<p>CHEB: O občanském sdružení BALIME, které realizuje mediální výchovu pro děti a mládež jako volnočasovou aktivitu a zároveň podporuje neziskové organizace v oblasti publicity, neinformujeme v Místní kultuře poprvé. Na to, co je nového, kam se sdružení posunulo a jaké konkrétní projekty realizuje v poslední době, jsme se ptali, stejně jako loni v březnu, ředitelky Mediálního centra působícího při o.s. Balime, Jany Kofránkové.</p> <p>Jedním z vašich hlavních cílů je podpora tvorby začínajících autorů převážně audio a audiovizuálního charakteru, podpora neziskových organizací v oblasti publicity a rovněž propagace dobrovolnictví. Daří se vám realizovat tyto cíle ve vzájemném propojení? </p> <p>Daří. Vlastně děláme všechno proto, aby bylo vždy vše propojené – v Dobrovolnickém dnu DAY OFF propojujeme medializaci neziskových organizací s náborem možných talentů z audiovizuální branže, zároveň dáváme možnost lidem si vyzkoušet práci novináře a navíc tak propagujeme dobrovolnictví. V projektu Mediální centrum, s podtitulem „pro děti a mládež“ děláme kurzy žurnalistiky, které formujeme jako workshopy, protože novinařina je hlavně o psaní a práci v terénu a teorie (pokud ji přímo nestudujete) má být spíše doplňkem, který má práci v terénu podpořit. </p> <p>Jaká témata takto zpracováváte?</p> <p>Většinou z neziskové scény a kultury. V projektu V paměti synagogy motivujeme naše mladé novináře – studenty z Mediálního centra, aby psali nebo točili o problematice Židů – jejich zvycích a symbolice hebrejského jazyka. Umožňujeme jim projevit se na veřejnosti nebo nazkoušet divadelní hru. Vloni jsme pomáhali organizovat Čtení z Bible, což je celonárodní projekt, v Chebu ho organizovala společnost Ekumenie a my jsme s dětmi četli do mikrofonu. Děti si vyzkoušely projev na veřejnosti, a protože četly ze Starého zákona přísloví, byly i překvapené, že v Bibli je jedna část jen samá přísloví, která se běžně používají. Nyní připravujeme kampaň proti dluhům, kde chceme lidem i dětem názornou a zábavnou formou vysvětlovat, jak hospodařit s penězi a jak nepřijít ke dluhům či si s nimi poradit – tedy opět medializací pomoci řešit nějaký problém. </p> <p>S jakými neziskovými organizacemi spolupracujete v oblasti publicity?</p> <p>Většinou jsou to organizace na podporu životního prostředí a zvířat, z oblasti lidských práv, sociální práce, zabývající se prací s dětmi nebo kulturou, ale také třeba s občanskými iniciativami, která teprve zakládají občanské sdružení. Jedna z nich je právě v Chebu, jsou to studenti práv a architektury. Studují sice v Praze, tedy mimo Cheb, ale mají k městu velmi dobrý vztah a trápí je místní politická situace. Našli si několik korupčních kauz, které už nyní začínají řešit. Musím říci, že ti mě velmi „nabili“, už jsem začínala být z místní situace velmi nešťastná, především proto, že mi přišlo, že Chebané se od všeho distancují a raději si všímají jen sebe a svého nejbližšího okolí, a některé velké „nedomyšlenosti“ – ať už záměrné či nechtěné, které dělá radnice, a které nás jako občany poškozují, prostě přehlížejí. A najednou vidím, že tito studenti sami založili webové stránky, na Facebooku už mají kolem 1500 fanoušků z Chebu a snaží se pomáhat zprostředkovávat informace, které často jsou radnicí podávány jednostranně, i z té druhé strany.</p> <p>Prostřednictvím vašeho sdružení mohou studenti středních a vysokých škol získat praxi v oblasti médií. Jak této možnosti využívají, a kde své mediální výstupy nejčastěji prezentují?</p> <p>V mediálním centru máme většinou středoškoláky a vysokoškoláky, kteří rozvíjejí svou mediální gramotnost ve svém volném čase. Nejdříve je učíme analyzovat problémy, určit, kdo jsou klíčové zainteresované osoby kolem problému. Pak si dělají rešerši o tématu, aby se neptali na již známé a stokrát vyřčené, aby hledali podivnosti, které ve výpovědích zainteresovaných osob vzájemně nesedí a ptali se PROČ tomu tak je. V těchto drobnostech většinou najdete ty největší a nejzajímavější kauzy. Často jsou to úplně drobnosti, kterých si nikdo nevšimne, nebo je často objeví náhodou. A pak je učíme chodit za dotyčnými, ptát se a sepsat reportáž. Není to lehké, i když jste informovaní a máte koncepci, je často těžké tváří v tvář opravdu položit ty základní otázky. Studenti jsou často velmi aktivní a snaží se. Jediné, co jim dělá problémy, je právě pokládat důležité otázky. Trvá dlouho, než se osmělí. Jinak většinou jsou výstupy formou článků a fotografií. Méně často formou natáčení videoreportáže nebo audio. To zatím pokulhává spíše kvůli tomu, že ještě nejsme stoprocentně vybaveni technikou, na čemž ale pracujeme. Články publikujeme na webu nebo děláme výstavy či přednášky a besedy s veřejností.</p> <p>Jak si myslíte, že schopnost lépe komunikovat o problémech může pomoci místním lidem v jejich řešení?</p> <p>Zásadně. Město Cheb nemá zrovna ideální komunikační strategii. Spíše tu panuje komunikační strategie nic moc před občany důležitého neříkat (před médii už vůbec ne), vždy jim jen „naservírovat“ nějakou chabou verzi bez konkrétních údajů. Nejvtipnější jsou často tiskové konference vedení města Cheb, na kterých nyní chceme v rámci Mediální výchovy a zvyšování mediální gramotnosti občanů také částečně demonstrovat časté komunikační „chytáky“ politiků – jak vám neodpovědět na otázku přímo nebo tak, že se nic nedozvíte, nebo vám říct nějakou méně důležitou informaci, a pak se tvářit, že detaily „nevíte“ a vymlouvat se na více kompetentní osoby a tak dále. Ovšem také existují výjimky – kompetentní politici, ale těch je malinko, a je škoda, že nezavítají do Chebu. Nyní je situace už dále neúnosná, vzájemná provázanost korupčního chování také souvisí s nepřipraveností občanů. Když nejsou informovaní, tak korupci a její zatajování nevidí a když ji nevidí, tak nemohou vůči politikům zaujmout rázný postoj. A zvláště na tak malém městě jako je Cheb je důležité proti této neinformovanosti, mediální a politické menší gramotnosti lidí, trochu bojovat. Nebezpečí tkví v myšlení lidí, kteří si často myslí, že to co dělá radnice je „normální“ nebo že se nemohou ozvat anebo volí často nevhodné formy protestu, které radnice snadno „odstřelí“ byrokracií nebo je zesměšňuje či bagatelizuje a lidé se pak stáhnou. </p> <p>Kdo vaše projekty financuje?</p> <p>Zpočátku jsme financovali naše projekty sami ze svých vlastních zdrojů. V roce 2005, v době, kdy většina našich zakládajících spolupracovníků studovala na Vyšší odborné škole publicistiky, jsme založili naše občanské sdružení, abychom mohli pracovat na projektech i mimo školu spíše ve volném čase a z nadšení. Časem nám narůstali další aktivity, které bylo nutné financovat. Začali jsme tedy zkoušet různé granty. Nejdříve to nevycházelo, podali jsme třeba deset žádostí a nic. Tuto trochu nepopulární činnost jsem si vzala na starost já a musím říct, že jsem často bojovala s tím, zda se tomu budu nadále věnovat. Není motivující, když s projektem ztratíte spoustu času – sestavování projektu, rozpočtu, vyřizování všech povinných příloh a podobně, a pak to prostě nevyjde. Ale zase bylo dobré poučení, že si to pak po čase přestanete brát osobně. Asi před dvěma lety se situace obrátila a dostali jsme první grant – tedy dar – od Nadace VIA a tím se nějak „prolomily ledy“. Jak jsme dříve z deseti poslaných grantů nebyli úspěšní ani v jednom, minulý rok jsme uspěli z deseti podaných grantů čtyřikrát. Dostali jsme peníze z Ministerstva kultury a dvakrát z Karlovarského kraje. A nyní jsme žádali na další rok opět, tak uvidíme, jak to dopadne. Navíc připravujeme doplňkové financování pomocí vytvoření klubu přátel v trochu netradiční podobě a spojené s výukou finanční gramotnosti.</p> <p>V současné době se chystáte realizovat projekt Mapa židovských hřbitovů. Co vše bude obsahem tohoto projektu?</p> <p>Jde o aktivitu v rámci dlouhodobého projektu V PAMĚTI SYNAGOGY. Začali jsme ji dělat náhodou, když nás před rokem a půl požádala chebská knihovna, zda-li bychom jim nepomohli vymyslet nějaký program na jejich „dvorek“. Ten program měl být třídenní a bylo to v červnu. Vzala jsem si na starost dramaturgii projektu a chtěla jsem, aby to bylo pěkně tematické a vše do sebe zapadalo. Přemýšlela jsem, co je důležité tam nebo v okolí, na čí počest bychom to celé komponovali. A najednou, jak jsem stála na tom dvorku, všimla jsem si pamětní desky, která visí na budově přímo před knihovnou. Jde o pamětní desku synagogy, která tam stála a během Křišťálové noci byla vypálena. A když je nápad, pak už jde vše hladce. Koncipovali jsme vše jako ukázku židovského způsobu života a chtěli jsme Židy přiblížit jako naše dřívější spoluobčany. Navíc mi pořád vrtá hlavou, proč určitá, byť drobná, forma nesnášenlivosti proti židovskému národu přetrvává. Volila jsem tedy formu besed, workshopů tradic a způsobu života, protože když někoho poznáte a porozumíte mu, je mnohem těžší ho nenávidět jen pro to, že je jiný. Napsala jsem scénář k divadelní hře, děti z našeho Mediálního centra se ji naučily, pak jsme nabídli ukázky a základy písma – hebrejštiny, modelování golemů – každý si to mohl vyzkoušet. Pozvali jsme také chasidského Žida Jaroslava Achaba Haidlera z Ústí nad Labem, a ten všechny naprosto uchvátil. Navíc tam přišlo i několik Achabových známých, kteří mu pomáhali obnovovat desetiletí vůbec neudržované, neupravované, často úplně zarostlé židovské hřbitovy v okolí, v rámci projektu www.chewra.com, který dokumentuje a opravuje židovské hřbitovy po celé republice. O půl roku později už jsme zorganizovali první exkurzi na hřbitov v Drmuolu. Od té doby máme velmi časté dotazy od lidí, kde ty hřbitovy jsou, že by si tam udělali výlet. Proto jsme se rozhodli vydat mapu. Podali jsme žádost o příspěvek na Karlovarský kraj a obdrželi jsme jej. Díky tomu nyní projekt realizujeme. Hřbitůvky jsou často i třeba uprostřed lesů, jsou různě schované, takže je opravdu dlouho hledáte, pokud nemáte dobrého průvodce – proto mapa s navigací a fotografiemi. Další lidé, kromě místních nadšenců nebo turistů, pro které mapu děláme, jsou Židé, potomci těch, kteří v kraji žili před nástupem nacismu. Tito lidé sem občas přijíždějí uctít své předky – a to až Izraele, Německa, Ameriky. Proto je také mapa čtyřjazyčná – v češtině, hebrejštině, angličtině a němčině.</p> <p>Odkazy:<br />
www.den-pro-druhe.cz<br />
www.medialnicentrum.cz<br />
www.happymonkey.cz<br />
info@medialnicentrum.cz</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.
Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.
Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!
Vaše redakce
ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.
ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?