CHOCEŇ: Žijí mezi námi, jen o nich možná nevíme. Lidé se srdcem na dlani. Ochotní pomáhat tam, kde je to právě zapotřebí. V redakčním cyklu Srdcaři přinášíme jejich příběhy, které mohou být inspirací. Tentokrát vám naše spolupracovnice Soňa Krátká představí Srdcařku Hanu Vavříkovou.
"Hana Vavříková je žena s velkým rozhledem a neuvěřitelným množstvím aktivit. Žije v malém východočeském městě Choceň. Narodila se do zemědělské rodiny v roce 1937 a celý profesní život působila jako učitelka na základní škole s aprobací: tělocvik, ruština, výtvarka či přírodopis. S Hanou nás svedly dohromady společné zájmy. Známe se už pár let, ale mou prosbu o rozhovor pro média dosud zdvořile a s úsměvem odmítala. Až nyní, pod vlivem aktuálních událostí v jejím milovaném Izraeli, souhlasila. A tak konečně nadešla příležitost k tomu, aby vyprávěla o své ´srdeční závislosti´."
Učitelské období ale skončilo a v důchodu onen vytoužený odpočinek nepříšel. Právě naopak. Hana Vavříková se začala zajímat o to, nač jí dříve nezbyl čas, a k čemu měla niterně blízko. O judaismus, o židovství. Důležitý byl kontakt s organizací na podporu Izraele ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Izrael). Měla zde známé a ti se jí jednoho dne zeptali, proč se vlastně, když se tolik zajímá o židovství a působila jako učitelka, nestane lektorkou a nevypráví na besedách o antisemitismu a holokaustu. Proč ne? A tak absolvovala semináře v Židovském muzeu. Na jednom z nich se seznámila s pamětnicí holokaustu Michaelou Vidlákovou, ženou s téměř stejným rokem narození. Staly se z nich přítelkyně a není týdne bez telefonátu. Dnes spolu jezdí na přednášky a vzájemně se doplňují. Na úvod Hana uvede posluchače do kontextu, poté Michaela pokračuje osobní zkušeností, svědectvím přeživší.
V rámci lektorské činnosti a aby prohloubila své znalosti, navštívila Hana Vavříková památník Jad Vašem v Jeruzalémě. I tady, mezi účastníky poznávacího zájezdu, našla nové přátele. Mnohé s rozdílem generací.
Když před časem město Choceň položilo studentům zavražděným během 2. světové války v Drážďanech Kameny zmizelých, Hana se pohotově optala tehdejšího pana starosty, zda by bylo možné pořídit tyto pomníky také zmizelým židovským sousedům. Sama se přátelí s přeživšími z rodiny židovských továrníků Roubíčků. Chodila do školy s Doris Roubíčkovou a věděla, že se sem z emigrace často vrací. Pan starosta přislíbil podporu, a dokonce i finance, pod podmínkou, že Hana najde jména a místa pro položení kamenů. Téměř rok pak komunikovala s Barakem Selingerem, který je oprávněn k vyrábění českých kamenů, kontroluje i správnost uvedených údajů. Na celý projekt se dokonce Haně podařilo zajistit štědrého sponzora, takže nebylo nutné jej hradit z městského rozpočtu. A tak se v Chocni podařilo realizovat položení 24 kamenů zmizelých. Pro všechny místní oběti. Ke jménům a základním údajům o narození a úmrtí osob Hana přidala články do místního zpravodaje i tištěný materiál. A nejen to. Z databáze dokázala vyhledat fotografie židovských spoluobčanů a další archiválie. A tak vznikla i výstava ve zdejším muzeu.
Stejně samozřejmě se Hana Vavříková zapojila do každoroční akce veřejného čtení jmen obětí holokaustu a do připomínek výročí transportu místních židů. Ke spolupráci získala městský úřad, knihovnu i muzeum. Průběh akce byl vždy více než důstojný. Její zásluhou se v Chocni vrací mezi veřejnost dosud opomíjené téma.
Od přítelkyně se dozvěděla o možnosti pomoci armádě v Izraeli. V roce 2018, 2019 i 2022 vyjela s partou vždy na dva až tři týdny do některé z vojenských základen. Pomáhala zde v úklidu či doplňování vojenských pytlů s plnou polní, kontrolovala přípravu léků do brašen pro lékaře. Každé ráno také pro dobrovolníky začínalo nástupem a vztyčením vlajky, večer po službě (ano i tito dobrovolníci vyfasovali uniformu a výložky) probíhala školení a přednášky na nejrůznější témata. Takových dobrovolnických cest, jejichž cílem je pomáhat armádě a získávat další přátele Izraeli, se účastní Židé i nežidé z celého světa. Jedna z výprav dovedla Hanu i na základnu u Berševy, v těsném sousedství pásma Gazy. Během misí se osobně přesvědčila, že připravenost armády a její ostražitost k sousedům je velká.
Právě v těchto dnech měla být Hana s přáteli opět ve službě. Události ze 7. října letošního roku ale zasáhly do jejího odletu. Nejprve byly z bezpečnostních důvodů zrušeny lety ostatním, pak i ten Hanin. Nastala situace, s níž nikdo nepočítal. Situace, na níž se ale příslušníci Hamásu ve svých podzemních městech dlouho a pečlivě připravovali. Místo do Izraele, se Hana okamžitě vydala na demonstraci do Prahy, aby alespoň na dálku vyjádřila svoji podporu. Setkala se tu s přáteli z dobrovolnických výprav. Je ráda, že podporu vyjádřily také demokratické velmoci, radost však nemá z ruských nabídek pomoci s vyjednáváním:
„Už několikrát jsme měli možnost přesvědčit se, že s hnutím jako je Hamás se nesmí vyjednávat. Jakákoli domluva není možná a představuje jen oddálení dalších problémů a dalšího vraždění, jež nepochybně dříve či později přijde. Hlavním posláním teroristického hnutí Hamás je vraždit Židy, obsadit Izrael a nastolit zde islamistickou vládu. To vše v místech, která vznikla jako útočiště Židů z celého světa. Opět jsme se přesvědčili o jejich opakované bezohlednosti a krutosti k civilnímu obyvatelstvu. A tak je zcela evidentní, že při pokusech o zničení Hamásu bohužel přijdou o život další civilní obyvatelé. Stále jsme svědky konfliktů, jež na tomto území přetrvávají dlouhá desetiletí“.
Přiznávám, že právě svým zaujetím a informovaností mě Hana Vavříková imponuje nejvíce. Řadu let se zajímá o situaci v zahraničí, sleduje domácí i zahraniční média a ví, jak se vyvíjí současný válečný konflikt.
„Izrael je moje srdeční záležitost, osudy židovského národa mám stále na mysli. Připomínat židovské oběti při přednáškách, během Jom ha-šoa, nezapomenout jména našich sousedů, proto dáváme Kameny zmizelých. To vše je nutné zvlášť v této době, kdy je antisemitismus na vzestupu. Služba v armádě je nesmírně zajímavá. Vítám možnost být alespoň na chvíli její součástí. Vidět, jak zdejší mladí lidé žijí, myslí, chovají se. Je to mládež jako ta naše, ale vlastně úplně jiná – vždyť už v osmnácti jdou chlapci i děvčata zcela samozřejmě na vojnu…
Dnes mám dobrý pocit. Izraelští vojáci určitě potřebovali pytle s plnou polní a vybavené lékařské brašny. Něčím jsme přece jen pomohli. Letos odjet nemůžeme, ale příští rok zase v Jeruzalémě!“
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.