<p>PRAHA: Působivý obraz dávných časů. Tiché kroky těch, kteří tu před mnoha lety žili. Šepotání tóry ve Staronové synagoze, moudré vyprávění rabínů, hřmotné kroky Golema, křik dětí, které si hrály v křivolakých uličkách, zbožné modlitby, velká láska, smích i pláč. To vše bylo možné zažít ve staré židovské Praze.</p> <p>Tyto tajuplné příběhy nyní znovu ožily díky spisovatelce Magdaleně Wagnerové, která je autorkou knihy Příběhy ze staré židovské Prahy. V rozhovoru mi o této knize prozradila více informací.</p> <p>Proč jste se rozhodla napsat knihu právě o židovské části Prahy? </p> <p>Narodila jsem se v Praze. Celý život jsem strávila v Praze. Několik let jsem denně chodila Židovským Městem do školy a zpět. V dobách, kdy byl Starý židovský hřbitov ještě volně přístupný, jsem tam trávila hodně času. Židovská historie mě vždycky zajímala, jakož i veškerá pragensia, jak ostatně dokládá i moje předchozí tvorba. Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že jsem dříve či později musela dospět také k příběhům ze staré židovské Prahy. </p> <p>V knize Příběhy ze staré židovské Prahy jsou příjemně propojena historická fakta spolu s básněmi a méně známými legendami. Co podle vás nejvíce činí tuto část Prahy tak tajemnou?</p> <p>Myslím, že tajemno se ze staré Prahy valem vytrácí, pokud už se nevytratilo zcela. Odpudivé krámky podél zdi Starého židovského hřbitova, boudy se suvenýry, které jsou jednak nevkusné, jednak s Židovským Městem povětšinou vůbec nesouvisejí, jsou jen jedním z mnoha důvodů, proč je tak těžké v této části Prahy ještě na nějakou poezii narazit. A tak zbývají pověsti, pohádky a minulost. A naše vlastní představivost. Té ovšem musí pomoci historie, respektive historická fakta. Proto jsem se snažila všechny tyto elementy do své knihy více či méně zahrnout. </p> <p>Kde nejraději píšete knihy? </p> <p>Doma (tj. v činžovním domě na Vinohradech), v důvěrně známém prostředí byvšího pokojíku pro služku, když je tma, ticho a klid. </p> <p>O Praze píšete i v několika dalších knihách. Jaké místo v Praze máte nejraději?</p> <p>Mám ráda zapomenuté kouty i klasická panoramata, hřbitovy, věže (Petrskou věž především), funkcionalismus, nábřeží, skryté zahrady, atmosféru Královských Vinohrad (pokud nějaká zbyla), Lucernu, Řásnovku, Gröbovku, Soukenickou ulici, ačkoli je ohavná – je toho hodně. Během studií jsem chodila přes den do Slavie (to byla ještě notně zašlá) a večer do vinárny Orlík (bývala na nábřeží nedaleko Mánesu), nemluvě o tehdejším Ungeltu, tehdejších jazzových klubech a tehdejším (již zmíněném) Starém židovském hřbitově, tenkrát ještě bez vysokého vstupného, omezujících špagátů a přemnožených turistů. </p> <p>Jste rovněž autorkou velmi pěkných černobílých uměleckých fotografií, které knihu ilustrují a přibližují atmosféru starobylého ghetta. Jaký máte vztah k fotografii? Věnujete se fotografování profesionálně nebo je to váš koníček?</p> <p>Nejsem profesionální fotograf, fotografii jsem nestudovala a neživím se jí. O to raději fotografuji. Občas o mé fotografie někdo projeví zájem, ať už jde o výstavu, pohlednici, knižní přebal nebo ilustrační doprovod do knihy. Všechny tyto příležitosti jsou pro mě důležité, vážím si jich, ale ráda bych si status amatérského fotografa udržela i nadále.</p> <p>Židovské ghetto prošlo v průběhu staletí mnoha změnami. Dnes už si jen těžko představíme, jak se zde odvíjel každodenní život. Přesto vaše kniha právě o tomto všedním životě podává prostřednictvím legend zajímavé svědectví. Jak si vy sama osobně představujete život v ghettu, například v době jeho největšího rozkvětu v 16. století? </p> <p>Než jsem se pustila do psaní této knihy, přečetla jsem všechno, co jsem byla schopna k danému tématu sehnat. Pátrala jsem i po dobových fotografiích, prohlížela si je a dosazovala do nich dochované příběhy, které o životě v pražském ghettu hodně vypovídají. To ovšem není 16. století. Ani při nejlepší vůli si život v pražském ghettu před pěti sty lety představit nedokážu. Byla bych hodně troufalá, kdybych tvrdila opak.</p> <p>O Praze vychází velké množství knih. Na jaké další knihy o Praze byste čtenáře ráda upozornila?</p> <p>Mám ráda publikace, které už řadu let vydává nakladatelství Paseka v ediční řadě „Praha zmizelá“, čestné místo v mé knihovně nedávno zaujala trilogie „Praha moderní“ Zdeňka Lukeše. A co se týče pražských pověstí, nedám dopustit na klasiky typu Josef Svátek, Julius Košnář a V. V. Tomek.</p> <p>Kniha Příběhy ze staré židovské Prahy je poutavým souborem méně známých židovských legend propojených s básněmi a historickými fakty. Tyto příběhy spolu s citlivě vybranými uměleckými fotografiemi zajímavě vykreslují život pražské židovské komunity před mnoha staletími, rozněcují čtenářovu fantazii a umožňují mu, aby si lépe představil, jak zde lidé žili, jak spolu vycházeli, jaké měli starosti a co je těšilo.<br />
Díky příběhům jakoby se čas na chvíli vrátil zpátky. Můžeme tak znovu nahlédnout do drobných přístřeší obyvatel pražského ghetta a dalších míst s nimi spojených. Poznat lidi, kteří zde žili, kteří každý večer rozsvěceli svíce a olejové lampy ve svých příbytcích a těšili se na nové ráno a na to, co zajímavého jim opět život v tajuplném ghettu přinese. </p> <p>Knihu Příběhy ze staré židovské Prahy je možné objednat na:<br />
www.plotknihy.cz</p> <p>Knihy přímo do ouška<br />
Jste vášnivými čtenáři, ale poslední dobou nemáte na knihy tolik času, jak byste si přáli? Potom jistě oceníte možnost zakoupení audioknih. Audiokniha se může stát vaším příjemným společníkem na cesty nebo si ji můžete pustit jako relaxaci při nějaké vaší pracovní činnosti. Můžete tak spojit příjemné s užitečným. Nabídka audioknih je velmi široká. Naleznete zde starší tituly i novinky. Těm, co by si rádi legendy o Židovské Praze poslechli, doporučuji audioknihu nazvanou Židovská Praha – Praha v pověstech, mýtech a legendách. Nahrávka obsahuje šest pověstí a legend, které jsou spojeny s židovskou Prahou. Všechny tyto příběhy jsou načteny známými herci Otakarem Brouskem, Josefem Somrem a Hanou Maciuchovou. Jejich hlasy vás v mžiku přenesou do dávné atmosféry starobylého židovského ghetta, kde se život odehrával jinak, než jak jej známe dnes, a kde i ručičky na hodinách na Židovské radnici se točily pozpátku, jako bychom měli být věčně mladí…<br />
Kromě českých audioknih se v nabídce objevují i cizojazyčné audioknihy. Výběr je opět velmi bohatý, a to i pro ty, co zatím zvládli pouze základy daného jazyka či jsou jen mírně pokročilí. Poslech literatury v cizím jazyce je skvělý způsob, jak si zlešit své jazykové schopnosti. Zejména poslechem se totiž nový jazyk učí i velmi malé děti, a tak je tento způsob i jedním z nejefektivnějších.</p> <p>Audioknihy je možné objednat na:<br />
www.audioteka.cz</p> <p>Knížky a piknik<br />
Pokud nám přeje příjemné počasí, není nic lepšího, než si udělat čtenářský piknik a to třeba právě v samotném srdci Prahy. A kromě knížek s sebou již nic nosit nemusíte! V restauraci Bar Bar v krásném prostředí Malé Strany vám rádi zapůjčí vše, co na piknik potřebujete. Stačí pouze složit vratnou zálohu (1000 Kč) za piknikový koš a deku a vybrat si z pestrého jídelního lístku. Z nabídky doporučuji například vynikající palačinky, které zde připravují na mnoho způsobů a skvělé domácí limonády. Na Malé Straně je mnoho krásný míst, kde si lze piknikový koš vychutnat. Nabízí se malebné prostředí parku Kampa či Petřínský vrch. Na čerstvém vzduchu jídlo chutná dvojnásob a příběhy z knih se začnou pozvolna prolínat s reálným světem. Kdo ví, zda ti lidé, co se prochází kolem vás pohlceni krásou starobylé Prahy, nejsou tak trochu součástí příběhu, který zrovna čtete? Možná, že se s nimi ještě někdy v budoucnu setkáte třeba při čtení další kapitoly nebo při dalším čtenářském pikniku.<br />
Na hostinu hodnou králů můžete pozvat kohokoliv a piknik spojený se čtením knih se může stát zážitkem, na který budete ještě dlouho rádi vzpomínat.<br />
Pokud tento piknik plánujete, doporučuji si z jídelního lístku restaurace předem objednat jídlo a pití a zarezervovat si termín vyzvednutí koše přes email či telefonicky. </p> <p>Více informací na:<br />
http://www.bar-bar.cz</p> <p>Bar Bar Restaurant<br />
Všehrdova 17, Praha 1 – Malá Strana</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?