<p>KUTNÁ HORA: Restaurování historických památek je krásný obor, leč náročný. Své o tom ví restaurátor Jakub Ďoubal, který je spoluzakladatelem sdružení pro ochranu památek Arte-fakt. V rozhovoru mi prozradil, jak vnímá současný stav v péči o kulturní dědictví u nás a co brání restaurátorům k mnohem efektivnější práci.</p> <p>Jste spoluzakladatelem a aktivním členem o.s. Arte-fakt sdružení pro ochranu památek. Proč jste toto sdružení založili a co je jeho cílem?</p> <p>V roce 2006, kdy sdružení vzniklo, jsme s několika kolegy cítili potřebu aktivně zasáhnout do dění v péči o památky. Měli jsme pocit, že situace v oboru se vydala špatným směrem. Od té doby naše sdružení uspořádalo celou řadu akcí, které si kladou za cíl zlepšit výměnu informací jak uvnitř oboru tak navenek vůči laické veřejnosti. Myslím si, že právě nalezení společné řeči uvnitř oboru a zvýšení zájmu veřejnosti o oblast péče o památky je cestou ke zlepšení současné situace. </p> <p>Jak hodnotíte současnou situaci restaurátorů v České republice, je možné se restaurováním u nás uživit?</p> <p>Uživit se je za současného stavu věcí stále obtížnější. K nesnadné situaci dané podfinancováním péče o památky přispívá nedůslednost v dodržování památkového zákona, který stanoví, že restaurátorské práce může provádět pouze restaurátor s licencí MKČR. Stavební firmy často na restaurování najímají místo školených restaurátorů nekvalifikovanou pracovní sílu, ve snaze maximálně zlevnit své práce. Ve výběrových řízeních, která jsou často podmínkou zadání restaurátorských prací, je totiž většinou jediným kritériem nabídková cena, což logicky vede ke snaze maximálně snížit náklady. Málokdo si však uvědomuje, jak snadné je památku zcela zničit neodborným zásahem. Často převládají ekonomické aspekty nad snahou skutečně ochránit kulturní dědictví. Mnohdy je nesrovnatelně lepší památku nechat působení času, než provést sice levnou, ale nekvalifikovanou „obnovu“.</p> <p>Restauroval jste již desítky soch, nebo dokonce celé historické objekty. Jaký objekt byl pro vás z hlediska restaurování nejsložitější? </p> <p>Asi restaurování Kamenné kašny v Kutné Hoře (v letech 2010 – 11), kde jsem vedl restaurátorské práce prováděné Fakultou restaurování. Objekt prošel velmi složitou historií a celou řadou více či méně odborných oprav. Právě minulé opravy nám často přichystají velmi komplikované problémy jednak z hlediska metodologického tak i technologického. I na základě poučení se z minulosti se snažíme naše zákroky na památkách, co se týče zásahů do autentické hmoty, minimalizovat a provádět je s vědomím, že za nějaký čas bude nutné je znovu ošetřit. I když se nám podaří identifikovat hlavní příčiny poškození, není možné je většinou úplně eliminovat, stejně jako se nedá zastavit čas. </p> <p>V současné době působíte jako odborný asistent na fakultě restaurování univerzity Pardubice v ateliéru restaurování kamene. Je o tento obor u studentů zájem?</p> <p>Zájem celkem je. I když v několika posledních letech trochu klesl, což může souviset s nástupem tzv. slabších ročníků, ale také to může být reakce na celkovou orientaci společnosti k jiným hodnotám, což by byla škoda. Myslím si, že restaurování je krásná práce, i když někdy těžká. Díky své profesi jsem se podíval na místa, kam bych se jinak nikdy nedostal. Pocit, když pracujete na nějakém uměleckém díle, postupně ho poznáváte, dotýkáte se ho a stanete se součástí jeho života, má v sobě jistý rozměr mimo čas a prostor. </p> <p>Jaké moderní technologie při své práci využíváte?</p> <p>Snažíme se i v tomto držet krok s dobou. Naštěstí díky různým grantům se nám daří průběžně vybavovat naše pracoviště. Díky skvěle vybavené katedře chemické technologie můžeme provádět průzkumy památek na světové úrovni. Minulý rok jsme rozšířili náš arzenál například o technologii čištění památek laserem, FTIR spectroscopii (z angl. Fourier transform infrared) a Elektronový mikroskop. Domnívám se, že zejména posledně jmenovaný přístroj významným způsobem rozšíří naše výzkumné možnosti. </p> <p>Letošní rok jste v Římě absolvoval kurz pro profesionály v oboru restaurování kamene „Stone Conservaion“. Jak byl pro vás tento kurz přínosný? </p> <p>Jedná se o velmi prestižní a profesionálně vedený kurz s více jak třicetiletou tradicí. Přednášející jsou špičkami ve své specializaci, takže jsem aktualizoval a rozšířil své vědomosti o současném poznání v oboru. Obrovským přínosem je možnost osobního kontaktu a výměny informací s podobně zaměřenými lidmi z celého světa. Tyto kontakty jsou pro mě základem pro další spolupráci v budoucnu. Příjemným zjištěním pro mě bylo, že způsob organizace výuky a náplň jednotlivých přednášek jsou blízké tomu, o co se snažíme u nás na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. </p> <p>Můžete porovnat systém a především úroveň vzdělávání/školení v této oblasti u nás a v zahraničí?</p> <p>Hlavní rozdíl mezi vzděláváním v oblasti restaurování na „západě“ a u nás mi připadá v tom, že v zahraničí jsou pedagogové ve zcela jiném postavení a mohou se daleko více soustředit na vlastní výuku. U nás jsme rozptýlení celou řadou dalších věcí, jako je například shánění různých grantů, abychom mohli financovat běh fakulty, její vybavení a v neposlední řadě nás zaměstnává snaha o zajištění vlastní obživy, neboť platy na univerzitách jsou velmi nízké. Pokud bych měl najít pozitiva, tak si myslím, že u nás se na rozdíl od některých zemí z výuky restaurování nevytratil řemeslný základ a tříbení výtvarného citu pro umělecká díla. Samozřejmě toto jsou velmi paušální tvrzení. Naše fakulta v rámci projektu „restaurátoři pro evropskou praxi“ zpracovala poměrně podrobnou studii o výuce restaurování v Evropě a na jaře tohoto roku proběhla mezinárodní konference na toto téma.</p> <p>Máte čas na to věnovat se i volné tvorbě? Jaká témata takto nejraději ztvárňujete?</p> <p>Poslední dobou není na tvorbu moc čas, což mě mrzí. Před pár lety jsme jezdili ještě z kolegou Honzou Fedorčákem na sympozia sekání do ledu. Byla to zábava a byli jsme i docela úspěšní. Dostali jsme několikrát první cenu poroty (například ve Finsku nebo ve Francii). Na ledových sochách se mi líbilo hlavně to, že po pár dnech roztály. Právě tato brzká konečnost dává tvůrcům obrovskou svobodu. Kámen je krásný materiál, ale když do něj něco vysekáte, tak se na to musí dívat celé generace a to dost svazuje. Navíc je zde reálné nebezpečí, že se z vašich „uměleckých děl“ stanou „památky“ a ty pak v budoucnu bude někdo muset restaurovat. </p> <p>Na čem právě pracujete?</p> <p>Momentálně dodělávám restaurátorské dokumentace k projektům z tohoto roku a těším se, až po náročné sezóně nastane klidnější doba, kdy se budu moci věnovat své rodině.</p> <p>Stránky o.s. Arte-fakt sdružení pro ochranu památek<br />
www.arte-fakt.cz</p> <p>stránky Jakuba Ďoubala<br />
www.restaurovanisoch.cz</p> <p>stránky fakulty restaurování<br />
http://www.upce.cz/fr</p>
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
ČR: Vánoce se blíží a s nimi i příležitost dát dárek nejen svým blízkým, ale i přírodě. Anketa Alej roku, která se koná již od roku 2011, nabízí možnost podpořit svou oblíbenou alej a přispět k nejen k její popularizaci, ale i ochraně. Anketa, pořádaná organizací Arnika, má za cíl upozornit na krásu a význam alejí v naší krajině a podpořit jejich ochranu.