V tomto konkrétním případě se Samsonova kašna zhruba na necelý měsíc ocitne v intimním prostoru tvořeném vysokou kruhovou stěnou. Tento kruhový prostor bude přímo propojen jakousi lávkou s prostorem prvního patra Domu umění. Návštěvník, který zavítá  do galerie v době konání výstavy se bude moci pohybovat ve vymezeném prostoru, který bude představovat kruhová cesta, a vnímat prostor tak bude pomocí stropu, jenž by nebyl ve vnitřní promenádě instalován. Kašna se tak promění na klenot v galerii aniž by musela být fyzicky přítomna.

Podobné realizace  nejsou v zahraničí žádnou výjimkou.  Například na podobné bázi fungují také realizace japonského sochaře a fotografa Tadashiho Kawamaty, umělce žijícího a tvořícího jak v Tokiu, tak v Paříži nebo Christo a okruh pařížských Nových realistů.

Podle autora Českobudějovické výstavy se těmto umělcům podařilo nenásilnou formou zprostředkovat jejich názor velkému množství lidí. Stejného cíle by rádi dosáhl také Jan Šépka společně se spoluautorem výstavy Janem Bártou.

To zda se něco podobného povede  se Samsonovou kašnou na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích stále zůstává velkou otázkou. Již teď vystavena vlně velké kritiky ze stran veřejnosti, která se již v procesu příprav a domlouvání výstavy rozdělila na dvě části. Jedna část, k níž patří zejména mladší generace je pro výstavu a na její realizaci se již těší, na druhé straně se ozývá majoritní skupina lidí, kteří se s jejím uskutečnění  stále nemohou ztotožnit. Prostřednictvím sociálních sítí se rozpoutala docela vášnivá, emocemi prostoupená debata místních o této kontroverzní výstavě.

Proč takové reakce? Obávají se snad tito přispěvatelé toho, že když jim zahalí  Samsonovu kašnu nebudou si moci upamatovat na její podobu? Nebo je v tom něco jiného?

I to je jeden z důvodů vzniku tohoto projektu, který by měl poukázat na skutečnost, že k opravdovým hodnotám v našem okolí přistupujeme  jako k samozřejmosti.

Autoři by rádi narušili naše vnímání takovýchto hodnot a symbolů města, který se blíží jistému stereotypu. Svou roli v této věci snad hraje také postup doby, kdy je v současnosti vnímání lidí nastaveno také díky různým akcím typu živé umění nastaveno na moderní umění v městském prostoru a památky minulosti jsou často brány jako samozřejmost. Ale  ne vždy tomu tak bylo.  

Zejména na přelomu  16. a 17. století často docházelo právě pomocí  profánní architektury  - kašny  k prostření významu vody pro obyvatelstvo (  Ceasarova kašna v Olomouci, Herkulova Kašna na náměstí v Augsburku,  Neptunova kašna v Římě).  

Šlo o důležité vizuální médium, jehož prostřednictvím donátoři, objednavatelé utvářeli veřejný prostor a zároveň (při užití obrazu, symbolu) například v rámci sochařské výzdoby kašny stojící v samém srdci města dávali najevo své  politické ambice. Samozřejmě, že již tehdy počítali tito jedinci či zájmové skupiny (zastupitelé města, představitelé šlechtických rodin a podobně ) podílející se na formování veřejného prostoru s určitou vizuální zkušeností pozdně středověké a ranně novověké společnosti.  Co vlastně představuje profánní architektura  tohoto druhu pro současného člověka? Nebylo by dobré pokusit se tomuto projektu dát větší rozměry   a přispět tak svým dílem  ke studiu procesu vnímání / vizualisty a dopadu metamorfóz ve veřejném prostoru  a jejich následcích z hlediska  historicko kulturně společenského kontextu?   

Tak či onak, v každém případě by bylo dobré dát prostor věcné debatě a otevřít diskurs věnovaný těmto tématům.

Veronika Polnická

Odkazy a doplňující informace k výstavnímu projektu Jan Šépka Architects – Vnímání:

Termín výstavy :  08.09. – 02.10.2016

Místo konání :  Dům umění
Náměstí Přemysla Otakara II. 38,
České Budějovice

Autor: Doc. Ing. akad. arch. Jan Šépka
Spolupráce: Ing. arch. Jan Bárta

Kurátor : Michal Škoda

Otevírací doba galerie : denně kromě pondělí, 10–13 a 13:30–18

Vstup je zdarma

http://dumumenicb.cz/