<p>ČR: Česká republika oplývá značným počtem památkových objektů, a to nejen těch věhlasně známých. Mnoho chátrajících hradů a zámků a jiných pamětihodností v majetku státu či obcí změnilo v posledním dvacetiletí majitele a bylo zpřístupněno veřejnosti. Šlo by z toho vyvozovat, že se zvýšila i celková návštěvnost památkových objektů. Výstupy statistických šetření však nejsou tak jednoznačně přímočaré.</p> <p>Vývoj návštěvnosti kulturních památek prodělal v posledních 20 letech velmi zajímavý vývoj, korespondující s měnícími se možnostmi mezinárodní a tuzemské turistiky před a po roce 1989. Zatímco v předtransformačním období byla návštěvnost mnoha památek na samém vrcholu kapacitních možností (a to i přes zanedbanou technickou infrastrukturu a minimum doprovodných kulturních akcí), záhy po otevření hranic počátkem 90. let minulého století se výrazně, na některých místech dokonce dramaticky, propadla. Příčinou byla nejen změna cílových turistických destinací v rámci otevření se zahraničních trhů, ale také citelné oslabení návštěvnosti vlivem změn forem poznávacího cestovního ruchu (školní zájezdy, organizované skupiny důchodců apod.).<br />
K obratu došlo zhruba po roce 2000, kdy počet návštěvníků památek začal opět růst. I přes široké uplatnění dosud nevyužívaných marketingových nástrojů (alternativní návštěvnické okruhy, doprovodné akce, reklama) ale dosud u většiny kulturních památek nedosahuje návštěvnost úrovně roku 1989. Tuto skutečnost průběžně dokládají statistiky Ministerstva kultury ČR, zpracovávané NIPOS – Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu.<br />
Celková návštěvnost památkových objektů je proti stavu z roku 1989 sice o více než čtvrtinu vyšší, nárůst je ale v první řadě důsledkem zvyšujícího se počtu památkových objektů zpřístupněných veřejnosti.<br />
Posuzujeme-li efektivitu ekonomického zhodnocení jednotlivých památek, je zřejmé, že jejich potenciál není plně využit – ke škodě provozovatelů památek i obcí a regionů. Odhlédneme-li od zájmů památkové ochrany, platí, že dosahování vyšší návštěvnosti je úzce spjato s uspokojováním poptávky po službách. Paradoxní je, že přes optimistická očekávání nevybočuje z nastíněných trendů ani část památek zapsaných na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.</p> <p> Předmětem statistického zjišťování jsou památkové objekty zpřístupněné návštěvníkům za vstupné. Patří sem hrady, zámky, kláštery, kostely, zříceniny, mlýny, věže apod. Památkové objekty, které jsou ve správě muzeí nebo galerií jsou šetřeny samostatně.<br />
Z celkového počtu 294 šetřených objektů v roce 2009 bylo 110 ve správě Národního památkového ústavu, který je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, 7 ve správě jiných resortů, 71 ve správě krajů, obcí a měst, 4 jsou zřizovány občanskými sdruženími dle zákona č. 83/1990 Sb., 5 obecně prospěšnými společnostmi, 34 církví a 63 podnikateli a jinými subjekty. Statistika z roku 2009 poukazuje na skutečnost, že se v posledních 5 letech počet návštěvníků památkových objektů nejprve zvyšoval, kulminoval v roce 2007 a pak začal zvolna klesat. Při porovnání průměrné návštěvnosti na jeden památkový objekt, která činila 43 854 osob v r. 2005 a v r. 2009 už jen 39 512 osob, činil pokles téměř 10 %.<br />
Památkové objekty se uplatňují ve společenském a kulturním životě obcí a měst. Pořádají se zde nejen drobné kulturní akce v rámci prohlídek (tanec, hraní hudebních skladeb v dobovém oděvu, šerm, scény ze života na zámku apod.), ale i výstavy, koncerty, divadelní představení apod. Počet těchto kulturních akcí závisí nejen na organizačních schopnostech správců jednotlivých památkových objektů, ale i na dostatečné nabídce různých divadelních a hudebních souborů, šermířských skupin apod. z blízkého okolí. Počet kulturních akcí ve sledovaném období 2005 ‒ 2009 byl kolísavý, měl výrazně klesající tendenci. Naproti tomu počet jejich návštěvníků se výrazně zvýšil o 34 %.</p> <p> Ve skupině památek ve správě Národního památkového ústavu, jiných resortů, krajů, obcí a měst klesl v r. 2009 počet návštěvníků na 7 814 849 osob, což představuje pokles o 13,5 % proti r. 2005. Pokles je patrný i v průměrném počtu návštěvníků na jeden památkový objekt. V r. 2005 to bylo 47 559 osob, zatímco v r. 2009 už jen 41 568 osob, tedy o 12,6 % méně.<br />
V této skupině statisticky šetřených správců kulturních památek v ČR jsou obce, které vlastní poměrně velké množství nemovitostí tohoto druhu. Jako správci jsou obce v podstatně obtížnějším postavení, než Národní památkový ústav. Většinou vlastní objekty z hlediska turistického ruchu druhořadé nebo zcela nevyužívané a nezřídka v nevyhovujícím technickém stavu. Obce navíc disponují jen omezenými finančními prostředky, které jim neumožňují provádění rozsáhlejších rekonstrukčních prací a někdy nepostačují ani na základní údržbu. V mnoha případech jde o objekty využívané dříve k hospodářským účelům. </p> <p> V druhé skupině statisticky sledovaných památek jsou objekty v majetku či správě občanských sdružení, obecně prospěšných společností a církve. Počet těchto objektů se od r. 2005 zvýšil z 34 na 43 v r. 2009. Počet návštěvníků v uvedeném období sice stoupal, ale současně se zvyšoval i počet statisticky sledovaných objektů. V r. 2005 navštívilo tuto skupinu památek 1 702 438 a v r. 2009 1 877 725 osob; návštěvnost tedy vzrostla o 10,3 %. Průměrný počet návštěvníků na jeden objekt poklesl z 50 072 v r. 2005 na 43 668 v r. 2009, což představuje 12,8 %.</p> <p> Ve třetí skupině památek, kde jsou sledovány objekty v majetku či správě podnikatelských subjektů a podnikatelů bylo v r. 2005 statisticky šetřeno 45 památkových objektů a v r. 2009 již 63. Počet návštěvníků vzrostl za sledované období z 1 058 160 na 1 923 834 osob, což představuje nárůst o 81,8 %. Průměrný počet návštěvníků na jeden objekt se v této skupině památek zvýšil, a to z původních 23 515 v r. 2005 na 30 537 osob v r. 2009, tedy o 29,9 %.</p> <p> Vývoj po roce 1989 byl rovněž spojen s vytvořením skupiny soukromých vlastníků kulturních památek, vesměs restituentů z řad bývalé české a moravské šlechty. Přestože značná část restituovaných památek byla ve špatném technickém stavu, můžeme působení jejich (staro)nových majitelů na trhu cestovního ruchu považovat za úspěšné. V praxi začali uplatňovat v zahraničí osvědčené marketingové postupy a stali se tak – v jistém ohledu – příkladem pro ostatní. Vzhledem k tomu, že soukromé památky využívají pro svůj provoz specifických ekonomických vzorců, nemohou být přirozeně jejich zkušenosti přeneseny mechanicky na památky státní a obecní, nicméně jsou pro ně přinejmenším inspirativní. Ilustračním příkladem úspěšného managementu soukromého památkového objektu je zámek Dětenice v Českém ráji, v němž bylo po dlouhá léta umístěno zařízení sociální péče pro mládež, tzv. pasťák. Zámek byl roce 1998 ve velmi špatném technickém stavu zakoupen soukromým investorem ‒ manžely Ondráčkovými ‒ a pak nákladně rekonstruován. V roce 2000 se poprvé otevřel pro veřejnost a dnes dosahuje jeho roční návštěvnost řádově 100 tisíc turistů. Vedle tradičních prohlídkových okruhů zámek pořádá společenské a kulturní akce a má též kapacity pro kongresovou turistiku.</p> <p> Z výzkumu návštěvnosti mj. vyplynulo, že převažují jednodenní individuální cesty, mezi nimiž více než polovinu (52 %) tvoří rodinné výlety. Analýza dotazníkového šetření dále prokázala rozdílnou úroveň spokojenosti s jednotlivými druhy služeb, které se návštěvníkům v místě nabízejí. Zdaleka ne všechny služby byly návštěvníky hodnoceny pozitivně. Oč méně pozitivní bylo hodnocení celkové úrovně služeb, tím více bylo mezi návštěvníky zaznamenáno námětů na jejich zlepšení. Z průzkumu vyplynulo, že nejvíce turisté postrádají adekvátní nabídku k rekreaci a odpočinku (22,5 %). Pětina dotázaných (19,5 %) požadovala obecně zlepšení kvality služeb, 17,6 % respondentů poukázalo na potřebu zlepšení nabídky a kvality ubytování.</p> <p> V textu článku jsou použity výstupy šetření návštěvnosti památkových objektů autorů Zdeňka Szczyrby, Miloše Fňukala a Emila Kudrnovského: Návštěvnost památkových objektů v ČR – vývojové tendence po roce 1989 a údaje zveřejněné ve statistické ročence vydané NIPOS Praha Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2009, 1. díl, Kulturní dědictví ‒ muzea, galerie a památkové objekty.</p> <p> Odkaz na zdroje:<br />
http://geography.upol.cz/…ek2005-2.pdf<br />
http://www.nipos-mk.cz/…l_100922.pdf</p>
