Cestovní ruch

<p>BŘEZNICE: Novou výstavu věnovanou rakouskému císaři Františku Josefu I. nabízí svým návštěvníkům březnický zámek. Potrvá do konce října a zájemci si ji mohou ve třech sálech jižního křídla zámku prohlédnout denně kromě pondělí. O této výstavě jsme si povídali s kastelánem Robertem Bartákem.</p> <p>Jaká je geneze této výstavy?</p> <p> Jako každý nápad, tak i tento se rodil postupně. Uzrával, nacházel svůj čas a především souhlas a ochotu mého kamaráda – sběratele, majitele mobilií, jež jsou vystavovány. Nápad vznikl začátkem roku 2012 a přesnější obrysy získal začátkem roku 2013. Tehdy jsme si vytvořili jistou osnovu, představu o výstavním prostoru a jeho naplnění, o rozvržení a umístění exponátů a o celé koncepci výstavy.</p> <p>Co bylo při přípravě nejkomplikovanější?</p> <p>Relativně složitá byla realizace výstavního mobiliáře, který se musel vyrobit na míru, za což patří dík pracovníkům restaurátorských dílen Národního památkového ústavu – územní památkové správy v Praze. Dalším oříškem byla realizace komentovaného obrazového úvodníku promítaného na začátku výstavy. Pro tento záměr se nám podařilo získat slovutného herce Otakara Brouska, jenž propůjčil svůj hlas k nahrávce historického komentáře.</p> <p>Proč zrovna tento panovník? Měl k březnickému zámku nějaký vztah?</p> <p> Předměty (tiskoviny, obrazy, pohlednice, trojrozměrné exponáty) s různorodým vyobrazením Františka Josefa I. vystavujeme z důvodu, že jsou předmětem sběratelské vášně mého kamaráda. Tudíž obsah sezónní výstavy byl dán. Dále se v tomto roce uvolnil na zámku prostor po bývalé Galerii Ludvíka Kuby, jež byla přesunuta do nově zrekonstruované budovy jezuitské koleje, a bylo vhodné vymyslet jeho nové naplnění. Panovník František Josef I. neměl k březnickému zámku žádný osobní nebo blízký vztah, nejblíže se k Březnici dostal při své návštěvě Písku.</p> <p>Jedná se o výstavu putovní či vznikla pro březnický zámek?</p> <p> Vznikla pro březnický zámek, v příštím roce bychom ji chtěli rozšířit ještě o jednu výstavní místnost v souvislosti se stoletým výročím vypuknutí 1. světové války.</p> <p>Jaké nejzajímavější exponáty výstava nabízí?</p> <p> Mimo jiné miniaturu obrázku císařovny Alžběty Bavorské, zvané „Sisi“, která je malována na kosti dvorním malířem von Schrotzbergem. Dále obraz Zajatci od c. a k. dvorního malíře C. Ludwiga Kocha, skleněnou fazetovou vázu se zlacením a brusem, dar císařovny Alžběty Bavorské své služebné. Rád bych také zmínil jmenovací dekret generálního konzula Hobzingera de Veilicha v Haliči s podpisem Františka Josefa I. Nebo gramofonovou desku s nahrávkou císařova hlasu.</p>

<p>BŘEZNICE: Odbor kultury březnické radnice připravil na sobotu 29. června další Literární vycházku. Tentokrát se zájemci vydají vlakem za pramenem léčivé vody do Dobré Vody. Odjezd je z vlakového nádraží v 10.15 hodin, návrat je plánován pěšky údolím kolem řeky.</p> <p>„Navštívíme kapličku sv. Maří Magdaleny, připomeneme si dobrovodské lázně v době svého největšího rozkvětu. Tehdy sem jezdily i známé osobnosti doby národního obrození, konkrétně M. Tyrš, J. V. Frič nebo L. Stroupežnický. Při zpáteční cestě si povíme něco o Hrochově Hrádku, zřícenině hradu nad kolejemi, Stražišti, Bozni a Šancích,“ představila náplň vycházky organizátorka Petra Bartoníčková.<br />
Literární vycházky souvisejí s Literární kavárnou, což jsou březnická setkávání přátel literatury. Vůbec první kavárna byla věnovaná anglické literatuře a uskutečnila se v Kavárně u bylinné zahrádky na zámku v červnu 2011. První procházka S Boženou Němcovou za Hanušem Jurenkou a Hanušem Kolovratem se konala o tři měsíce později.<br />
„Jurenka žil mnoho let v Březnici. Jako mladík byl přítel Boženy Němcové a je pochován v Březnici. Zde jsem spolupracovala s kastelánem Robertem Bartákem, ten přijal pozvání i k několika dalším vycházkám. Úspěch byl veliký, přišlo snad 40 lidí všech věkových kategorií,“ poznamenala Bartoníčková.<br />
Díky grantu z ministerstva kultury Knihovna 21. století pak mohli pořadatelé zvát i hosty, například spisovatele Josefa Formánka nebo písničkáře Jana Buriana. „V červnu 2012 jsme připravily literární vycházku už s Alenou Heverovou, ve dvou se to lépe táhne. Jmenovala se Po stopách loutkářky Arnošty Kopecké a celou vycházku jsme zakončili na zámku loutkovým divadlem,“ zavzpomínala organizátorka.<br />
Další vycházky směřovaly za březnickými pověstmi, pokladem do kostela sv. Rocha na hřbitově nebo za malířem, hudebníkem a etnografem Ludvíkem Kubou. „Témat je moc a moc, jen času je málo. Vycházky nás ale baví a rády jim věnujeme svůj volný čas. Kam se vydáme příště, ještě nevíme, ale ať se všichni nechají překvapit,“ poznamenala Petra Bartoníčková.</p>

<p>SUDSLAVA: Začátek sobotní akce doprovázel letní déšť, přesto jsme zahájili s úsměvem a hned po 9 hodině na úvod sehráli loutkovou divadelní pohádku pro děti.</p> <p>Programem sudslavského „Dne otevřených ateliérů“ byla především prezentace dochovaného unikátního souboru historických divadelních kulis z počátku 20. století. Tyto divadelní kulisy obsahující šest kompletních divadelních scén (90 kusů) byly po léta uschovány na půdě zdejší fary. Část kulis se zachovala v relativně dobrém stavu a mohly být vystaveny veřejnosti bez vážných problémů. Přesto většina z nich je značně poškozena vlivem stáří a nečistot a z tohoto důvodu není jejich úplná prezentace veřejnosti v současné době možná.<br />
Návštěvník, který zavítal do Sudslavy na bývalou faru se mohl také seznámit s její zajímavou historií sahající až do období baroka. Kromě vystaveného souboru divadelních kulis mohl zhlédnout i nedávno objevené rokokové výmalby na stěnách v prvním patře barokní budovy. Doprovodným programem bylo předvedení dvou plně funkčních hudebních skříněk historického flašinetu a předchůdce gramofonu – aristonu. Prohlídka byla mj. doprovázena výkladem o činnosti občanského sdružení Genius loci Sudslava o.s., které se už od roku 2010 aktivně podílí na kulturních a společenských aktivitách v obci Sudslava, organizuje pravidelné odborné přednášky, semináře, výstavy, divadelní představení nebo hudební koncerty různých žánrů.<br />
Na závěr celého dne byla učiněna nabídka skupiny fotografů z Lanškrouna týkající se pořádání fotografického workshopu spojeného s přednáškou a výstavou o zmizelých Sudetech. Doufejme, že se příslib spolupráce podaří uskutečnit a bývalý farní areál bude svědkem dalších povedených akcí jako je „Den otevřených ateliérů“.</p>

<p>SÁZAVA: Okno do nebe je název výstavy křesťanských ikon současného ikonopisce Martina Damiana. V rámci prohlídkové trasy Sázavského kláštera si ji mohou zájemci prohlédnout denně kromě pondělí a výstava potrvá až do 28. září. Martin Damian nám ochotně odpověděl na několik otázek.</p> <p>Už jste v Sázavě někdy vystavoval? </p> <p> V Sázavském klášteře vystavuji poprvé. V minulosti jsem několikrát toto místo navštívil, protože mám rád historii a především duchovní prostředí. Žil jsem šest let v klášteře bratří kapucínů, takže mi místa jako kláštery a kostely přirostla k srdci. Proto jsme moc rád, že se má výstava v benediktinském klášteře na Sázavě koná.</p> <p>Jak se vám líbí prostředí a atmosféra kláštera?</p> <p>Je zde silné duchovní prostředí, nacházím tu jakýsi pokoj. Myslím, že si mnohdy stačí projít jen zahradu a chvíli si zde posedět. Samozřejmě, že i prostory kláštera jsou naprosto jedinečné, což mi dalo také příležitost uspořádat výstavu podél celé prohlídkové trasy. Klášter je nádherné místo, ve kterém je téměř hmatatelně cítit duchovní atmosféru. Během instalace výstavy jsem se do tohoto místa zamiloval a musím se přiznat, že je to také díky přístupu kastelánky, paní Matoušové. Napadá mě, kolik životů v minulosti prošlo těmito zdmi, jací ti lidé byli. Byli opravdu svatí? Jak žili? Byli šťastní nebo trpěli? </p> <p>Máte k regionu Posázaví nějaký bližší vztah?</p> <p> V okolí Sázavy je velice krásná příroda a právě ta mě sem přitahuje. Také majestátnost kláštera na skále nad řekou je pro mě jakýmsi magnetem. Když chodím okolo Sázavy, tak si představuji, jak těmito místy procházel svatý Prokop a přemýšlím o tom, co zde asi zažíval. Navíc v Týnci nad Sázavou bydlí mí přátelé, které občas navštěvuji. Vždy si uděláme procházku přírodou, což je balzám na duši. </p> <p>Vystavujete v klášteře ikony z poslední doby?</p> <p> Ano, jedná se především o ikony, které jsem tvořil v posledních letech. Důležité pro mě bylo vytvořit ikonu svatého Prokopa přímo pro tuto příležitost, a to se podařilo. Je vystavena v kryptě pod kostelem a myslím, že je na správném místě. Zde probíhají i bohoslužby, takže ikona slouží k modlitbě, což je důležité.</p> <p>Co vás přivedlo k malování ikon?</p> <p> V době, kdy jsem působil v klášteře, jsem měl více než měsíc nutkání vytvořit ikonu pro sebe k rozjímání. Když se mi to podařilo, začali přicházet ostatní bratři a prosili mě, jestli bych vytvořil ikonu i pro ně. Tak jsem se začal více zajímat o techniky, způsoby tvorby, historii i teologii ikon. Seznámil jsem se s jednou pravoslavnou ikonomalířkou a docházel k ní do atelieru, kde jsem měl příležitost seznámit se s některými postupy a způsoby tvorby.</p>