MALOVANÉ OPONY - Rokytovec
ROKYTOVEC/MLADÁ BOLESLAV: Opona, kterou vám dnes představujeme, je umístěna v aule Gymnázia v Mladé Boleslavi. Zároveň předkládáme výpis z kroniky obce Rokytovec se zmínkou o oponě (rok zápisu neuveden): Při (sokolské) jednotě ustaven byl divadelní ochotnický kroužek a zřízeno ve zdejším sále na tehdejší dobu pěkné jeviště, které maloval rodák z nedalekých Zamach, akademický malíř Karel Boháček. Kroužek si vedl velmi čile a uspořádal četná divadelní představení tak zdařile, že se obec stala vbrzku dostaveníčkem všech milovníků divadla z celého širokého okolí.
Hry Vojnarka, Maryša, Psohlavci, Lucerna, Charleova teta, Poslední muž, Perly panny Serafínky a mnoho mnoho jiných zanechaly v srdcích diváků mnoho příjemných vzpomínek a dosáhly svého účelu, povznesly kulturní úroveň malé vesničky.
Opona byla namalována pro ochotnický spolek, který působil od roku 1918 při sokolském sdružení v Rokytovci.
Karel Boháček (nar. 1886 Zamachy 14, zemř. 1928) akademický malíř, vrstevník V. Rabase, O. Koníčka, V. Rady a Vojt. Sedláčka, se kterými se v r. 1913 sdružil v Kruhu výtvarných umělců. Jako člen Umělecké Besedy (od 1910) obesílal její výstavy převážně kresbami, ale těžištěm jeho tvorby byla tvorba malířská, v níž se do značné míry inspiroval krásou přírody a životem lidí v okolí svého rodiště. Hned na začátku své kariery na sebe upozornil impresivně realistickými krajinami a po r. 1910 začal uplatňovat v krajinomalbě tzv. besední tradicionalismus. Jeho obrazy z posledních předválečných let však jsou méně známé. Významným aspektem Boháčkovy poválečné tvorby bylo symbolické ztvárňování organického soužití člověka s přírodou. Ve svém vrcholném období se Boháček přiklonil k neoklasicistnímu stylu v zátiších, ale opět zejména v krajinářství, kdy v řadě rozměrných komponovaných obrazů ztvárnil přírodní témata z okolí Zamach, dosahujících až surreálného účinku. Mezi známé Boháčkovy obrazy patří Česání ovoce, Krajina u Všelis a Bouře. Soustavná výstava Boháčkovy tvorby se uskutečnila v říjnu 2000 ve Výstavní síni Husova ul. na Starém Městě v Praze.
Možná, že podobný místní poklad leží kdesi ve skladišti i ve vaší obci.
Zachraňte ji, nebo alespoň o ní dejte vědět na adresu divadlo.baze@nipos-mk.cz
Ludmila Kučerová
Zdroj: Zatím interní verze kolekce opon. Databázi českého amatérského divadla najdete na http://www.amaterskedivadlo.cz.
Připojené soubory
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Dovolujeme si vás upozornit na dva dotační programy, které vyhlásilo Ministerstvo kultury ČR na rok 2025.
Havarijní program na rok 2025 a Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny
PRAHA: V závěru loňského roku uspořádal Český rozhlas v Obecním domě v Praze velkolepý sborový koncert ke končícímu Roku české hudby a 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Jeho hlavními aktéry byly amatérské pěvecké sbory z celé republiky, které spolu s rozhlasovými symfoniky a čtyřmi sólisty připomněly nejvýznamnější sborové skladby nejen české hudby a zároveň i adventní čas. Tradice sborového zpěvu je v České republice mimořádně silná, přesto organizátory překvapilo, že zájem o akci byl tak obrovský. Celkem vystoupilo v Obecním domě na 1000 účinkujících. Tento jedinečný počin, na němž se organizačně podílel také NIPOS, vysílala v přímém přenosu Česká televize a přenášel Český rozhlas na stanicích D-dur a Vltava. I nyní si jej můžete připomenout třeba na iVysílání ČT. Program pro tento speciální večer sestavil dramaturg a šéfredaktor Českého rozhlasu D-dur Lukáš Hurník, jehož jsme požádali o rozhovor.
OSTRAVA: Spolek Fiducia zveřejnil další ze série dokumentů z cyklu Ostravské kulturní stopy. Tentokrát jsme se věnovali vítkovickému nádraží, které je podle historika umění Rostislava Šváchy jedním z nejcennějších příkladů bruselského stylu v české architektuře 60. let 20. století. Výpravní budova, která vznikla na tzv. Polanecké spojce v letech 1963–1967 podle návrhu architekta Josefa Dandy, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. O památkovou ochranu nádraží se bojovalo řadu let a přestože se chystá rekonstrukce v režii Správy železnic, není zatím zcela jasné, jak bude jeho příběh pokračovat.
Podívejte se na náš nový dokument, kde se dozvíte více od historika umění Martina Strakoše z ostravského Národního památkového ústavu.
Dokument najdete ZDE.
ČR: V roce 2025 se můžete těšit na dvě nové poutní cesty z naší produkce. A to na Stezku sv. Ludmily a prodlouženou Vintířovu stezku.
Stezka sv. Ludmily propojí místo rodiště (Mělník), s místem smrti (Tetín) sv. Ludmily. Jedenáct stanovišť by, kromě poskytnutí životopisných a historicko-kulturních informací, chtělo také postupně vyzdvihnout určité inspirativní období Ludmilina života, tak, aby se i poutník sám mohl nad určitou svou životní etapou zamyslet.
Aktuální Vintířova stezka, zatím dlouhá 162 kilometrů, vede takřka neobydleným krajem po jedné z nejstarších obchodních stezek. Začíná v Německu, vede přes místa, kde Vintíř působil a končí v Blatné.
Spolek Svatá Ludmila se tedy chystá prodloužit stezku z Blatné až k Břevnovskému klášteru, kde jsou dle legend uloženy Vintířovy ostatky.
Více na: www.svataludmila.cz
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818