Předvolební

<p>Už poněkolikáté jsme před volbami oslovili politické strany, u kterých předpokládáme, že by mohly v nadcházejícím čase významně ovlivňovat kulturu, abychom zjistili, co přinášejí nového, nebo zda alespoň slibují, že splní již dříve slíbené.</p> <p>Dva největší političtí rivalové, tedy ODS a ČSSD, na naše otázky zatím neodpověděli, ač jsme se snažili získat informace už od února letošního roku.Opovědi TOP 09, Strany zelených, Věcí veřejných a KDU-ČSL najdete mezi články – Ptáme se.<br />
Na webu ODS se po zadání slova „kultura“ neobjeví téměř nic, program pro tuto oblast jsem také nenašla. Pouze cca týden víme, že ji má na starosti Miroslava Němcová, vedle problematiky rodinné. A také už z dřívější doby je známo, že ODS se snaží pro oblast kultury omezit roli státu, na rozdíl od ČSSD, která ve svém volebním programu uvádí, že kultura jako celek nemůže být samofinancovatelná a obec, region ani stát se nemohou zbavit zodpovědnosti za její rozvoj. ČSSD chce podporovat rozvoj moderní i tradiční lidové kultury, ale také věnovat péči menšinové, lokální a regionální kultuře.<br />
Co mě v kapitole věnované kultuře ve volebním dokumentu ČSSD zaujalo, je výrok: Sociální demokracie si uvědomuje důležitost uchování a neustálé kultivace národního jazyka pro rozvíjení kulturních aktivit a tvorbu kulturního dědictví. Škoda, že má pouze proklamační charakter a není alespoň naznačeno, jakými cestami se chce strana vydat k cíli. Velmi přínosné by bylo, kdyby političtí reprezentanti, kteří se vyjadřují na veřejnosti, začali v tomto ohledu u sebe. Nepříjemně a nekultivovaně působí v projevech politiků velmi časté nadužívání některých obratů a slovních spojení. Spisovně vyjádřené výroky nejsou u mnohých pravidlem a rovněž se správným použitím slov z hlediska jejich významu mají často problém.</p> <p>To, že se nyní téměř ze všech volebních programů (kromě KSČM) vytratilo „1 %“, jsme vás informovali už před volbami, které se nekonaly. A uvádím to pouze pro ilustraci, jak strany se sliby zacházejí. I když si jej vzaly za vlastní všechny strany, jejichž kandidáti později zasedli do poslaneckých lavic, slib zůstal jen na papíře. Na potřebě naplnit tento závazek se přesto shodli zástupci poltických stran, kteří se sešli včera 25. 5. 2010 v Praze na Nové scéně ND, aby diskutovali o programech a prioritách v oblasti kultury.<br /> Zúčastnili se experti za SZ Marta Smolíková, za KSČM Ivana Levá, za VV Marie Hakenová, za TOP 09 Marie Reslová, za ČSSD Tomáš Hájek, za KDU-ČSL Jaromír Talíř a ODS zde reprezentoval František Mikeš.<br /> Za pozornost stojí nepříliš častý jev, a sice převaha diskutujících političek nad politiky. To byl ale jediný zajímavý aspekt diskuse, kterou moderoval Michal Prokop. Je škoda, že vyzněla velmi povrchně, že se političtí experti na kulturu mohli vyjádřit k daným tématům jen heslovitě, a že na volební programy a sliby vůbec nedošlo. A už vůbec se moderátor nesnažil srovnat současné volební programy těchto stran s těmi předešlými.<br />
Napadlo mě při tom, že by si měli voliči před každými volbami vyžádat alespoň u subjektů, které chtějí volit, inventuru splněných a nesplněných stranických příslibů, protože takhle to vypadá, že některé strany předkládají své volební programy bez návaznosti na ty minulé či budoucí a za každým volebním obdobím udělají tlustou čáru.<br /> K diskusi se sluší ještě uvést, že ji uspořádala Nová scéna ND ve spolupráci s katedrou produkce DAMU. To, že byl sál poloprázdný, jistě nepotěší, ale převaha mladých v hledišti ano. </p> <p>Letošní předvolební programy a rétorika mají jednu novinku (v diskusi viz výše se nedostala na program), a tou je osud ministerstva kultury. Více stran mluví o spojení s jiným rezortem. Zcela výjimečně a spíše v minulosti zněly hlasy na jeho zrušení. V roce 1999 to např. připustila i M. Němcová (ODS), která ale v roce 2006 odpověděla na naši otázku: „Zaslouží si“ podle vás kultura vlastní ministerstvo?: „…Osobně jsem přesvědčena, že samostatné ministerstvo kultury má opodstatnění.“<br /> Na stejnou otázku odvětil tehdy budoucí ministr kultury za ČSSD Vítězslav Jandák z ČSSD: „Jistěže si kultura zaslouží své vlastní ministerstvo…“ a dodal, že jeho úkolem je mimo jiné hájit a rozvíjet českou kulturu na mezinárodním poli.<br />
Mezi variantami existence ministerstva kultury je spojení s problematikou školství nebo cestovního ruchu. První možnost jsem dlouho považovala za rozumnou, po čase jsem ale změnila názor. Myslím si, školství i kultura potřebují osvícené ministerské úředníky a učitele. MŠMT má i nyní nástroje, jak učitele navigovat a motivovat, a nemusí se zrovna uchýlit k takové autoritativní formě, jakou použila slovenská armáda, resp. její velení, když vydalo rozkaz, že při přemísťování musí vojáci zpívat lidové písně. Ale kupodivu vojáci zpívají s chutí a nasazením.<br />
Na to, aby se dětem školou povinným i žákům na stupních vyšších dostaly systematicky utříděné informace o kulturních kořenech rodné země, o současném umění i duchovním dění, není nutně třeba spojovat ministerstva. A jakkoli je žádoucí, aby se školy věnovaly kultuře v mnohem větší míře, je tu ještě velká množina kulturních problematik netýkajících se školních škamen.<br />
Spojení kultury s cestovním ruchem je variantou další a logickou, ale je třeba podotknout, že i když hraje kultura v cestovním ruchu velmi významnou roli a získává ve spojení s ním pro HDP nemalé finanční částky, není jediná, která s touhou po poznání cizích krajů souvisí.<br />
Každopádně systémová změna spojení dvou (či více) ministerstev není jednoduchá a asi ani levná záležitost. Musí se zmapovat příslušné agendy a úkoly a zvážit všechny související aspekty. Pak by měla přijít na řadu odborně zpracovaná analýza a její vyhodnocení. A v neposlední řadě je nutné, stanovit cíle a dosáhnout společenské a politické shody, aby se po dalších volbách nehledal nový nebo staronový model spravování věcí kultury.</p>