VYSOKÉ MÝTO: Náhody. Všechno jsou to jen náhody. Před lety jsem začala pracovat v muzeu, myslím, že to tehdy byla šťastná náhoda. A před pár lety jsem další šťastnou náhodou začala hledat informace o vysokomýtských židovských rodinách. Každý objev je pro mě fascinující. Vždyť ožívají příběhy lidí odsouzených nenávistí jednoho tyrana k zavraždění v koncentračních táborech. Každá taková objevená drobná zpráva, předmět nebo fotografie a zmizelé tváře jakoby kouzlem ožívají. Podělím se s vámi o poslední silný příběh, jež se mi stal. Psal se rok 1899 a Max Vohryzek se oženil s krásnou Hermínou z rodu Weinerů. Postupně přivítali na svět dvě děti, Otu a Annu. Ve Vysokém Mýtě společně sedlačili a provozovali obchod s železem. Max zemřel v roce 1941 a prosinec následujícího roku znamenal katastrofu pro ostatní. Majetek, který rodině zůstal, ukryla Hermína u dobrých sousedů. Takhle Hermína ukryla i sadu alpakových příborů.
Ota zůstal po celý život svobodný. Anna se provdala za filmového kritika Karla Smrže, a díky tomu ona ani její dcerka Hanička nemusely nastoupit do koncentračního tábora. Hermína a Ota ano. Z Vysokého Mýta putovali s ostatními sousedy židovské víry nejprve do Pardubic a odtud do Terezína. Vnučka Hanička, zvaná v rodině Pikulička, posílala do Terezína alespoň své fotografie a krátká psaníčka. Stal se ale zázrak – Hermína se dožila osvobození v Terezíně, Otu zastihl konec války na pochodu smrti. Rodina se opět shledala. A neobjeveny se dočkaly konce války i příbory pečlivě ukryté v sousedství.
Hermína, v rodině se jí říkalo Babáček, je dál používala, poté dcera Anna a pak i vnučka Hanička. Hermína zemřela v roce 1973, Anna o rok později a Hanička Pikulička roku 2021. Se stejnou láskou příbory ochraňovala pravnučka Hermíny – paní Markéta Rokytová. Když jsme se s Markétou poprvé setkaly, přišlo to jako blesk. Cítily jsme se jako staré známé, které navíc pojí stejný zájem – úcta k Markétiným předkům. Příběh o ukrytých příborech jsem znala, netušila jsem ale, že je rodina dodnes opatruje. A už vůbec jsem netušila, že příbory vyrobil velmi známý vysokomýtský nožíř Bohumil Rejman.
Řetězec neuvěřitelných životních náhod a dojemných okamžiků dnes získal další článek. Paní Markéta si přála, aby rodinná památka dělala radost a darovala mi ji. Věděla moc dobře, jak na mě zapůsobí. S pocitem hluboké pokory se tedy poprvé dotýkám předmětů zrozených ve městě, jež tak dobře znám. Předměty s příběhem – to je sen každého správného muzejníka. Proto i já sadu rozdělím a část se všemi informacemi daruji muzeu. Instituci, v níž 26 let pracuji.
Další díl získá řetězec tohoto příběhu v polovině září 2022, kdy ve Vysokém Mýtě budou za přítomnosti potomků odhaleny kameny zmizelých pro Otu a Hermínu. A já vím, že i tato událost bude jen dalším z článků příběhu a že nebude dílem posledním.
Vizitka
Soňa Krátká je kurátorkou sbírek v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, kde se specializuje na tradiční lidovou kulturu. Podílela se mj. na úspěšném zápisu Vodění jidáše na krajský i republikový seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Intenzivně se také věnuje dokumentování příběhů vysokomýtských židovských rodin. Její zásluhou bylo odhaleno i několik kamenů zmizelých na Pardubicku.
KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Královéhradecký kraj ocenil významné osobnosti v regionu. Mezi oceněnými je kardinál Dominik Duka, ředitel Oblastní charity Červený Kostelec a laureáti z oblasti sportu, školství, vědy i umění. In memoriam získal Medaili Královéhradeckého kraje I. stupně uznávaný zoolog a „Legenda Krkonoš“ Jiří Flousek.
ČR: Spolek Kašpar je soubor, který je již více jak třicet let etablovaný na české divadelní scéně. Aktuálně hraje v Divadle v Celetné a v komorním prostoru Klubovna v Jindřišské ulici. V letošním roce se Spolek Kašpar ve spolupráci s Divadlem v Celetné, Klubovnou a Rádiem Kašpar rozhodl vypsat první ročník anonymní dramatické soutěže KAŠPAR.DRAMATIK o nejlepší původní divadelní hru na téma „STRACHY / OHROŽENÍ“.