Krása a půvab výšivek z rybích šupin

HLUBOKÁ NAD VLTAVOU: Jižní Čechy jsou krajem rybníků a právě v nich chované ryby, konkrétně jejich šupiny, se staly materiálem používaným při zdobení součástí oděvů. Dodnes je používá Ludmila Dominová z Hluboké nad Vltavou, která v minulém roce obdržela od ministra kultury titul Nositel tradic lidových řemesel v oboru výšivka z rybích šupin.

Počátky techniky vyšívání rybími šupinami spadají do období před 150 lety. Její tvůrci tehdy našli inspiraci na předmětech ze zámku, jako jsou oděvy či dokonce obrazy. Z Třeboňska se tato neobvyklá výšivka šířila dál a zprvu se uplatňovala především na lidových krojích, ale později i na dámském oblečení inspirovaném městskou módou. Šněrovačky a zástěry ke krojům tak vystřídaly výšivky na zástěrách, sukních, živůtcích, na doplňcích – kabelkách, botách, ale i na polštářích a obrázcích. Také muži se pyšnili výšivkou z rybích šupin. Oblíbili si totiž kabely vyzdobené rybářskými motivy.

Od textilních technik k rybím šupinám

Ludmila Dominová měla zalíbení v ručních pracích již od útlého dětství a postupem let zvládla nemálo předtkalcovských technik, a to od jednoduchých až k těm nejsložitějším. K nim patří krosienka, frivolitky, síťování, háčkování, pletení, výšivka a paličkovaná krajka. „Když něco dělám, tak naplno. Někdy se musím doučit neznámou techniku, jako například při výrobě repliky čepce kroje z Netolic. Tehdy mně chyběla krajka, a tak jsem se ji musela naučit a udělat sama," říká L. Dominová, která své po letech nasbírané zkušenosti předává jako lektorka  dál. Zprvu se věnovala zejména paličkování a původní vzory získávala z pozůstalostí. Výšivkou z rybích šupin se začala zabývat v sedmdesátých letech minulého století, když poprvé spatřila krojovou zástěru zdobenou právě touto neobvyklou technikou. „Informace o ní jsem hledala mezi pamětníky a v odborné literatuře. Radou mi pomohla i Jiřina Zikmundová, která vyšívá kroje a šupinami zdobí šněrovačky. Po čase se mi výšivku rybími šupinami podařilo zdokumentovat, a tak jsem mohla začít. Jenomže příprava potřebného materiálu nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Vzala jsem si kbelík šupin z kapra a zkoušela, jak to udělat, aby byla rybí šupina čistá a daly se z ní vystřihovat potřebné motivy, které se dál používají k vlastnímu vyšívání,“ popisuje své začátky v této technice nositelka titulu.

Než se začne vyšívat

Šupiny z kapra procházejí složitými procesy. Po sedm dnů se perou ve vodě, která se každodenně vyměňuje, až je materiál zcela bez nečistot. Poté nastoupí kartáček a mýdlová voda. Dříve se šupiny tužily pomocí pasty na obuv, nyní se používá bramborový škrob. Vyprané šupiny se rozloží na bílé plátno, pak se vyžehlí nebo vylisují a následuje vystřihování požadovaných tvarů. Ty vycházejí především z přírody, a tak se ze šupin stávají lístečky, celé květiny nebo jen jejich části, nechybí ani srdíčka nebo kolečka.

Původně se používaly šupiny z kapra a candáta, později k nim přibyly šupiny štiky a okouna, které se oproti těm kapřím upravují daleko jednodušeji. Jen se vyperou v mýdlové vodě a hned se s nimi dá pracovat.

Jehelníček i betlémy

„Výšivka rybí šupinou vynikne nejlépe na tmavém podkladu, na sametu. Já ho používám na jehelníčky, na dámské kabelky, peněženky a nejnověji i na textilní kraslice. Obrázky vyšívám kromě sametu také na jiné textilie a při tom je kombinuji například s prošíváním několika vrstev látky. To jsou tzv. kvilty. Většinou si vybírám květinové náměty, ale před vánočními svátky na čas změním sortiment a vyšívám betlémy," přibližuje svou práci L. Dominová. Výčet však může pokračovat například opravami krojových součástí. Na ně se šupiny vystřižené do žádaných tvarů přišívají pomocí několika drobných průsvitných korálků, které zajistí jejich stabilitu. Korálky se s rybími šupinami kombinují také na dámských kabelkách, ale na ty se lépe hodí korálky zlaté, protože jsou zdobnější.

Ludmila Dominová je členkou Národopisného sdružení při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, a nejenže jako lektorka předává své vědomosti dál a seznamuje s technikou výšivky rybí šupinou na mnoha místech naší republiky, spolupracuje také se spolkem v rakouském Linci. Začala pro ně vytvářet vyšívané kraslice, jejichž základem je vajíčko z polystyrénu. Při této práci se uplatní její fantazie a představivost. Výšivka se sice předkreslí křídovou tužkou, ale jen v hrubém obrysu. Zkušené oko již dopředu vidí, jak bude výsledné dílo vypadat.

L. Dominová nedávno získala novou pomocnici – ruční práce si totiž zamilovala také její devítiletá vnučka Kateřina. Své dovednosti pak obě společně předváděly například v pražském Národopisném muzeu v rámci výstavy Homo Faber.

Eva Veselá