Dobré mravy a památkáři stojí stranou

<p>PRAHA: Causa stará 17 let: pronájem, prodej, přestavba kulturní památky – pražského kostela sv. Michaela, jehož doba vzniku se datuje do 12. století.</p> <p>Zhruba šest století sloužil svému účelu, ovšem v roce 1786, v době masově rušených kostelů a klášterů, jej císař Josef II přestavěl na manufakturu pro výrobu papíru a skladiště. Jako sklad byl kostel využíván až do konce komunistické éry.<br />
Po roce 1989 nastalo společenské klima, díky němuž mohla nastat rehabilitace této velmi cenné sakrální památky a její vrácení k původnímu účelu, tj. k účelům bohoslužebným. Bohužel, nestalo se.</p> <p>Výčet všech aktérů, kteří přispěli k devastaci této kulturní památky, by byl obsáhlý, ale není účelné je na tomto místě vyjmenovat. Měl ovšem i řadu zastánců, kteří se snažili o záchranu kostela alespoň v tom smyslu, že by sloužil k důstojnému využití duchovního či kulturního charakteru. Velmi intenzivně se angažovali studenti vysokých škol, kteří uspořádali dvanáct protestních akcí, poslední v létě 2007. V cause intervenoval neziskový sektor, zejména ECSSU (Evropské centrum starého sakrálního umění) a také Růžový panter – nevládní organizace zabývající se korupcí ve veřejné správě, ale rovněž bez úspěchu. Téměř všichni své snažení z únavy a beznaděje vzdali. </p> <p>Pokud hovořil o kostele sv. Michaela někdo ze zastánců prodeje a tzv. rekonstrukce, která kostel z hlediska památkové péče poškodila (přepatrování zakázanými ocelobetonovými konstrukcemi), používal výraz „bývalý kostel“. Jako argument to uplatnil i ex-ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. Bývalý ministr kultury Jaromír Talíř dokonce v debatě v roce 2007 s redaktorem Antonínem Zelenkou prohlásil: „Já jsem člověk, který není schopen rozeznat kostel.“ Mám za to, že kostel pozná i malé dítě, ale zkusme si vzít na pomoc slovník: Kostel je budova určená pro křesťanskou bohoslužbu, stavěná podle určitého řádu. Řekla bych, že kostel zůstane kostelem, i když je v něm momentálně skladiště. Tedy pokud jej někdo zásadně nepřestaví pro využívání k jiným účelům, než byl původně postaven, s následnou uředně potrvzenou rekolaudací pro změnu užívání. A to, domnívám se, se v případě kostela, o kterém je řeč, nestalo. Dokonce ani necitlivou rekonstrukcí se charakter stavby nezměnil. </p> <p>A proč vůbec stát prostřednictvím Národní knihovny objekt prodával? Toho času jej nepotřeboval a údajně byl v dezolátním stavu. To ovšem popírá J. Štulc, hlavní konzervátor NPÚ, který tehdy prohlásil, že by kostel vydržel s minimálními náklady na údržbu cca ještě 20 – 30 let.<br /> Národní knihovně v roce 2004, kdy přistoupila k pronájmu, legislativa ještě neukládala povinnost vyhlásit výběrové řízení, ale fakt, že její tehdejší představitel Vojtěch Balík objekt pronajal firmě Kontakt Moravia Evropa na základě vágní smlouvy (ze dne 1. 6. 1994) už sehrál významnou roli. Smlouva i následně vydané stavební rozhodnutí byly navíc v rozporu se záměrem ministerstva kultury. Mj. již zmiňované přepatrování ocelobetonovými konstrukcemi bylo explicitně zakázáno závazným rozhodnutím MKČR z 29/03/2004, problém byl např. i se střešní krytinou. Proto je těžko pochopitelné a divné, jak mohl být kostel zkolaudován?! Causu sice opakovaně šetřily orgány činné v trestním řízení, ovšem jak je v kraji zvykem, nenašel se žádný viník a věc byla odložena.</p> <p>Co se tam v nedávné době dělo, je všeobecně známo, tak jen útržkovitě: megashow, diskotéky, večírky se striptýzem, reklamní akce a další nevkusné aktivity. Kuriózní přitom je, že od počátku panovala všeobecná shoda na tom, že kostel má být využit pro kulturní a duchovní účely. Dokonce i jeden z prvních záměrů nájemce se týkal kultury. Ostatně se jedná o místo, kde byli pochováni významní pražští občané a církevní osobnosti různých národností. Mimochodem, nedávno se objevila v tisku zmínka v souvislosti s neúspěšným hledáním ostatků sv. Anežky České, a sice, že by mohly být právě zde. Jenže v kostele se také bagrovalo, a pokud se tam nějaké ostatky nacházely, bylo s nimi naloženo zcela neadekvátním, neuctivým způsobem, a je pravděpodobné, že část jich skončila na skládce. </p> <p>Ti, kterým nevadí zacházení a využívání kostela, a nejsou osloveni geniem loci ani duchovním odkazem našich předků, by mohli být znepokojeni prodejní cenou. Kostel byl prodán v roce 2005 za částku 46 mil. Kč, k čemuž podotýká prof. Ivo Kořán, DrSC., vědecký pracovník Ústavu dějin umění AV ČR, že jen samotný gotický portál v kostele má větší cenu… A to nemluvíme o pozemku v nejcennější pražské lokalitě. Obdobné transakce se nazývají nemravným obchodem.<br />
Vezmeme-li v úvahu vše, co bylo o této kulturní památce z 12. století publikováno, je zřejmé, že na jeho osudu se od doby, kdy jej ještě i Národní knihovna využívala jako skladiště, podepsalo mnoho kompetentních osob. Připustíme-li, že u některých z nich mohlo jít o neznalost, nezkušenost či naivitu, jež způsobily sled těžko zvratitelných právních úkonů, jen s obtížemi lze pochopit roli, kterou sehráli památkáři.<br /> Jejich úkolem je chránit hodnoty zděděné po předcích, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Zpravidla tak velmi poctivě činí u mnohem méně významných památek, nabízí se tedy otázka, proč neuplatnili své zkušenosti, pravomoci, vliv a kompetence v tomto případě? Proč dnes neprotestují proti tomu, jakým způsobem byla stavba rekosntruována a nechrání kostel umístěný v samém srdci Prahy, v městské památkové rezervaci pod ochranou UNESCO?</p> <p>Výše jsem napsala, že snahu o nápravu vzdali téměř všichni. Ovšem až na jednu výjimku. Tu představuje Ing. Jiří Pavel Pešek, který je otcem myšlenky vybudování ECSSU – Evropského centra starého sakrálního umění v chrámu sv. Michaela Archanděla. Ing. Pešek se kauzou zabývá nepřetržitě od roku 1996. V roce 1998 na kongresu v italském Rimini zformuloval 1. mezinárodní petici, kterou podepsaly stovky zahraničních signatářů a řada českých významných osobností. Poté přišly další petice, k mezinárodnímu Memorandu z r. 2006 se připojily autority evropské i světové. Během cca 25 evropských misí získal podporu nejvýznamnějších světových institucí (Evropská komise, Evropský parlament, UNESCO, Vatikán, staroslavné anglické katedrály včetně Westminster Abbey, významné univerzity i mezinárodní politické celebrity). J. P. Pešek říká: „Projekt ECSSU může být zrealizován teprve po anulování smlouvy o prodeji kostela příslušným soudem nebo po vyvlastnění památky; tuto alternativu navrhlo MZV ČR již v roce 2008 s odkazem na Památkový zákon, který ji plně umožňuje v případech, kdy majitel nakládá s památkou způsobem ohrožujícím samu podstatu její existence; a to je přesně případ chrámu sv. Michaela.“<br /> Jako úplně poslední možnost přichází podle něj v úvahu í zpětné odkoupení kostela státem.<br /> Každopádně (nikoli poprvé) využil Ing. Pešek svého občanského práva i povinnosti a podal dnem 19. 4. 2010 ve věci kostela sv. Archanděla Michaela další trestní oznámení na řadu osob z důvodu:<br />

1. poškozování cizí věci<br />
2. porušování povinností při správě svěřeného majetku<br />
3. zneužívání pravomoci veřejného činitele.</p>

<p>Dodejme nakonec, že již nějaký čas byly medializovány plány vlastníka kostela na zřízení tržnice. Všichni, včetně zahraničních turistů, jsme se mohli „tešit“ na to, že si uprostřed starobylé Prahy koupíme pěkný plastový suvenýr made in China. Ale vlastník nám přichystal překvapení a zve do KOSTELA sv. Michaela Archanděla (nikoli bývalého) na program typický pro klub s nočním provozem diskotékového typu. Bezplatná „opening party“ proběhla 6. 5. 2010 a prvním protagonistou se na svaté půdě stal Rudy z Ostravy.<br /> Ať žije duchovní kultura!</p> <p>Více informací získáte na: http://www.stmichael.cz/, http://svatymichael.cz/index.html nebo na http://ruzovypanter.cz/main.php?….</p>