Kouzlo rodinného loutkového divadla

<p>JESENÍK: Loutky a kompletní loutková divadla s mnoha scénickými proměnami určená pro domácí či školní prostředí zejména z období Rakousko-Uherska a první Československé republiky jsou hlavním lákadlem výstavy Vlastivědného muzea Jesenicka ve Vodní tvrzi v Jeseníku.</p> <p>Loutky a rodinná loutková divadla 1850 – 1950 ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových jsou k vidění od 25. 11. 2014 do 29. 3. 2015 v hlavním výstavním sále Vodní tvrze Jeseník Vlastivědného muzea Jesenicka.</p> <p> Na své si zde mohou přijít zejména ctitelé krásných loutek, milovníci pohádkových bytostí a především děti, kterým se zde nabízí pohled na řadu historických rodinných divadel s půvabnými loutkami různých výrobců. Výroba loutek patřila k české tradici, v průběhu staletí se obliba loutek měnila, za nejslavnější období této obliby je považována první polovina minulého století, kdy loutkové divadlo nesmělo chybět v žádné české rodině.</p> <p> Výstava Kouzlo rodinného loutkového divadla představuje ukázky modelovaných loutek i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní rodinná divadla a stejně tak divadla sestavená z tištěných dekorací i divadla s originálními ručně malovanými kulisami.<br /> Po první světové válce na základě úspěchu Alešova loutkového divadla i dobového vnímání loutky jako typicky národního dědictví začala ohromná produkce divadel a loutek v ustálených velikostech 18–25–35 cm několika firmami, ale i mnoha jednotlivci s větší či menší uměleckou hodnotou.</p> <p> Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli: Antonín Münzberg, Modrý a Žanda, firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA, pražské nakladatelství A. Storch syn. Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonín Münzberg například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý a Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka a podobně. České loutky se tehdy staly fenoménem, z něhož po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu.</p> <p> Všechny loutky i divadla jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Oba jsou dnes známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let, a dnes po třiceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné a spolkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině, jsou spoluautory prestižních publikací Česká loutka a Loutka a moderna.</p> <p> Zdroj