S čím si hráli naši pra, pra, pra…

<p>BENÁTKY NAD JIZEROU: Zdejší zámek, jehož nejstarší část pochází z roku 1525, se vyznačuje velkou kuriozitou. Kromě městského úřadu v něm totiž sídlí hned dvě muzea.</p> <p>Muzeum Benátky – pobočka muzea Mladoboleslavska – a v přízemí soukromé Muzeum hraček Benátky nad Jizerou. Zatímco první jmenované (pro malé i velké nabízí prohlídku vystavených expozic spojenou s interaktivním programem) se opět otevře až v květnu, muzeum hraček v přízemí, které provozuje Jiří Fiala, ještě stihnete letos navštívit. Má totiž otevřeno do konce listopadu, a sice v sobotu a v neděli od 9 do 12 a od 13 do 16.30 h.<br />
Naleznete zde rozsáhlou sbírku hraček, vyrobených zhruba od roku 1860 do roku 1945, a v České republice zcela ojedinělou. Hodné obdivu jsou například parní strojky, plechová i dřevěná autíčka, koňská spřežení, velký model železnice typu HO, panenky i jejich perfektně vybavené pokojíčky, malé šicí strojky nebo historické náměstíčko s přibližně 50 pohyblivými figurkami. Zajímavostí je 1,5 metru vysoké točící se ruské kolo. Co se počtu a rozmanitosti exponátů týče, je zde kromě Evropy a USA snad nejvíce zastoupeno Japonsko. Díky kontaktu navázanému v roce 2010 s japonským muzeem hraček v Tokiu, které překvapivě část své sbírky rozprodávalo, mohou návštěvníci obdivovat hračky, se kterými si hrály japonské děti kolem roku 1920. Například historické panenky v kimonech, dřevěné panenky Kokeši, kuchyňky a pokojíčky, které dnes jsou i v samotném Japonsku vzácné.<br />
To vše mohou malí i velcí návštěvníci obdivovat díky nadšenému sběrateli a neúnavnému „panu doktorovi“ Jiřímu Fialovi, který mnoha hračkám opět vdechl život. Již od mala nadšeně sbíral všechno možné – obaly od čokolády, poštovní známky – a k velkému překvapení rodičů začal později nosit domů také první panenky.<br />
Ke vzniku muzea hraček, které se „v těžkých bolestech“ nakonec zrodilo v roce 1999 za pomoci zdejšího městského úřadu, však vedla dlouhá cesta, která ani dnes ještě zdaleka nekončí. S rostoucím počtem návštěvníků současně přibývají také sbírkové předměty a vyvstává problém, kam je umístit. Naštěstí se J. Fialovi podařilo v roce 2004 – opět za pomoci města – výstavní prostory alespoň částečně rozšířit.</p> <p>Pro zajímavost a třeba i jako inspiraci jsem pana Fialu trochu vyzpovídala. </p> <p>Nejprve se zeptám na to, o čem již dlouho přemýšlím. Je mezi vámi muži – „sběrači“ také nějaká žena?</p> <p>Sběratelky mezi námi skutečně jsou a řekl bych, že dokonce převažují. Sbírají samozřejmě nejvíce panenky, avšak dnes spíše jen plastové, protože ty vzácné porcelánové jsou už dávno v cizině a ty, co zde snad nedopatřením zůstaly, jsou drahé, anebo jde dokonce o šikovně umazané repliky vydávané za originály. </p> <p>Říká se o Vás, že hračky opravujete sám. Je to vůbec v silách jednoho člověka?</p> <p>Ano, hračky, které jsou většinou ve špatném stavu, si opravuji nejraději sám. Myslím, že jsem dosti trpělivý (prožitá doba mě tomu naučila), a tak je restauruji, aby zásah byl co nejmenší. To platí také o barvě. Měla by odpovídat té původní. Někdy to zabere hodně času, protože odstín je jiný za mokra než za sucha. </p> <p>Jak vypadá spolupráce s místním úřadem? </p> <p>Z městského úřadu jsou na mě hodní, nemohu si stěžovat. Ale jinak jsem „samofinančník“ bez jediného sponzora. </p> <p>Kdo zajišťuje dozor, prodej vstupenek atd.?</p> <p>V muzeu mně pomáhají střídavě dvě ženy, které samozřejmě dostávají odškodné za to, že jim již několik let kazím soboty a neděle. </p> <p>S jakými subjekty spolupracujete?</p> <p>Spolupracuji nejraději s naším městským muzeem (pozn. red.: Muzeum Benátky – pobočka Muzea Mladoboleslavska) a zdá se, že v rámci možností velice dobře. Jak již říkal náš „velký učitel“ Lenin: V jednotě je síla! A tak se snažím.</p> <p>Kolik návštěvníků k vám za rok přibližně zavítá?</p> <p>Od roku 1999 si expozice prohlédly tisíce návštěvníků z naší republiky a stále více k nám nacházejí cestu turisté ze zahraničí, a to i z těch nejvzdálenějších koutů světa. Počítám, že dětí a dospělých k nám za rok v průměru zavítá tak 9000. Určitě k tomu přispívá, že zámek je krásně zdobený sgrafity a že zde svého času působil slavný dánský astronom Tycho de Brahe, také Bedřich Smetana a další hudebníci. </p> <p>Co považujete za hlavní problém vašeho muzea?</p> <p>Hlavní, největší a přímo katastrofální problém je ten, že nemám prostory, kde další exponáty vystavit. O to víc mě mrzí, že jsme měli možnost zakoupit další historické hračky přímo z tokijského muzea. Na co jsem v katalogu ukázal, to jsem mohl mít. A navíc – všechna okolní muzea mám projetá a nikde jsem nic podobného neviděl. Také u nás nedávno byl jeden sběratel z Japonska a nabízel panenky i stará kimona… Ale kam s tím? </p> <p>Děkuji za rozhovor a přeji hodně sběratelských úspěchů, velkou návštěvnost, ale hlavně co nejvíce nových metrů čtverečních!</p>