída transsibiřské magistrály, autostop nebo jen pěšky, to je způsob dopravy, po němž zůstane Rusko s jeho obyvateli navždy hluboko ve Vás. Při návštěvě ostrova Olchon nás obklopí nejhlubší jezero světa. Budeme pozorova...t místního endemita - tuleně něrpu. Podíváme se i do rozkvetlého pohoří Chamar – Daban a týden nepotkáme člověka při přechodu Východních Sajan. Neopomeneme ani metropoli východní Sibiře Irkutsk a s místními strávíme noc a popijeme něco vodky jak v paneláku sovětské éry, tak na pobřeží jezera v malebné chaloupce se saunou. Chybět nebude ani skok do sibiřské kuchyně a na závěr ulevíme duši v Burjatsku při návštěvě jediného, avšak stále fungujícího, buddhistického kláštera v Rusku. Přijďte se vtipnou formou dozvědět něco o kraji sibiřských lovců, čarovných hor, hodných lidí a životadárného jezera. Ve středu 15.9.2010 v 18.30 h Knihovna Eduarda Petišky, I. Olbrachta 36, Brandýs n/L. Vstupné 40Kč

Cyklostezek přibývá

Autor článku: 
Eva Veselá
ZLÍN: V minulém roce bylo ve Zlínském kraji vybudováno nejvíc kilometrů nových cyklostezek v naší republice a to 53 km. Na území kraje dnes mohou cyklisti využívat 166 kilometrů cyklostezek. Více jich má pouze Praha, a to jen o dva kilometry. Na druhém místě ve výstavbě cyklostezek se v roce 2009 umístil Olomoucký kraj, kde jich přibylo 27,3 km. V celé republice se vloni podařilo zbudovat 221 km cyklostezek a z toho téměř čtvrtina se nachází ve Zlínském kraji. Celkem si cyklisté mohli k 1. lednu 2010 vybírat v celé ČR ze 1601 km cyklostezek, přičemž 221 km jich bylo vybudováno v roce 2009. Základem cyklostezek ve Zlínském kraji je cyklostezka podél Baťova kanálu, která měří 80 km. Její nové úseky ve Starém Městě byly otevřeny letos na jaře u příležitosti oslav Dne Země. Více než 12 km této stezky má zpevněný povrch, proto ji mohou využívat také příznivci in-line bruslení. Stezka vede příjemným prostředím, s úplným vyloučení automobilové dopravy. Začíná v Kroměříží, pokračuje přes Kvasice, Otrokovice, Napajedla, Spytihněv, Babice, Huštěnovice, Staré Město a končí až v sousedním Jihomoravském kraji, a sice v Hodoníně. Cyklisté si mohou zpestřit jízdu tím, že využijí možnost cestovat s kolem na výletní lodi po Baťově kanálu. Zlínskému kraji se podařilo získat finanční prostředky na stavbu cyklostezek ze strukturálních fondů Evropské unie a ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Obce totiž dokázaly s podporou krajského úřadu připravit kvalitní projekty. Další významnou cyklostezkou protínající Zlínský kraj je Cyklostezka Bečva, která se buduje ve spolupráci s Olomouckým krajem. Cyklostezky využívají v hojné míře turisté, kteří dříve do hotoho regionu nejezdili, a také slouží místním lidem k cestám do práce - dávají jim přednost před automobilovou nebo veřejnou dopravou. Nevyhlášeným "cyklistickým rájem" jsou Jižní Čechy, které nabízejí 88,7 km cyklostezek. Nad 100 km cyklostezek měly na počátku letošního roku Olomoucký kraj (158 km), Moravskoslezský kraj (148 km), Pardubický kraj (144 km), Středočeský kraj (137 km), Královéhradecký kraj (129 km) a Jihomoravský kraj (128 km)

Česko-bavorská noc s hudbou a pivem

28.08.2010
Centrum Bavaria Bohemia v Schönsee zve na 5. ročník Česko-bavorské noci s hudbou a pivem, která proběhne 28.08.10 od 20:00 hodin v restauracích obce Weiding za účasti českých a bavorských dechových formací. K poslechu budou podávány speciality hornofalcké a české kuchyně. V hostinci „Zur Post“ navodí příjemnou atmosféru „Sedmihorka“ z Chodska a „Bayer Quartet“ z Schönsee. Přeshraniční hudební zážitek zaručí také „Malá česká kapela“ z Holýšova a „Towak-Musikanten“ ze Schwandorfu, kteří vystoupí v hostinci „Zum Frauenstein“. V prostorách hostince „Weidinger Hof“ se budou střídat kapely „Brunner Musikanten“ a „Švandabanda“, které pojí od Česko-bavorské noci s hudbou a pivem 2009 úzké přáteství. Uvedené hostince nejsou daleko od sebe, což dává hostům možnost navštívit vystoupení všech kapel. V rámci pokrytí nákladů žádá spolek Bavaria Bohemia e.V. hosty o příspěvek 5,00 euro. Hosté následně obdrží identifikační náramek, se kterým mají zaručen volný vstup do zúčastněných hostinců. Rezervace míst: "Zur Post" (Tel. +49(0)9674–320), "Zum Frauenstein" (Tel. +49(0)9674–9210) a "Weidinger Hof" (Tel. +49(0)9674–283). Podrobné informace o česko-bavorském kulturním dění a o akcích v CeBB na www.bbkult.net.

Inspirace pro agroturistiku

Autor článku: 
len

<p>ČESKÉ BUDĚJOVICE: V Belgii se více než dvacet let realizuje přeměna zemědělských usedlostí na zařízení s ubytováním pro turisty. Může být belgický přístup inspirativní také pro záchranu statků na našem venkově?</p> <p>Odpověď na tuto otázku hledali minulých dnech člen rady jihočeského kraje Karel Vlasák a předseda krajského výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Jiří Netík přímo na farmách v okolí Bruselu. V oblateech, kde se ještě před dvaceti lety nacházelo asi pět set farem, se jich dnes dochovalo již jen pět. Nalezení alternativního zdroje příjmu pro zemědělce by přitom mohlo odvrátit odliv lidí z této hospodářské oblasti a mimo jiné zvýšit šanci na záchranu mnohdy přes sto let starých a z hlediska památkové ochrany hodných objektů. </p> <p>Je tedy belgický model využitelný také v našich podmínkách? Jiří Netík myšlenku jako takovou rozhodně vítá, pro její uvedení do praxe však vidí jako nezbytné požádat o pomoc Asociaci krajů. Teprve poté, co i ta vysloví nápadu podporu, mohou začít práce na nezbytných administrativních postupech a návrzích pro předložení ministerstvu.</p>

Postřehy z letního cestování

Autor článku: 
proChor

<p>Inspirace z cest Vysočinou: „Ježišmarjá, do ubytovny? Vždyť tam jsou všelijaký Mongolové a kdo ví kdo ještě. Nechcete si sehnat lepší bydlení?“ Pravila paní ajzbonová, v Hlinsku, když jsem se na nádraží ptal, kde je Máchova ulice.</p> <p>Seděl jsem, čekal a poslouchal dva Takycestující: „Dneska slouží ta, co má prsa v čistírně.“ Volové. Nemaj žádnou ale hlavně, že jsou kritičtí.<br /> Přišla paní ajznbonová, přinesla mi mapu a vysvětlovala a ukazovala, kde je Máchova ulice. Stejně jsem ji moc nevnímal, protože jsem na ní koukal, jak je to s tou čistírnou. Říkám – volové. Docela pěkná ženská. Než jsem si stačil uvědomit půvab malých prsou, zastavil vlak, vystoupila moje žena a sprdla mne, že leje, neboť lilo.<br /> Pak na protest odmítla deštník. V náležitém lijáku jsme šli do mongolské ubytovny zahájit dovolenou. Říkám – pohoda. Tiše jsem se těšil, že si konečně popovídám s živým Mongolem, abych trochu pochopil českou spisovatelku Petru Hůlovou, která o Mongolsku píše.<br /> Na celé turistické ubytovně pochopitelně nebyl jediný Mongol. </p> <p>O Hlinsku<br /> Je to tady krásně pohromadě. V Betlému roubené či jinak staré baráčky, vedle paneláky. Chrudimka krásně hučí – poeticky přitažlivě, auta rámusí – odpudivě. Silnice tu vede prostředkem města, protože všude jinde jsou kopce. Kdo chce jít po rovině, musí podle řeky. Jenomže řeka, když se naštve, tak se vyleje. To vadí. Když klesne, tak zůstane alespoň bláto. To taky vadí. Rozumný člověk tím blátem nechodí, sedí na prdeli a pije pivo Rychtář. Mají ho tu v několika stupních, až po patnáctku. Mají ho tu skoro všude, protože se mají pívat místní piva. A taky jsou tu správní patrioti.</p> <p>Vyznat se<br /> tu v kraji je obtížné. Mnohé je tu dvojmo. Dvě Borové, dva Ždírce, dva Petrkovy. Ale taky dvoje Milovy, dvoje Křižánky. U Borové je to jasné. Jedna Havlíčkova, jedna u Poličky. U Křižánků a Milov je nacionalismus. Jedny Moravské, jedny České. A při tom oboje jen takové malé díry. Chce se říct – čím menší význam, tím nabubřelejší název. Ne. Krása, pohoda. Nemapovat, jen chodit a moc nepřemýšlet. Tak se Vysočina vychutná nejlépe. A hledat místa s názvy jako Zalíbené, Samotín, Radostín.</p> <p>Tím blátem<br /> Chci ukázat Há Vysočinu. Krása. Dlouhé táhlé stráně, semtamstrom. Nebo skupina stromů. (Sem tam papír, nebo petláhev, nebo skupina papírů. Bohužel – i tu). Uklidňující. Ani jeden Karlštejnkřivoklát se spoustou stánků a dvěstěkorunovým vstupným.<br /> Domorodý lid je vlídný, perfektně poradil, popsal. Řekl – je tam trochu napadaného dřeva a skála, ale ta se dá obejít. Všechno sedělo. Chrudimka po dešti úžasně tekla. Nejen korytem, trochu i vedle. Čvachtáme tím vedlem. Logicky si říkáme – krásné chaty, tam musí být cesta a lidi. Ani jedno. Asi tu chaty zůstaly z prvorepublikového trampského hnutí, kdy nebyla auta. Teď zase nejsou trampové, kteří by poradili. Na bahno si zvykáme, hluboká voda potůčků přitékajících, často nepřeskočitelných, nás vede ke stavbě mostů z napadaných větví. Paráda. Há říká – kdybych tam spadla, tak bys mne nevytáh. Nejsem si jist, ale raduju se, že naše manželství takové zkoušce podrobeno nebylo.<br /> Pak už jen dva parádní kozáci a hospoda U Podrožků, kde jsme houby vyměnili za dvě piva Rychtář dvanáctistupňová i když bylo už zavřeno.</p> <p>Rukopis Zelenohorský<br /> Je úžasné, když povinná četba najednou vstoupí do běžného života. Ten podvrh, jak říkal už Masaryk, musel být někde tady na Zelené hoře, nebo pod ní, nalezen. Není to skvělé, být tak trochu u toho?<br /> Jan Blažej Santini, který si ještě říkal Aichl, si pozval své taliánské gastarbaitry, když stavěli tu úžasnost na Zelené hoře. A oni bydleli a jedli v hospodě pod horou, na které stavěli. Dnes se hospoda jmenuje Táferna. Slyšíte tam tu italskou tavernu (= česky hospodu)? Tak, tam jsme pili pivo Rebel a přemejšleli si o Johánkovi z Pomuku, kterému je kostel zasvěcen a jehož kousíček jazyka je prý k kostele v relikviáři ukryt. Hlavně ale o panu architektovi. Santini se dožil pouhých šestačtyřiceti let. A vyučil se na malíře. Takže jako architekt samouk, páni akademici! S vašimi doktoráty před jménem a za jménem. Neměl ani letadlo, první montgolfiéra taky vzlétla až posléze. Přesto si přesně dovedl představit, jak bude dnešní pohled z éra vypadat.<br /> Kostel a ty ambity okolo postavil fantasticky. Pořád jdeš okolo, občas mrkneš dovnitř na bílý kostel, ale nakonec nevíš, jestli jsi ho už obešel. Jdeš podruhé, nebo teprve končíš první kolo. Je to kruh, nebo hvězda deseticípá, a mně se téměř podařilo ztratit vlastní ženu. Bohužel – zase si mě našla.<br /> Dole v klášteře Muzeum knihy. A Mácha tu v mnoha vydáních a ilustracích. Inu, asi snem každého malíře je ilustrovat Máchu, namalovat Poslední večeři a ke konci života Křížovou cestu. Na to pozor. Jako Komárek. Namaloval – a umřel. Teda, on se pak i probral, jak vyprávěl, nad ním ti doktoři v bílém… O své první smrti řekl otcovi Kordíkovi: „Pane faráři, byl jsem tam, nic tam není.“<br /> Tak takovéhle myšlenky mě napadaly při Komárkových ilustracích Máchy v jedinečném Muzeu knihy v cisterciáckém klášteře u Žďáru nad Sázavou.<br /> Na konci expozice se podivně sešli architekt Gočár s dřevorytcem Váchalem. Skrze toho, že tam jest obou nábytek? Nebo skrze kubizmus? Skříň, truhlice a další jarmary Váchalovy, pestrých barev. Naproti jednobarevná pohovka. Knihař a architekt. Gočár jistě s množstvím zakázek, a Váchal který spíš rozuměl psům, než byznysu s obrazy. Vykládal lomnický pan Mikule, jak si šel, dávno tomu, do Studňan koupit něco od Váchala a ten ho vyhodil, ať přijde, až bude doma Macková. Tak přišel jindy – a zase Macková doma nebyla. Tedy, Váchal tvrdil, že nebyla.<br /> Ale i obchod byl. V roce 68 mistr dřevorytec píše: „Slavná knihovna Národného muzea. Děkuji Vám, že dočkal jsem se přece vašeho nákupu mých pěti knih. Ohledně sdělení „čísla Vašeho účtu“ sděluji Vám, že nic podobného nemám, anžto důchodci nic podobného nevedou.“<br /> Taková všelijaká poznání a myšlenky…<br /> Ano, správně, moudrý čtenáři: Rukopis Zelenohorský pochází ze Zelené hory u Nepomuku. Ale jak je to s myšlenkou? Někdy stačí podnět malý a rozvine se úvaha veliká. </p> <p>Malíř a spisovatel<br /> V Kameničkách jsme si říkali: „Vidíš tady to zvláštní světlo?“ Neviděli. Vidět nemohli. To uměl vidět jen mistr Slavíček. A ostatní mistři, kterých tady prošlo moc.<br /> Před památníkem v Kameničkách dvě busty. Slavíček, Rais. Dva pánové s knírkem, možná si i trochu podobní. Přátelé. K. V. Rais tu blízko v Hlinsku učil. Zprostředkoval Slavíčkovi bydlení. Ten tu namaloval na sedmdesát obrazů. Nebyla to, věru snadná práce: „Je to jako Sibiř, jako kolonie trestanecká, jako kraj, na nějž pánbůh zapomněl. Ty věci, jež tam udělám, budou asi čím dál drsnější a teprve se nebudou lidem zdáti – vše se mi plete do cesty, co jsem kdysi se naučil.“ Tak píše Slavíček v roce 1904.<br /> Dnes, v roce 2010 svítí slunce. Uvnitř modrooká dívka střeží obrazy, kopie dopisů. Ona se chystá na vysokou. Mistr Antonín Slavíček v roce 1910 zjistil, že po mrtvici ho pravačka neposlouchá a s tím, co namaloval levou, nebyl spokojen. A tak vzal zbraň. Ještě mu nebylo ani čtyřicet. Vedle na hřbitově u kostela, vše vzorně udržované, je fotogenická márnice. Za ní ty louky s tím slavíčkovým osvětlením. Tam někde je potřeba sednout a nechat si všechno procházet hlavou. I o tom, co pro člověka znamená jeho dílo, zodpovědnost vůči okolnímu světu. A taky, jak kraj tohle všechno umocní.</p> <p>Schikaneder<br /> Malíři a Vysočina patří k sobě a, chválabohu, stále to platí. V létě objevuje se v městěch, městečkách, ale i vsích spousta výstav – a ne ledajakých. V Hlinsku je až do páteho září kousek díla Jakuba Schikanedera. Kdo vstoupí, dostane se do jiného světa, než je ten náš upospíchaný a ne příliš citlivý. Ano, může někdo hovořit o přecitlivělosti, snaze po líbivosti. Ať povídá, neboť on není schopen hlubšího ponoru. Jak to občas v dnešním světě bývá.<br /> Ale taky je možné chvíli posedět na některé z nemnoha židlí, či v rohu na zemi a jen se dívat. Molo vede do moře. A dva tam jdou… Kam dojdou? Dívka zhroucená na lavičce, vedle uzlík s věcmi na cestu. Kněz, který učinil poslední pomazání, odchází. Žena se dívá za ním. Je rozhodnuto… Věru, není to veselý příběh. Ale zvěst o nás, o lidech, umocněná barvou, světlem. Nálada, melancholie. Takhle vskutku umí málokdo.<br /> V životopise uveřejněném na výstavě je věta o roce 1926: „Poté upadlo jeho jméno na dlouhou dobu v zapomnění.“</p>

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Cestovní ruch