středa
25. prosince 2024
svátek slaví Boží hod vánoční, 1. svátek vánoční
Masopust - ilustrační foto
© Gérard Gratadour



Od Popeleční středy do Velikonoc

ČR: Vedle svátků pevně spojených s určitým datem nebo liturgií církevního roku existují svátky pohyblivé, odvozené od lunárního kalendáře. Vypočítávají se podle příslušného vzorce, vychází se z prvního jarního úplňku. Prvním z nich je Popeleční středa, která odděluje období masopustního veselí od čtyřicetidenního půstu – období přípravy na nejvýznamnější křesťanské svátky, svátky velikonoční. Je to doba usebrání, zamyšlení nad sebou, období začátku vegetačního cyklu v našem zeměpisném pásmu, kdy se příroda pomalu probouzí a začínají práce na poli, v lese a vinohradu.

Autor článku: 
Marie Conzálezová

V období půstu se nekonaly svatby, tancovačky a veliké oslavy. Nejen z důvodů náboženských, ale i pro vzrůstající množství práce v zemědělství. V současnosti je postní doba soukromou potřebou většinou jen věřících. Popeleční středa odvozuje své jméno od popelce, spáleného prachu z kočiček, kterým kněz dělá kříž na čele věřícím a přitom prohlašuje: „Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš.“

Postní období liturgicky zahrnuje 6 nedělí, které mají v lidovém kalendáři zvláštní pojmenování a jsou doprovázeny různými lidovými obyčeji v minulosti spojovaných především s magickými praktikami. První postní neděle se nazývá Pytlová, Liščí nebo Pučálka (čas pučení a rašení), stejně se jmenuje i jídlo z naklíčeného a upraženého hrachu, které se v tomto období pojídá. Druhá postní neděle zvaná Pražná má také jméno odvozené od jarního pokrmu, pražma. Třetí neděle Sazometná je spojena s předvelikonočním úklidem, někdy se jí též říkalo Kýchavná (prosby za odvrácení nemocí, kterým kýchání předchází) a úklid se konal později.
Další neděle již přinášejí dochované lidové zvyky. Na Družebnou neděli chodili například družbové zvát na budoucí svatby, konané po velikonočních svátcích. Někde o této neděli pořádala mládež menší slavnosti. Poslední dvě postní neděle s sebou nesou zvyky již více známé a jsou dodržované ve zjednodušené či znovuobnovené podobě i v současné době. Smrtná neděle je spojována s vynášením Smrtky, Mořeny, Mařeny, obřadu zobrazujícího konec zimy a nástup jara. Rituál je jedním z nejstarších dochovaných obřadů vinoucí se tisíciletími. Zvyk během času změnil formu, ztratil magický obsah a stal se hrou mladých děvčátek či dětí. V druhé části obřadu přinášela děvčata do vsi nové léto, líto, letečko, májíček. Zelený stromek nebo ratolest (symbol života) ozdobený barevnými vajíčky, pestrými stužkami, řetízky. Nejčastěji používanou barvou je červená - barva krve, života. Červená patří k Velikonocům, někde se jim říkalo i Červené svátky. Květná neděle, zvaná také Palmová, je poslední nedělí před Velikonocemi. Její lidové obřady a obyčeje jsou těsněji propojeny s liturgickými obřady. O Květné neděli vjíždí Kristus na oslátku doprovázený apoštoly a učedníky do Jeruzaléma oslavit velký židovský svátek Pesach. Je radostně vítán jásotem „hosanna“ a cestu mu posypávají palmovými ratolestmi, jak vypráví evangelium. Svátkem nekvašených chlebů Pesach si Židé připomínají vyvedení z egyptské poroby.
Květnou nedělí začíná Svatý týden: Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, neděle (Vzkříšení Páně) a pondělí velikonoční. Více než liturgické obřady si současná společnost připomíná lidové zvyky s Velikonocemi spojené. O Zeleném čtvrtku se tradičně vařilo a někde ještě i vaří něco zeleného (většinou špenát, kopřivy), pečou se jidáše. Při mši svaté odlétají kostelní zvony do Říma. Při obřadech místo zvonků klepají řehtačky. Řehtají i děti (dříve pouze kluci) při obchůzce vesnicí ve čtvrtek a v pátek a dostávají koledu. Někde ještě honí Jidáše. Zvyk „honění Jidáše“ patří mezi nejstarší české velikonoční hry . Z původně náboženského obřadu se běhen staletí vyvinula dětská zábava spojená s obchůzkou a popěvkem o nevěrném Jidáši. Chlapec vyběhne během večerní mše z kostela a rozběhne se vsí, za ním ostatní kluci s řehtačkami, honí ho a zpívají: „Jidáše honíme, klekání zvoníme…“ Klekání se obvykle zvonilo v sedm hodin večer.
Na Velký pátek vládl přísný půst. Tento den byl věnován především ukřižování a smrti Ježíše Krista, Syna Božího. Ale i tento výjimečný den provázely nejrůznější pověry a magické praktiky, které měly přinést prosperitu, úrodu a rozkvět rodin. Liturgické obřady Velké noci, Bílé soboty, začínají až po západu slunce. Při slavnostním Te deum se vrací zvony z Říma. I tento den je spojen s magickými praktikami, ke kterým se používaly nově svěcený oheň, kočičky posvěcené o Květné neděli a svěcená voda. Především se chránila pole a budoucí úroda, stavení i rodina. Ve stejném liturgickém duchu se konají nedělní obřady. A zároveň se lidé připravují na tradiční zvyky spojené s velikonočním pondělím. Barví se vajíčka, pletou pomlázky a děti a mládež se připravují na koledu. O pondělí velikonočním se rozběhnou děti vesnicí s pomlázkami a za říkání „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný…“ získávají barvená vajíčka, kraslice, cukroví a někdy i peníze. Většinou chodí koledovat po příbuzných a známých, kteří je již očekávají. Jedním ze zvyků, který přežil staletí, bylo tzv. ťukání. Kdysi kluci na pastvinách, v nedaleké minulosti i děvčata, ťukali proti sobě špičkou vajíček, kdo ho naťukl, vajíčko soupeře získal. Ti nejšikovnější měli vaječné hody. Především na moravských vsích chodí koledou i dospělá mládež, mládenci honí děvčata s pomlázkou v ruce a snaží se, aby je co nejvíce šleháním ochránili před nemocí a dalšími nepříjemnostmi života. Za to dostanou koledu - vajíčka, přípitek, pohoštění a velkou mašli na pomlázku. „Bití“ žen a dívek vzbuzuje u cizinců překvapení, rozpaky i rozhořčení. Je to prý barbarský zvyk. Nedokážou nebo nechtějí pochopit, že je to hra, ženami přijímaná a přímo vyžadovaná. Objevila se dokonce i podaná žaloba na policii. Region od regionu se tento zvyk liší drobnostmi, někde - hlavně na jižní Moravě a Slovensku - šlehání děvčat střídá polití vodou až hozením dívek do potoka. Naše děvčata od malička jezdila na velikonoční svátky na vesnici, kde pomáhala péct jidáše, mazance i velikonočního beránka a v neděli barvila s babičkou, tetou a sestřenicemi vajíčka. V pondělí s košíky vyrazili všichni, bratranci i sestřenice, na koledu ke známým, příbuzným a sousedům, kde již byli očekáváni. Ještě předtím oběhli kluci i tátové celý dům a koledovali u ženských členů rodiny. Ovšem, až na mého muže. I když si švagrová před něj stoupla, sklonila se a přímo ho vybízela k vyšlehání. On, kubánský caballero, se přece nemohl takto dotknout ženy. Ale i přesto si nejvíce vajíček vždycky vykoledoval on.

 

LITERATURA:

Zíbrt, ‚Čeněk. Veselé chvíle v životě lidu českého. Vyšehrad, Praha, 2006
Zeman, Jiří. Hody hody doprovody aneb Jak se slavily Velikonoce ve staré Praze. Akcent, Třebíč, 2007
Langhammerová, Jiřina. Čtvero ročních dob v lidové tradici. Petrklíč, Praha, 2008

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.

Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.

Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!

Vaše redakce

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
EDITORIAL
22.12.2024

ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.

Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“

Celá ČR, Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Ostatní, Vzdělávání
Co se děje
21.12.2024

ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec
Co se děje
20.12.2024

ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?

Celá ČR
Děti a mládež, Knihy, literatura, média, Lidová kultura
Co se děje
23.12.2024