čtvrtek
29. února 2024
svátek slaví Horymír
Vánoční pečení cukroví v knihovně
© Foto: Věra Jarošová



SRDCAŘI / Malé velké příběhy lidí kolem nás / Věra Jarošová

VYSKYTNÁ: Žijí mezi námi, jen o nich možná nevíme. Lidé se srdcem na dlani. Ochotní pomáhat tam, kde je to právě zapotřebí. V redakčním cyklu Srdcaři přinášíme jejich příběhy, které mohou být inspirací. Tentokrát vám představíme Srdcařku Věru Jarošovou, knihovnici a kronikářku obce Vyskytná u Pelhřimova.

Autor článku: 
Irena Koušková

Není větší radosti pro jakoukoli redakci a samozřejmě i tu naši, když nás čtenáři sami osloví a přijdou s vlastním příběhem, který by chtěli s ostatními sdílet. V poště nám tedy přistál mail, jehož autorce tímto velmi děkujeme: „Chtěla bych Vám navrhnout téma do sekce Srdcaři. Ve Vyskytné u Pelhřimova dělá knihovnici paní Věra Jarošová. Ve svém volném čase dala dohromady Vyskytenskou kuchařku aneb vzpomínky na staré časy (2021), předtím také knihu pověstí z Vyskytné a okolí a další. Pořádá výstavy, např. ve prospěch místní neziskovky Lada. Vystavuje zdejší malířky, tvůrčí typy všeho druhu, sběratele... Myslím, že někoho z malé obce s velkým vlivem na kvalitu života všech kolem jste ještě neměli.“ Přání naší čtenářky v tomto předvánočním čase rádi plníme a paní Věru Jarošovou a aktivity knihovny ve Vyskytné zde představíme. 

 

Obecní knihovna Vyskytná: okres Pelhřimov, Kraj Vysočina, 728 obyvatel

 

Knihovnu v obci máte již od roku 1904. Sama ji vedete od r. 2010 a za tu dobu se v ní toho odehrálo opravdu hodně: pořady, besedy, výstavy… Které akce se vám vybaví jako první a proč?

Nejvíce vzpomínám na svoji první vánoční prodejní výstavu v knihovně, která byla tehdy umístěna ve dvou malých úzkých místnostech majících dohromady 18 m². Dnes nemůžu uvěřit, že se mi tam podařilo soustředit a prodat tolik výrobků od místních lidí. Další velikonoční výstavu jsem již se dvěma kamarádkami Marií a Evou uspořádala ve větší zasedací síni obecního úřadu a v letech 2017–19 jsme to společně dopracovaly až k velkým Vánočním a Velikonočním jarmarkům v sále místní restaurace. Tam se sešlo 30 prodejců z obce a blízkého okolí. Pro děti jsme připravili dětský koutek, aby se rodiče mohli v klidu porozhlédnout po stáncích nebo si v klidu vychutnat vánoční svařáček se zákuskem od místní cukrářky. Ale pak přišel covid…

 

Návštěvnost knihovny se podle informací na webu https://knihovnavyskytna.webk.cz/pages/o-knihovne.html od roku 2010 zvýšila cca o 40 %. Čím to?

Myslím, že za tím stojí fakt, že se lidi naučili chodit do knihovny na menší výstavy, které jsem každý měsíc obměňovala a dělám to tak dodnes. Začala jsem vystavovat práce dětí z místní mateřské a základní školy, a to se přece museli rodiče a prarodiče přijít podívat. Při té příležitosti se také rozhlédli po knihovně a zjistili, že tam jsou zajímavé a nové knihy. Někteří řekli: „Jé, to jsem četla jako mladá, to si musím znovu přečíst.“, a hned jsem měla nového čtenáře! Pokračovala jsem výstavami starých dokumentů, fotek, výběru z historie obce a pak ukázkami ručních prací místních žen, i když některé říkaly: „Já se nechci chlubit, to je jen můj koníček“. Když však viděly práce těch, co se „nestyděly“, měla jsem vyhráno. Pak následovaly výstavy od různých místních sběratelů/sběratelek a malířů/malířek. Zkrátka jsem se snažila ukázat ostatním, jak šikovné ruce mají jejich sousedé, co všechno dokážou a čím se zabývají ve svém volném čase. A pak se stalo, že ke mně přicházeli sami a hlásili mi: „Víš to, že Mirek plete košíky z proutí? Že naše Verča krásně kreslí? Že Lucka napsala knihu?“. Takže bylo a je stále co ukazovat.

 

V roce 2016 byla Obecní knihovna Vyskytná vyhlášena "Knihovnou roku". Loni v říjnu vám byl předán titul "Knihovník Vysočiny roku 2022", který uděluje Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě nejlépe pracujícím neprofesionální knihovnicím a knihovníkům v kraji. Mimo jiné se ve zdůvodnění k vaší nominaci nejčastěji opakují tato slova: „organizuje“, „pořádá“, „spolupracuje“… a zmiňuje se energie, radost a bohatá činnost… Co vám potřebnou vervu k širším aktivitám dodává?

Když jsem v roce 2010 odcházela do důchodu, říkala jsem si: „Co budu celé dny doma dělat?“ Byla jsem zvyklá pracovat s lidmi a neustále s nimi být. Mám je prostě ráda. A také musím říct, že jsem snad celý život měla štěstí jen na dobré jedince, už od střední školy až do posledního zaměstnání. A když mi starosta obce nabídl práci v knihovně, ráda jsem přijala. Mohla jsem být zase mezi lidmi. Navíc jsem měla i velký vzor, bývalou knihovnici, „paní učitelku“ Veseckou, která přede mnou vedla knihovnu neuvěřitelných 40 let, tedy nejen vedla, ale také založila Klub čtenářů s dětmi v místní základní škole. Do roku 1988 byli osmkrát vyhlášeni mezi nejlepšími knihovnami v republice. Po roce 1989 vše skončilo, protože málokdo do knihovny zašel.

Když jsem pak v r. 2010 začala půjčovat knihy, nechtěla jsem si to jen odsedět. Paní Vesecká mi na začátku hodně pomáhala, do všeho mě pomalu zasvěcovala, a nakonec mi předala i psaní kroniky. Teď se jí blíží devadesátka, má stále plno nápadů, o vše zájem, a hlavně si vše pamatuje. Často si říkám, že bych potřebovala její hlavu.

 

Vaše knihovna má cca 100 čtenářů, z toho 40 do 15 let… Převažuje nejstarší generace? Jak se lákají do knihovny děti? Jakou roli má podle vás v současném světě malá knihovna v malé obci?

Mám to štěstí, že je v naší obci škola do 5. třídy a mateřinka. Snažím se děti nalákat do knihovny pomocí různých akcí. Pořádám je skoro každý měsíc. Těším se, že se jednou ze školáků a předškoláků stanou třeba i naši budoucí čtenáři.

 V „Březnu – měsíci knihy“ už je zvykem pozvat spisovatele píšícího dětské knihy.  Měli jsme zde Z. Pospíšilovou, Kl. Smolíkovou, D. Šárkovou, M. Špačkovou aj. Děti to ohromně baví. V knihovně probíhají také zábavná soutěžní dopoledne či odpoledne. Nyní budeme péct vánoční cukroví, připravovat dárky pro sourozence. Podařilo se mi zajistit ušité polštářky s různými motivy, které pak budou děti vybarvovat fixami na látky podle své fantazie.

Asi největší úspěch měla v minulém školním roce akce „Čaj o páté“, kdy se vždy jedenkrát v měsíci chodily děti z 2. a 3. třídy učit o 5. vyučovací hodině do knihovny. Samozřejmě nesměl nikdy chybět ten čaj a něco dobrého k zakousnutí.

Akce knihovny ale navštěvují převážně senioři. Potřebovala bych do ní nalákat více střední generace.  Sice mám několik rodin, z nichž chodí pro knihy rodiče i děti, ale je jich málo. Například v letošním roce jsme zajistili besedu na téma „Péče o osobu blízkou v domácím prostředí“, kdy jsem čekala vysokou návštěvnost, ale lidí přišlo opravdu málo. Je to škoda. Myslím, že šlo o zajímavé téma. Pracovnice Hospicové péče IRIS a Charity Pelhřimov vyprávěly příběhy z jejich praxe a nebyly jen smutné. Naopak jiná, zdravotní přednáška na téma: „Jak se zbavit skrytých zánětů v těle a jak podpořit vrozenou imunitu“ se vydařila.

Knihovna v obci, ať už je malá nebo velká, by měla nejen půjčovat knihy, ale měla by se také snažit dávat lidi dohromady. Já vím, že je dnes jiná doba, vše jde rychle kupředu, ale mrzí mě, alespoň mi to tak připadá, že se z lidí stávají sobci. Dříve se všichni sešli na lavičce na návsi a povídali si. Neříkám, že bylo tehdy vše ideální. Jen mi přijde, že dnes se každý zavře doma, vše si najde na internetu či v mobilu a ostatní ho nezajímá.

 

V období 2020−2022 prošla budova úřadu, v němž knihovna sídlí, rekonstrukcí, a díky tomu získala krásné moderní prostředí společně s ním. Místní architektka navrhla interiér knihovny, truhláři z Vyskytné vyrobili do knihovny nábytek. Dopadla rekonstrukce podle vašich představ? Měla jste možnost ji ovlivnit? Usilovala jste o podobu komunitní knihovny, která v malých obcích často supluje kulturní, kreativní a vzdělávací centrum? Zaujalo mě, že zde vznikla kromě dětského koutku, prostoru pro práci s kronikami a na výstavy či místa pro velký stůl pro setkávání, také kuchyňka? Ve vaší knihovně se může i vařit?

Ano, díky bývalému starostovi Tomáši Kochovi, který zde „starostoval“ čtyři volební období,  máme novou krásnou knihovnu. Myslím, že prosadit tak velkou rekonstrukci knihovny v zastupitelstvu, bylo pro něj hodně těžké, ale povedlo se. Spolupráce s ním byla skvělá. On vždy zadával práci v obci domácím živnostníkům. Máme zde mladou nadanou architektku, která přináší skvělé nápady a pro obec dělá mnoho věcí zdarma. Také je zde několik šikovných truhlářů, kteří se spravedlivě o výrobu vnitřního vybavení knihovny rozdělili. Samozřejmě jsem byla vždy k návrhům knihovny pozvána a doplňovala jsem, co by tam mělo být. Avšak jak to bývá, dnes bych už zase něco pozměnila, ale tak to je vždy, když se něco nového vytváří. Velký stůl jsem si moc přála, protože když byla nějaká početnější akce, tak jsme museli chodit do zasedací síně na obecním úřadu. Do knihovny se nyní ke stolu vejde až 20 lidí a dětí ještě víc. V současné době přicházejí hodně senioři jen tak si popovídat, já uvařím kávu nebo čaj, někdo také přinese něco dobrého, nebo upeču já. Jeden si půjčí knihu, jiný zavzpomíná na své mládí a já ráda poslouchám, občas se vyptám na určitou událost v obci a sepíšu to do kroniky. Děti ze základní školy se také už naučily přicházet pohrát si v dětském koutku, i když si nic nepůjčí, alespoň si nějakou knihu prohlédnou.

Když se dělaly plány na knihovnu, pan starosta slíbil, že tam bude také minikuchyňka, což jsem vítala. Překvapilo mě, že v ní byla rovněž trouba na pečení. V duchu jsem si říkala, že to ani nemuselo být, ale když už tam byla, tak jsme ji hned na Vánoce s dětmi vyzkoušeli. Upekli jsme perníčky i slepované cukroví, a to se dětem hodně líbilo a musíme stále pokračovat.  

 

Bez spolupráce s obcí by to nešlo… Stále pokračují tzv. středečníky?

Ano, hlavně s panem starostou a děvčaty na obci, bez nich by to vážně nešlo. Občas se směju, že máme takovou tichou dohodu o chodu knihovny. Já to vymyslím a co jde, sama zajistím, co nejde, zařídí Radka s Martinou, a nakonec to předložíme panu starostovi k proplacení.

Středečníky stále pokračují, snažíme se o různorodost, protože každého zajímá něco jiného. I když v poslední době máme hodně přednášek z české historie. Získali jsme jednu paní, která je sice nevidomá, ale ví tak úžasné věci z historie, že jen žasneme, jak to vše mohla nastudovat, když nevidí. Na její přednášky chodí nejvíce lidí. Středečníky mají u nás dlouhou tradici, myslím, že už 40 let. Nejdříve se tyto přednášky konaly nepravidelně, teprve od roku 2010 jsou pravidelně poslední středu v měsíci od října do dubna, v květnu to vše zakončíme nějakým zájezdem a přes léto už běží jiné akce.

 

Jak je to u vás s dobrovolníky? Podporuje vás zpětně místní komunita, pro kterou vše děláte?

Dobrovolníků je dost. Já jako seniorka mám svůj generační okruh přátel, na které se mohu kdykoli obrátit, ale i mladší mi pomáhají. U nás v obci to máme trochu rozdělené na jednotlivé složky. To znamená, že akce pro veřejnost nedělá jen knihovna. Hodně akcí pořádá TJ Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a Myslivecký spolek. Poslední čtyři roky je nejoblíbenější a největší akcí u nás „Vyskytenské préé“, kdy se všechny tyto složky spojí, plus obecní úřad a na místním novém fotbalovém hřišti se koná velká akce. Každá složka zajistí nějakou atrakci a je z toho krásné zábavné odpoledne pro malé i velké zakončené taneční zábavou večer. V naší obci se něco koná každý měsíc.

 

Jste také nadšenou badatelkou a milovnicí historie, která zaznamenává vzpomínky místních pamětníků, a autorkou několika brožur: Pověsti z Vyskytné, brožury o legionářích a padlých v 1. sv. válce, Vyskytenské kuchařky aneb Vzpomínek na staré časy. Jak vznikala Vyskytenská kuchařka?

Po předchozí knihovnici jsem našla v knihovně mnoho pověstí o Vyskytné, které s dětmi sesbírala od jejich rodičů a prarodičů. Řekla jsem si, že by to byla škoda, aby to někde zapadlo. Nejdříve jsem tedy sepsala „Vyskytenské pověsti“, dala je vytisknout na vlastní náklad. Když je starosta viděl, nabídl, že je ode mě obec odkoupí a já souhlasila. Protože mám ráda historii, začala jsem jezdit do Okresního archivu v Pelhřimově a tam jsem našla mnoho pokladů. Vyšla z toho další brožura „Vzpomínky na události před 100 lety“. Ta již spatřila světlo světa za podpory obce a sepsala jsem ji ke stému výročí vzniku samostatné republiky. Jsou v ní informace o všech legionářích a padlých v 1. sv. válce z Vyskytné a dvou dalších obcí Branišova a Sedlišť, které pod naši obec spadají. Paní Vesecká sebrala a zachránila mnoho starých fotografií, které mi věnovala, a já je doplnila několika starými osobními dokumenty,  korespondencí vojáků z války, ze zajetí, a vzpomínky jejich rodin. Některé byly velmi smutné.

„Vyskytenská kuchařka aneb Vzpomínky na staré časy“ vznikla v době covidu. Většina z nás si pamatuje tu zvláštní dobu, kdy se celá republika zavřela, nesmělo se nikam chodit, všichni jsme se báli nakažení. Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat, abych vše přestála. V té době se začalo všude, v televizi, rozhlase, časopisech, vařit. Kam se člověk podíval, narážel na plno nových receptů, a tak mě napadlo, co kdybychom vyzkoušeli i ty staré osvědčené recepty, které si pamatujeme ze svého dětství a které nám tehdy tak chutnaly nebo také nechutnaly. Abychom našim potomkům zanechali kousek toho dávného a dobrého i nedobrého, aby si uvědomili, že ne vždy bylo tak dobře, jako je nyní. Nechtěla jsem však jen opsat nějaké „staré“ recepty, a tak jsem oslovila několik žen. Poprosila jsem je, aby zavzpomínaly na to, co nesmělo chybět na stole ve Vyskytné o Vánocích, o Velikonocích, o masopustu nebo o pouti. Některé mi to napsaly samy, jiné jsem si nahrála a pak to vše přepsala, a tak vznikla tato kuchařka. První část je věnována historii a vzpomínkám pamětníků se starými recepty. Druhou část tvoří recepty současné, které jsou oblíbené v naší obci v jednotlivých rodinách.

Když mi starosta obce řekl, že dali vytisknout 500 kusů kuchařky, tak jsem z toho měla hrůzu, že se to nemůže prodat, co s tím bude obec dělat? A ona se vyprodala během tří měsíců, a není ani jedna. V těchto dnech se dokonce nové zastupitelstvo obce rozhodlo vydat dotisk kuchařky, tak mám velkou radost. 

 

Jaký vánoční program jste vymyslela tentokrát?

Bohužel to bude o něco slabší, neboť mě letos zradilo trochu zdraví, a tak jsem nucená všeho krapet ubrat. Ale určitě bude, jak už jsem řekla, pečení s dětmi a povídání si s nimi, proč se slaví Vánoce. Vyzkoušíme některé vánoční zvyky. Mám už připravenu vánoční prodejní výstavu a samozřejmě k Vánocům patří i výstava betlémů.

 

https://knihovnavyskytna.webk.cz/

Mohlo by vás také zajímat...

LITEŇ: Na zámku v Litni se chystá připomínka kulatého výročí Jarmily Novotné, součástí slavnostního programu bude i otevření novorenesanční hrobky rodu Daubků.

Středočeský kraj
Cestovní ruch, Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Hudba, Výtvarné umění, Památky, Soutěže a festivaly, Vzdělávání
Co se děje
28.02.2024

PRAHA: Poslední únorovou neděli mohli diváci v Divadle v Celetné vidět první fázi jednoho zajímavého experimentu. Spolek Kašpar uvedl veřejnou zkoušku nově připravované inscenace hry Williama Shakespeara KRÁL LEAR v režii Jakuba Špalka, která vzniká rozfázovaně do několika etap.

Hl. m. Praha
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Památky
Co se děje
28.02.2024

ŠVÉDSKO-ČR: Česká historička Blanka Karlsson, žijící od roku 1984 se švédským manželem v Norrköpingu, patří k těm obětavým duším, které „na oltář vlasti“ dokážou přinést ohromnou spoustu času. K těm, kteří nelitují vlastních prostředků a s celoživotním zápalem se věnují svému vyvolenému tématu. Tím je pro ni zcela logicky mapování švédských pobytů dvou mimořádných postav české kultury a historie: Jana Amose Komenského a Bedřicha Smetany. Smetanovo 200. výročí narození 2. 3. 1824 dalo také vznik našemu dnešnímu rozhovoru na dálku.

S Blankou se známe díky natáčení dokumentu České kořeny ve Švédsku (2009) a dalším četným kontaktům, které se od něj odvíjely. Mohla jsem tak zblízka poznat její ryzí vlastenectví, které u mnohých často probudí až pobyt v zahraničí; ne tak u ní. Má jej zkrátka v krvi.

Výsledky svého třicetiletého bádání o Smetanovi ve Švédsku shrnula do své publikace vydané ve vlastním vydavatelství Blanka Pragensis.  

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba, Vzdělávání
Články a komentáře
28.02.2024

ČR: Výpravy po schwarzenberských místech je název už pátého dílu Výprav, osobitého cestopisu literárního publicisty a spisovatele Jiřího Peňáse. Autor svou pouť zahájil v létě 2023 ve společnosti Karla Schwarzenberga. Další destinace pak objel sám, protože do putování s knížetem zasáhl osud. Výsledkem je poutavé čtení. Z něj vystupuje originální portrét Schwarzenberga, s nímž Peňás napsal patrně poslední knižní rozhovor. Kromě toho Výpravy nabízejí zábavné, čtivě podané putování po krajině, historii a architektuře. Zápisky ze schwarzenberských míst v Česku a v Rakousku i tentokrát prostupují autorovy vtipné postřehy a osobní vzpomínky. Knihu vydává Echo Media. Zde je od 19. února k mání v e-shopu, v knihkupectvích se objeví od 28. února.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní, Vzdělávání
Nepřehlédněte
26.02.2024