Pavel Svoboda představuje Mezinárodní hudební festival F. L. VĚKA

<p>DOBRUŠKA: Mezinárodní hudební festival F. L. Věka – to jsou skvělí hudebníci, špičkové sbory a orchestry, mimořádné skladby, velký zájem posluchačů. Na festivalu se podílí mnoho lidí, ale bez jednoho z nich by zcela jistě nebyl – varhaník Pavel Svoboda, umělecký ředitel a duše festivalu, je jeho hnacím motorem. Mladý muž, který ví, co chce, a který neustále dokazuje sobě i druhým, že se věci dají dělat kvalitně. Je krásné poslouchat, když se vůbec netají, jakou radost mu festival přináší.</p> <p>Kdy a jak se narodila myšlenka pořádat hudební festival?</p> <p>Delší dobu jsem se podílel na pořádání koncertů Opočenské besedy i Dobrušské klasiky, chodili tam zajímaví lidé, taková “inteligence“ města. Často jsem přemýšlel, jak v Dobrušce udělat něco, co bude mít formu a systém, aby to nebyly jen jednotlivé nahodilé akce. Představoval jsem si kvalitní a profesionální cyklus, který bude mít kontinuitu. Jako koncertní varhaník hodně cestuji, a tak jsem se rozhlížel i v zahraničí, a nakonec usoudil, že forma festivalu bude ideální.<br />
Uzrálo to v roce 2010. V té době jsem studoval na AMU a současně jsem měl nastoupit na univerzitu v Berlíně, na což jsem se velmi těšil. Hrál jsem spoustu koncertů a připravoval se na mezinárodní soutěž do Mnichova, bylo to náročné. V té době jsem onemocněl a dva týdny ležel v nemocnici. Najednou byl čas přemýšlet, mnoho věcí si urovnat v hlavě a s tím také souvisí to, proč festival vlastně začal. Vymysleli jsme název Mezinárodní hudební festival F. L. Věka, který jsem zaregistroval u Úřadu průmyslového vlastnictví, a začal shánět podporu. Podařilo se a tak mám radost.</p> <p>Jak hodnotíte druhý ročník festivalu?</p> <p>Velice úspěšně z hlediska návštěvnosti, dokonce i dle mnoha ohlasů médií a posluchačů. Vždycky je ale co zlepšovat, nesmíme usnout na vavřínech. Festival ale není činnost pouze na období podzimu, kdy probíhá. Od září je hotový třetí ročník,a teď už přemýšlím nad rokem 2014. Čekáme pouze na vymezení finančních mantinelů, aby bylo jasné, co si můžeme dovolit. Já vlastně kudy chodím, tam vymýšlím nějaké projekty, buď spojené s festivalem, nebo jiné. Horší je to s časem na realizaci. </p> <p>Můžete něco říci k ceně festivalu, která je udělována osobnostem, a k premiérovým skladbám?</p> <p>To jsou činnosti, díky kterým by měl být festival výjimečný. Znám celou řadu lidí, pocházejících z tohoto regionu nebo kraje, kteří jsou v Praze nebo ve světě uznávaní a tady se o nich neví. To je jeden důvod. Druhý důvod je, že spousta lidí i odjinud pro náš region něco udělala a tady se to také neví, nebo se to bere jako samozřejmost. Myslím si, že je dobře na takové věci upozornit.<br />
V prvním ročníku jsme cenu festivalu udělili vynikajícímu hudebnímu skladateli Luboši Slukovi, který pochází z Opočna. V letošním roce se stal držitelem ceny doc. Václav Rabas, jenž založil konzervatoř v Pardubicích, kam přivedl špičkový pedagogický tým, inicioval vznik Komorní filharmonie Pardubice i Filharmonie Hradec Králové. Byl to uznávaný interpret a vítěz Pražského jara. V určité době mu asi uškodila angažovanost v politice, díky které spoustu věcí prosadil, ale v důsledku se k němu spousta lidí otočila zády. Příští rok mu bude 80 let a cena festivalu mu udělala obrovskou radost. Mělo to i další návaznosti v tom, že na základě udělení ceny festivalu s ním Český rozhlas natočil pořad, a proto si myslím, že naše ocenění splnilo účel. Nebýt profesora Rabase, spousta věcí v tomto kraji by vůbec nebyla, a proto i já osobně se za něj velmi stavím.<br />
Druhým projektem je každoroční uvádění světových premiér. Věc spočívá v tom, že skladateli soudobé hudby nebo hudebníkovi se zadá téma nebo se s ním domluvím, že na určitý ročník festivalu napíše skladbu, jejíž premiéra zazní v rámci festivalu a stane se součástí repertoáru. V letošním roce to byla Žákovská koleda od Sylvie Bodorové, která zazněla na závěrečném koncertu v Novém Městě nad Metují v nastudování Boni pueri. Jakmile ji tento sbor má v repertoáru, tak ji zpívá po celém světě, teď jsou třeba na koncertním turné v Koreji. Je to kultivovaná prezentace regionu a místa, v němž skladba vznikla. Stejně tak skladba Luboše Sluky na téma F. V. Heka. To jsou věci, které mají dalekosáhlé důsledky, a nejde třeba ani dohlédnout kam. V současné době jednám s dalšími významnými osobnostmi o skladbách pro rok 2014.</p> <p>A jak vznikl pořad o Františku Vladislavu Hekovi (skutečná předloha pro Jiráskova F. L. Věka)?</p> <p>Dohodli jsme se s vynikajícím recitátorem Alfredem Strejčkem, který má spoustu vlastních projektů (např. o Karlu IV, Komenském) a je schopen si historické materiály sám nastudovat a dát je do příběhu, že si nastuduje život dobrušského rodáka. Měl jsem velkou radost, že naši nabídku přijal a dal si s tím tu práci. Všichni, kdo pořad viděli, byli velmi zaujati tématem a říkali, že si musí Hekův životopis přečíst, takže naše objednávka měla smysl a splnila účel. Teď jen věřím, že se tento pořad natočí a bude se šířit dál.</p> <p>Kdo festival pořádá?¨</p> <p>Od začátku jsme nechtěli, aby to byla “šedivá“ městská akce, jakých jsou v republice stovky. Podařilo se nám rozšíření na tři města, což je věc, která souvisí s celým konceptem festivalu. Dnes má tedy festival širší regionální charakter, spojuje tři zainteresovaná města – Dobrušku, Opočno, Nové Město nad Metují – a přesně toto území spravuje Místní akční skupina (MAS) Pohoda venkova v čele s Lubošem Řehákem jako hlavní pořadatel. Věřím, že naše spolupráce s těmito městy bude nadále fungovat dobře.<br />
Děkuji Dobrušské klasice i všem zúčastněným městům, že se na festivalu podílejí jak finančně, tak v některých případech bez nároku na honorář. Pořadatelé – to je mnoho obětavých lidí, kterých si vážím a kteří pracují jenom za to, že na koncert mohou jít. Mám radost a doufám, že to takhle půjde dál.</p> <p>Jak je to s financováním festivalu?</p> <p>Podílejí se na něm částečně zúčastněná města, Královéhradecký kraj a na rok 2012 jsme získali podstatný grant z Ministerstva kultury, díky němuž se letošní ročník mohl uskutečnit v tomto rozsahu, včetně velkých akcí, jako bylo Mozartovo Requiem nebo vystoupení špičkové italské sopranistky Raffaelly Milanesi a orchestru Collegium 1704, které zase vynese festival o nějaké patro výš. Takové projekty jsou nesmírně finančně nákladné a pouze ze vstupného, které u těchto akcí obvykle pokryje zhruba 30% nákladů, nefinancovatelné. Funguje to tak po celém světě. Např. v USA je klasická kultura podobně ztrátová, jen ji nedotuje stát, ale převážně individuální dárci a sponzoři. Tento model se ale pomalu začíná užívat i v Evropě.</p> <p>Jakou částku jste z Ministerstva kultury získali?</p> <p>Dotace pro letošní rok činila 400 tisíc Kč. </p> <p>Jak jde s festivalem skloubit Vaše kariéra?</p> <p>Život mám trochu “rozlítaný“, ale zatím žiju (smích). Snažím se studovat nový repertoár na varhany, je to náročné, ale jsou to geniální skladby a stojí za to! Jinak hraju koncerty, možná zkusím ještě nějakou soutěž, musím dokončit školu atd. Mezi tím vyřizuju e-maily a mám různé schůzky a jednání týkající se festivalu. Občas se nezastavím, ale je to radost. </p> <p>Proč jste si vybral právě varhany?</p> <p>Chodil jsem do ZUŠ v Dobrušce, učil jsem se na akordeon u Daniely Štěpánové. Na soutěži mě jeden profesor z konzervatoře přesvědčoval, že musím jít na konzervatoř. Nakonec jsem tuhle možnost začal zvažovat a vzhledem k tomu, že mi akordeon fyzicky nepostačoval, začal jsem přemýšlet o varhanách. V baroku věděli, co funguje a co ne, je to paráda. Začal jsem chodit k Radce Zdvihalové (dříve Štolbové) na klavír, a ta mě skvěle připravila na přijímačky. Držel jsem se hesla, že když člověk něco dělá, má to dělat pořádně. Muzika je pro mě radost, konkurence je ale obrovská. V Německu je někde téměř polovina studentů vysokých škol z Asie. Jsou nesmírně pilní, těžko si tady někdo dovede představit, jak často i v noci dřou a studují. Naše určitá pohodlnost může být pro Evropu velmi nebezpečná. </p> <p>Vraťme se ještě k festivalu. Prozraďte nějakou zajímavost nebo něco, co Vás obzvláště těší?</p> <p>Zajímavé je určitě publikum. Tím, že pocházím z tohoto regionu, nemám možná od publika dostatek odstupu. Ale jisté je, že se velmi rychle učí, např. netleskají mezi větami, což jinde není vůbec samozřejmostí. S některými abonenty se znám osobně a velmi si jich vážím, většinou jsou to chytří lidé, co se nenechají stále dokola “oblbovat“ televizí atd. a hledají kvalitu.</p> <p>Proč právě Requiem bylo věnováno jako pocta Václavu Havlovi?</p> <p>I když jsem se narodil v roce 1987 a revoluci nepamatuji, těžko bych teď jezdil po světě, studoval v Berlíně a tak. Jsem vděčný za to, co se stalo. Václav Havel byl velkou osobností světového formátu, takže Requiem byla vzpomínka a poděkování. Žádný systém není dokonalý, ale komunismus bych asi nerad. </p> <p>Co můžete prozradit o třetím ročníku v roce 2013?</p> <p>Určitě počítáme s tím, že se uskuteční opět ve třech městech. Dramaturgický plán je připraven, jednáme s interprety, plánujeme i nějaké novinky, ale čeká se na výsledky grantů. Od financí se samozřejmě odvíjí rozsah festivalu. Vše je v jednání. Můžu ale zaručit, že festival bude výběr toho nejlepšího, co znám. Jinak bych se styděl se pod projekt podepsat.</p>