čtvrtek
18. července 2024
svátek slaví Drahomíra
Školní třídy vypadaly ve všech školách stejně. Předpis nařizoval jednotné vybavení, které zahrnovalo kromě školních lavic také katedru učitele, zelenou tabuli a nesměl chybět obraz prezidenta na stěně a nástěnka.
© Zdroj: Retro muzeum Praha



Retro muzeum Praha zve návštěvníky do základní školy 70. a 80. let minulého století

PRAHA: Jak to vypadalo v českých základních školách v období normalizace a dekádu poté, připomíná Retro muzeu v Praze. Ve čtvrtém patře obchodního domu Kotva je totiž možné si prohlédnout historickou školní třídou, na kterou povinně dohlížel obraz prezidenta republiky. Návštěvníci zde najdou ukázky starých učebnic, slabikáře, školní sešity, žákovské knížky nebo výtvarné potřeby. Zavzpomínají na všudypřítomné nástěnky i na to, co tehdejší děti ve škole potkávalo. Od 21. 8. do 4. 9. mají navíc až dvě děti v doprovodu dospělého vstup do retro muzea zdarma.

od 21.08.2023 do 04.09.2023
Autor článku: 
Nikola Lörinczová

„Děti drží kornouty se sladkostmi, na zádech aktovky a mávají uslzeným rodičům před odchodem do své třídy. Tento pohled na nástup do prvních tříd se každoročně 1. září zřejmě nezměnil, ale jinak je dnes vše docela jinak, s úsměvem komentuje Michal Petrov, spolupracovník Retro muzea Praha a autor knih Retro ČS 1, 2, 3. Co zažívaly děti 70. a 80. let ve školách? Jaká zde vládla atmosféra, jací bývali učitelé, jaké měli školáci pomůcky, to si můžete připomenout v Retro muzeu v Praze.

 

Povinné centralizované školství

Ještě před nástupem na základní devítiletou školu děti navštěvovaly od tří let školu mateřskou a mnohé z nich od 3 měsíců věku i jesle, aby mohly matky po krátké mateřské dovolené opět nastoupit do zaměstnání. Děti tak byly vychovávány mimo rodinu od velmi útlého věku.

„Devítiletá školní docházka byla jako dnes ze zákona povinná. Zákon a centrální předpisy také určovaly podobu školství v celé republice. Platily jednotné školní osnovy pro každý ročník školy, přísné hygienické i stravovací normy. Školství mělo jasně danou strukturu a bylo schopné plošně zajišťovat základní vzdělání na poměrně vysoké úrovni, komentuje výstavu Michal Petrov.

Učit mohli pouze aprobovaní pedagogové a počet žáků ve třídách byl běžně vysoký. Třídy byly většinou nacpané k prasknutí a počet 35 žáků nebýval výjimkou. Silné ročníky dětí se učily, kde se dalo. Před výstavbou velkých pavilonových škol se učívalo běžně v několika od sebe oddělených školních budovách. Velké pavilonové budovy pak mnohde základní školy sjednotily a slouží ke svému účelu dodnes.

 

Vybavení školy

Školství bylo zcela bezplatné, děti při nástupu do školy dostaly veškeré potřebné vybavení, sešity, žákovské knížky i základní psací pomůcky. Učebnice dostávaly děti zapůjčené a na konci roku je vracely k dalšímu použití. Učebnice tak sloužily doslova do roztrhání. Obsah učebnic sestavovali odborníci pod dohledem strany a vydávalo je Státní pedagogické nakladatelství, stejně jako ostatní učební pomůcky – učební kartičky, mapy, plakáty, atlasy aj. V každé škole se děti učily z totožných učebnic. Na legendární věty ze Slabikářů 80. let „Máma mele maso“ vzpomínají dospělí s úsměvem dodnes.

 

Frontální výuka

Všechny děti seděly ve stejných lavicích v podobných třídách s podobným vybavením. Za katedrou u tabule měl své místo učitel. Ve školách převažovala frontální výuka, kdy učitel vyložil látku, děti si zapsaly zápis do sešitů, dostaly domácí úkoly na procvičení a pak byly zkoušené. Běžné byly pětiminutové testy, zkoušení u tabule anebo v lavici. K tomu neodmyslitelně patřil strach z učitelského notýsku se známkami a vyvolávání podle abecedy nebo aktuálního data napsaného v pravém horním rohu na tabuli. Každý pedagog měl však svůj osobitý styl a mezi bručouny a tvrdými příznivci režimu ve školách působili lidé, kterým na dětech záleželo, a ti i v nepříznivé době dokázali předat žákům více než jen vědomosti.

 

Školní strava

Děti měly přísně předepsanou školní stravu. Pro mnohé děti převážně v chudších oblastech školní stravování představovalo jediné hodnotné jídlo během dne. Do školy si děti nosily z domu svačiny často ve vymytých sáčcích od mléka, většinou kus pečiva a jablko. Ve školních jídelnách platily stravovací normy podle věku dítěte. Pitný režim paradoxně školy zavedený neměly. Děti pily o přestávkách ze školních umyvadel čistou vodu a až čaj k obědu. Do škol se zaváděly mléčné programy. Určitě si mnozí vzpomenou na paní kuchařky ve školních jídelnách, jak dětem rozmíchávají v mléce aromatické jahodové a banánové příchutě.

 

Všudypřítomné předpisy… na obuv i cvičební úbor

Předepsané bylo také obutí. Děti musely nosit pevnou uzavřenou obuv kvůli bezpečnosti, což se na druhém stupni náctiletým školákům už dost příčilo. Přezůvky kontroloval v šatnách pan školník a nesprávné školní obutí se stávalo centrem povyku školních autorit. Předpisy určovaly také cvičební úbor, který museli rodiče školákům na začátku školního roku pořizovat. Děvčata měla cvičky, modré trenýrky a bílé triko, chlapci bílé tílko a červené trenýrky, všichni modrou teplákovou soupravu, která se stala jedním ze symbolů té doby.

I přes to, že se v 70. a 80. letech stalo školství nástrojem ideologie, se mnohým učitelům povedlo umožnit dětem nahlížet na život i jinou optikou, než rozkazovala vládnoucí strana, a zachovat prostor pro kritické myšlení a individuální přístup. Toto období zanechalo nezaměnitelnou stopu v historii českého školství a stále nám připomíná, jak moc dokáže politika ovlivnit základní aspekty našich životů. Přijďte si do Retro muzea zavzpomínat a porovnat, kam se doba posunula.

 

O Retro muzeu Praha

Během prvního roku zavítalo do muzea 55 000 návštěvníků. Muzeum je umístěno ve čtvrtém patře OD Kotva a představuje design, trendy i běžný život v 70. a 80. letech minulého století v Československu. Rozkládá se na více než 2 000! metrech čtverečních a ukazuje dnes již více než 12 000 unikátních předmětů. Husákovy děti a jejich rodiče mohou v Retro muzeu Praha zavzpomínat, ti mladší se zase atraktivním způsobem seznámit s nedávnou historií. www.retromuzeumpraha.cz

Retro muzeum Praha                                  

OD Kotva, 4. patro                                      

náměstí Republiky 656/8

110 00 Praha 1

Česká republika

Otevírací doba: denně 9:00 - 20:00

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení tzv. velkou mediální novelu – novelu zákona o České televizi, Českém rozhlase a televizních a rozhlasových poplatcích.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní
Co se děje
17.07.2024

ČR: Návštěvnost kulturních zařízení vzrostla podle předběžných údajů Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) v roce 2023 o více než deset procent oproti roku 2022 ve všech sledovaných oblastech kultury. Stále však zaostává za hodnotami roku 2019. Nejvíce se hodnotám roku 2019 blíží oblast památek, kde se návštěvnost pohybovala okolo 92 % předcovidových hodnot a meziročně vzrostla z 12,1 na 13,7 mil. návštěvníků.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Architektura, Hudba, Výtvarné umění, Ostatní, Památky
Nepřehlédněte
17.07.2024

ČR, ZAHRANIČÍ: Spolek Moje česká škola vyhlašuje letní soutěž v tvůrčím psaní pro vícejazyčné děti: „Urob si sám aneb Jak se žilo kutilům”. V soutěži mají děti za úkol připravit rozhovor s prarodiči, příbuznými nebo sousedy právě na téma kutilství, které je významným českým národním a kulturním fenoménem. Příspěvek může mít formu textu, komiksu, videa či animace. Zapojit se mohou jednotlivci i žákovské kolektivy. Všichni výherci získají knižní ceny. Konečný termín pro přijímání soutěžních příspěvků je 1. října 2024. Realizace soutěže je podpořena v rámci dotační výzvy MZV ČR: “Projekty zaměřené na spolupráci s krajanskými komunitami v zahraničí pro rok 2024”.

 

Celá ČR, zahraničí
Děti a mládež, Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly, Vzdělávání, Menšiny a cizinci
Co se děje
16.07.2024

ŘEHLOVICE: Kulturní centrum Řehlovice je významným místem setkávání umělců a komunity z Česka i Německa. Zaměřuje se na propojení umění a kultury prostřednictvím různých projektů, včetně divadelních produkcí, výtvarného sympozia Proudění – Strömungen a dalších kulturních akcí. Důležitým prvkem je také podpora česko-německého dialogu, který reflektuje geografické i historické souvislosti místa. S úctou k historii a snahou o zachování autentické architektury se Kulturní centrum Řehlovice, nedaleko Ústí nad Labem, stalo nejen místem inspirace, ale i tvůrčího rozvoje pro širokou veřejnost. Lenka Holíková, zakladatelka a ředitelka centra, mě provedla všemi jeho objekty v letošním nejdelším dni roku, 20. června. Po prohlídce jsme v centru vedly rozhovor nejen o tom, jak Lenka s neúnavnou energií a podporou svých spolupracovníků a dobrovolníků již 25 let proměňuje téměř zchátralý statek v oázu kreativity a kulturního dění.

Ústecký kraj
Cestovní ruch, Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Architektura, Hudba, Výtvarné umění, Lidová kultura, Památky, Menšiny a cizinci
Články a komentáře
17.07.2024