Plamen poznání pro lidi bez domova

Potkáváme se s nimi téměř denně. Lidi, kteří přišli o střechu nad hlavou, bezdomovci. Mnozí z nás si kladou otázku, jak jim pomoci? Dát drobnou minci? Je však možné udělat víc. Otevřít v těchto lidech schopnost kreativity a komunikace, která vede k systematické činnosti a následně k odpovědnosti. To si uvědomila Denisa Mikešová a pro lidi bez domova založila výtvarný ateliér s názvem Plamen poznání.

Jazyk barev a tvarů je srozumitelný všem

Je moc těžké, aby nám oni vysvětlili, co cítí, a stejně tak je těžké, abychom tomu porozuměli. Určitě je nutné nabídnout takovou formu komunikace, která bude možná beze slov. S těmito myšlenkami procházela mladá výtvarnice pražskými ulicemi. „Jsem věřící a jednoduše jsem nemohla jen tak projít kolem člověka, který seděl na zemi a žebral. Začala jsem se sama sebe ptát, čím mohu těmto lidem pomoci. Jsem výtvarnice, a tak mě napadlo, že bych mohla uspořádat výstavu výtvarných prací těchto lidí. Vzala jsem barvy a papíry a obešla je přímo na ulici.“

Venku se tvořit nedalo, ale Denisa znala bratry františkány u kostela Panny Marie Sněžné, a tak je požádala o pomoc. Poskytli jí malou místnůstku v klášteře, do níž se poté začali jednou týdně trousit muži a ženy v ošuntělém oblečení.

Výtvarný ateliér s oficiálním programem a názvem Plamen poznání zahájil svou činnost roku 2005, a to v Praze i v ČR první výstavou výtvarných prací lidí bez domova. Konala se v kapli sv. Jana Nepomuckého přiléhající ke klášteru bratří františkánů. Je to místo nedaleko pražského Můstku, kde je koncentrace bezdomovců značná, a proto zainteresovaní s napětím čekali na odezvu. „U lidí z ulice jsme se setkali s údivem a radostí. S údivem, co nás to napadlo, že nás vůbec něco takového napadlo, a s radostí, že mohou tvořit a při tom na chvíli zapomenout na své starosti. S vděčností, že skrze obrázky konečně něco sdělují druhým, že už nezůstávají ponecháni sami sobě, jak to na ulici chodí. Mnozí tzv. normální občané si ťukali na čelo, ale spousta jiných nám držela palce a pomohli.“

Projekt zaštítila Farní charita Praha 1 Nové Město (dále jen FCH), ale na speciální prostory prostředky nejsou. Klienti výtvarného ateliéru se setkávají v jídelně Azylového domu sv. Terezie (zařízení FCH Praha 1), a tak je pochopitelně nutné dodržovat jeho řád. Kapacita je omezená (max. 10 lidí), ale dveře jsou tu otevřenépro každého člověka bez domova. Nesmí však být opilý nebo pod vlivem drog. Jednou se může přijít nezávazně podívat a tzv. přičichnout k tomu, co se tu vlastně dělá. Poté se svobodně rozhodne, zda bude docházet pravidelně. Stálí klienti si mohou i přivydělat, protože výrobky se prodávají na akcích neziskovek nebo na trzích. Získané prostředky se jim ve spolupráci se sociálními pracovnicemi vyplácejí přímo.

Entuziasmus někdy střídá únava

Klienty od začátku vede jen výtvarnice Denisa Mikešová. Vedle své umělecké živnosti – zabývá se zdobením historických kovových zbraní technikou leptání – navštěvuje dvouletý kurz arteterapie, kterou by chtěla v prostředí bezdomovců zavést. Zajišťovat tříhodinový chod ateliéru je velmi náročné, protože se zde pracuje na principu individuálního přístupu. Denise záleží na tom, aby si klienti, i přes jejich momentální situaci, uvědomili svou jedinečnost a důstojnost, a rovněž se pokouší vytvořit prostředí, které by umožnilo obnovu celé „bezdomovecké“ bytosti. Aby se cítili v ateliéru dobře a rádi se sem vraceli. „ Ano, jsou tady někteří, kteří s námi udělali první výstavu a chodí dodnes. Bylo by naivní věřit, že se někdo díky výtvarné aktivitě dostane z problémů, ale myslím, že tato tvorba je významnou ´pomocí na cestě´. Je to jako když jste hodně unavení a zdrcení a najednou vás někdo pozve, abyste si s ním v klidu vypili šálek čaje – odpočinete si. Navíc klienti si při setkání ten čaj či kávu skutečně uvařit mohou. A když vytvoří něco pěkného, povzbudí je to. I díky aktivitě v ateliéru se některým z nich povedlo odrazit se ode dna a snadněji zvládli těžkosti, které museli řešit ve všedním životě. A to je obrovská moc jakéhokoli umění, nejen výtvarného.“

Výtvarné techniky jsou jednoduché a přitom velmi dekorativní: ubrousková technika zvaná dekupáž, pletení z pedigu, kresba na látku, batikování textilií, pletení a háčkování, odlévání voskových a gelových svíček, dekorativní smaltování a výroba přání a pohlednic formou koláže.

Hlavní je nevzdat to

Práce v ateliéru je mnoho, protože je nutné předem každému klientovi připravit pracovní materiál. Je potřeba zajišťovat prodeje, dělat vyúčtování a mnoho dalších dílčích činností. „Na jednoho člověka je toho moc, chybějí dobrovolníci, kteří by s bezdomovci chtěli pracovat, a na placeného výtvarníka nejsou finance. Je jasné, že stálý pracovník v ateliéru by projekt Plamen poznání ´zvedl´ jak odborně, tak organizačně, a tím by mu zvýšil kredit. Zatím to však musím zvládnout sama s pomocí přátel,“ říká Denisa Mikešová.

Nechce to vzdát, protože tento projekt je podle ní důležitá služba. O tom svědčí i to, že se tu doposud vystřídalo už několik desítek bezdomovců.

Výtvarné aktivity mohou tyto lidi mimo společenské vazby motivovat k osvojení si základních pracovních návyků. Klienti jsou podle jejich zájmu a schopností vedeni k výuce kresby, malby či jiné výtvarné techniky. Nikdo snad už nepochybuje, že taková činnost může napomoci prevenci kriminality a že má šanci posunout člověka bez domova k integraci zpět do společnosti. S tímto vědomím přistupuje k činnosti ateliéru i Městská část Praha 1 jako hlavní donátor. Plamenu poznání již několikátým rokem poskytuje grant, který pokryje především náklady na výtvarné potřeby. Organizátorka i klienti shání (zatím neúspěšně) sponzora, protože charitní organizace má finanční problémy a dalo by se říci, že ateliér neustále bojuje o přežití. I prostřednictvím tohoto článku chtějí oslovit někoho, kdo by byl ochoten poskytnout v Praze prostory. Hledají světlou dobře větratelnou místnost s elektřinou a tekoucí vodou pro dílnu se sociálním zařízením a přilehlou menší suchou místnost pro sklad.

Na otázku co plánuje, mi Denisa předestřela několik krásných vizí: „Pokud by se povedlo najít alespoň jednu místnost pro nezávislou dílnu, mohla by sloužit nejen pro Plamen poznání, ale i pro jiné klienty FCH. Nicméně s vlastními prostorami bychom mohli rozšířit tvůrčí aktivity a konečně bychom směřovali k otevření vlastního malého obchůdku s výrobky klientů a klientek. Rovněž jsem mluvila o arteterapii. Věřím, že výtvarná činnost psychické poruchy a zranění bezdomovců eliminuje a léčí.“

Nejbližší akcí Plamene poznání bude jednodenní vánoční prodej, který koncem listopadu nebo začátkem prosince každoročně pořádá Krajský úřad Středočeského kraje. Kromě prezentací na trzích neziskových organizací a chráněných dílen má výtvarný ateliér ambice získávat cílené zakázky pro konkrétní zájemce a firmy.

Schůzky výtvarného ateliéru se konají v jídelně Azylového domu sv. Terezie v pražské Pernerově ulici a lidé bez domova se tu setkávají každý čtvrtek od 15 do 18 hodin.

O činnosti ateliéru a sortimentu uměleckých výrobků se můžete dzvědět víc na: http://www.farnicharita-praha1.wz.cz/plamen/plamen.html  http://www.statek.org/view.php?nazevclanku=plamen-poznani

Mária Uhrinová