JIČÍN: Kronikáři z jičínského regionu se sešli 1. prosince v jičínském zámku. Pozvalo je, tak jako každý rok, Regionální muzeum a galerie, a dostavilo se jich třicet sedm.
Věkový průměr – darmo mluvit, dorost žádný, to ale nepokazilo dobrou atmosféru.
Kronikáři jsou lidé, kteří mají pochopitelně vztah ke své obci, svému kraji. Mají ale i tvůrčího ducha a je mnoho takových, kteří nezůstávají jen u své kroniky. Bádají, sepisují, a nakonec i vydávají různé publikace. Vedení kroniky přináší totiž zákonitě otázky, které se vyplatí zodpovědět či rozvést.
V Porotním sále se sešly rozličné písemnosti, např. knížečky: 10 let městské elektrárny v Nové Pace a Lužanské chalupy a selské grunty – pohled do minulosti. Ta první je dílem Z. Burkerta, J. Hlubučka a J. Vagenknechta, druhou sepsal lužanský kronikář V. Vích.
Kronikáři jsou úspěšní také na poli bádání, např. vysokoveselský Zdeněk Jór hovořil o tom, jak se traduje, že se František Josef podepsal česky jen jedenkráte, ale on může doložit i podpis druhý.
O další odbornou náplň se postarali Radka Janků ze Státního okresního archivu, která mluvila o matrikách a úskalí v bádání v nich, Z. Burkert o zkušenostech kronikáře, ředitel novopackého muzea R. R. Novotný o heraldice a problémech při vzniku obecních symbolů.
Na závěr E. Ulrychová z Regionálního muzea a galerie v Jičíně rozložila své střepy a připomněla kouzlo archeologie.
