Lidé v Podještědí jsou prodchnuti vlastenectvím a češstvím

<p>LIBERECKÝ KRAJ: Sotva by kdo uvěřil, jak stále ještě dnes mohou lidé žít s takovým nadšením pro český jazyk, vlastenectví a pro odkaz našich obrozenců. A navíc v nedávné minulosti v sousedství silných germánských vlivů a nakonec i rusismů.</p> <p>Obraz projevu prostých lidí, kteří své životní postoje prezentovali a prezentují ve formě ochotnického divadelnictví podal v knize Ochotnické divadlo v Podještědí Milan Pavlů.<br />
Podivuhodný je zájem o kulturu na vesnicích v Podještědí. Kniha Milana Pavlů o ochotnickém divadelnictví v Podještědí sahá až do doby národního obrození a zachycuje stále až podnes vášnivé zanícení občanů pro ochotnické divadlo, i když devadesátá léta zaznamenala výrazný pokles zájmu.<br />
Bohatě ilustrovaná kniha se spoustou detailů je jakoby účetnickým soupisem života ochotnických divadel v Podještědí v obcích Světlá pod Ještědem, Hořeních Pasekách, Rozstání, Javorníku, Starém Dubu, Českém Dubu, Smržově, Vlčetíně, Bílé, Proseči pod Ještědem a Hodkovicích nad Mohelkou. Když si představíme počty obyvatel v těchto venkovských sídlech, pak zůstáváme udiveni, že divadelnictvím žila tehdy celá komunita.<br /> Určitě obrozeneckému hnutí v dřívějších staletích předcházela období, kdy v projevech jejich obyvatel se zračily pouze lidové zvyky a na druhé straně pak silný vliv křesťanství. Prostí lidé účinkovali při náboženských obřadech, v době obrození se však přesouvá po pádu Bachova absolutismu idea projevů náboženských do idejí civilních. Ale ani tady nemohli v devatenáctém století chybět katoličtí, ale především čeští demonstrátoři, kteří stáli v čele duchovní obrody vlastenectví a především češství. Chudí venkovští faráři, kaplani.<br />
Milan Pavlů zmiňuje v úvodní části kněze Antonína Marka a Josefa Buriánka. Zakládali knihovny a jejich přičiněním vznikaly ochotnické spolky. V Podještědí navíc měla silný vliv vynikající spisovatelka Karolina Světlá. Ta sem přinášela knížky, noviny a četla z nich lidem.<br />
Vedle popisu jednotlivých ochotnických spolků nashromáždil autor obdivuhodné množství ilustrací a to nejen fotografií, ale také dokumentačního materiálu ve formě plakátů, ba dokonce i vyúčtování nákladů na představení. S podivem může čtenář sledovat kolik lidí v ochotnických spolcích účinkovalo. Je reálné, že reagovali naši obrozenci i na iniciativu emigrantů v nedaleké Lužici. Zde například přítel Blahoslava Balbína, původem po matce Čech Christian Weise zinscenoval drama o Václavu II. Rovněž tak měly výrazný vliv potulné divadelní společnosti.<br />
Podještědští ochotníci nejenže hráli, ale také sami dramatizovali, inscenovali a režírovali představení. Sám autor začínal sice jako herec, ale vytvořil insenace celé řady ochotnických představení. I tak malé spolky dávaly na scéně Dítě od F. X. Šaldy nebo Čapkova Loupežníka, sami pak dramatizovali Lesní pannu Karoliny Světlé nebo její další díla Kříž u potoka, Frantinu a Nemodlence. V poslední době je v Českém Dubě velice aktivní spolek Horačky, který dramatizuje především lidové zvyklosti.<br />
Milan Pavlů se věnuje ochotnickému divadlu dodnes v Českém Dubě, kde působí spolek Vojan. V knize Ochotnické divadlo v Podještědí ocenil iniciativu a aktivitu především kolektivů venkovských hasičů a sokolských jednot. Jeho kniha je doplněna citáty různých osobností, které hodnotily činnost ochotníků v podještědských obcích. V libereckém kraji se ochotničení věnuje stále hodně příznivců, zájem o jejich projevy ani podpora nejsou však nikde příliš viditelnými.</p>