Ohlédnutí za Spilkovým hudebním létem na zámku ve Štěkni

 Do překrásného sálu štěkeňského zámku jsem se poprvé podívala na podzim roku 2006, když jsem doprovázela vynikající českou pěvkyni Gabrielu Pechmannovou na schůzku, která měla zásadním způsobem rozhodnout o bytí či nebytí nově vznikajícího hudebního festivalu na počest štěkeňského rodáka Františka Spilky, profesora Pražské konzervatoře, hudebního teoretika a skladatele, dirigenta České filharmonie a zakladatele Pěveckého sdružení pražských učitelů. Schůzku inicioval pan František Sáček, hlavní a neuvěřitelně aktivní zdroj nápadů a energie.

Setkali jsme se se sestrami z ženského řádu Congregatio Jesu ve Štěkni a jejich představenou sestrou Terezií, se zástupci obce Štěkeň a právě zvoleným starostou Ing. Miroslavem Koštou. S obavami jsme v sále otevírali víko stařičkého klavíru a pohled na kostrbatou klaviatura s několika klávesami dokonce bez potažení nevěstil nic dobrého. Bude-li hrát, bude ho také slyšet? A podaří se ho uvést do takového stavu, aby vyhovoval umělcům zvyklým na koncertní křídla? Navzdory obavám se přece jen ozvaly první tóny z originálů partitur profesora Spilky a shromáždění bylo dojato. Po dlouhých desetiletích se do zámeckého sálu vrátila hudba, a dokonce od rodáka ze Štěkně. Ve chvíli, kdy ladič klavírů učinil malý zázrak a klavír postavil na pomyslné nohy, se patrně rozhodlo o tom, že rok 2007 bude plný kulturních zážitků. V rámci Spilkova hudebního léta ve Štěkni se zde konalo neuvěřitelných dvanáct koncertů (přehled najdete na http://sweb.cz/Spilka.Frantisek/) za nečekaně vysoké účasti publika, a to i ze vzdálenějších měst jako třeba Sušice či Klatovy.

Festival zahájil benefičním koncertem pěvkyně Gabriely Pechmannové právě den, kdy se Štěkeň stala po několika desetiletích oficiálně znovu městysem, což na místě doložil pan starosta úředními listinami. Výtěžek z koncertu (účinkující vystoupili bez nároku na honorář) byl věnován, stejně jako veškeré výtěžky z dalších koncertů, řádu Congregatio Jesu na opravy zámku, ve kterém dříve sídlil domov důchodců a socialistické hospodaření se na řádovém majetku nepěkně podepsalo. V současné době trápí řádové sestry nejvíce nedostatek prostředků na opravu střechy, kde v krovu řádí dřevomorka. Je nutně potřeba několik milionů, třeba tento článek pomůže najít dárce…

Díky profesionální úrovni a kvalitě vystoupení na tomto koncertu vešel festival ve všeobecnou známost a všechny koncerty měly vysokou návštěvnost. Za všechny připomenu říjnový koncert, při kterém byla uvedena k poctě paní Zdenky Sulanové, české herečky a zpěvačky, píseň Ty lesovské stráně, což byl ve své době opravdový hit filmu Madla zpívá Evropě. V publiku seděl jako host i syn filmové hvězdy pan Aleš Novák. Vazbu paní Sulanové ke Štěkni vypátral způsobem hodným Sherlocka Holmese kdo jiný, než pan František Sáček. (Trochu se bojím, že zanedlouho v emailové schránce najdu od Františka vzkaz, že i Sherlock Holmes se narodil ve Štěkni …)

Závěrečný koncert Spilkova hudebního léta se protáhl až do prosince, kdy proběhl v kostele sv. Mikuláše adventní koncert Gabriely Pechmannové za laskavé podpory pátera Ing. Viktora Frýdla z Římskokatolické farnosti ve Strakonicích Koncerty ve Štěkni podpořily známé osobnosti z prácheňského kraje. Říjnový koncert se konal pod záštitou a s finanční podporou senátora Prácheňska pana Ing. Josefa Kalbáče, prosincový pod záštito a s podporou jihočeského radního pana Ing. Pavla Pavla. Oba politici koncerty také navštívili a podle svých slov si je i velmi užili. To vše zvýšilo prestiž festivalu a jeho pořadatelé chtějí tradici kulturních setkání na zámku udržet a pokračovat dalším ročníkem, ve kterém se potkáme například s Pěveckým sdružením pražských učitelů, nebo s panem Rudolfem Měřínským, který interpretuje loutnové dílo dalšího štěkeňského rodáka Joannise Antonia Losy z Losymthalu. Vytvořit tradici koncertního místa je nádherná myšlenka, ale i umění potřebuje finanční zázemí. Něco stojí pořádání koncertů, brzy bude třeba investovat do klavíru – historický nástroj je třeba vyměnit za mladší a odolnější křídlo dobré technické úrovně. Potom si publikum ve Štěkni třeba dopřeje i samostatný klavírní recitál některého ze špičkových klavíristů. Jestli si tyto řádky přečte někdo, koho už přestalo bavit sponzorovat pouze fotbal a hokej, může pomoci pořadatelům ve Štěkni.

Na závěr chci ještě zmínit něco neobvyklého, a to, jak také může v dnešní době vypadat neformální spolupráce státu a církve. Na zámku ve Štěkni se to můžete naučit při „školení“: pohostinné řádové sestry po koncertech dokázaly při kávě, čaji a domácím občerstvení posadit k jednomu stolu umělce, vzácné hosty i státní a církevní představitele. A vznikl zde nejeden nápad, který snad v blízké budoucnosti obohatí naše životy o další umělecké zážitky. Přejme všem ve Štěkni, aby jim toto krásné sousedství vydrželo a aby dále rozvíjeli přátelství vznikající v tvůrčí atmosféře uměleckých setkání, která potvrzují, že hmotný dostatek není ani pro moderního člověka tím nejdůležitějším.

Jitka Kutišová

Pozn. redakce: O Štěkni, festivalu i o panu Sáčkovi nadejte článek také v Místní kultura č. 10/2007