Špejchar VLADIMÍRA MIŠÍKA slaví tři dekády! Ikonická kompilace znovu vychází na 2LP, 2CD i digitálně
ČR: Vladimír Mišík sice už pověsil koncertování na hřebík, ale i tak se toho okolo něj a jeho jménem děje stále víc než dost. Kromě Anděly ověnčené nové studiové tvorby se můžeme průběžně těšit také z reedic Mišíkových starších, často dlouho nedostupných alb. Aktuálně v podobě kompilace, která se ne nadarmo honosí přízviskem ikonická! Dvojalbum Špejchar 1969–1991 I–II, jež letos slaví třicet let od prvního vydání, se na pětadvaceti písních ohlíží za první částí Mišíkovy velmi úspěšně kariéry rockového písničkáře a asi netřeba zdůrazňovat, že je vskutku za čím se ohlížet. Nyní navíc s novým masterem z původních pásů a se skvělou variací na originální grafiku z dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka na 2LP, 2CD i digitálně. Podívejte se na videoteaser: https://youtu.be/69WxTAC4FFQ
„Pokoušet se posuzovat ony z devadesáti procent zlidovělé hity, vytleskávané dodnes starými bigbeatovými pardály i mladými kočičkami s tisíci korálků na Mišíkových koncertech, by asi bylo nošením piva na Špejchar,“ napsal mimo jiné hudební publicista Ondřej Bezr ve své recenzi pro Rock & Pop v roce 1993, kdy Špejchar 1969-1991 I-II vyšel poprvé.
Tato slova platí i nyní, kdy po třiceti letech tato výtečná kolekce vychází v jubilejní reedici. Písně jako Kuře v hodinkách, Slunečný hrob, Stříhali dohola malého chlapečka, Sladké je žít, Variace na renesanční téma, Co ti dám nebo Královský večer jsou pojmy a v podstatě synonymy vysoké textové i hudební kvality samy o sobě.
Co je však neméně důležité, je skutečnost, že – jak známo – Vladimír Mišík není vyznavačem seskupování písní do nových výběrů. O to výjimečnější tak „Špejchar“ je, zvláště, když si uvědomíme, že jde o úplně první kompilaci či pomyslné best of v Mišíkově diskografii.
Víceméně chronologické řazení songů pak nabízí také ucelený pohled na Mišíkovu tvorbu i hudební vývoj během více než dvou dekád. Posluchač může sledovat, jak se po velkých začátcích v Blue Effectu a Flamengu rockový bard rozhodl v polovině sedmdesátých let hledat zcela vlastní cestu. Ta neobcházela zvuková lákadla v podobě syntetizérů či jiných studiových a elektronických pomocníků, ale podstata byla vždy v silných kytarových melodiích, pečlivě vybíraných textech, skvělých muzikantech v ETC..., a především v unikátním zpěvákovi, vypravěči příběhů. Od původního rhythm-and-blues či skoro hard rocku se Mišík šťastně potkal s mnoha dalšími vlivy, v čele s těmi folkovými.
Z více úhlů pohledu je Špejchar 1969-1991 I-II prakticky dokonalý, což potvrzuje i výroční žebříček Rock & Pop z roku 1993, v němž skončil s průměrem 3,8 jen o chlup na čtvrtém místě, a předstihl tak třeba Songs of Faith and Devotion Depeche Mode nebo Davida Kollera. Po pětadvaceti letech a zcela po právu se letos „Špejcharu“ dostalo nového masteringu z maxima dostupných pásů (studio Sono) a zabalení do zmíněné variace na původní vlastní obal (Karel Haloun plus Luděk Kubík). Ne všechny kompilace mohou být označeny za legendární, u této to však rozhodně platí!
TRACKLIST:
CD1/LP1 Kuře v hodinkách / Slunečný hrob / Jednohubky / Proč ta růže uvadá / Obelisk / Šero v kavárně / Stříhali dohola malého chlapečka / Já mám schůzku o půl páté / Třináctej plat / Víno, ženy, zpěv / Ty II. / Sladké je žít / Taxůvku jsme chytli
CD2/LP2 Variace na renesanční téma / Sochy / Malá paní / Tma stéká
do kaluží / Doteky / Životní režim / 20 deka duše / Co ti dám / Šmajdák
a ploužáky / Královský večer / Špejchar blues / Jam session s Fr. Gellnerem
Mohlo by vás také zajímat...
PRAHA: Jiří Opěla (25. 12. 1939 – 2. 10. 2023) byl unikátní osobností, která stála u zrodu úspěchů Pražského komorního baletu, když si vzal v 70. letech na starost jeho produkci. Pavel Šmok o něm říkal: „Bez Jirky Opěly už bychom už neexistovali.“ Obchodní duch a radost z náročných úkolů jej provázely celý profesní život a pro Pražský komorní balet se stal nepostradatelným, jedním z těch, bez kterých by soubor nepřeklenul těžká období, člověk, o jakém jste přesvědčení, že s vámi zůstane navždy.
ČR: Přesně před 5 měsíci předal z pověření ministra kultury Martina Baxy vrchní ředitel sekce živého umění Ministerstva kultury Milan Němeček oficiální přihlášku k čestnému hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu 2026.
PARDUBICE: Jedna z významných staveb architekta Josefa Gočára, Winternitzovy automatické mlýny, se po třech letech intenzivní rekonstrukce otevřela veřejnosti. Historický komplex budov, který byl v provozu více než 100 let, zažívá transformaci na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť. Iniciátorem proměny celého areálu je Nadace Automatické mlýny manželů Smetanových. Ti koupili areál v roce 2016 a k obnově národní kulturní památky přizvali město Pardubice a Pardubický kraj. Rekonstrukci celého areálu za tři čtvrtě miliardy korun nastartovala možnost 400 milionové evropské dotace z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), kterou vlastníci objektů dohromady získali prostřednictvím ITI Hradecko-pardubické aglomerace.
Podrobnosti najdete v připojené tiskové zprávě.
ČR: Společnost GLAZ Bridge právě vyhlásila veřejnou soutěž Funerary Art competition Open call vol II. na řešení současných funerálních stél a náhrobků pro interiér i exteriér. Povinným materiálem jsou opět sklo, kámen, kov nebo beton. Soutěž se uzavírá 15. 1. 24 a na konci února budou vyhlášeni umělci, jejichž vybraných dvanáct vítězných objektů bude zařazeno do druhé kolekce Glaz Bridge projektu. Výstava proběhne v létě 2024 částečně opět v Uměleckoprůmyslovém muzeu. První vybraná autorka již byla odtajněna-je jí uznávaná malířka Lucie Jindrák Skřivanová.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818