<p>PRAHA: Tak jsme se v těchto dnech dozvěděli, že pokuta za chybnou a necitlivou rekonstrukci Karlova mostu je promlčena. Samotný depresivní fakt, že se to může stát tak snadno a v poměrně krátkém čase, nechám stranou.</p> <p>Nakonec se k tomu velice fundovaně vyjádřil minstr kultury slovy: „Z pohledu ministra, dlouholetého starosty i z pohledu běžného občana je samozřejmě těžko přijatelné, že se něco takového táhne bez výsledku rok až do promlčení. Celé to přehazování z Prahy do Plzně a zpátky považuji za nefunkční. Jeden článek v řetězci udělá dvakrát chybu a jste prakticky bezbranní. Možná by stálo za to, zamyslet se celkově nad pravidly správního řízení, protože tady je evidentně něco špatně.“<br />
Neodpustím si pouze zmínku o tom, kolik práce, peněz a papíru stála to roční tahanice, která skončila patem. </p> <p>Pozastavme se ale nad jiným aspektem celého problému. Pokud jste případ Karlova mostu, tedy kulturní památky jedné z nejcennějších, která je součástí komplexu historického jádra zapsaného na Seznamu UNESCO, sledovali, tak po celou dobu jste mohli vnímat dvě oponentní skupiny, s názorem na jedné straně, že oprava Karlova mostu je naprosto v pořádku a na druhé straně skupiny s přesvědčením, že památka je rekonstrukcí poškozována.<br />
Vznikly občanské aktivity za záchranu Karlova mostu a v prosinci roku 2009 z důvodu nečinnosti Magistrátu hl. m. Prahy, předalo ministerstvo kultury věc Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu. Ten shledal, že k pochybení došlo a pokutu vyměřil. Od té doby se Praha úspěšně odvolávala.<br />
Teď si ale můžeme položit otázku, zda byli představitelé hlavního města přesvědčeni, že mají pravdu a rekonstrukce Karlova mostu je podle nich úplně v pořádku, nebo jenom hráli o čas.<br />
Promlčením se totiž vytratila podstata věci. Je tedy Karlův most necitlivými zásahy poškozen, nebo není? A pakliže ano, tak kterými?<br />
Myslím, že by se v tomto směru mělo docílit respektovaného závěru už proto, že rekonstrukce bude pokračovat.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.
ČR: V prosinci vyšlo aktuální číslo Divadelní revue s názvem Živá síla scénografie: prostor, tělo, vjem. Zaměřuje se na téma scénografie, v co nejširším pojetí a v co největším historickém záběru. Částečně se vrací i k Pražskému Quadriennale a připomíná sympozium Scenography Working Group IFTR/FIRT. Je věnováno dlouholeté vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla, iniciátorce vzniku Divadelní revue a někdejší organizátorce sympozia SWG IFTR/FIRT, Evě Šormové, která by se letos dožila osmdesáti let.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. Téměř před deseti lety v r. 2015 přibyla do tzv. národního seznamu „Betlémská cesta v Třešti“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Eva Kolajová, vedoucí Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Muzeum Vysočiny Třebíč, společně s Ing. Pavlem Brychtou, předsedou Spolku přátel betlémů v Třešti.