úterý
24. prosince 2024
svátek slaví Adam a Eva, Štědrý den
Každý dobytý komín je třeba také zaměřit



Industriál a co je víc

Autor článku: 
Eva Horníčková

<p>Řada opuštěných továren, výrobních objektů a podobných staveb, kterých má Česko coby nejprůmyslovější oblast bývalé rakouskouherské monarchie zjevně nadbytek, chátrá.</p> <p>Až donedávna nebylo zcela jasné, kam undustriální stavby vlastně zařadit. Pod pojmem památka si každý spíše představí středověký hrad, kostel nebo barokní kapličku. S průmyslovými budovami, které se díky architektonickému ztvárnění a dokonalému stavebnímu provedení s nimi mohou rovnat, je přesto problém. Podle ing. arch. Evy Dvořákové z pražského Národního památkového ústavu je u nás podle zákona č. 20/1987 jako kulturní památka ze staveb industriálního dědictví chráněn jen jejich zlomek. V ústředním seznamu kulturních památek je vedeno zhruba 2800 objektů nebo areálů, které lze zařadit do skupiny památek vědy, výroby a techniky, avšak jejich podstatnou část tvoří především technické objekty z předindustriálního období jako jsou mlýny, kovárny nebo mosty. </p> <p>V současné době je to, co z našeho průmyslového dědictví zbylo, ohroženo hned z několika stran. Velkou roli v rozhodování zbourat či ne hraje jejich situování, neprůhledné vlastnické vztahy, a především všudypřítomní chamtiví developeři. A přitom je mnohdy snazší adaptovat industriální architekturu, která nabízí nepřeberné množství způsobů využití, než středověké či novověké sakrální stavby. </p> <p>Za blýskání se na lepší časy bychom mohli přinejmenším považovat fakt, že se zástupcům odborných institucí konečně daří komunikovat s občanskými sdruženími, dobrovolníky a nadšenci, kteří se tyto stavební skvosty snaží zachovat i pro příští generace. Velkou zásluhu na tom má Výzkumné centrum průmyslového dědictví při ČVUT v Praze, které již od roku 2001 společně s Národním památkovým ústavem pořádá akce směřující k větší informovanosti občanů, například mezinárodní bienále „Industriální stopy“, do jehož programu se zapojila řada lokalit z nejrůznějších koutů naší republiky. Během téměř půlročního maratonu se uskutečnily mj. prohlídky mnohdy jinak nepřístupných objektů, dále výstavy – například „Co jsme si zbourali“ (vyšla i stejnojmenná kniha) a bezpočet divadelních programů a performancí, které zajímavé industriální prostory alespoň jednorázově oživily. </p> <p>Kdo se o tuto problematiku zajímá podrobněji, nemohl nenarazit na webovou adresu http://www.fabriky.cz. Co se na těchto stránkách skrývá, o tom jsem si povídala s jejich zakladatelem Ing. Martinem Vonkou, Ph.D. </p> <p>Můžete se nám stručně představit?</p> <p>Jsme lidé, které zamrzí ztráta jakéhokoli objektu průmyslového dědictví a každou demolici či nevkusnou konverzi si bereme osobně. Jsme volné sdružení přátel industriálních staveb – Fabriky.cz – čítající pět nadšenců a pár občasných externích přispěvovatelů, kteří obdivují staré fabriky a další technické památky postavené s řemeslným fortelem, s důrazem na účelnost, ale i s citem pro estetičnost a kvalitní architekturu. Dochované průmyslové dědictví se snažíme mapovat, fotodokumentovat a medializovat. Celkově máme na internetu publikováno více než 100 různých fabrik a cca 20 významných a cenných továrních komínů v ČR. A v archivu čeká spousta dalšího materiálu.</p> <p>Například pro kapitolu www.fabriky.cz „Jak se co dělá“ zpracováváme reportáže ze zajímavých funkčních průmyslových provozů a spolupracujeme s jejich majiteli či provozovateli při vytváření dokumentace a prezentace na internetu. Tento dílčí projekt je na začátku, protože spotřebovává mnoho času a my vše děláme jen v osobním volnu. </p> <p>Kdy vzniklo vaše sdružení a kdy jste založil webovou stránku?</p> <p>S „fabrikykolegy“ se známe řadu let, továtny jsme dokumentovali již dříve, ale k založení webu jsme se dostali až v roce 2007, po zbourání významné stavby podbabských sladoven. Museli jsme nějak vyventilovat naši naštvanost na tento hrubiánský developerský čin. Vlastní fotografie, které dokumentovaly tuto krásnou stavbu, jsme zveřejnili i s malou anketou s otázkami ohledně postoje čtenářů k demolici. Do dnešních dnů se vyjádřilo 1090 lidí, necelá jedna třetina zaškrtla názor „Developer promarnil jedinečnou šanci zachovat genia loci místa“, další desítky procent byly nějakým způsobem proti, ale našli se i tací, kterým to bylo jedno.</p> <p>Souvisí vaše profese stavebního inženýra s takovýmto koníčkem?</p> <p>Asi ano. Vzdělání stavaře dovoluje hlouběji ocenit krásu technického a konstrukčního řešení stavby. Ale zase to může být na překážku. Laik se třeba oddá romantičtějšímu vjemu fabriky, ale já to beru spíš technicky, což se vlastně odráží i ve fotografickém pojetí budovy nebo jejího detailu. Ale nakonec k pochopení krásy fabrik není rozhodně žádného vzdělání třeba, je jen nutné mít ten správný cit a vkus pro místa, kde se vytváří nebo vytvářely materiální hodnoty.</p> <p>Jakou máte na www.fabriky.cz návštěvnost a co z ní pro sdružení vyplývá?</p> <p>V současné době zaznamenáváme v průměru kolem 300 návštěv denně. Řada lidí nám pak i napíše do návštěvní knihy, nebo přímo e-mail. Někdy buď jen chválí, nebo vyjadřují nadšení, často nám zašlou nějaké nové informace či obrázky. Jindy nás dokonce do své fabriky pozvou, abychom si ji zdokumentovali. A všechny tyto odezvy jsou důležité, neb je fajn vědět, že neděláme práci zbytečně, což nás zase posunuje dále.</p> <p>Sledujete další osud vámi zmapovaných staveb?</p> <p>Snažíme se, ale je jich moc. Často se o chystané demolici nebo konverzi dočteme v médiích, nebo nás leckdy upozorní návštěvník webu. Což se třeba nedávno stalo u opuštěného nádherného skeletu třídírny uhlí v Zahořanech, který má být (možná už je) každou chvíli zdemolován. Zavolali jsme starostovi, ten to potvrdil a pár týdnů na to jsme se zajeli s touto jedinečnou stavbou rozloučit. </p> <p>Je mně jasné, že není možné zachránit vše, a blokovat tak pozemky rozpadlými budovami. Nejideálnější pro záchranu jsou třeba komíny. A v těch Zahořanech by právě měl komín zůstat stát, však se jedná o unikát v ČR! Je to totiž jediný komín s rezervoárem na vodu s oktagonálním dříkem (tj. částí mezi patkou a hlavicí tvořící objemově největší složku sloupu, v tomto případě komínu – pozn. red.) u nás. Například v místní části nové Karviné – v Dolech stojí na louce jako solitér komín, který je kulturní památkou, a svou výškou 50 až 60 metrů upozorňuje, že kdysi byl součástí většího celku. Velmi dobré je proto sledovat komínářskou databázi KODA, kam její uživatelé vkládají aktuální informace o dění kolem daného komína, který každá správná fabrika samozřejmě má. </p> <p>Vaše sdružení Fabriky.cz se na této unikátní databázi komínů v ČR spolupodílí?</p> <p>Jsme zároveň členy Svazu českých komínářů (SČK) a na tomto výjimečném projektu se podílíme. V současné době se nové tovární komíny staví minimálně, a je tedy nutné si tohoto vertikálního dědictví vážit a patřičně ho chránit. Například v loňském roce se jednalo o záchranu 34 metrů vysokého komína, který zbyl po cihelně v obci Močovice u Kutné Hory. Pocházel z roku 1906, jeho podoba zůstala beze změn a v kutnohorském regionu byl svého druhu jediný. Ve spolupráci se SČK podalo naše sdružení Fabriky.cz nejprve návrh, aby byl prohlášen kulturní památkou. Ten byl zamítnut. Zároveň jsme poslali otevřený dopis starostovi obce Močovice s řešením směřujícím alespoň k jeho zachování prostým zakonzervováním. Jinou variantou by mohlo být jeho využití k propagaci místního cihlářského průmyslu (v tomto případě by šlo o první příklad vzdělávací konverze komína v ČR) nebo začlenění do zóny pro trávení volného času, kde by mohl sloužit třeba jako horolezecká stěna. Avšak na rozdíl od žižkovské Parukářky, vinohradské Flóry či libeňské Palmovky močovický komín šanci nedostal a byl 15. 3. 2009 odstřelen. </p> <p>Tyto orientační body v tzv. vesnickém industriálu Vás zjevně také lákají. Kolik z nich jste už pokořil?</p> <p>Komíny jsou objekty, které začaly v masovém měřítku dominovat české urbanizované krajině v 19. století a vypadají zpravidla stejně honosně jako okolní provozní budovy. A my tyto vertikály obdivujeme, zbožňujeme a fotografujeme. No řekněte, kdo by dneska uměl postavit třeba takový 78 metrů vysoký cihelný komín jako je v lihovaru v Mladé Boleslavi. Je to nejvyšší známý tovární komín v ČR s dobou výstavby před rokem 1900.<br /> No a jak řekl Jára Cimrman, který také provozoval komínolezbu: „Hlavní funkcí komína je ta, že se na něj dá vylézt.“ A já činím totéž, člověk se tak oddá úplně jinému vjemu fabriky a vzniknou mimo jiné fotografie z netradičního úhlu pohledu. No, a pokud je důležité, kolik jsem zdolal a řádně si osahal komínů, tak vězte, že jich je asi 1000. </p> <p>Jaké typy fabrik máte rád a která je Vaše nejoblíbenější?</p> <p>Odpověď není snadná. Osobně mám rád jak malé fabriky (cihelny, pivovary, sladovny), tak i ty veliké, jako jsou například textilky či cukrovary, což jsou pro mě industriální hrady, které člověka ohromí svou dominancí v krajině. Oblíbených mám jinak celou řadu, zbožňoval jsem již zmíněné zbořené podbabské sladovny, nedávno jsem se zamiloval do bývalého exportního pivovaru v Žatci a již léta si cením bývalé přádelny ve Svatavě. </p> <p>Jak vznikla Fabrikymapa a co to přesně je?</p> <p>V roce 2008 provozovatel Google maps připravoval českou mutaci Mapy Google a jako marketingovou záležitost vyhlásil soutěž nazvanou Moje mapy. Účastníci si mohl podle svých zájmů vytvořit svou mapu tak, že do území naší republiky umístili třeba body označující místa, kde se nacházejí hospody, nebo kde všude pobýval Jára Cimrman. Naše sdružení do ní zařadilo industriální stavby a nazvalo ji Fabrikymapa. Každý výrobní typ dostal svou ikonku a po jejím rozkliknutí se zobrazí příslušná fotografie i s krátkou popiskou. Porota naše industriální památky shledala pro návštěvníky Googlu velice atraktivními, a tak jsme z 49 zúčastněných získali první místo a já jsem za odměnu letěl do San Franciska. (Reportáž se zaměřením na místní technické stavby je k vidění v kapitole „Fabrikyvýlety“.) Fabrikymapa je dnes součástí www.fabriky.cz, zobrazuje přes 200 českých historických provozů a další průběžně přibývají. </p> <p>S kým kromě KODY jste ještě v kontaktu?</p> <p>Volně spolupracujeme s různými subjekty, ponejvíce s Výzkumným centrem průmyslového dědictví ČVUT. Především tak, že jim dodáváme fotodokumentaci do jejich Registru průmyslového dědictví a do publikací.</p> <p>Děkuji za rozhovor</p> <p>Pro úplnost dáme ještě na závěr slovo odbornici na slovo vzaté – ing. arch. Evě Dvořákové z pražského Národního památkového ústavu.</p> <p>Jaký je kontakt NPÚ s volnými sdruženími jako je třeba již výše zmíněné www.fabriky.cz ?</p> <p>V pracovním kontaktu s některými dobrovolnými sdruženími jsme, a je to odvislé třeba od řešení některých památkových kauz viz „nádraží nedáme“ (Petice proti demolici nádražní budovy v Ústí nad Orlicí – pozn. red.), případně jim poskytujeme informace o památkovém fondu. S některými z nich pak dlouhodobě spolupracujeme zejména při konání bienále „Industriální stopy“, které v sudé roky pořádá Výzkumné centrum průmyslového dědictví při ČVUT, a náš ústav je v roli spolupořadatele spolu s Kolegiem pro technické památky ČKAIT a ČSSI. Na posledním 5. mezinárodním bienále v loňském roce byl dobrovolným sdružením, jednotlivým ochráncům technického dědictví a dalším organizacím dán poměrně velký prostor, a to jak v podobě jednoho bloku odborné konference, která se konala v bývalé čistírně odpadních vod v Bubenči, tak i mnoha výstav. Například výstava „Industriální propojení“ umožnila prezentaci cca 30 takovýchto organizací.</p> <p>Naopak, jak NPÚ na toto téma komunikuje s odborníky – ať již s architekty navrhujícími přestavbu industriální památky nebo s jinými institucemi? </p> <p>Náš ústav se v praxi běžně setkává s projektanty, kteří připravují obnovu technického a industriálního dědictví. Máte-li však na mysli komunikaci v akademické rovině, nebráníme se diskutovat o otázkách směřujících zejména do oblasti novodobé architektonické tvorby v historickém prostředí, jak o tom svědčí řada našich konferencí, o kterých pravidelně informuje náš web. Jedno z témat našeho letošního mediálního programu je věnováno právě otázkám tvorby v historickém prostředí. Také ve vědecké radě našeho ústavu je několik členů zastupujících architektonickou a inženýrskou složku, a to velmi uznávaných kapacit. Na poli technického dědictví též dlouhodobě spolupracujeme s Kolegiem pro technické památky při České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) a Českým svazem stavebních inženýrů (ČSSI) nejen v rovině odborných posouzení, ale zejména při propagaci záchrany technického dědictví.</p> <p>Neplánuje se změna zákona č. 20/1987, který jako kulturní památku chrání z industriálních staveb jen jejich zlomek? </p> <p>Změnu zákona má ve své kompetenci MK ČR, a co se týká druhé části otázky, podotýkám, že dle výše uvedeného zákona návrh na prohlášení věci za kulturní památku může podat kterýkoli plnoletý občan ČR nebo sdružení či jiná organizace právě na MK ČR, které dle zákona nové kulturní památky prohlašuje. To, že je mezi nimi málo památek z industriálního období, není způsobeno tímto zákonem, ale celospolečenskou situací, kdy vnímání tohoto dědictví jako rovnocenné součásti kulturního bohatství bylo zejména uměleckými kruhy dlouhou dobu odmítáno. Od poloviny devadesátých let 20. století se NPÚ podílí na programových projektech MK ČR a výzkum průmyslových objektů a areálů je jedním z nich. Po vyhodnocení terénních průzkumů jsou pak nejvýznačnější stavby nebo celé komplexy navrženy k prohlášení za kulturní památku.<br /> Jako dovětek uvádím obecnou citaci – Osvícená společnost nepotřebuje k tomu, aby chránila své kulturní bohatství zákon, chrání jej už z podstaty, protože je dokladem její historie a jejího vývoje. „Společnost, která nezná svou minulost, nemá budoucnost.“</p> <p>Jaké akce vztahující se k industriální architektuře NPÚ v nejbližší době plánuje?</p> <p>Vedle akcí orientovaných na klasický památkový fond je velká část z nich zaměřená na poznání a propagaci technického dědictví. Jako příklad mohu uvést přednáškový cyklus, který se co nejdříve uskuteční v MeetFactory na Smíchově a který bude pokračovat v letních měsících. Dále je v plánu řada přednášek na téma industriální architektury v jednotlivých územních odborných pracovištích NPÚ mnohdy spojených s krátkodobými výstavami. Pravděpodobně největší letošní mezinárodní akcí bude třídenní odborná konference na dole Michal v Ostravě (objekt je v naší správě) nasměrovaná na otázky spojené se vznikem dělnických kolonií, na jejich poznání a uchování. Uskuteční se na přelomu srpna a září. Jinak všechny akce NPÚ nalezte na našich webových stránkách a vše o konání bienále pak na www.industrialnistopy.cz.</p> <p>Děkuji za rozhovor</p> <p>Eva Horníčková</p>

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Z redakce Místní kultury Vám naposledy přejeme hezké vánoční svátky a šťastné vkročení do Nového roku. Proč naposledy? Po více než třiceti letech se náš časopis dočká nového názvu PRO KULTURU a s ním také proměny webových stránek www.pro-kulturu.cz, které, jak věříme, budou přehlednější a lépe uzpůsobené pro prohlížení na chytrých telefonech.

Co se však nezmění, bude chuť i nadále vytvářet spolu s Vámi obsah časopisu. Uvítáme Vaše tipy, společně vkládané pozvánky, příspěvky a příběhy a také nové čtenáře, sledující i followery na sociálních sítích.

Pojďte s námi tvořit Pro kulturu – portál dobrých témat a zpráv!

Vaše redakce

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
EDITORIAL
22.12.2024

ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.

Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“

Celá ČR, Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Ostatní, Vzdělávání
Co se děje
21.12.2024

ČR: Divadelní streamovací platforma Dramox spouští tolik očekávanou aplikaci pro Google TV (dříve Android). Po chytrých televizích LG a Samsung tak diváci naladí všechny divadelní záznamy Dramoxu i na televizích Sony, Philips, Hisense, TLC a mnoha dalších. Drtivá většina diváků tedy bude moci během svátků sledovat divadlo online pohodlně z velké televizní obrazovky.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec
Co se děje
20.12.2024

ČR: Vánoční pohádky jsou dlouhá léta symbolem českých Vánoc. Generace diváků si je spojují s rodinnou pohodou, vůní cukroví a kouzlem svátečních dní. Statistiky z loňského roku sice potvrzují, že zájem o pohádky neochabuje, ale zároveň se čím dál hlasitěji ozývá kritika na adresu jejich klesající kvality. Může si česká pohádka udržet své pevné místo na vrcholu televizní zábavy, nebo čelíme postupnému úpadku tohoto kdysi zářivého žánru?

Celá ČR
Děti a mládež, Knihy, literatura, média, Lidová kultura
Co se děje
23.12.2024