VARNSDORF-ČR-NĚMECKO: V roce 2016 uběhlo 200 let od narození slavného rodáka z Varnsdorfu, sochaře Vincenze Pilze. Němec, který dobyl uměleckou Vídeň a jehož díla dodnes zdobí slavné paláce, zámky, kostely a další budovy a veřejná prostranství po celé Evropě a dokonce i v Americe, je v Čechách prakticky neznámý. O nápravu se pokusil projekt „200 let Vincenze Pilze“, jehož součástí je také česko-německá putovní výstava Život a dílo Vincenze Pilze, kterou je stále ještě možné navštívit. Na krásné dobrodružství, jímž bezesporu bylo znovuobjevování rakouského sochaře německé národnosti narozeného v Čechách, jenž upadal v zapomnění především po odsunu německých obyvatel po 2. světové válce, jsme se ptali jednoho z autorů výstavy, PhDr. Martina Musílka, varnsdorfského patriota a ředitele Městského divadla.
Jakou roli přisuzují dějiny umění Vincenzi Pilzovi? Jaké je jeho nejvýznamnější dílo?
Výstava se věnuje z menší části životu a z větší pak dílu sochaře Vincenze Pilze. Ten se narodil roku 1816 ve Warnsdorfu v severních Čechách a zemřel roku 1896 ve Vídni. Do Vídně odešel v mládí studovat právě sochařství na Akademie der bildenden Künste a zůstal zde žít natrvalo. Dokázal se velmi dobře prosadit ve velké konkurenci dalších umělců tehdejší Vídně a jeho díla dodnes zdobí mnoho významných budov nejen ve Vídni, ale i po celém území bývalé Rakousko-uherské monarchie. Objevili bychom je např. i v soukromých komnatách rakouské císařovny Alžběty Bavorské v Hofburgu. Ojediněle se některá díla nacházejí například i v Anglii nebo USA. Pilz pracoval pro nejvýznamnější šlechtické rody Liechtensteiny a Dietrichsteiny, ovšem nejvíce se proslavil svou spoluprací s architektem Theofilem Hansenem.
Netroufal bych si v současnosti určit, které z jeho výtvorů lze označit za nejvýznamnější, neboť jeho tvorba je stále ještě málo prozkoumána a měla by být podstoupena určité kritice a umělecko-historickému zhodnocení. Pokud budeme však uvažovat v intencích umělecké kariéry, pak to bude bezesporu výzdoba dnešní budovy Parlamentu Rakouské republiky ve Vídni. Kromě několika reliéfů zde vytvořil sousoší koňského čtyřspřeží s bohyní Niké, tzv. kvadrigu. Na střeše budovy se nenachází pouze jeden originál tohoto sousoší, ale najdeme jich tu rovnou osm. To muselo s tehdejší uměleckou komunitou Vídně pořádně "zamávat"!
Konkurence v tehdejší Vídni musela být značná. Byl Vincenz Pilz tak výjimečný sochař, nebo spíše diplomat? Jak je možné, že právě on takovou prestižní zakázku vyhrál? (Např. v německém tisku vyšel o výstavě a Pilzovi článek s titulkem „Michelangelo aus Böhmen“. Velká nadsázka?)
Žádná nadsázka! Byl velmi talentovaný a pracovitý a prosadil se svým vlastním umem. Neúspěchy prožíval velmi silně a po jednom z nich (odstranění jeho soch z budovy Opery ve Vídni) dokonce onemocněl. Kromě studia na vídeňské akademii se díky císařskému stipendiu učil sochařskému řemeslu také v Římě, a to u nejlepších italských sochařů a zároveň neustále obklopen obrovským množstvím výjimečných uměleckých děl. Římský pobyt se na jeho technice a sochařském citu velmi silně odrazil.
Kdo je autorem výstavy? Co bylo podnětem k jejímu vzniku a co je jejím cílem?
Autorem výstavy je Josef Rybánký a já. Kolega Rybánský pracuje jako vědecký pracovník ve varnsdorfském muzeu, kde jsou uloženy některé artefakty připomínající Pilze: listiny, modely, dobový tisk. Dalším členem týmu, který byl při přípravě nejen výstavy o Pilzovi velmi nápomocen, byl Peter Pinkas, vzdálený potomek Vincenze Pilze a zároveň člověk, který se již více než 30 let snaží dohledat veškeré Pilzovo dílo a historické dokumenty o tomto sochaři. Než jsme se do přípravy výstavy pustili, zjistili jsme, že existuje velmi málo fotografií jeho děl a také nebylo zcela jasné určení některých z nich. Podnikl jsem tedy s Josefem Rybánským studijní cestu napříč Českou republikou do Vídně a zpět, abychom ověřili existenci Pilzových děl a pořídili jejich fotografické snímky. Ve Vídni jsme takto byli již třikrát a postupně objevili i řadu dalších děl, která výstava nezmiňuje.
Podnětem vzniku výstavy a dalších akcí bylo blížící se 200leté výročí Pilzova narození. Z mnoha původně plánovaných věcí jsme nakonec uskutečnili právě tuto výstavu, dále pak konferenci o jeho díle a v neposlední řadě vznikla socha (pomník) k uctění jeho osobnosti, jejímž autorem je sochařka Paulina Skavova. Socha by se měla stát součástí parku Vincenze Pilze ve Varnsdorfu. Park je stále pouze na papíře, socha však již byla veřejnosti odhalena v den 200letého výročí narození tohoto sochaře, tedy 16. listopadu 2016. Ze zmíněné konference jsme vydali sborník, který je asi první tištěnou publikací zabývající se jeho dílem.
V čem je výstava mimořádná a komu byste ji doporučil?
Výstava je první prezentací tvorby Vincenze Pilze vůbec. Pilzovi se dosud nevěnovala dostatečná pozornost a nevznikla tak žádná výstava, jež by jeho dílo jakkoliv přiblížila nebo komentovala. Stejně tak nevznikla zatím žádná souborná monografie. Tato výstava má tedy za úkol seznámit veřejnost s Pilzem a uvést ho mezi významné umělecké osobnosti 19. století. Očekáváme, že by se mohla stát podnětem ke zkoumání pro kunsthistoriky či architekty. Přístupná je však i laickému publiku.
Jak je výstava koncipována, co na ní uvidíme?
Výstava ukazuje několik sochařových životních etap řazených chronologicky s akcentem na nejdůležitější umělecké zvraty, pády či úspěchy. Zachycena jsou na ní nejvýznamnější díla Pilzovy tvorby. Celá výstava se skládá z 24 výstavních panelů formátu A1 a pojali jsme ji jako putovní. K vidění byla kromě Varnsdorfu také v Rumburku, Ústí nad Labem, Mnichově nebo Böblingenu.
Výstava je putovní. Kde ji můžeme ještě navštívit?
Ještě v květnu byla k vidění ve výstavních prostorách Národní knihovny v Klementinu. Tuto instalaci považujeme za stěžejní. Na své pouti se pak opět zastavila ve Varnsdorfu, následně poputuje do Ústí nad Labem a v prosinci se představí v Krajské vědecké knihovně v Liberci. Dále se přesune do Vídně, kde bychom ji rádi umístili do budovy Akademie výtvarných umění, kde Pilz studoval a prakticky v ní působil až do své smrti. V současné době probíhá v této budově rekonstrukce.
Proč byla výstava v Národní knihovně v Praze stěžejní instalací?
K tomu máme dva důvody. Prvně, do knihovny chodí velké množství studentů či vědeckých pracovníků, kteří by mohli Pilze objevit právě díky naší výstavě a dále se jeho dílem zabývat. Druhým důvodem je, že se v Klementinu nachází jediná Pilzova plastika na území našeho hlavního města, busta Pavla Josefa Šafaříka. Kromě Klementina se snažíme umisťovat výstavu právě v místech, kde jsou k vidění jeho díla.
Výstava je součástí přeshraničního projektu 200 let Vincenze Pilze. Můžete ho blíže představit?
Projekt zahrnoval kromě výstavy i pořádání konference včetně tištěného sborníku a odhalení sochy v budově Městského divadla ve Varnsdorfu. Partnerem z německé strany byla organizace Hillersche Villa, která má o podobné projekty zájem. Jejich i naším cílem je dostat živou kulturu co nejblíže k lidem, aby se stala součástí běžného života obyvatel. Proto jsme v roce 2016 uvedli celý projekt k životu. Vincenz Pilz patří k nejvýznamnějším rodákům města Varnsdorf a my cítíme potřebu ho veřejnosti co nejlépe zpřístupnit. Finančně projekt podpořil Euroregion Nisa z Fondu malých projektů v Programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Svobodný stát Sasko 2014 – 2020 a Město Varnsdorf.
Připomíná Varnsdorf svého slavného rodáka i jiným způsobem?
Do budoucna se budeme snažit, aby byl znám všem lidem ve městě. Máme v plánu vytvořit opravdu velkou soubornou výstavu s modely jeho soch a artefakty z jeho uměleckého i soukromého života. Rádi bychom také vydali tištěnou monografii o jeho životě a díle. V současnosti probíhá plánování revitalizace zatím bezejmenného parku, který se nachází mezi budovou varnsdorfského divadla a budovou starokatolického kostela Proměnění Páně, kde je umístěno jediné Pilzovo originální dílo vytvořené pro Varnsdorf, socha Krista na oltáři. Po revitalizaci bude park pojmenován po Pilzovi a my věříme, že tímto aktem zmizí nevědomost o varnsdorfském rodákovi, který upadal v zapomnění především po odsunu německých obyvatel po 2. světové válce.
Info o projektu 200 let Vincenze Pilze: http://divadlo.varnsdorf.cz/cs/vincenz-pilz-pqHYi
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?