Praha zakletá do kouzelných barevných příběhů

<p>NADĚJKOV: Praha je městem, které přímo vybízí k tomu, aby se o něm dlouze psalo a vyprávělo. Láká mnoho spisovatelů. Jednou z těch, kteří měli čest o tomto městě napsat knihu, je i Olga Černá z Nadějkova, která je autorkou textu průvodce nazvaného To je Praha. Jedná se o volné pokračování slavné série průvodců malíře a ilustrátora Miroslava Šaška. Jak tato kniha vznikala, mi autorka prozradila v rozhovoru.</p> <p>Jaké je to navázat na někoho, kdo si již vydobyl ve světě široké uznání?</p> <p>Je to hlavně velká zodpovědnost: pořád si děláte starosti, aby text původní průvodce mechanicky nenapodoboval, nevykrádal, nevezl se na vlně zájmu o Šaškovy knihy… S autorkou ilustrací Michaelou Kukovičovou i s nakladateli Jurajem a Terezou Horváthovými jsme se shodli, že určitě nechceme (a ani nemůžeme) vytvářet průvodce Prahou „jako od Šaška“. Naše Praha se s jeho Paříží, Londýnem nebo Římem shoduje formátem a rozsahem, hlavní důraz je v ní také položen na ilustrace, ale náš pohled na město, auta nebo turistiku už musí být jiný, dnešní. </p> <p>V dnešní době vychází mnoho průvodců o Praze. Bylo těžké vybrat taková témata, která by čtenáře zaujala a představila jim Prahu z jiného pohledu? </p> <p>Protože v Praze už téměř čtvrt století nebydlím, vycházela jsem při psaní ze vzpomínek, rozhovorů s Míšou Kukovičovou a Horváthovými, a taky jsem se ptala svých přátel, co jim v Praze připadá důležité a zajímavé. Hlavně těch, kteří v Praze vyrostli, pak byli delší čas někde daleko, třeba v Mongolsku nebo v Brazílii, a díky tomu vidí město jinýma očima. Hodně mi také pomohl blog Praga magica a facebooková skupina Pražské vycházky.</p> <p>Miroslav Šašek není v Čechách příliš známým umělcem. Odcestoval v roce 1947 a vzhledem k politické situaci se již nemohl vrátit. Přesto vy jste o něm jistě mnoho slyšela. Je totiž vaším příbuzným. Můžete nám přiblížit tohoto umělce, jaké na něj máte vy osobně vzpomínky?</p> <p>S Miroslavem Šaškem jsem se bohužel nikdy nesetkala, protože jsme každý žili na jiné straně železné opony. Byl bratrancem mojí babičky a když v roce 1980 zemřel, bylo mi šestnáct let. Znala jsem ho jen z vyprávění a od dětství jsem také setkávala s jeho knížkami, které jsme měli doma. Textům v angličtině nebo němčině jsem tehdy sice nerozuměla, ale jeho obrázky jsem měla ráda.</p> <p>V současné době vychází Šaškovy průvodce nově i v Čechách v nakladatelství Baobab. Který z těchto průvodců máte nejraději? </p> <p>Nemůžu říct, že bych měla jeden nejoblíbenější. Na Šaškových This is… se mi celkově líbí hlavně to, jak dokážou vystihnout duši místa, která popisují, jejich vtip a zájem o obyčejné, všední detaily. Když jsem byla malá, měla jsem nejradši obrázky na předsádkách: na začátku vchází malíř do knihy/města „v civilu“, na konci odchází proměněný: z Paříže v baretu, z Edinburgu ve skotské sukni, z Řecka jako kentaur…<br />
Jsem ráda, že se pro česká vydání průvodců To je Řím a To je Austrálie podařilo najít a naskenovat originály původních ilustrací. Díky nim jsou mnohem kvalitnější než jejich anglické nebo německé reedice.</p> <p>Kromě tohoto průvodce jste autorkou i řady dětských knih například Kouzelná baterka, Z domu a zahrady, Jitka a kytka. Kde nejraději píšete tyto knihy? Co vás k jejich vzniku nejvíce inspiruje?</p> <p>Dneska píšu většinou tam, kam si můžu položit notebook, zrovna teď třeba na stole mezi (částečně) vyžehleným prádlem. Ale hlavně nanečisto v hlavě – potřebuji si nápady napřed vychodit, vsedě u stolu toho moc nevymyslím. Inspiruje mě to, co žiji, potkávám, nebo bych chtěla potkat. Dětem na besedách někdy říkám, že psaní má jednu ohromnou výhodu: když si něco moc přejete a nemůže se vám to splnit, vždycky si to můžete aspoň napsat. Nebo nakreslit.</p> <p></p> <p>Průvodce To je Praha je unikátní především svým jedinečným zpracováním, a to jak po stránce literární, tak i výtvarné. Barevné ilustrace vytvořené formou koláže od Michaely Kukovičové představují město hravě s jemným citem pro detail. V obrazech se mísí poetika s magičností, a to je právě to, co z Prahy dělá město „femme fatale“. Věřili byste, kdo všechno si může přisednout na koně sv. Václava? Víte, kam Pražané chodí běžkovat? Jak to bylo s prvním pražským chlebíčkem? To vše a mnohé další se dozvíte v novém průvodci Prahou, který potěší děti i dospělé. Při čtení této knihy vám tak nějak samovolně toto město přiroste k srdci. Průvodce vyšel rovněž v anglické verzi.</p> <p>www.baobab-books.net</p> <p></p> <p>Poznejte Prahu jinak!<br />
Zajímají vás starobylé příběhy, které se odehrávají v místech s nevšední atmosférou? Chcete strávit příjemné odpoledne a rádi se zaposloucháte do lehce mrazivého vyprávění okořeněného barevnou a svěží přítomností? Potom neváhejte a vydejte se na procházku do Nového Světa s nadšencem historie a velkým znalcem Prahy Petrem Ryskou. V jeho příbězích znovu ožívají zvláštní pražské postavičky, umělci, malíři a všichni, kteří stáli tak trochu mimo společnost, a zároveň byli či stále jsou nedílnou součástí pražského koloritu a především koloritu Nového Světa. Na své si přijdou i milovníci legend a duchařských povídek, dozvíte se například o úpějící jeptišce za zdmi kláštera, o kříži, který dokázal léčit bolavé zuby, jak spanilá světice přišla k vousům či jak se z obyčejného kuchyňského nářadí staly dělové koule. Petr Ryska vám rovněž odkryje několik dosud nevysvětlených záhad spojených s touto navenek tak milou čtvrtí, která ovšem kdysi přetékala chudobou a kde se v letním čase žilo spíše na ulici než v malých těsných domcích. Kromě Nového Světa můžete v rámci projektu Petra Rysky Praha Neznámá zavítat i do dalších méně známých pražských čtvrtí například do chudinské kolonie Na Slatinách, luxusní vilové čtvrti Ořechovka,<br /> funkcionalistické kolonie Baba, zjistit, jak bydlela Lída Baarová na Hanspaulce či prozkoumat první prvorepublikové sídliště Zelená liška.</p> <p>Veškeré informace naleznete na:<br />
www.prahaneznama.cz</p>