<p>NADĚJKOV: Praha je městem, které přímo vybízí k tomu, aby se o něm dlouze psalo a vyprávělo. Láká mnoho spisovatelů. Jednou z těch, kteří měli čest o tomto městě napsat knihu, je i Olga Černá z Nadějkova, která je autorkou textu průvodce nazvaného To je Praha. Jedná se o volné pokračování slavné série průvodců malíře a ilustrátora Miroslava Šaška. Jak tato kniha vznikala, mi autorka prozradila v rozhovoru.</p> <p>Jaké je to navázat na někoho, kdo si již vydobyl ve světě široké uznání?</p> <p>Je to hlavně velká zodpovědnost: pořád si děláte starosti, aby text původní průvodce mechanicky nenapodoboval, nevykrádal, nevezl se na vlně zájmu o Šaškovy knihy… S autorkou ilustrací Michaelou Kukovičovou i s nakladateli Jurajem a Terezou Horváthovými jsme se shodli, že určitě nechceme (a ani nemůžeme) vytvářet průvodce Prahou „jako od Šaška“. Naše Praha se s jeho Paříží, Londýnem nebo Římem shoduje formátem a rozsahem, hlavní důraz je v ní také položen na ilustrace, ale náš pohled na město, auta nebo turistiku už musí být jiný, dnešní. </p> <p>V dnešní době vychází mnoho průvodců o Praze. Bylo těžké vybrat taková témata, která by čtenáře zaujala a představila jim Prahu z jiného pohledu? </p> <p>Protože v Praze už téměř čtvrt století nebydlím, vycházela jsem při psaní ze vzpomínek, rozhovorů s Míšou Kukovičovou a Horváthovými, a taky jsem se ptala svých přátel, co jim v Praze připadá důležité a zajímavé. Hlavně těch, kteří v Praze vyrostli, pak byli delší čas někde daleko, třeba v Mongolsku nebo v Brazílii, a díky tomu vidí město jinýma očima. Hodně mi také pomohl blog Praga magica a facebooková skupina Pražské vycházky.</p> <p>Miroslav Šašek není v Čechách příliš známým umělcem. Odcestoval v roce 1947 a vzhledem k politické situaci se již nemohl vrátit. Přesto vy jste o něm jistě mnoho slyšela. Je totiž vaším příbuzným. Můžete nám přiblížit tohoto umělce, jaké na něj máte vy osobně vzpomínky?</p> <p>S Miroslavem Šaškem jsem se bohužel nikdy nesetkala, protože jsme každý žili na jiné straně železné opony. Byl bratrancem mojí babičky a když v roce 1980 zemřel, bylo mi šestnáct let. Znala jsem ho jen z vyprávění a od dětství jsem také setkávala s jeho knížkami, které jsme měli doma. Textům v angličtině nebo němčině jsem tehdy sice nerozuměla, ale jeho obrázky jsem měla ráda.</p> <p>V současné době vychází Šaškovy průvodce nově i v Čechách v nakladatelství Baobab. Který z těchto průvodců máte nejraději? </p> <p>Nemůžu říct, že bych měla jeden nejoblíbenější. Na Šaškových This is… se mi celkově líbí hlavně to, jak dokážou vystihnout duši místa, která popisují, jejich vtip a zájem o obyčejné, všední detaily. Když jsem byla malá, měla jsem nejradši obrázky na předsádkách: na začátku vchází malíř do knihy/města „v civilu“, na konci odchází proměněný: z Paříže v baretu, z Edinburgu ve skotské sukni, z Řecka jako kentaur…<br />
Jsem ráda, že se pro česká vydání průvodců To je Řím a To je Austrálie podařilo najít a naskenovat originály původních ilustrací. Díky nim jsou mnohem kvalitnější než jejich anglické nebo německé reedice.</p> <p>Kromě tohoto průvodce jste autorkou i řady dětských knih například Kouzelná baterka, Z domu a zahrady, Jitka a kytka. Kde nejraději píšete tyto knihy? Co vás k jejich vzniku nejvíce inspiruje?</p> <p>Dneska píšu většinou tam, kam si můžu položit notebook, zrovna teď třeba na stole mezi (částečně) vyžehleným prádlem. Ale hlavně nanečisto v hlavě – potřebuji si nápady napřed vychodit, vsedě u stolu toho moc nevymyslím. Inspiruje mě to, co žiji, potkávám, nebo bych chtěla potkat. Dětem na besedách někdy říkám, že psaní má jednu ohromnou výhodu: když si něco moc přejete a nemůže se vám to splnit, vždycky si to můžete aspoň napsat. Nebo nakreslit.</p> <p></p> <p>Průvodce To je Praha je unikátní především svým jedinečným zpracováním, a to jak po stránce literární, tak i výtvarné. Barevné ilustrace vytvořené formou koláže od Michaely Kukovičové představují město hravě s jemným citem pro detail. V obrazech se mísí poetika s magičností, a to je právě to, co z Prahy dělá město „femme fatale“. Věřili byste, kdo všechno si může přisednout na koně sv. Václava? Víte, kam Pražané chodí běžkovat? Jak to bylo s prvním pražským chlebíčkem? To vše a mnohé další se dozvíte v novém průvodci Prahou, který potěší děti i dospělé. Při čtení této knihy vám tak nějak samovolně toto město přiroste k srdci. Průvodce vyšel rovněž v anglické verzi.</p> <p>www.baobab-books.net</p> <p></p> <p>Poznejte Prahu jinak!<br />
Zajímají vás starobylé příběhy, které se odehrávají v místech s nevšední atmosférou? Chcete strávit příjemné odpoledne a rádi se zaposloucháte do lehce mrazivého vyprávění okořeněného barevnou a svěží přítomností? Potom neváhejte a vydejte se na procházku do Nového Světa s nadšencem historie a velkým znalcem Prahy Petrem Ryskou. V jeho příbězích znovu ožívají zvláštní pražské postavičky, umělci, malíři a všichni, kteří stáli tak trochu mimo společnost, a zároveň byli či stále jsou nedílnou součástí pražského koloritu a především koloritu Nového Světa. Na své si přijdou i milovníci legend a duchařských povídek, dozvíte se například o úpějící jeptišce za zdmi kláštera, o kříži, který dokázal léčit bolavé zuby, jak spanilá světice přišla k vousům či jak se z obyčejného kuchyňského nářadí staly dělové koule. Petr Ryska vám rovněž odkryje několik dosud nevysvětlených záhad spojených s touto navenek tak milou čtvrtí, která ovšem kdysi přetékala chudobou a kde se v letním čase žilo spíše na ulici než v malých těsných domcích. Kromě Nového Světa můžete v rámci projektu Petra Rysky Praha Neznámá zavítat i do dalších méně známých pražských čtvrtí například do chudinské kolonie Na Slatinách, luxusní vilové čtvrti Ořechovka,<br /> funkcionalistické kolonie Baba, zjistit, jak bydlela Lída Baarová na Hanspaulce či prozkoumat první prvorepublikové sídliště Zelená liška.</p> <p>Veškeré informace naleznete na:<br />
www.prahaneznama.cz</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?