Filmové festivaly jsou největší zkouškou z hlediska přepravy filmů - během několika málo dnů je třeba dopravit velké množství filmů na stovky projekcí. To vyžaduje speciální servis nad rámec běžné dopravy. Tím spíš, že festivalové filmy z celého světa nemívají mnoho kopií a po promítání se musí zase rychle poslat dál. Potvrzuje to i Jiří Kouba ze zákaznického servisu společnosti TNT Express, která se podílí na dopravě filmů pro právě probíhající Festival nad řekou v Písku: "Přivážíme desítky filmů třeba z Ameriky a ze zemí mimo Evropskou unii. Musíme mít přesný časový harmonogram a perfektně vyřešené clo a pojištění."
Ostatně spolupráce TNT Express s Festivalem nad řekou není náhodná. TNT Express podporuje i další festivaly, jako jsou Jeden svět nebo Febiofest, a má tedy v oblasti přepravy filmů výborné zkušenosti.
Kočovní promítači
První filmové představení se odehrálo v roce 1895 v Paříži. Filmů bylo zpočátku málo, a tak provozovatelé kinematografických představení, stejně jako komedianti a podobné kočující skupiny, putovali z města do města, aby našly nové diváky. Vedle toho bylo jejich hlavní starostí udržet drahou promítačku a filmy v suchu, tmě a chladu. Tehdejším nejběžnějším dopravním prostředkem byl koňský povoz, takže trpěl jak materiál, tak provozovatelé. Filmové potřeby se zpočátku dopravovaly přímo z Francie, nejčastěji vlakem. Stejnou cestou putovaly na vyvolání také první filmy natočené na našem území. Nekvalitní materiály, zdlouhavá přeprava a nedostatečné obaly často způsobily, že se po týdnech čekání na vyvolaných svitcích nic neobjevilo (kromě tmy a rozmazané šedi). Tehdy se spolu s filmovým pásmem posílaly i noty nebo gramofonové desky. Hudební doprovod byl totiž nedílnou součástí němých filmů. Občas se ovšem zápis hudebního doprovodu ztratil a pak musel pianista v promítacím sálu improvizovat.
S ohněm v patách
Původní krátké šoty brzy nahradily hrané a technicky stále dokonalejší filmy s dějem. Jejich vzrůstající nabídka vyvolala větší poptávku, která vyústila v otevírání stálých kin. Podle dostupných údajů bylo v roce 1919 na českém území na 500 kin a 38 půjčoven. Tehdejší filmy měly ovšem jednu velkou nevýhodu - byly z vysoce hořlavého celuloidu. Manipulace s nimi si proto žádala ta nejpřísnější opatření: například při autobusové přepravě musely být filmy utěsněny v kovových schránkách a umístěny pouze na střeše vozidla. Při promítání zase bylo nutné oddělit projekční přístroj od obecenstva zvláštní plechovou kabinou, v níž byly dva kbelíky s vodou a mokrá houně. I tak vzrušující filmový zážitek často končíval neméně vzrušujícím útěkem z hořícího biografu.
Ne nadarmo visívala v promítacích kabinách cedule: při vzniku požáru okamžitě utečte a nepokoušejte se nic zachraňovat. Konec tohoto nebezpečí znamenal až nástup bezpečnějších filmových materiálů na začátku 60. let minulého století.
Dvě hodiny = 20 kilogramů
S nehořlavými filmy se také lépe manipulovalo, což se projevilo i při jejich přepravě. V té dodnes převládá vlaková doprava doplněná o poštovní služby. Do kin se kopie rozváží z distribučních center v plechových boxech. Nejčastěji používaný 35 mm filmový pás je přitom rozdělen na menší díly. V Česku mají distribuční díly délku přibližně 560 až 600 metrů. Například dvouhodinový film váží 20 až 30 kg a vejde se do dvou boxů, po třech dílech v každé z přepravních schránek.
Zašifrované představení
Tato klasická přeprava filmů se dnes postupně vytrácí. V posledních letech totiž distributoři přistupují k digitální projekci, která při nižších nákladech umožňuje větší dostupnost a rozmanitost filmů. Digitální kopie stojí pouze pětinu klasické filmové kopie, a protože je uložena na malém harddisku, je snažší ji přepravovat než neskladné a těžké filmy. Digitální projekce je také kvalitnější a díky šifrovanému záznamu poskytuje rovněž vyšší ochranu před pirátstvím. Aby nebylo možné kopii zneužít, distributor filmu zasílá provozovateli kina dešifrovací klíče, bez kterých není možné film v určeném kině přehrát. Film se dá distribuovat i pomocí satelitu nebo internetu, v Evropě se však tento způsob zatím nepoužívá, prý z ekonomických důvodů. V USA je tento systém běžný a ještě více ulehčujedistribuci kopií.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?