<p>DOBRUŠKA: Jméno skladatele Radima Drejsla, rodáka z Dobrušky, dnes znají snad jen obyvatelé tohoto města v podhůří Orlických hor, nebo opravdoví znalci vážné hudby. Narodil se zde v r. 1923 a zemřel tragicky o pouhých třicet let později. Byl úspěšným absolventem pražské AMU a od roku 1949 se ještě jako její posluchač stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru (dále už jen AUS).</p> <p>Rok 2013 tedy bude rokem, kdy si v Dobruška připomene 90 let od skladatelova narození a 60 let od jeho úmrtí.<br />
Oživit zájem o hudbu tohoto skladatele deklaroval již před více než dvěma roky spolek hudebních nadšenců Dobrušská klasika ve spolupráci se zdejším muzeem a kulturním domem. Za tímto účelem je shromažďován notový materiál týkající skladeb Radima Drejsla, z něhož nejcennější a umělecky nejhodnotnější části se podařilo nalézt ve sbírkách Českého muzea hudby v Národním muzeu v Praze.<br />
Největší podíl na znovuobjevení skladatele Radima Drejsla má Stanislav Kupka, dobrušský hudební nadšenec a renesanční člověk, jak mu říkají někteří z jeho přátel. Vyprávěl mi příběh plný nadšení, mravenčí práce, entuziasmu, lásky k historii a chuti dotáhnout i složité věci až do úplného konce. Je to také příběh o tom, jak lze dělat něco ne pro peníze, ale z lásky. Předkládám vám příběh, který by neměl zůstat pouze v šuplíku. Čtěte, prosím: </p> <p> Před dvěma lety začala Tvoje pátrací akce po tvorbě skladatele Radima Drejsla, co Tě k tomu vedlo?</p> <p>Přivedly mě k tomu dvě osoby, protože v dějinách hudby jsem předtím nikdy nepracoval a samotného by mě to nenapadlo. Skladatele Radima Drejsla měli stále na srdci pan učitel Vlastimil Železník a hudební skladatel Luboš Sluka s tím, že by se měl znovu propagovat, protože pokud někdo dnes Drejsla zná, tak především jako vedoucího Armádního uměleckého souboru a jako skladatele pokrokových revolučních písní. Takže jen oni, nebo v podstatě velmi málo lidí ví, že než se dal na tuto dráhu spojenou s AUSem, skládal vážnou hudbu.<br />
Prvním byl tedy pan učitel Železník, který si, i přes svůj věk, stále spoustu informací pamatuje, a mimo to napsal spoustu článků do Dobrušského zpravodaje. On i se svojí ženou dobrušskou hudební historii, včetně Drejsla mapoval, co mohl. Jeho manželka byla Drejslova blízká přítelkyně, neboť k nim Drejsl jezdil hrát do Pohoří do školy. Ty vazby byly hodně těsné. Pan Železník pamatuje Drejsla také v Dobrušce.<br /> Z těchto důvodů jsem se do toho dal. Musel jsem nastudovat spoustu podkladů, protože ucelený obrázek není. Spíše jsou záznamy ve střípcích, ale když si k tomu najdete čas, tak se to dá nějakým způsobem obsáhnout.<br />
Proto jsem nejprve vyzpovídal pana Železníka, který mě nasměroval, kde a co mám sehnat. Hudební skladatel Luboš Sluka naopak vytipoval deset Drejslových umělecky nejhodnotnějších skladeb. Potom jsem už věděl, jakou cestou se vydat. Nejprve jsem si půjčil a přečetl diplomovou práci o Drejslovi. Všechny oficiální věci o něm jsou trochu tendenční, poplatné té době, a je v nich – poměrně přesně – zmapován zejména jeho život. V materiálech jsem našel i nějaké zmínky o tom, co napsal. Sehnal jsem si seznam skladeb, které vytvořil, jeden jsem získal dokonce i z Ochranného svazu autorského. Postupoval jsem krok za krokem, až jsem získal jednak věci, co byly v Dobrušce, včetně not – něco z toho bylo v ZUŠ, něco u pana Drašnera (bývalý ředitel ZUŠ) a pana Železníka, něco v muzeu. Takže, to jsem si ujasnil, a pak jsem měl samozřejmě seznam 10 nejhodnotnějších skladeb, z nichž tady nebyla žádná. Pátral jsem a dostal tip, že by mohly být v Národním muzeu, pobočce Muzeum hudby. Na základě toho jsem si určité věci vytipoval a pak jsem už byl jen překvapen, jak moderně funguje Muzeum hudby, kde se dá vstoupit do kartotéky a v ní zjistit, co od kterého umělce zde mají. Dopředu jsem si tedy vytipoval věci a vyrazil do Prahy v doprovodu ředitele muzea a fotografa. Na základě této návštěvy jsme získali notový materiál, který je důležitý a který nám umožní pokusit se rozšířit Drejslovu hudbu, aby se zase hrála. </p> <p>Co příbuzní skladatele, žije ještě vůbec někdo?</p> <p>Díky poznatkům z pátrání jsem se spojil i s panem Sýsem, což je dnes jediný Drejslův přímý příbuzný – synovec. Stále jsem ho nemohl vypátrat a pak jsem díky velké náhodě zjistil, že žije v Ostravě a každý rok jezdí do Dobrušky do rodiny jedné paní učitelky, s jejímž manželem studoval.<br />
Právě on dal podnět Úřadu pro vyšetřování komunistického zločinu k otevření vyšetřování za účelem vyjasnění skladatelovy smrti, neboť stále existují dvě odlišné verze příčin – násilná nebo sebevražda. Vyšetřování proběhlo, přímé zavinění nebylo zjištěno. Já se už ale tomuto tématu nevěnuji, protože pro ty, co Drejsla znali, je to téma velmi bolestné. Největší problém pro objasnění smrti spočívá v tom, že po návratu z Moskvy s ním nikdo z nejbližších – jeho snoubenka ani maminka – do jeho smrti, která nastala během dvou dnů, nemluvil. </p> <p>Bylo by určitě škoda, nechat si výsledky jen pro sebe. Jak se o Radimu Drejslovi dozví veřejnost, především ta dobrušská?</p> <p>Vrcholem této snahy bude připravovaný koncert. Tomu ovšem předcházela dlouhodobá mravenčí práce, ke které patřilo také vzpomínkové odpoledne. To se uskutečnilo už před dvěma roky a přímí pamětníci na něm vyprávěli svoje zážitky a vzpomínky na Drejsla. Vzhledem k tomu, že to jsou lidé už poměrně staří a někteří z nich i nemocní, nebylo jednoduché takovou akci připravit. Nakonec se pořad uskutečnil a je z něho pořízen cenný záznam. Někteří z těch, kteří tehdy vzpomínali, už nežijí. První vzpomínkový pořad byl tedy velmi emotivní. Rozebírala se na něm Drejslova osobnost, povahové rysy, k tomu samozřejmě nějaká hudba.<br />
V druhém vzpomínkovém pořadu, který se uskutečnil v květnu 2012, jsme se soustředili pouze na hudbu, protože nějaké záznamy existují. Hudební teoretik a vědec Jaromír Havlík má nahrávky tří stěžejních děl, které nám během letošního pořadu pouštěl. </p> <p>Dá se tedy říci, že máš ze skladatelské tvorby Radima Drejsla všechno, co jsi chtěl získat?</p> <p>Ano, v tuto chvíli můžu konstatovat, že mám všechny materiály, které jsem chtěl získat. V Muzeu hudby je těch záznamů víc, nezajímala mě ani éra spojená s AUSem, která se zachovala a je asi nejvíce známá. Z vážných věcí, které jsem rozdělil na dvě části, jsme všechny zdokumentovali a dali je na nosiče. Když se tedy DVD dostane někomu do ruky, tak si může jednak přečíst, kdo Radim Drejsl byl, a pak tam najde také dvě části věnované jeho tvorbě. Raná tvorba, tzn. jeho začátky, je vhodná pro použití např. v hudební škole, 10 nejhodnotnějších skladeb, což nejsou lehké skladby, je určeno pro profesionální hudebníky. Z tohoto souboru vybereme věci pro koncert, který plánujeme na příští rok. </p> <p>Na druhém vzpomínkovém pořadu hodnotil Drejslovu tvorbu hudební teoretik Havlík velice kladně, dá se říci, že to je všeobecný názor?</p> <p>Lidé, kteří mě k této činnosti nasměrovali, a nebyli to jen oni, ale i jeho profesoři, tvrdí, že byl nejnadanějším skladatelem své skladatelské generace. Jeho problémem bylo, že do AUSu nastoupil ještě za doby studia na Akademii, čímž pro něj v podstatě vážná hudba skončila. On s tímto krokem váhal, protože si jeho důsledky uvědomoval, věděl, že to je veliký mezník. Do AUSu ho ale určitě lákalo to, že tam měl v mezích, které byly žádány, v podstatě volnou ruku. Ve svých 25 letech měl k dispozici padesátičlenný orchestr, sedmdesátičlenný sbor a k tomu tanečníky, a mohl si pro ně skládat, což byla pro něj jako umělce veliká výzva. Od té doby ale už nic z vážné hudby nesložil, protože práce v souboru ho naprosto pohltila.<br /> Odborníci se shodují na tom, že opravdu nadaný byl a tvrdí, že byl dokonce nejnadanější z této skladatelské generace. </p> <p>Když jsou materiály, které jsi chtěl získat pohromadě, budeš se svými spolupracovníky iniciovat nové nahrávky? </p> <p>O tom jsme diskutovali po druhém vzpomínkovém pořadu s pány Slukou a Havlíkem, a členem České filharmonie Šarounem. Všechny jsem poprosil o pomoc, protože mým cílem je uspořádat koncert, to znamená, že musím sehnat někoho, kdo skladby nacvičí a následně zde zahraje. Nejlépe by bylo najít někoho, koho Drejslova hudba opravdu osloví, aby nezůstalo pouze u jednoho předvedení. Zároveň bychom chtěli docílit toho, aby se tyto skladby nahrály na nosiče.</p> <p>Rok 2013, je rokem dvou Drejslových výročí – 90 let narození a 60 let od úmrtí. Jaké akce plánuješ? </p> <p>Vyvrcholením všeho, co zatím proběhlo, budou tři akce: koncert, výstava a sympozium. Předběžný termín je duben 2013, o místě konání koncertu zatím není rozhodnuto, protože nejkvalitnějším klavírem disponuje ZUŠ. Základem je nastudování dechového kvintetu a jeho sólisté, jedním z nich by samozřejmě mohl být už zmíněný klavírista pan Šaroun, by pak mohli zahrát další skladby: sonátu pro klavír a fagot, pro klavír a flétnu, pro klavír a hoboj. To vše je ale zatím v řešení.<br />
Dalším naším cílem je dostat tuto hudbu mezi výkonné umělce, propagovat ji tak, aby se začala opravdu hrát. Skutečnost je taková, že skladeb vážné hudby existuje dnes samozřejmě obrovské množství a je jasné, že pokud Drejslovy skladby nedoneseme potencionálním interpretům tzv. na talíři a neupozorníme je osobně na jeho tvorbu, tak si v současné době na něj vůbec nevzpomenou. Současným konzervatoristům jméno Drejsl opravdu nic neříká. Tomu určitě pomáhá i Drejslova všeobecná pověst, někdo může i říct, to byl komunista, toho hrát nebudu. V této věci je důležitá osobní angažovanost a osobní přístup k potencionálním hudebníkům, proto jsme předávali DVD s nahrávkami. Jedna paní dokonce poslala tento materiál krajanům do USA, kde stále žijí lidé, kteří Drejsla osobně znali a dodnes se o něj zajímají. Možná se tedy jednou Drejsl bude hrát i za oceánem.<br /> T oto DVD samozřejmě obdrží ZUŠ v Dobrušce a Novém Městě nad Metují, což jsou první vlaštovky. Na prvním večeru byla Michioy Keiko, která zazpívala jednu skladbu se čtyřmi částmi. Ty jsme tehdy ještě neměli k dispozici, ale dnes už ano, a tak jsme jí je na její žádost poslali. Jsem přesvědčen, že víc už nemůžeme udělat. </p> <p>Výsledek celé Tvé mravenčí práce bude uložen v muzeu?</p> <p>Na celé věci spolupracuji s muzeem, o které se v této záležitosti můžu opřít, a jeho ředitel mě podporuje. Já tyhle věci dělám čistě amatérsky, proto si je bez spolupráce a podpory muzea nedovedu představit. Součástí Drejslova výročí bude tedy koncert, výstava a na popud ředitele muzea se uspořádá i sympozium na téma hudební historie Dobrušky. Chceme shrnout a zhodnotit dobrušskou hudební scénu jako celek – kocourkovští učitelé, místní kapelníci a hudební školství v Dobrušce. Všechny referáty vyjdou ve sborníku a naše celé snažení bude tedy korunováno tím, že když po nás někdo přijde s otázkou, co se v dobrušské hudbě v minulosti událo, bude moci čerpat z tohoto sborníku nejzákladnější informace. To považuji za vyvrcholení této činnosti.<br />
Hudební skladatel Luboš Sluka nám navíc doporučil, abychom si vyjasnili, které hudební osobnosti jsou pro Dobrušku cenné tak, že je třeba je propagovat. Stanovili jsme kriteria a udělali seznam 5 osobností:<br />
- Augustin Šenkýř, který byl vedoucím kúru v pražských Emauzích, byl člen řádu a skládal hudbu,<br />
- F. L. Hek (pozn. dobrušský rodák, předloha k seriálové postavě F. L. Věk),<br />
- Josef Jiří Novotný, první profesionální ředitel kúru v Dobrušce (do konce 19. století dělali tuto funkci učitelé a on byl první profesionální) řídil symfonický orchestr a dělal výbornou muziku, byl skladatelsky činný, což byla naše třetí podmínka pro zařazení na seznam,<br />
- samozřejmě Radim Drejsl<br />
- a současník Jaroslav Šaroun, skladatel, hudebník, pedagog a člen České filharmonie. Všechny tyto osobnosti máme rozpracované.<br />
A protože neděláme jen Drejsla, ale pořádáme i hudební festival F. L. Věka, tyto osobnosti nás taky zajímají. Ve festivalovém výboru jsme se rozhodli, že těchto pět osobností (a ještě nějaké z Opočna a Nového města nad Metují, neboť festival se rozšiřuje) bude trvale zařazeno do festivalu jako hudební osobnosti regionu, aby si na ně posluchači zvykli a aby jim byly na očích. Jakmile se přiblíží výročí některé z těchto vybraných osobností, bude jí v rámci festivalu věnována zvýšená pozornost. Vždyť už letos napsal Luboš Sluka improvizaci na Hekovu hudbu. Máme před sebou tedy další výzvy, chceme zmapovat další osobnosti.</p>
PRAHA: Návštěvníky Korza Národní ohromila velkoformátová instalace slova „SVOBODA.“ a krátký film Svoboda nás spojuje.
Korzem Národní vyvrcholila kampaň Svoboda nás spojuje spolku Díky, že můžem. Středobodem oslav 35 let od sametové revoluce byla velkoformátová audiovizuální instalace. Ta se skládala z obřích písmen zavěšených na jednotlivých budovách Národní třídy. Písmena dohromady tvořila slovo svoboda s tečkou na konci. Zároveň sloužila jako projekční plochy pro premiéru krátkého filmu Svoboda nás spojuje režisérky Ester Valtrové a zpěv Modlitby pro Martu v podání herečky Anny Fialové. Přes 120 programových bodů přilákalo dle prvotního hrubého odhadu operátora T-Mobile 93 000 návštěvníků.
ČR-ZAHRANIČÍ: Jaký je rozdíl mezi emigrantem a exulantem? Dokázali spolu exulanti, kteří odešli z Československa do zahraničí v různých časových vlnách, spolupracovat? Z čeho čerpali naději? A byl to především odpor vůči totalitnímu režimu, který je přes veškeré názorové spory spojoval? Jak po 35 letech od Listopadu ´89 a návratu domů vzpomíná na život a spolupráci v londýnském exilu nakladatel, politolog, publicista a překladatel Alexander Tomský, zakladatel exilového nakladatelství Rozmluvy a stejnojmenného časopisu?
ČR: Se radujeme z vydání třetí velké opráskové knihy s názvem "Opráski f bichli", která navazuje na úspěšné tituly "Oprásky s českí historje f koztce" a "Opráski f krichli". Tato kniha nabízí fascinující stripy nejen z českého, ale i ze zahraničního prostředí, doplněné o jedinečné Jazovy ilustrace, které nikde jinde nenaleznete. Kromě vtipných postřehů z dávných časů, středověku i moderní historie se můžete těšit na příběhy Zmikunda a jeho přátel, stejně jako na příběhy od nadšenců této oblíbené komiksové série. Koupí této knihy si nejen rozšíříte znalosti o historických událostech, ale i se skvěle pobavíte. Vejlet za humorem a historií v jednom je zaručen!
BROUMOV: Slavnostním zahájením a hlavním programem dnes v 10 hodin odstartoval 11. ročník konference Broumovské diskuse, která bude až do 10. listopadu pokračovat v Broumově. O smíření a naději diskutovali hosté 1. a 2. panelu: Tomáš Holub, Josefína Formanová, Jiří Přibáň, Miloš Doležal, Ivana Svobodová a Dalibor Špok. Hlavní panely živě streamuje Česká televize na své iVysílání.