středa
22. května 2024
svátek slaví Emil
Slaměný klobouk a DS Vojan
© Zdroj: archiv DS Vojan



Sonda do života uměleckých spolků v obcích do 3 tis. obyvatel – Divadelní spolek VOJAN z Libice nad Cidlinou

LIBICE NAD CIDLINOU: Česká republika je kulturním státem a má se v tomto ohledu čím pochlubit, jeho velká síla tkví v hojném kulturním a uměleckém dění v menších sídlech a obcích. Často se v Národním informačním a poradenském středisku pro kulturu (NIPOS) setkáváme s dotazy, kolik lidí v České republice se vlastně věnuje ve svém volném čase umění a kultuře, a zda a jak by se tomuto sektoru dalo pomoci. Proto dnes představíme ochotnický divadelní spolek z Libice nad Cidlinou, který již více než půl století zajišťuje kulturní vyžití obyvatelům obce a také blízkému okolí, pečuje o komunitní život a napomáhá tomu, aby se tu „něco dělo“ a také lépe žilo. DS VOJAN z Libice nad Cidlinou založili a dodnes vedou manželé Vondruškovi, kteří byli loni nominováni na Cenu hejtmanky Středočeského kraje a po zásluze se dostali mezi finalisty.

Autor článku: 
Irena Koušková

Manželé Vondruškovi byli nominováni na Cenu hejtmanky Středočeského kraje za rok 2022. Dne 21. 3. 2023 proběhlo ve Slaném vyhlášení výsledků. V kategorii Cena veřejnosti ze všech 70 nominovaných (mezi kterými byla i taková jména jako Barbora Špotáková či Jitka Čvančarová) se dostali mezi finalisty, do TOP 3.

 

Divadelní spolek VOJAN z Libice nad Cidlinou: okres Nymburk, Středočeský kraj, 1 230 obyvatel

Na anketní otázky odpovídají Jaroslav Vondruška a Helena Vondrušková, zakladatelé divadelního souboru

 

Obec je bez nadsázky jedním z center amatérského divadelního života. Zmínky o amatérském divadle v Libici nad Cidlinou jsou již z roku 1883. První historicky doložený záznam je z ustavující schůze ze dne 20. února 1969, kdy byl Divadelní soubor VOJAN Libice n. C. založen jako místní odbor Středočeského sdružení amatérského divadla (SSAD).

 

„Libický soubor je dnes velice známým a uznávaným pojmem nejen mezi ochotníky. V minulosti organizoval čtrnáct ročníků celostátní přehlídky FEMAD a v posledních letech pak pořádá nesoutěžní festival Libický divadelní podzim. Vojan se pravidelně se svými inscenacemi pro dospělé i dětské diváky úspěšně účastní mnoha různých přehlídek. Nechybí mezi nimi taková místa, jako je Vysoké nad Jizerou, Třebíč, Rakovník i Hronov. Soubor skvěle reprezentoval české amatérské divadlo na mezinárodním festivalu v belgickém městě Marche en Famenne. Do historie Vojanu patří i několik divadelních zájezdů ke krajanům v Chorvatsku nebo představení v české krajanské škole ve Vídni,“ uvedla Lenka Lázňovská, ředitelka NIPOS, v rámci slavnostního zahájení 88. ročníku festivalu Jiráskův Hronov, kdy byla souboru udělena Cena Pavla Dostála.

 

Kdy a za jakých okolností vznikl DS Vojan? Byli jste u toho?

Na podzim roku 1968 se začala scházet parta lidí, kteří chtěli hrát divadlo a my jsme byli samozřejmě u toho.

 

Pane Vondruško, vystudoval jste Stavební fakultu ČVUT, získal titul inženýr. Co bylo vaší profesí nebo profesemi? Co vás jako technicky zaměřeného člověka přivedlo k divadlu? Byla v tom rodinná tradice?

Byl jsem a ještě jsem projektantem vzduchotechniky. K divadlu jsem přišel už na základní škole, poté na Gymnáziu v Poděbradech a neminulo mě ani na vojenské základní službě. Otec hrával divadlo v Činěvsi, ale když jsme se přestěhovali do Libice n. C., věnoval jsem se divadlu už jen já.

 

DS Vojan se za více než padesát let své existence vypracoval mezi respektované neprofesionální divadelní scény, čemuž odpovídá také umístění na přehlídkách. Kolikrát jste se probojovali až na Jiráskův Hronov? Kudy vedla podle vás cesta k úspěchu?

Na Jiráskův Hronov jsme se dostali přes několik národních přehlídek: Divadelní Piknik Volyně, Krakonošův divadelní podzim Vysoké nad Jizerou, Popelka Rakovník, Seniorské divadlo Znojmo. Na Jiráskově Hronovu jsme hráli v hlavním programu celkem osmkrát a v doprovodném programu (na pozvání pořadatelů) dvakrát.

 

Do jaké míry je pro vás inspirativní hledisko poroty (lektorů) na přehlídkách? Jak moc vás stanoviska poroty posouvají vpřed?

O každém hodnocení poroty diskutujeme se souborem. Ne vždy souhlasíme se vším, co nám porotci oznámili. Někdy si naopak řekneme: „Jak to, že jsme si tohle neuvědomili?“ Když je hodnocení poroty pro herce nesrozumitelné, pak je můj úkol, abych to vysvětlil. Slova poroty, ale i dalších diváků, se kterými po představení hovoříme, jsou pro nás jakýmsi zrcadlem, co se nám podařilo či nepodařilo přenést do hlediště.

 

Bez nadšeného a motivovaného souboru by to všechno asi nešlo. V čem spočívá to kouzlo, že na diváky z jeviště během představení doléhá neuvěřitelně radostná energie?

Jsme skvělá parta lidí, táhneme za jeden provaz (mladí i staří) a máme rádi divadlo. Děláme ho s velkou pokorou. Během představení neodcházíme do šatny, ale díváme se na ostatní ze zákulisí jeviště a máme radost, když se jim vše hezky daří. Vzájemně se podporujeme.

 

Stojí za tím i pečlivý výběr dramaturgie? Co jsou vaše repertoárové stálice? Uvedli jste někdy také vlastní autorskou hru? Nasazujete do repertoáru hry, které aktuálně uvádějí profesionální divadla, např. letošní premiéra A do pyžam! Vyplatí se to?

Už při zakládání spolku jsme si řekli, že chceme hrát převážně komedie a pohádky. Téměř pravidelně tyto dva žánry střídáme. Na vlastní autorské hry a pohádky dochází až v posledních letech Vojanu. V repertoáru se nám objevily i hry, které uváděla profesionální divadla. Není to jen komedie A do pyžam!, ale např. Prázdniny snů, Popel a pálenka, Blázinec v prvním poschodí, Dva muži v šachu, Měla babka čtyři jabka a další. Profesionální divadla, která uvádějí stejné tituly, zpravidla nejezdí do míst, kde hrajeme my.

 

Spolupracujete nebo jste spolupracovali s profesionály?

Ano, spolupracujeme s profesionály, ale ne na každé inscenaci. Učili jsme se nejen od režisérů a scénografů, ale i od choreografa.

Prvním režisérem, který nás učil v začátcích Vojanu, byl Jan P. Schmidt (1931–1997) z blízkého kolínského divadla. Pod jeho metodickým vedením se Vojan poprvé probojoval v roce 1977 na národní přehlídku do Vysokého n. J. s komedií Bumerang, podruhé pak v roce 1983 s pohádkou Jak rozesmát princeznu. Naposledy J. Schmidt se souborem spolupracoval při pohádce Tři bílé šípy v roce 1988. Jeho laskavý přístup a hlavně trpělivost se začátečníky si mnozí ještě pamatují. Na několik zkoušek hry Kat a blázen přijel poradit i Miloš Švarc. Jedinou inscenací, kterou celou režíroval profesionální režisér Milan Schejbal, byla komedie Půldruhé hodiny zpoždění. Režisér s námi vždy udělal určitou část, my jsme to potom sami na zkouškách pilovali a tak to šlo až do dokončení inscenace. Byla to skvělá zkušenost, která nám hodně dala (situace, pauzy, tečky atd.) Ke spolupráci s Vojanem přistoupila i Kateřina Baranowská (Lakomec – kostýmy, Slaměný klobouk – scéna i kostýmy). Scénu a kostýmy k poslední inscenaci A do pyžam! navrhl scénograf Miroslav Král. S choreografií ve Slaměném klobouku nám velmi pomohl Martin Pacek.

 

Paní Vondrušková, jak se jako manželská dvojice v divadle doplňujete? Máte nějak rozdělené role? Jak řešíte divadelní neshody, pokud se objeví?

Rádi si spolu na jevišti zahrajeme. Proto jsme přistoupili k profesionální režii komedie Půldruhé hodiny zpoždění, která je pro manželský pár. Není dobré, když režisér sám sebe na jevišti režíruje. Některé role máme rozdělené. Já třeba vůbec nemluvím do technické části inscenace a do režie (jen někdy, trošku). Mně vyhovuje organizování všeho ostatního kolem divadla, dlouhou dobu jsem vedla i hospodaření spolku. Také vybírám a navrhuji nové hry k inscenování. Společně pak o nich diskutujeme, ale poslední slovo má tady režisér. Divadlo nás provází celý život. Shodli jsme se na tom, že mu dáme vše, co je v nás a že chceme dělat dobré divadlo. Pokud nějaké neshody byly, tak byly asi tak malé, že si je nepamatujeme.

 

Kolik premiér do roka připravíte? Kde a jak často vůbec hrajete?

Připravujeme zpravidla jednu premiéru za rok. Hrajeme po celé republice – v krásných divadlech, v kulturních domech či sokolovnách, ale i v plenéru. Navštívili jsme u nás už 201 míst, mnohá opakovaně. V poslední době (cca dvaceti let) odehrajeme za rok v průměru 27 představení. V roce 2009 jsme dokonce odehráli 54 představení. Podrobnější informace o skladbě našeho repertoáru, programu a místech zájezdů je možné najít na našich webových stránkách www.vojanlibice.cz a na facebooku www.facebook.com/vojanlibice.

 

Vrátili se po covidu vaši diváci do divadla? Zaznamenali jste pokles nebo naopak nárůst návštěvnosti?

Jsme šťastní, že se naši diváci vrátili. Mnozí pořadatelé si stěžují, že je divácká účast malá. U nás jsme zaznamenali nárůst návštěvnosti. V letošním roce jsme už třikrát vyprodali sál (vždy cca 200 diváků) na naši novou komedii A do pyžam!. V Libici nad Cidlinou ji znovu opakujeme v sobotu 1. 7. 2023. O rezervaci míst je opět velký zájem. Věříme, že nám diváci zůstanou nakloněni i v podzimních měsících, kdy náš spolek pořádá již 22. ročník přehlídky „Libický divadelní podzim 2023“.

 

Kolik členů spolek sdružuje? Jaké jsou věkové, profesní a genderové charakteristiky členů souboru? Jak se daří získávat nové členy?

Náš spolek má 55 členů ve velkém věkovém rozpětí (16 – 87 let). Většinu tvoří ženy, mužů je pouze 23. Nové členy získáváme hlavně výchovou v dětském divadelním kroužku, který se jmenuje Divadelní spolek Vojan junior.

 

Jak vypadá spolupráce s obcí? Podporují vás i další organizace? Z čeho hradíte výdaje?

Od začátku, tedy od vzniku DS Vojan, máme s obcí Libice nad Cidlinou velmi dobrou spolupráci. Totéž můžeme říci o obci Opolany, odkud jsou někteří členové našeho spolku. Obě obce nám každoročně přispívají na činnost finančními částkami. Další prostředky na činnost získáváme z dotací Středočeského kraje. Neméně významnou pomoc nám poskytuje několik firem v Libici n. C. a blízkém okolí zajištěním výroby dekorací a rekvizit.

 

Na jaký další výstup své dosavadní činnosti jste opravdu pyšní? Máte ještě nějaké cíle, kterých jste jako spolek zatím nedosáhli?

Máme radost z toho, že se divadelní spolek Vojan propracoval mezi nejlepší ochotnické spolky, o čemž svědčí i udělená Cena Pavla Dostála v roce 2018. Jsme pyšní na to, že už 16 let rozdáváme radost dětem díky nastudované pohádce Měla babka čtyři jabka (a pořád nás to baví).

 

Máte za sebou řadu mezinárodních úspěchů. Jaký je asi ten největší? Letos mohl přijít další, ale k účasti na mezinárodním festivalu v maďarském Debrecenu nakonec nedojde… Proč?

Největším úspěchem pro náš soubor byla účast na mezinárodním festivalu Estivades v belgickém Marche en Famenne v roce 2000 s inscenací Dva muži v šachu. Na festival do Debrecenu bylo navrženo 40 inscenací a do programu mohli zařadit pouze 12. My jsme byli mezi těmi vyřazenými. Co se dá dělat.

 

Co říkáte úsilí o zápis „amatérského divadla (tedy i ochotnického)“ jako kulturního fenoménu na seznam UNESCO? Jaký přínos kromě prestiže by to mohlo mít přímo pro vaše divadlo?

Pokud se to povede, tak to bude něco úžasného. Budeme pyšní na to, že můžeme být součástí tohoto fenoménu.

 

Nadělili jste si k padesátinám něco mimořádného?

Padesátiny spolku proběhly už v roce 2019 a slavilo se po celý rok. Dvě akce byly mimořádné. První premiéra Vojanu se uskutečnila 10. 4. 1969. My jsme přesně po padesáti letech, tedy 10. 4. 2019, uvedli premiéru komedie Slaměný klobouk, ve které byla zapojena většina členů spolku (celkem 32). Další velkou událostí bylo představení hry Maryša v podání profesionálního divadla A. Dvořáka Příbram.

 

Na čem právě pracujete a jaké nové projekty chystáte? Jak vidíte budoucnost souboru v nejbližších letech a jakou vizi byste pro něj měli za dalších padesát let?

V letošním roce to jsou dvě derniéry. Jedna už proběhla (13. 5. 2023 Slaměný klobouk) a druhá bude 16. 12. 2023 – Vernisáž. Chystáme se s komedií A do pyžam! na postupové přehlídky. Připravujeme premiéru pohádky „Popelka: Bylo nebylo?“ – autor a režisér Tomáš Čivrný – člen DS Vojan. V plném proudu jsou přípravy 22. ročníku přehlídky Libický divadelní podzim 2023.

Budoucnost? Věříme, že se nám všem podařilo rozjet soubor tak dobře, že ho jen tak něco nezastaví. Za dalších padesát let? Zkontrolujeme tu naši současnou mládež z „divadelního nebe“, jestli stále předávají radost z jeviště do hlediště. To by měl být jejich hlavní úkol.

 

https://vojanlibice.cz/

www.facebook.com/vojanlibice

 

Helena Vondrušková – spoluzakladatelka DS VOJAN. Dlouhá léta nepřetržitě vykonávala funkci hospodářky, archivářky a organizátorky kulturních akcí. Od 1981 pomáhala zajišťovat zázemí pro okresní a krajské přehlídky v Libici nad Cidlinou a od 1987 také národní přehlídku FEMAD – do r. 2000. Od 2002 dodnes je organizátorkou divadelní přehlídky Divadelní babí léto, později Libický divadelní podzim. Souběžně s těmito aktivitami se věnuje i herectví, za které získala řadu ocenění. 

Jaroslav Vondruška – vedoucí spolku, režisér a herec DS VOJAN. 14 let stál v čele organizování přehlídek okresních, krajských i národní přehlídky FEMAD. Je dlouholetým funkcionářem nejvyšších orgánů Svazu českých divadelních ochotníků, v současné době je místopředsedou svazu. Pracoval jako člen odborných rad NIPOS ARTAMA nebo také jako tajemník porot národních přehlídek, v současné době je členem odborné rady pro amatérské činoherní a hudební divadlo. Společnou, intenzivní a kontinuální prací vychovali několik generací amatérských divadelníků. 

 

 

Mohlo by vás také zajímat...

RYMICE: Rekonstrukce konírny v areálu hospodářského dvora v Muzeu v přírodě Rymice je u konce. Sloužit bude jako sanační pracoviště a průchozí depozitář pro velké zemědělské stroje.

Zlínský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Vzdělávání
Co se děje
21.05.2024

PRAHA: Ministr kultury Martin Baxa dne 16. května v Nostickém paláci předal Ceny Ministerstva kultury v oborech zájmových aktivit.

Na začátku slavnostního zahájení poděkoval všem oceněným za jejich dlouholetou neúnavnou práci na poli neprofesionálního umění a za jejich celoživotní přínos v daném oboru: „Bylo mi ctí dnes předat ceny Ministerstva kultury za neprofesionální umění, které má v České republice dlouholetou tradici a pro společnost zcela nezastupitelný význam. Všichni laureáti jsou mnohostranně talentovaní umělci a pedagogové, kteří svým dílem zanechávají hlubokou stopu ve společnosti i kultuře. Děkuji všem oceněným za jejich přínos v oblasti neprofesionálního umění, za jejich celoživotní uměleckou i pedagogickou práci a přeji jim do dalších let hodně zdraví, radosti a inspirace do další práce,“ řekl ministr Baxa.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Hudba, Výtvarné umění, Lidová kultura, Ostatní, Památky
Co se děje
17.05.2024

KUNŠTÁT: MĚSTO KUNŠTÁT a SPOLEK PŘÁTEL UMĚNÍ MĚSTA KUNŠTÁT vyhlašují 52. ročník Literární soutěže Františka Halase. Vřelý vztah básníka Františka Halase k mladším autorům je obecně známým faktem. Tuto část Halasova odkazu již více než pět desetiletí připomíná i literární soutěž nesoucí básníkovo jméno. Cílem této tradiční akce je podchytit mladé literární talenty, umožnit jejich vzájemnou konfrontaci a publikovat a propagovat kvalitní básnickou tvorbu. Uzávěrka zasílání příspěvků: 15. července 2024.


 
 
Celá ČR, Jihomoravský kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly
Co se děje
22.05.2024

PRAHA: Na tiskové konferenci dne 15. 5. 2024 novelu představil ministr kultury spolu s generálními řediteli České televize a Českého rozhlasu.

V loňském roce ministerstvo kultury připravilo tzv. malou novelu, která zapojuje Senát do volby rady České televize a Českého rozhlasu a přidává tak další pojistku proti ovládnutí těchto institucí. Nyní má finální podobu tzv. velká mediální novela, která zajistí stabilitu financování obou médií. Předcházela jí jednání nejen v rámci koalice, ale i s klíčovými subjekty českého mediálního trhu. Základní pilíře jsou stále stejné. Přibyla indexace poplatku v závislosti na inflaci, memoranda s veřejnoprávními médii a některé nové povinnosti pro veřejnoprávní média. Materiál nyní projedná vláda a účinnost zákona je naplánována k 1. 1. 2025.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní
Co se děje
16.05.2024