Sonda do života uměleckých spolků v obcích do 3 tis. obyvatel – Loutkový soubor Ještěd

Loutkový soubor Ještěd - Sdružení divadelních souborů Český Dub, z. s.: ochotnický soubor loutkového divadla, Český Dub, okres Liberec, Liberecký kraj, 2 800 obyvatel

Na anketní otázky odpovídá Mgr. Ladislava Chvalinová, principálka LS Ještěd Český Dub

Kdy a za jakých okolností vzniklo Sdružení divadelních souborů Český Dub? Jaké byly motivace a důvody k založení spolku?

Sdružení divadelních souborů Ještěd vzniklo v roce 2014 spojením dvou amatérských souborů – divadelního Vojan a loutkového Ještěd. Dříve oba soubory spadaly pod Osvětovou besedu, poté pod Kulturní klub, Středisko kulturního zařízení a zpět pod Kulturní klub. Loutkový soubor byl založen už v roce 1972. Můj manžel letecko-amatérský modelář mi vnukl myšlenku, abych si také našla „koníčka“. A najednou tu byla vzpomínka. Rozpálená kamna, přítmí, písnička „Jenom ty mě můj koníčku…“, vínová opona a malá holčička, která se těšila, až se rozhrne opona. To bylo v sokolovně, loutkové divadlo Sokola. A také loutkové divadlo (o něco menší) v Husově sboru.

Kam až sahá historie loutkového divadla v Českém Dubu a kdy zde vznikl stálý loutkový soubor?

Loutkové divadlo v Českém Dubu má dlouholetou tradici. Za 1. republiky se na Českodubsku hrálo na několika místech česky i německy. Místní sokolové si založili své loutkové divadlo. První jeho představení bylo v r. 1924, a už v r. 1927 si členové vybudovali divadélko v nově postavené tělocvičně a my v něm hrajeme dodnes. Účinkovali pravidelně a poslední záznam je z r. 1936. Po válečné přestávce obnovili loutkáři činnost v jiném složení, v šedesátých letech chvíli existoval dětský loutkový soubor, ale po úmrtí dvou pánů, kteří soubor vedli, přestal pracovat. My jsme na toto sokolské divadlo navázali v roce 1972.

S loutkovým divadlem v Českém Dubu jste spjata od mládí a vlastně jste ho znovu postavila na nohy. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Ještě dnes vzpomínám, když jsem poprvé vstoupila do divadla. Nejdříve jsem zjistila, že klíče jsou na městském úřadu. Ochotně mi je zapůjčili. Potom bylo potřeba sehnat zájemce. Oslovila jsem učitelky u nás ve škole a poté i učitelky MŠ. Také ve Zpravodaji Osvětové besedy vyšel inzerát. Samé ženy. Děvčata MŠ přemluvila doma své manžele, přihlásili se ještě mladí kluci − zvukař a osvětlovač. Nakonec se nás sešlo 15 a loutkový soubor byl na světě. Žádný z nás neměl zkušenosti s divadlem, hlavně s voděním loutek. To bylo nejtěžší, ještě k tomu marionety na dlouhých nitích (loutka a nitě 240 cm). Po velkém úklidu a zjištění, jaké máme na půdě kulisy, loutky, pohádky, začala oprava a úprava loutek a kulis, dále rozdělení, kdo bude mluvit a kdo vodit. Mluviči seděli na podlaze pod jevištěm tak, aby viděli na loutky. Naše první pohádka byla Oklamaný hastrman. Tu samou sezónu jsme nacvičili ještě dvě další pohádky. Jak se to zvládlo, sama nevím. Teď dokážeme novou pohádku za sezónu jen jednu. Asi, že jsme byli mladý soubor, kolem třiceti let. Hráli jsme pro veřejnost, pro děti ze ZDŠ, MŠ, děti Plastimatu Liberec, Liazu Hodkovice, ale i pro důchodce.

Další rok jsme připravili ještě dvě pohádky se starými loutkami a využili jsme staré kulisy. Protože jsme měli šikovného Vláďu, doma v obyváku zhotovil 5 kulis (rozměr 200 x 140 cm, na pohádku Čertimlýn používáme stále). Potom vyráběl další, také náš znak, Kašpárka, oponu a kreslil do kroniky. V létě se pět členů jelo podívat do Chrudimi. Tam jsme uviděli krásné loutky z Moravské ústředny Únanov. Jelikož na jejich nákup jsme neměli peníze, obrátili jsme se na organizace ve městě a podařilo se vybrat 4000.- Kčs. Shodou okolností tři rodiny loutkářů jely na společnou dovolenou ke Znojmu. Navštívili jsme ústřednu loutek a hned jsme si tam objednali první čtyři loutky, právě na pohádku Čertimlýn. Postupně jsme nakupovali další a ty staré, historické jsme věnovali do depozitáře našeho Podještědského muzea. V roce 1974 jsme jeli na naši první přehlídku – 1. Žatecké hrátky na nitích. Naposledy jsme tam byli v roce 1988. Do Žatce jsme cestovali moc rádi. Divadlo patřilo Šroubárnám Žatec a bylo perfektně zařízené. Příjemní lidé, principál Jitřenky pan Kuřák, porota paní Kovaříčková, Pražáková, pan Anton a Lander a další přátelé. Navázali jsme spolupráci s loutkovým souborem Klubíčko Cvikov. Později se Spojáčkem z Liberce, se Sluníčkem Mnichovo Hradiště. Principálem Sluníčka byl František Pešan. Moc nám pomáhal. Od něho máme několik loutek a první scénu pro hraní s loutkami na krátkých nitích, abychom mohli vyjíždět za dětmi do okolí. Protože hrát jsme mohli pouze doma, nebo tam, kde měli podobné divadlo − Žatec, Cvikov, Libouchec, Mnichovo Hradiště, Liberec a opačně.

V sedmdesátém šestém roce začala rekonstrukce divadla, zateplovalo se jeviště a půda, zvětšoval se prostor nad jevištěm, předělávala se elektrika a získali jsme lavičky do hlediště. Stali jsme se členy SČDO- SAL, účastnili jsme se soutěží ZUČ. Jezdili jsme po okolí a hráli na přehlídkách. Uspořádali jsme 11 výstav (ta poslední v roce 2014 − 90 let loutkového divadla v ČD), 11 přehlídek + 3 přehlídky pro pořadatele ČSDO SAL Loutkářské letnice. Získali jsme další přátele z divadla Na Židli z Turnova a velmi dobrými kamarády jsou členové LS Rolnička z Benátek nad Jizerou. Čtyři členové souboru byli oceněni městem OSOBNOST ČESKODUBSKA. V roce 2019 vyšel almanach Jana Nováka Fenomén českého loutkářství − historie 84 nejstarších loutkářských souborů − zde má své zastoupení i LS Ještěd Český Dub.

Nakolik aktivní činnost se souborem vyvíjíte nyní?

Zapojujeme se do kulturního dění ve městě, spolupracujeme se Sokolem na akci MDD, v předvánočním čase jezdíme na zájezdy atd. Za těch skoro padesát let jsme toho udělali hodně. Teď jen dožít se společně těch padesáti a sehnat na vystřídání nás seniorů někoho mladšího. Kromě nás se o kulturu ve městě ještě starají Podještědské muzeum a knihovna, dva amatérské divadelní soubory, Husův sbor, škola a MŠ.

Kde a jak často hrajete? Kdo je autorem loutek? Proč jste zůstali věrni marionetám? Jaké má tato technika výhody?

Zůstali jsme věrni marionetám. Jak na dlouhých nitích (alespoň jedna pohádka v kukátku), tak i na krátkých na volné scéně v kombinací s živými herci nebo vypravěčkou. Jak jsem už řekla, můžeme vyjíždět.

Kolik premiér do roka připravíte? Jaká hra je nejvíce reprízovaná? Jak byste charakterizovali současný repertoár? Hlásíte se v názvu k Ještědu, to je kraj Karolíny Světlé…, pracujete nějak s místními reáliemi?

Teď už připravíme jen jednu premiéru za rok. Musíme vybírat pohádky pro hodně malé diváky a také s malým počtem herců. Vynechali jsme třeba Aladinovu kouzelnou lampu, Sůl nad zlato a další. To jsou pohádky na 40–45 minut a pro malé děti je to dlouhé. Ze starých pohádek hrajeme třeba Míčka Flíčka, Skákavou princeznu, Bubáka Káju nebo Líného Honzu. Ten už čeká celý rok na peci, kdy budeme moci pokračovat. Z naší tvorby pak Budulínka, Kašpárek a zvířátka, Vlci a kůzlátka… I nadále si scénu tvoříme sami. Máme dalšího šikovného výtvarníka J. Havelku. Dělá scény a hlavně také loutky. O zvuk se nám stará náš nejmladší člen Ondra. Návrhy na scény připravujeme společně. Hlásíme se k názvu Ještěd, protože byl nakreslený na původní oponě. V logu máme na tričku Kašpárka. Občas vyjde článek ve Zpravodaji. Někdy i ve zpravodaji Sdružení rodáků a přátel K. Světlé.

Jaký je v současné době zájem diváků o loutkové divadlo? Co je přivádí? Pro jak staré děti nejčastěji hrajete? Musíte přizpůsobovat klasické pohádkové náměty vkusu současných dětí? Hrála se třeba Šípková Růženka jinak před třiceti lety než dnes? Máte prý úžasný smysl pro humor… Hrajete i pro dospělého diváka?

Máme většinou plné divadla (80 míst). Jak jsem řekla, přibývá hodně malých dětí a jsou kouzelné. Pokud jde o Šípkovou Růženku, hrajeme už s modernější scénou, jsme blíž k divákům a můžeme reagovat na jejich reakce. Největší smysl pro humor měl náš výtvarník Vláďa, který mluvil i Kašpárka a teď nám drží palce na obláčku, jako i další tři úžasní chlapi. Pro dospěláky nehrajeme, ale chtěli jsme nacvičit operetku, ale nikdy k tomu nedošlo.

Jakou loutku byste si vzala s sebou na pustý ostrov?

Klauna. Byl to dárek od Fr. Pešana, seděl se mnou ve škole v kabinetu a nyní mě hlídá v ložnici.

Oslovujete svým divadlem všechny věkové skupiny? Daří se vám podporovat mezigenerační dialog?

Ke konci školního roku hrajeme pro děti z MŠ a pro 1. a 2. třídy ZŠ. Nabídli jsme loutkový kroužek pro žáky na 2. stupni, ale nebyl zájem.

Co vás na ochotničení těší a co vám práci naopak komplikuje?

Těší nás zájem dětí i rodičů a dobrá parta. A co nám práci komplikuje? Skloubit práci a divadlo u zaměstnaných, hlavně když máme někde v sobotu hrát. A u důchodců to je zapomínání a bolavé nohy.

Kolik členů spolek sdružuje?

Členů, kteří prošli divadlem, bylo 55. V současné době je nás 12, 7 žen a 5 mužů, z toho 6 členů zakládajících divadlo. Průměrný věk 65 let, z toho 7 seniorů, nejstarší 85, nejmladší 38.

Jaký je vztah obecního zastupitelstva/magistrátu ke spolku? Máte jejich podporu?

Vztah obecního zastupitelstva k nám byl a stále je výborný. Před Vánocemi jsou zástupci organizací zváni ke starostovi na hezké posezení. Každý rok dostáváme dotace podle potřeby. Další finance máme ze vstupenek a ze zájezdových představení.

S jakými dalšími organizacemi spolupracujete? Kdo vás podporuje? Z čeho hradíte výdaje?

Spolupracujeme s TJ Sokol, muzeem, knihovnou, s divadelním souborem Vojan, školou.

Letos se uskutečnila 70. Loutkářská Chrudim. Probojovali jste se někdy na tento největší festival amatérského loutkového divadla u nás? Na jaký výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní?

Úplně na začátku jsme měli o Chrudim zájem. Třikrát jsme se tam byli podívat. Ale když jsme zjistili, že jsme soubor, který si úplně vše musí udělat sám a je i bez odborné pomoci a musel by obětovat část dovolené (tenkrát dovolená byla 14 dní a všichni jsme měli malé děti), upustili jsme od toho. Na jaký výstup jsme pyšní? Na několika přehlídkách byli někteří členové hodnoceni za herecký výkon, scénu atd.

Jak moc vás zasáhla současná mimořádná situace? Vzešlo z ní pro vás také něco dobrého? Zůstali jste v kontaktu s diváky? Uvažovali jste o přenesení živých vystoupení do virtuálního světa třeba na sociálních sítích apod.?

Loni na jaře se uzavřela sokolovna a tím i naše sezóna skončila. Hrajeme od září do června. O prázdninách to nejde (babičky hlídají vnoučata). V září nám onemocněla první členka a my šli do karantény a hned nato se opět uzavřela sokolovna. Přišli jsme vlastně o jednu a půl sezóny. Nezkoušeli jsme, zkoušky online nepřipadají v úvahu. Někteří nemají doma počítač. Novou pohádku, kterou připravujeme, se každý učí sám doma a má také doma loutku. Divadlo, i to loutkové, před COVIDem bylo a bude i po něm.

Myslíte si, že loutkové divadlo hrané doma mohlo v těchto lockdownových dnech zažívat renesanci? Nezvou si vás lidé přímo domů? 

Do rodin nejezdíme. To je pro jednotlivce. Naše divadlo není vhodné na domácí prostředí.

Na podzim 2012 oslavil soubor 40 let své činnosti. Přichystal výstavu loutek a kulis a uspořádal 10. loutkářskou přehlídku. Příští rok vstoupíte do jubilejní 50. sezony. Plánujete něco mimořádného? Připravujete se už nyní? Na čem právě pracujete?

50 let. Rychle to uteklo. Každopádně uspořádáme přehlídku. Také posezení členů souboru se zastupitelstvem, se zástupci, s nimiž spolupracujeme, a s bývalými členy souboru. Dáme vědět veřejnosti prostřednictvím Zpravodaje, možná vyjde DVD nebo Almanach.

Vzpomínat by se dalo dlouho a dlouho. Zažili jsme společně mnoho krásných chvil. Na to se nedá zapomenout. Jen škoda, že léta přibývají a síly a lidé ubývají.

http://www.lsjested.com/