Rok všestranné umělkyně Zdenky Braunerové

ROZTOKY U PRAHY: V letošním roce uplyne 150 let od narození Zdenky Braunerové (1858 – 1934), významné osobnosti v oblasti výtvarného umění, ale také neúnavné organizátorky kulturního života. Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, příspěvková organizace zřizovaná Středočeským krajem, nabízí návštěvu jejího ateliéru i výstavu nazvanou Zdenka Braunerová aneb (ne)obyčejný život malířky na přelomu století (1858 – 1934). Zdenka se narodila v pražské patricijské rodině. Otec František August Brauner patřil mezi přední pražské advokáty a byl členem říšské rady ve Vídni. Vypracoval, předložil a obhájil zákon o zrušení roboty. Matka Augusta, rozená Neumannová, měla velký smysl pro krásu a  patřila mezi první sběratelky starožitností.

Přestože pocházela z německé rodiny, byla horlivou českou vlastenkou. Právě ona organizovala salony, které se konaly v jejich pražském bytě. Tady se scházeli význační představitelé nejen českého kulturního a společenského života. Zde získávala malá Zdena vztah k výtvarnému umění, ale i k literatuře. Po matce zdědila malířské nadání, po otci houževnatost. Navštěvovala Vyšší dívčí školu v pražské Vodičkově ulici, spolu se sestrou a matkou byly členkami Amerického klubu dam. Při kreslířských začátcích jí pomáhala matka, další znalosti získala ve škole a následným studiem např. u Františka Ženíška.

Od obrazů ke grafice

První malířská díla Z. Braunerové jsou svázána s Roztokami a Prahou. Venkovská krajina nejen z okolí Prahy, ale také ze Slovácka, Českého ráje a Slovenska, městská zákoutí i motivy z cest do zahraničí, to vše ožívalo v jejích dalších obrazech. Na přelomu století soustředila svůj zájem spíše na grafiku – snad nejznámější jsou pražské motivy z míst, která později musela ustoupit nové výstavbě. Její život výrazně ovlivnilo několik mužů – základy krajinomalby jí přinesla spolupráce s Antonínem Chittussim, básník Julius Zeyer jí byl po celý život rádcem a oporou, pro spisovatele Viléma Mrštíka (po určitou dobu uvažovali o společném životě) ilustrovala jeho Pohádku máje a knižní ilustraci se poté intenzivně věnovala. Její dřevoryty a lepty k dílům Miloše Martena, Růženy Jesenské, Otokara Březiny a dalších přispěly k renesanci české knihy.

Okouzlení Francií

První delší pobyt Z. Braunerové ve Francii se uskutečnil v osmdesátých letech 19. století. Nemálo podnětů získala od manžela své starší sestry Elémira Bourgese, seznámila se s řadou francouzských malířů a sochařů, studovala na soukromé akademii Collarassi. Pravidelně zasílala svá díla na pařížský Salon na Champs de Mars, účastnila se na ženské výstavě v Champs Elysées a v roce 1892 organizovala a navrhla český pavilon Výstavy „ženských umění“ v Paříži. Snažila se představit Francouzům půvab českého lidového umění. V Čechách pomáhala organizovat výstavu francouzskému sochaři Augustu Rodinovi.

Inspirace lidovou kulturou

Od dětství tíhla Z. Braunerová k lidovému kroji, oblíbila si lidové výšivky a textílie. Pod vlivem cest na Moravu se začala věnovat malbě ornamentů na sklo, vytvářela fantaskní pomalované skleněné figurky, navrhovala vázy, nápojové soupravy, malbou zdobila nábytek atd. To vše se později odrazilo ve vybavení a výzdobě roztockého ateliéru.

V roli organizátorky a mecenášky

Na počátku 20. století trávila malířka většinu času v Čechách. V roztockém mlýně, který rodina vlastnila, si v letech 1903 – 1904 nechala podle svého návrhu postavit ateliér, který v sobě skrýval prvky anglického domu i venkovské chalupy. Uměleckou dílnu s obytnou částí však využívala pouze v letním období, zimu trávila v pražském bytě. Během života se stýkala s celou řadou významných představitelů uměleckého a společenského života, např.s F. Halasem, D. Jurkovičem, manžely Kramářovými, R. Svobodovou, bratry Mrštíkovými, M. Švabinským. Podporovala mladé umělce jako např. F. Bílka, J. Zrzavého, F. X. Šaldu, J. Úprku, a to radou i finančně. Svým životem vlastně předběhla dobu, zcela se vymykala tehdejším představám o životě dcery z dobré rodiny. Výrazným způsobem se zapsala do dějin novodobé české grafiky a knižní ilustrace. Naopak do románového zpracování jejího života se můžeme začíst ve dvou knihách Františka Kožíka – Na křídle větrného mlýna a Neklidné babí léto.

Rok ve znamení Z. Braunerové

Roztocký ateliér koupilo Středočeské muzeum v Roztokách v roce 1974. Celková rekonstrukce do původního vzhledu proběhla po ničivé povodni v létě 2002. Návštěvníci tak dnes mohou obdivovat stálou expozici s řadou předmětů připomínajících významné osobnosti, vcítit se do atmosféry doby, kdy v ateliéru Z. Braunerová žila a tvořila. K vidění je řada jejích děl, například malované sklo i nábytek, obrazy, užitkové předměty, ale i bibliofilské výtisky knih. Ateliér je přístupný od dubna do října mimo pondělí vždy od 10 do 18 hodin. Ve výstavní síni v bývalé roztocké tvrzi mohou zájemci do 10. srpna 2008 (otevírací doba je stejná jako u ateliéru) navštívit výstavu věnovanou životu a dílu této neobyčejné ženy. Na panelech se tu seznámí se všemi etapami jejího života, k vidění jsou skicáky, fotografie, dopisy, ukázky ze sbírek lidového umění, obrazy, grafiky atd. Pro vážné zájemce bylo vydáno přes 10 grafických listů zachycujících zejména pražské motivy. Výstava s názvem „Zdenka mezi námi“, která se uskuteční od 29. května do 30. října, přinese fotografie z divadelních představení a dalších akcí na téma Zdenka Braunerová. Doplněna bude výtvarnými pracemi dětí z ateliéru sdružení Roztoč.

 Na konci roku 2007 bylo založeno občanské sdružení Salon Zdenky Braunerové, které připravuje ve spolupráci se Středočeským muzeem a městem Roztoky na sobotu 17. května „Salon Zdenky Braunerové – Má dívenka jak růže jest“. V 10 hodin se uskuteční zádušní mše v kostele sv. Klimenta na Levém Hradci, od 13 do 16 hodin proběhne Garden party u roztockého ateliéru, na ni naváže v prostorách roztockého zámku koncert pěvkyně Zdeňky Kloubové, v 17.30 pak vystoupí opět na zahradě u ateliéru cimbálová muzika.

„Salon Z. Braunerové podruhé“ je připravován na 21. září a také Den Středočeského kraje 28. října ponese název „Návštěva u Z. Braunerové“.

Eva Veselá