Setkání u varhan ve Štolmíři

O to cennější jsou aktivity sdružení M’am‘a loca, které se snaží o revitalizaci této vesnice na Českobrodsku.  Na návsi vznikla pec, u které se místní i lidé z blízkého okolí pravidelně setkávají u pečení chleba, v kostele sv. Havla se pořádají koncerty, vzniklo komunitní centrum se zahradou a různými dílnami lidových řemesel, populární jsou restaurant days.

Spolek pro varhanní hudbu z Čelákovic navázal  s M´am´alocou spolupráci v dubnu loňského rokub ěhem diskusního fóra , jehož tématem byl právě další osud a využití kostela. Spolek pořádá pravidelné exkurze k významným varhanním nástrojům v blízkém či vzdálenějším  okolí, a  tak v jeho  programu slavné varhany  z dílny  J. H. Mundta (1632-1691)  nemohly chybět.

Prohlídka varhan byla začleněna do pravidelného sobotního programu, který M´am´aloca pořádá jednou měsíčně na návsi.   17. června  2017 byl program  velmi bohatý: pečení chleba, vaření piva,  občerstvení , harmonikář….Zahrada komunitního centra pak patřila dětem a mladým rodinám.

V odpoledních hodinách měli návštěvníci možnost prohlídky kostela s výkladem paní Zuzany Miškovské. Zájem byl obrovský, účastníci zaplnili veškeré lavice a mnohým zbyla pouze místa  k stání.

Proto také začal  ing. Marek Čihař své vyprávění o varhanách před širokým auditoriem  - konkrétní exkurze na kůru  pak musela probíhat  na etapy.  Marek Čihař sleduje osud štolmířských varhan  již od 80. let. Pamatuje tristní podmínky v kostele (haldy holubího trusu a koster), ale také nástroj  v mnohem zachovalejším stavu. O tom svědčí jeho svědomitá fotodokumentace.  Marek Čihař se zabýval  úspěšnou rekonstrukcí  jiného,  rozměrnějšího  nástroje z dílny  J. H. Mundta – varhan v Týnském chrámu.
Štolmířské varhany byly do kostela převezeny  ze  sázavského kláštera společně s dalším vzácným mobiliářem r.  1756.   V nedávné době se jednalo o jejich možném transferu – mj. do Emauz, k realizaci  však nikdy nedošlo.  Divoké devadesátky spojené s nájezdy zlodějů památek pak způsobily škody,  jež za  staletí existence kostela neměly obdoby.

V protikladu k této  smutné skutečnosti  představují  aktivity společnosti M’am‘ aloca nadějné  světlo na konci tunelu.

Rozjasňujícím zážitkem byl také další bod programu – koncert  houslového virtuosa, sibiřského  rodáka, absolventa a posléze pedagoga Novosibirské státní akademie, Alexandra Shoenerta. Od roku 1999 Alexandr žije a tvoří v Čechách. Ve Štolmíři vystoupil se svou matkou  Natálií, která jej doprovázela  na klávesy. Centrem repertoáru  byly umělcovy improvizace na  skladby významných autorů (př. Bach, Mozart,  Dvořák) i na křesťanské a židovské melodie.  Originální a naprosto brilantní technika,  kaskády  nápadů a hudebního vtipu  a hluboké emoční zaujetí interpreta nenechaly nikoho chladným.

Velký zájem veřejnosti o celý program a nefalšovaný osobní vklad všech jeho protagonistů – od členů sdružení  M’am‘a loca, přes průvodkyni kostelem, paní  Miškovskou, organologa Marka Čihaře až po oba hudebníky - snad přispějí k rozšíření  povědomosti  o problematice štolmířských památek.

Už teď všem výše zmíněným patří velký dík – za poselství o tom, že důraz na mezilidské vztahy, život obce , vzájemnou pomoc a úctu ke kulturním a historickým tradicím má velký smysl a navíc přináší radost a energii k dalším podobným počinům.